- Shagua diary

Nová éra mobilních příspěvků

27. února 2015 v 9:00 | Shagua de Sanguinis
Rozhodla jsem se vratit k bloggerství. Můj smysl pro grafomanii všichni znají. A já upřímně jí nehodlám bránit navíc se současnou technologií v pazourách je život o tolik jednodušší.
Nicméně jsem přemýšlela nad změnou domény, ale nakonec jsem se rozhodla, že ji dělat nebudu. Proč taky já vím, že některé věci co zde vycházeli jsou strašně dávno a moje názory se mění a tak. Ale proč mazat minulost, nikdy bych to nechtěla. Tak tedy zůstávám na téti staré vykopávce z roku nazdar. Je pravda že na Blog.cz jsem nedala dopustit nikdy. To znamená, že bych tuto doménu neopustila, ani tak ani onak. Já vím, že je ten názor různej...já jsem ale na tuhle jednoduchou org práci s jednoduchým oknem docela zvyklá. Takže to je hlavní důvod že zůstávám.

Protože tohle píšu na koleni v metru mám chuť si povzdechnout nad tím, jak moc žijeme ve scifi době a jak málo si vážíme technických výhod dokud je máme v ruce. Takže to, že jsme si museli sednou k otevřenému prohlížeči a poctivě ťukat do klavesnice je tak trochu minulostí, když mobilní telefony už umí diakritiku a všechny ostatní zhovadilosti, co našeckouzelná a dokonalá čeština má. I když na mě zrovna kouká černoch takovým podivným výrazem a já se tvářim strašně soustředěně...nemám ráda lidi, co jsou takle vlezlý a zíraj, to bude tou rtěnkou. Je fialová. Nebo tím, že mám na sobě jenom svetr a všichni maj bundy.

Inu, tak založím rubriku mobilní příspěvky abych mohla podávat průběžné reporty. kecám nechci se nudit v metru kde mě vždy napadají jedny z nejlepších věcí. Tak se mějte s láskou, jsem ztracená v Praze!

Geekárna

29. července 2014 v 14:41 | Shagua de Sanguinis
Dělala jsem a stále dělám na naprosto úžasném projektu! Je to Geekárna, Pražská kavárna/bar která vytváří zázemí pro lidi co jsou ujetí do scifi a fantasy a prostě geekové.

Nějaká ukázka naší práce! něco je online na FB https://www.facebook.com/geekarna?fref=ts tak to omrkněte

Na vařené Nudli

25. října 2013 v 0:27 | Shagua de Sanguinis

Někdy sedíš u Konektoru, čumíš do něj, ale nenapíšeš. Na problémy nemáš čas. Ale mnohem méně času máte na to, abyste je s někým řešili. Protože vedle studia románské deskové malby jsou vlastně veškeré problémy naprosto nepodstatné. Nemáš čas se socializovat, a nedostatek sociálních vazeb vede k tomu, že píšeš kundoviny a dáváš je na blog, který sice někdo čte- ale tak sporadicky, že se to ani nedá považovat za čtení.
Text a vlastně probouzející grafomanie, spíše se vracející, opravdu dokáže nahradit mnohé věci, na které v reálném čase nemáte absolutně čas. Takže si požvanit si, že si něco myslíte, vlastně jenom proto, že si nic nemyslíte- je dost samo o sobě výmluvné, že?
K tomu, že se k ničemu nedostane, si člověk na sebe navalí ještě další projekty. Projekty, co si vymyslíte sami od sebe a jste prostě v háji, ale jste v něm kurva rádi. To je to zvláštní, nepotřebujete k životu nic a nikoho, kromě vaší vlastní spokojenosti. Jinak se vaše nudle přetrhne a budete se snažit vyset na cizí nudle a to fakt nedoporučuju. Jednak to cizí nudle nevydrží, nebo to dotyčný nevydrží, protože každej jsme sobecky svůj vlastní a máme zodpovědnost sami za sebe. Takže se vzchopte a snažte se vlastní nudli dovařit, ale nerozvařit!
Ale zpět k tomu jak to probíhá, když nemáte čas na nic. Je to tak že: Čím méně času na válení a lelkování máte, tím vám méně přijde, že nějaký zevl-čas potřebujete. Prostě chápu workoholiky, co jedou, jedou a pracujou, protože to je přesně ten stav, kdy je váš cíl stoprocentní docházka a výsledky s vyznamenáním. Někdy je ten cíl na dosah ruky jindy zase ne, ale většinou je to tak že čím vyšší cíle si dáte, tím víc vám to zabere času! Ale tím víc se tomu chcete věnovat. Nedáváte žádnou důležitost bolesti ani strádání, prostě jedete a nechápete co se děje.
Naskytne-li se nějakej problém, nastane ta situace, kdy se na něj budete soustředit jedině druhým myšlenkovým toku. Třeba aktuálně píšu a zároveň mi v hlavě jede taková ta stálá starost, jak se má Chlap a jestli je najedenej, nebo co dělá. Nebo jestli jste na něco nezapomněli a jede vám mozek jako nabroušený strojek švýcarských hodinek.
Logicky si říkáte, že čím víc si toho budete chtít natlačit do hlavy, tím méně vám to do hlavy poleze. Protože větší množství přece protáhnete malou dírou jedině složitě. Paradoxně to je přesně obráceně- čím víc zaměstnáváte mozek tím je ta díra do (ve) vaší hlavy větší a tím snadněji pohltí jako celkovej obraz a znalosti se stávají komplexnějšími. Ano lidi rádi vnímají věci jako celek.

Takže z tohohle nesmyslného žvástu vyplívá, že čím víc toho máte, tím víc si toho pamatujete, tím méně problémů máte a socializovat se nepotřebujete… nechápu, jak si někdo na to může stěžovat!

Dopis Alfovi I

9. června 2013 v 23:22 | Shagua de Sanguinis

Drahý Alfo,

Chybíš mi. Moc mi chybíš.

Tvoje Omega.

Dopis Alfovi

6. června 2013 v 20:30 | Shagua Akitsumi
Drahý Alfo,


Byla jsem dnes v lese. Viděla jsem spoustu věcí, co bych ti ráda ukázala ale nemůžu. Viděla jsem domovinu z pohledu, jaký se moc lidem nenaskýtá, protože jsou slepí. Utíkala jsem zákrutami bahnitých cest až pod pokroucený dub. Můj dub. A koukala jsem se na Světici, jak její pás se vylil z břehů a zahaluje ji do svých chladných zákrutů.
Někdy Tě sem vezmu v noci, je to nejkrásnější na světě, ale zatím, to nechám jako tajemství . Těším se na to jak Tě udiveného vytáhnu ve dvě ráno z postele. Těším se, že dojdeme na tu nejkrásnější vyhlídku a bude foukat vítr. Obejmeš mě ze zadu a přitiskneš se ke mně a budeme hledět dolů na světici posetou miliony žlutých a blikajících hvězd pouličních světel. Šumění lesů, krása a ticho.
Tolik věcí, co tak miluji. Geniální ozvěny lidského počínání, co se nesou až z druhého břehu Pásu. Miluju to, jak Světice obléká svůj pozdní noční oděv a tiše koketně pomrkává na všechny milence, které ukrývá ve svých hlubinách a tajných zákoutí.
Koukala jsem na železniční most, na ten kde si tak smál mým hloupým vtipům. Těším se až uslyším Tvůj život.


Tvoje Omega

Z hell

8. dubna 2013 v 11:19 | Shagua Akitsumi
Byla jsem na Welcome to Hell Party v pražském Styx Clubu a byla to sranda jelikož jsem začala tíhnout k Industrial/Cyber Dance a jeho různým jak hudebním tak tanečním a modním odvětvím tak se mi to moc líbilo. Nicméně původně jsem nechtěla vůbec lést na podium ale když se mě tam povedlo Sisi jednou dotáhnout tak už mi to pak nevadilo. No ale jak říkám jsem absolutní amatér. Ale zlepšuju se.

Co jsem měla původně na Hell na sobě...byl takový napůl steampunkový modýlek, který šel v půlce helu do kopru když jsem byla násilně svlečena z košile a dala jsem si vlasy nahoru






Na sobě jsem měla
Boty Ranger Demonia
Sukně: Seconthant
košile: Seconthant
Korzet: po Catherine
Síťovka na tělo: Místní asijský butiq
Steampunk mini Hat: Black Cat (tyhle minihaty přežijou všechno

Na závěr je video jak to vypadalo chvílema na podiu, pokud vás zajímám jenom já...podívejte se na tak zhruva od osmé minuty, ale nelezla jsem Shadow Wolfovi do světla....tak jsem tam v zadu...-

EXISTENCE....nebo Krize!

21. listopadu 2012 v 17:15 | Shagua Akitsumi
Milovaná Temnoto zahal mě prosím svým temným plášťem a nedovol aby ni paprsek světla narušil moje bytí. Nech mě nestrádat v tvé přítomnosti. Dokaž nám, že jsme k něčemu. Protáhni naše duše popelem nechť jsou hodny znovuzrození.

Cítím se existenčně v hajzlu chápejte to.

S.A.S. Sraz - 13.10.2012

4. října 2012 v 15:34 | Shagua Akitsumi
Zdravím Všechny.

Blíží se nám další sobota, kdy jsme se na základě anketních otázek dohodly, že bude sraz. Tedy 13.10.
Sraz domlouvám do restaurace Fregata, která je malý kousek od Palackého náměstí. S jídlem zde mám jenom dobré zkušenosti. Přihlášení prosím, prohlédněte stránku S.A.S. a přihlaste se kdo by jenom pil, nebo kdo by si dal i večeři - čistě kvůli organizaci.

> Kdo se přihlásí a obává se, že by přišel pozdě, nechť mi pošle vzkaz a já mu poskytnu mé soukromé telefonní číslo, na které se nám dovolá v případě nesnází. Prosím jenom v nejnutnějších případech. (Minule mi bylo moc líto, že nedorazila Monica Otmili, jenom kvůli takovéto prkotině)

>Sraz by začal od 15:00 - 15:30. Na Palackého náměstí, jako minule. Jelikož Jsem pozvala Grestema, tak proběhne focení, pokud ho nezkazí počasí jako minule. I tak by měl být ve Fregatě mnohem lepší interiér na focení než minule.

Dresscode:

Gothic, Metal, Lolita, Steampunk, Victorian/Edvardian, Elegant
(klasika pro tyhle srazy)

>jako perličku bych Vás chtěla upozornit na námořnické prostředí restaurace, tudíž velice vítány budou Námořnicky oblečení a stylizovaní jedinci, Steampunkeři, Pirate Lolity a podobné zajímavé styly. Blogeři vítáni obzvlášť.


přihlašovat se můžete na
http://www.facebook.com/events/266109273491763/ nebo klasicky na můj email: Shagua@seznam.cz








Goth sraz - 29.9 Praha

25. září 2012 v 12:33 | Shagua Akitsumi
Shagua Akitsumi & Anette Amelie pořádájí Goth sraz, a všechny srdečně zvou. 29.9.2012 v Praze na Palackého náměstí (stanice metra B - Karlovo náměstí)
Jsou zváni i všichni blogeři, kteří by měli chuť se obléknout do alternativních stylů a přijít se na nás podívat. Prosím přihlašte se, ať víme kolik bude lidí. Těší se na Vás Shagu


Seznam přihlášených:

Shagua Akitsumi
Václav
Marfi
Anette Amelie
Lucian
Dareth
Monica Otmili
Izobel
Dominik
Samantha Empatic

14) Nejranější vzpomínka

14. srpna 2012 v 11:08 | Shagua Akitsumi
Pamatuju si jednu věc. Moje matka mi to pak převyprávěla, abych se dověděla detaily.

Pamatuji si jak sedím v ohromné výšce a koukám dolů na zem zhruba dvacet metrů volného prostoru a tam pěkný záhonek s růžemi. Vidím poměrně mladý ořešák, a výhled na tehdejší modřany. V ruce jsem měla tři hřebíky a pak si pamatuji matčiny modré oči plné hrůzy.

Bylo to takle:

Matka mne dávala spát jako malé škvrně do postýlky pod okno. Já se ale vždycky probudila dřív a dělala jsem rámus. Takže matka přišla a uklidnila mě. Jednou si řekla že je fajn že se mi spí tak dobře. To ale nepřišla na to, že malej hajzl věděl jak se dostat z postýlky do okna. Z okna na lešení a polešení až na střechu, která je opravdu vysoká na našem baráku. Když přišla do pokoje, zjistila že tam nejsem byla strachy bez sebe a pak když zjistila, že jsem nahoře, prý to bylo nejstrašnějších deset minut v jejím životě, než se dostala až ke mně.

Upřímně mít dítě, tak asi v takovéhle chvíli strachy umřu!


*sestra s mámou před 20 lety - z rodiného alba*

13) Kam bych se podívala, kam znova a kde bych zůstala

13. srpna 2012 v 12:46 | Shagua Akitsumi
Dříve byl můj veliký sen Japonsko. Opravdu jsem toužila se tam podívat, ale stěhovat bych se tam nikdy nechtěla. Mentalitní poměry mezi místními a přistěhovalci jsou dost na hraně. Turisty mají moc rádi, ale zbytek vnímají jako vetřelce ukrajující z jejich, už bez tak, malého životního prostoru. Třeba pracovně bych tam moc ráda jezdila a poznávala zdejší pamětihodnosti, které jsou úžasné. Staré legendy a podobné věci.


Určitě ráda bych se přestěhovala do Švédska. Je to úžasná země s nádhernou řečí a se spoustou krásné přírody. Líbí se mi i jejich celkem drsná politika, která se stará o vlastní lidi a systém tam funguje. Sice, člověk, který by se tam chtěl přestěhovat zrovna z Česka, musí mít našetřeno docela dost, než se chytí v tamějších vodách.


Rozhodně bych si moc ráda znovu objela Řeckořímské památky, protože to je úžasné, jakého ducha to má.

Taky bych na chvíli ráda do Anglie, i když Angličany moc nemusím. Ale jako Goth bych dost ráda navštívila domov stylů, starého Punku a SXE. Anglické "Goth Aristo" kluby jsou prý taky úžasné. Rozhodně bych prošmejdila tamní obchody a vyhrabala všechno, co by se dalo. Ráda bych se podívala na Stonehange. To je památník mojí víry, tudíž to by mě zajímalo. Líbí se mi Skotsko, kde bych chtěla dlouhé dny fotit ovce a zdi.

Irsko, mě láká svou pohostiností. Chtěla bych se proběhnout podél moře na zelených pláních. Určitě to musí být nádhera.

12 - den v heslech

12. srpna 2012 v 22:41 | Shagua Akitsumi
Noční můra.
Jóga.
Snídaně.
Mor v Autě.
Řízení.
Pruda.
Dojezd.
Sjeb.
Chalupa.
Děda.
Madrace na podlaze.
Neschopnost.
Zaměstnanost.
Oběd.
Maso.
Vysvětlování.
Odsouzení.
Dřevo.
Pytel.
Svačina.
Švestky.
Vosy.
Babička.
Peníze.
Cizinec.
Tráva.
Sekačka.
Odjezd.
Spánek.
Nádraží Branik.
Brusle.
Pití.
Bolest.
Odreagování.
Tyran.
Rychlost.
Zutí.
Pochod.
Most.
Mateřídouška.
Řeka.
Autobus.
Pochod.
Babička.
Smích.
Táta.
Rozhovor.
Vana.
Relax.
Uvolnění.
Postel.
Blog.
Seriál.

11) Muzika v přehrávači

11. srpna 2012 v 17:00 | Shagua Akitsumi
1)Mít srdce - Úl

Skupinu !Úl.. Na tu mě dovedl můj kamarád Fuu. Který byl svého času jejím zpěvákem. Vtipné je když tomu porozumíte.
Vyvolávají ve mně pocit protestu, unášení, cynismu a trhání řetězů. Přitom oslovují moje duchovno. Když je poslouchám: jdu černobílým industriálním městem plném odpadků a mrtvol. Je to velice osvěžující. Nevím proč, ale mám tuto hudbu spojenou se Žižkovem.
Pro někoho to může být jenom rámus, pro mě je to vzpomínka n Fuua, který mi moc chybí, i jeho blog mi chybí.


2)Endless Rain - X Japan
Tahle píseň jsou vzpomínky, jak slzy padající na všechno kolem. Jako ten nekonečný déšť. Vidím obrazy lidí, o které jsem přišla. Nigthmarry, Erizabeth, Mitsuko, Jirka…. Přišla jsem u ní o naivní představy o světě. Zjistila jsem, že svět je krutý, neradostný a v tom splínu je ta pravá krása. Že geniové umírají mladí, a zanechávají za sebou pouze střípky svého umění. A připomíná mi, že je pro co žít, že je tu furt někdo pro koho to tu cenu má.


3)Plastic Life - Zi:Kill
U ní vždy zavírám oči. Kytara je úžasná a já vidím běžet čas. A najednou jsem ve svém životě a kráčím jím. Vidím měsíc nad Tokiem a lidi, které si tě nevšimnou. Kráčíš jenom dál, a dál. Jsi budoucnost a naplněna představami o světě.
Na tuhle kapelu mě navedla Nigthmarry a za to jsem jí ze srdce vděčná.


4)Back to Back - hammerfall
Energie. Síla. Čest. Válka. Mraky se rozední a slunce vyjde. Pozitivum a vítězství. Ano je to pagan, a musím říct, ať si myslí co chce, kdo chce já to mám moc ráda. Dává mi to životní sílu, skvěle se na to běhá a je to osvěžující část kdy se nezatěžuji problémy, ale nalézám řešení ve vnitřní síle. Říkám tomu: "Vítězná!"


5)Hurry go round - hide
Ta je moje nejoblíbenější poslední dobou. Znám její text zpaměti. Je to hořkosladká písnička, která dává naději a přitom jí zavrhuje. Na podzim květiny odkvetou, Ale na rozdíl od tebe Na jaře vykvetou zase. "Mata harumi aimashou"


6)Starving for perfection - Geri Karlstorm
U téhle koukám do prázdna a zpívám text. Nevím co k ní napsat. Snad jen to že mám těchto písní celý seznam nazvaný "anna" z té doby kdy jsem to poslouchala hodně. Někdy si je pustím, když si chci zaspívat.


7)Sweet dreams -marylin manson
Mansonův cover miluji. Myslím, že se to k tomu textu hodí mnohem víc. Je to šíleně depresivní písnička a zároveň není. Jde o to, jak jí kdo vnímá. Ale já hrozně miluju mansonův hlas. "Každý něco hledáme".


8)Eld - Månegarm
Letím nad krajinou, nad lesy a palouky s ohnivými křídly. A vidím zvěř a pramatku ve své kráse. Vidím, jak hoří les a jak kolem tančí staří duchové. Síla stromu, síla Kmene, síla kořenů. Velká Luna na nebi je kulatá a krásná a hvězdy svítí na cestu duchovní síly. A vlci vyjí. A lišky se sbíhají. Celá země žije a dýchá. Je trochu zima, jsme hodně na severu.
*text umím na zpaměť a miluji švédštinu*


9)Makem me wanna DIE - The Pretty Reckles
V tvých očích vidím tvé oči a nikdy již nebudu dost dobrá. Přinutila si mě chtít zemřít. Já pro tebe budu krást, budu pro tebe lhát…zemřu pro tebe. Nigthmarry.


10)Wonderwall - oasis
Je ráno. Snídaně a káva. Mezi žaluziemi proudí slunce a holka co sedí v košili na židli a kouří cigaretu. Patetické ráno. A světlo zabliká a svět se rozpadá. A jediné co zůstává, jsi ty. Moje Wonderwall. A nevěřím, že pro někoho znamenáš to co pro mě.

10) První láska a dva významné polibky

11. srpna 2012 v 14:00 | Shagua Akitsumi


Moje první láska. Byla skvělá, podporavala mě a milovala mě. A já ji. Bylo to krásné období, mého života na, které hořko sladce vzpomínám. Byla to moje Éra boje za "X Japan a Hideta Matsumoto!".

Než jsem poznala Erizabeth, byla jsem taková ztracená, sice jsem pár vztahů měla, ale řekla bych že jsem moc spěchala někam, kam jsem měla dojít až po nějaké době. Nicméně Erizabeth byla moje první velká láska. Byly jsme spolu online hrozně dlouho, pak jsme spolu prožily krásné prázdniny. Pak se moje duše mihla někam jinam. Milovala jsem ji tolik, že jsem jí nedokázala lhát. Někdy si to vyčítám, byla krásná hodná a rozkošná. Neměla jsem ji opouštět, ale někdy se něco prostě má stát.

V šestnácti jsem prostě žila představou, že jsem geniální, že jsem neporazitelná a možná to bylo dobře. Ale když si čtu svoje věci z té doby, musím se hrozně smát. Je to přesně jako bych teď se sebrala a šla šikanovat nějakou patnáctiletou blogerku, jenom proto že píše o hideem nějaké blbosti. Možná jsem dospělejší než moji tehdejší protivníci, které se v tom s chutí rýpali. Protože v tom smysl nevidím, není to výchovné ani smysluplné.
A tehdy za mnou stála alespoň Erizabeth a většina mé generace. Ale taky to bylo složité.

Můj první polibek… byl vlastně také se slečnou. Byla starší, nebyla nejkrásnější, ale měla mě moc ráda, byla jsem takový její malý chovanec. Dokázala mi říct všechno, co jsem v té době potřebovala vědět. Rodiče se spíše starali o sestru a já k nim chodila moc ráda. Nebyli bohatí, ale nebyli zlý. Jejich matka byla moc hodná, a Lucy byla prostě Lucy. A jsem ráda, že můj první polibek byl s ní.

A pak tu mám polibek, kterého si nejvíce na světě vážím.
Stáli jsme Dantem v hrobce. Na olšanských hřbitovech. V podzemní části. Nitrin byla na schodech a zpívala nějakou písničku. Její hlas je moc krásný, nese se a ona zpívá moc ráda. Držela jsem se ho kolem pasu a pak jsem ho políbila. Byl to moc krásný polibek. Musím říct, že i když je to pár let zpět, stále si to pamatuju.

8) Nejšťastnější Chvíle

8. srpna 2012 v 14:00 | Shagua Akitsumi

Nejšťastnější, tak to bude těžké. Musím upřímně říct. Štěstí je dost sporadické a ne moc specifikovatelné. Štěstí, je stav mysli. Budu psát spíš o tom, než o nejspokojenější chvíli, spokojená jsem pořád.

Šťastná, opravdu šťastná jsem byla jednoho čtvrtečního letního odpoledne. Bylo vedro a celý svět se tak trochu lepil. Tenkrát celý můj svět spočíval v mém náručí a jemně podřimoval. Byl na mě přímo nalepen. Ležely jsme na posteli. Bylo nejhorší vedro v mém životě, ale mě to bylo jedno. Měla na sobě zelené kalhotky s Růžovým a bílým proužkem a béžový nátělník s vyšitým X. Spala a na břiše jí spal rezatý kocour, mnou překřtěný na "Kulové Zrza". Tuhle chvíli jsem si vtiskla do paměti jako žádnou jinou.

O rok později

Seděla jsem a koukala jsem se na mou milovanou. Bylo jí špatně a já se ani nedivila. Vypila toho hodně. Pomalu usnula, byla jí zima a přisunula se ke mně. Vzala jsem ji do náručí a nechala spát na mém srdci. Byla jsem jako láva, jenom abych ji zahřála její pohublé paže. Usnula a já cítila z její kůže absinth. Absinth, jemně zbarvující se její vůní. Nikdy jsem nic tak úžasného necítila. Vzadu na levé straně měla dvě pihy. Horní větší. Měla dlouhé vlasy po polštáři a na sobě moje triko s kostrami. Tehdy jsem jí neměla pouštět nikam.

Prostě později

Stála jsem na nádraží s deštníkem v ruce. V šílených hadrech s obavami sledovala vlak, který se míhal po nástupišti. Se skřípotem zastavil a z něj se vyřítila střela, která mi ten deštník vyrazila z ruky. Objímal mne jako nikoho. Od té chvíle jsme se nikdy nepřestali milovat. Byla úskalí, ale ne nepřekonatelná. Stáli jsme při sobě v dobrém i špatném.

Potom

Seděla jsem v Altánku pod nekvetoucí vistárií a poslouchala ji. Mluvila o štěstí, lásce a radosti. V tu dobu jsem nic necítila, ani to nedokázala. Nakonec jsme se prošli sadem s jablky. A z jejího hrdla se vydrala nejlepší píseň, co mohla. Dessumiis luge se nesla vzduchem jako čarovný tón a energie vířila. Staly jsme se jedno s přírodou.

Nedávno

Jeli jsme skrze smrákající se Světici. Hrálo rádio a náš mercedes si to uháněl po dálnici. Byla jsem ještě rozmočená z bazénu. Auta kolem nás neměla šanci. Koráb si byl na vlnách příliš jist, však měl dobrého kapitána. "Mám tě ráda!" řekla jsem. "Já tebe taky, Beruško!" odpověděl a soustředil se na cestu.


Nyní

Šla jsem lesem. Unavená, ale pohyb mi dával sílu, míjela jsem stromy a stanula jsem nad svojí rodnou úžlabinou. Koukala jsem dolů. Na to nejkrásnější místo, z toho nejkrásnějšího místa pod dubovými větvemi. Došla jsem k místu na meditaci. Sedla jsem si a procházela si myšlenky. Klid.


Jsem nejšťastnější, jenom s těmi co mám ráda.

6) Jsem třicetkrát zajímavá

6. srpna 2012 v 14:06 | Shagua Akitsumi
1) Ve svých dvaceti letech si stále píšu deník. Už má tři knihy a zaznamenává 6 let historie.

2) Mám ráda originální zvonění tak si je sama vystříhávám z filmů (Snapovo "Najděte si stranu 394" mam jako smsku).

3) Jsem Lakto-ovo vegetariánka.

4) Učím se japonsky, a můj sen je naučit se švédsky.

5) Nejvíce odporní jsou červi, protože se sami mohou hýbat.

6) Hideta Matsumoto poslouchám od roku 2005, a stále mě ta hudba překvapuje.

7) Toužím po kotěti.

8) Mám roztrojenou osobnost na Natsuki, Shagu a Rayne.

9) Jsem závislá na příbězích, proto miluji knihy.

10) Jsem závislá na oblečení a módě, mám 226 triček a 61 sukní.

11) Mám počítač v posteli a tak se do postele přesunula veškerá moje činnost (Kresba, malba, učení)

12) Nevadí mi puchýře na nohách, jsem masochista a klidně nosím boty dál, i když je mám do krve

13) Jmenuji se Shagua od roku 2004.

14) Opravdu zamilovaná jsem byla jen 4 krát v životě.

15) Každou fotku, kterou postuji na net, alespoň ořezávám, nebo zostřuji v programu.

16) Mám 2137 knih.

17) Dříve jsem se sebepoškozovala, ale našla jsem cestu jak z toho ven a začala jsem pomáhat lidem s problémy (jak PPP, tak i ostatními).

18) Nejsem schopná si sama uklidit, pokud bordel neshledám naprosto odporným.

19) Miluju všechny chytré lidi, s blbcem si moc nepopovídám.

20) Nesnášim kytky, i když studuji zahradní architekturu.

21) Jsem sobecká, ale přátele ve štychu nenechám.

22) Mám ráda peníze, když je mohu rozhazovat.

23) Miluju boty, mám 18 párů lodiček a nohu 43.

24) Jsem i po těch všech letech vlastníkem ICQ a moc ráda si na něm píšu s přáteli.

25) Když jsem začala hubnout měla jsem 122 kilo a měla jsem problémy s PPP včetně Anorexie.

26) První sex jsem měla ještě pod zákonem.

27) Jsem hrdá bisexuálka a podporuji QueerPride.

28) Jsem Abstinent.

29) Myslím si, že jsem nejlepší a chci, aby si to mysleli i ostatní to je můj hnací motor, nesnáším pomyšlení když si někdo o mě myslí, že jsem chudinka.

30) Těžko se do někoho zamiluji, ale jsem otevřená ke všem.

5) Sebevražda – cesta z prokletí

5. srpna 2012 v 10:34 | Shagua Akitsumi

Chvíle, kdy jsem přemýšlela o sebevraždě? Těch bylo hodně. Protože můj život nebyl nikdy peříčko, ale neměnila bych. Se všema těma sračkami, co jsem v něm měla, ho miluji. Když jsem přemýšlela o sebevraždě, bylo mi patnáct, to bylo poprvé. Mladá nadějná, šikanovaná, nesnesitelně emotivní.
Tehdy jsem se zkoušela utopit a byl to takovej pocit: "Proč se vynořovat, když vlastně nechceš?" Pak mi to tak na dva roky přišlo jako legendární blbost.

V sedmnácti jsem se dostala do stavu aktivního sebepoškozování. Kdy jsem směřovala skrze tohle to k podřezání žil. Nebyla jsem daleko od šlach, věřte mi. Byla jsem na tom mizerně, matka mě ničila každým dnem víc a víc, otec tehdy byl k tomu celkem slepý. Samozřejmě, že moje nejlepší kamarádka na tom byla tak dvacetkrát hůře, než jsem byla já, ale ono autodestrukce je holth autodestrukce.

Pak jsem měla období, kdy jsem hrozně chtěla skákat pod autobus nebo větší osobák. Párkrát to dobrzdili, tak jsem to vzdala. Ale je to strašně divný pocit, když vidíte auto, a říkáte si: "proč ne? Udělat krok a celý tohle skončit. Kroky děláš pořád, ne?"

Dostala jsem se výsledně do fáze lásky k životu. Tehdy jsem potkala Nightmarry a byla jsem strašně zapálené dítě. Nakonec, to šlo, jak to problémovými lidmi chodí, přímo do kytek. Do slova a do písmene. Když se moje láska zasebevraždila, přemýšlela jsem nad tím…jestli na mě čeká, nebo proč to udělala. Nejdříve jsem chtěla se na to vykašlat taky. Naprosto se poslat do pekla.

*Dar žiletce!*


Když jsem si uvědomila, ty stavy co jsem cítila… tehdy jsem přišla na to, jak by bylo lidem, kteří mě mají rádi. Já ji milovala víc než cokoliv, co kráčelo po planetě- Jak mohla být tak sobecká a nechat mě tu, v tom nenáviděném světě. A pak vyvstal první obličej a já viděla budoucnost. Tehdy se mi stalo něco co dlouho ne, měla jsem čisté vidění. A viděla jsem lidi, co jsem zatím neznala, ale hodně pro mě znamenali.

Některé znám už v této době. Například Nitrin, Danteho, Daretha, Catherine. Některé jsem poznala nedávno a jiné ještě neznám. Ale na všech mi záleží. Hodně mi na nich záleží. Nikdy nebudu jako Nightmarry, i když jsem si často, za mé Absinthiozy říkala, že jsem naprosto stejná nikdy stejná, nebudu!

Protože pokud máš alespoň 5 přátel, svět stojí za to!

Amelie, Minoru, Nitrin, Dante, Catherine, Dareth, Gothreg,

4) Náboženství – Moje pojetí!

4. srpna 2012 v 14:04 | Shagua Akitsumi

Tohle téma je takové ošemetné. Když se zamyslím nad náboženstvím vybaví se mi moje polička s knihami.

Základy Magie, Okultismus, Alchimie, Crowley, Wicca, Elementární magie, Astrologie, Lečivé Byliny, Démonologie, Satanistická Bible, Černá magie, Bible, Izraelské příběhy, Egyptská Mytologie, Řecká Mytologie, Prometheus, Severští Bohové, Keltská Mytologie, Buddhismus, Shintoismus, Asijská Mytologie, Feng Shuei…
Samozřejmě nejdůležitější část tohoto seznamu, jsou moje Denníky, neboli "Knihy Temnotě".


Takže v tuto chvíli si tak asi myslíte, že jsem Ateista se zájmem o magii, historii a mýty. Ale to není pravda. Sice mám takové svoje vlastní náboženství (Svého času jsme se tomu smáli a říkali tomu Shaguismus).

Před normálními lidmi se prohlašuji za "Satanistu!". Je to jednoduché, stačí tohle vyslovit, a nikdo se dál nezajímá, tudíž to nemusíte vysvětlovat. Všichni si totiž představí, že vykrádáte hroby, a provozujete orgie s krucifixem. Je sice pravda, že v určitých částech sympatizuji s LaVeyem, a to hodně, ale úplně Satanista nejsem. Mám ráda příběhy Pekelných Princů, Samaelův příběh. Docela se mi líbí i fakt, že Satanismus nezakazuje jiné vyznání, na jednu stranu je hodně volný.
Tudíž ano, jsem i Satanista.

Magie, je moje velká láska, dělám jí od té doby, co umím přemýšlet. A vlastně od malička je můj život spjat z magií. Hlavní obor, který mě fascinuje, je Spiritismus. Ale nebráním se v žádném případě ani ostatním směrům, které taky umí být velice okouzlující a tajemné. A proto toto beru taky skoro jako náboženství.

Wicca se mi vždy líbila jejím vztahem k přírodě, k šetrnosti, ale není to zrovna odvětví, které by i sedělo. Jelikož mi sedí jenom některé části, k Wiccánům se vůbec nehlásím, ale mám je ráda, dokážu s nimi najít společnou řeč, i když některé jejich rituály považuji za velice vtipné (teď se třikrát otočte dokola s koštětem v ruce a pětkrát s ním meťte od západu k východu).

Křesťanství, je takový sporný bod. Nemám ho ráda, díky křesťanům. Ale základní myšlenka, ani Bible, nejsou špatné. Samozřejmě, že se tohle nedá odsoudit a opovrhuji lidmi, kteří odsuzují veškerá náboženství. Křesťanské pojetí stvoření světa je velice vtipné, mám ho moc ráda, ale vážně bych to opravdu brát nemohla, přece jen věřím v evoluci. Křesťanství dávám sice za vinu, upalování čarodějnic, několik století útlaku, ale kdyby nebylo křesťanství tak se nedochová spousta umění, spousta věcí. Není špatné Křesťanství, jsou špatní křesťané (Ne všichni samozřejmě).

Východní náboženství si zaslouží úctu, přesto se s ním neztotožňuji, nebo jsem stále k tomu nedospěla, přece jen, je mi dvacet a jsem ještě malé dítě ve velkém světě, tak to si povíme tak za 30 let, bych to typovala. Shintoismus a Buddhismus mě ohromil v tom, když se Buddhismus dostal do Japonska. Málo místa znamenalo, že si Buddhisté nemohli přistavět své chrámy, a tak Shinto se na ně usmáli a domluvili se, že můžou používat jejich chrámy. Tento přístup mě chytnul za srdce. Asi to tak jednoduše neproběhlo, jak to říkám, ale některé chrámy, jsou takto zařízené dosud!
Řecká Mytologie mě fascinuje od prvopočátku. Vlastně celkově to bylo první náboženství, o které jsem se zajímala, s mnohobožstvím. Dějiny umění mě tehdy pohltily, naprosto nevídaným způsobem. Základní Pantheon Bohů ani tak ráda nemám, jako prvopočátek- Chaos.
Lásku jsem vložila do rukou Pramatky, která je neuvěřitelná. Obdivuji ji každý den a každou noc, její sílu její život. Velká Gaia je jedním z mých bohů. Pramatka všeho.

Severská mytologie je pro mě hodně důležitá. Odin, Thor a jeho Mjölnir, Frey a jeho rozkošná sestra Freya, Valkýry, co sedlají vítr a nakonec velká a obávaná Hel, napůl živá napůl mrtvá. Myslím, že asi každý si uvědomil, co to dočetl až sem, že právě jsme narazili na náboženství, které je mému srdci nejblížeji. A ano, je to pravda. Začala jsem ho studovat nedávno, ale přirostlo mi k srdci mnohem více než jakékoliv jiné. Se všemi nesrovnalostmi v tomto náboženství je mi nejblížeji.


Abych to shrnula (ze stolu):

Žádné náboženství není špatné. Jenom lidé z něho dělají to, co není. Radikální věřící jsou mi protivní. Musí si člověk zachovat smysl pro realitu. Pokud vystane otázka, zdali se modlím… Ano modlím se.

Někdy k Thorovi, aby vypustil Mjölnir a ukázal mi tak bouřkovou nádhernou podívanou a revitalizující déšť. Jindy zase ke Gaie, aby nám dala klid mír a krásné stromy. Zuvrana žádám, aby byl osud milostivý. Ellun aby mi popřála tichou noc. A Jugababa podplácím, aby odešla s temnými nočními sny a strašidly. Vesměs dodržuji také Keltský kalendář svátků.
Lidem se tohle zdá složité, ale víte, na co si vzpomenete, na to někoho máte. A když jste to studovali, přijde vám to nakonec triviální.

K čemu se tedy hlásím- K Satanismu jako modernímu směru, ale i k Severským božstvům Azgardu a k bohům a bohyním dávno zapomenutého Řecka. Když to zkombinujete a přidáte "Za Čest a Slávu!" stanou se z vás skoro Shaguisti- i když to má určité jiné předpoklady.

Důležité je, být tolerantní ke všem, v tomhle ohledu. Nevnucovat názory, pouze když se někdo zeptá, prostě odpovědět. Nebýt zapálený utlačovatel lidstva, a prostě jít si svou cestou. Jestli myslíte, že shořím v pekle, tak budu pozdravovat!


"Jenom nic neznásilňovat, že ano!"

3) Drogy a Alkohol vs. SXE

3. srpna 2012 v 14:02 | Shagua Akitsumi
Jelikož, jsem se před nedávnem nadchla pro SXE komunitu, musím říct, že k tomu má celkem negativní vztah.

SXE- Straight Edge
Je název sociálního hnutí a vlastně celého životního stylu. Bylo Inspirované v 70. A začátkem 80. Let Punkovou scénou. Hlavní náplní tohoto stylu je odmítání drog- veškerých drog a promiskuitního sexu. Většinou jsou příslušníci vegani či vegetariáni, ale spousta jich toto odmítá. Jejich poznávacím znamením je písmeno X, nejčastěji na zápěstí.
Koho by to zajímalo píši o tom ZDE



Z mého pohledu je to tak, že Alkohol jsem přestala pít úplně, protože je to vrah dobrých lidí. Měla jsem dost přátel, nebo známých, kteří se upili k smrti. Včetně Nightmarry. A to bylo pro mě inspirací se na tohle vybodnout. Sice SXE mi k tomu dala hlavní pobídku teprve nedávno. Dříve jsem se nechala zlákat přáteli, nebo ostatními, abych se trochu napila, ale nyní už to nefunguje. Pouze co vyžaduje etiketa, a to jsou zdvořilostní přípitky, u kterých můžete dělat to, že pijete, ale nemusíte vypít skleničku. Ale motiv La Feé Verte, prostě miluji stále.

Cigarety, jsou vlastně zbytečné, a nikdy jsem nekouřila nijak hodně. Prostě se mi to líbilo…Fascinovali mne ztracené existence, sebevrazi a alkoholici. Tudíž jsem chvíli kouřila, ale naštěstí jsem to nikdy k životu nepotřebovala. Tudíž bylo jednoduché to zahodit.

Marihuana, se kterou mám zkušenosti, taky nebyla nic pro mne. Nikdy to se mnou nic nedělalo, a jednou jsem se po tom pozvracela. Jinak v tom nebylo nic. I když jsem Konopí pěstovala, nikdy jsem to nakonec nehulila, a zkoušela jsem si udělat vlastní vlákna, na látku.

Tvrdé Drogy jsem já nikdy nezkoušela, ale mezi příbuznými je případ osoby, která požívala Pervitin, naštěstí jsem byla docela malá, tak to šlo mimo mě, ale jsem ráda, že jsem se o tom dozvěděla poté. A bylo mi sděleno celé rozsáhlé vyprávění, které bylo odrazujícím příkladem.

Já říkám NE drogám!

2) kde bych chtěla být za deset Let – Sci~Fi

2. srpna 2012 v 14:01 | Shagua Akitsumi
Když nad tím tak přemýšlím, tak je pár možností, co by se mohlo přihodit!

Za A) Jsem na Zahradní a krajinářské Architektuře- takže pokud to pude, moje budoucnost je v doktorátu a praxi, takže pravděpodobně na škole. Dle mých propočtů je to horší než vystudovat doktora. Pak bych se mohla třeba prosadit jako Pán Architekt, což je trochu Sci-Fi.


Za B) Budu mít na krku tři fakany, a budu ráda, že se dočkám sociálních příspěvků. Jelikož nemám moc ráda soužití s ostatními, tuhle možnost také vylučuji.



Za C) Budu slavný Umělec, který spáchá nějaké zásadní dílo. Ehn *Směje se sama sobě*


Za D) Budu zkrachovalá ožralá Gothka, někde na ulici, protože propiju dům, budu se flákat po hřbitovech nasávat můj milovaný Absinth a budu nadávat na fakt, že jsem mohla být Geniální umělec.


No ale, co bude, nebyla otázka. Otázka byla, co chci, aby bylo.

Tudíž, Chtěla bych, se do té doby naučit Švédky a Japonsky (Japonsky se doučit). Třeba dostuduji tu Architekturu, a budu mít dobrou práci. Možná nějaké to dítě, ale chlapa rozhodně nechci, jedině pokud by to byl Minoru. Chtěla bych dál žít v tom nejkrásnějším městě světa, Praze. Chodit na procházky k řece. Sledovat mraky a rostliny v jejich nekrásnější kráse. Zůstat taková svobodná a sebevědomá jaká jsem, chtěla bych si zachovat nějaké názory, které se mi zdají únosné.
Rozhodně v tu dobu už budu dávno šít úžasné šaty a vydám básnickou sbírku. A prostě chtěla bych docela normální život, který nebude složitý, abych se stále mohla věnovat svým zájmům. Jak říkám, Sci Fi!
Ale stejně je nejspíše budu mrtvá, protože mi z toho všeho hrábne! A blog bude stejně nesmrtelný!

1) Jaké to je být single - svoboda!

1. srpna 2012 v 23:56 | Shagua Akitsumi
Jelikož jsem single neboli nezadána, budu psát o tom jaké ke to být jednak svobodná, a jednak jaké je to vnímat ostatní.

Nechci kazit nikomu iluze, ale být single je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Když jdete spát, nemusíte přece přemýšlet nad tím, jestli je ten druhý v pořádku, nebo jestli se budete v noci prát o peřinu. Nemusíte se soustředit na to, abyste váš protějšek nepokopali ve spaní, takže se můžete válet, jak chcete.
Chcete si pustit film a můžete si pustit jakýkoliv film chcete! A když vás to omrzí, v půlce ho vypnete! Ano jsou to maličkosti, jako třeba rozsvícené světlo přes noc, muzika, koupelna. Ale soužití je prostě někdy složité jenom kvůli těmto detailům. Nezapomínejte na detaily!

Navíc já jsem typ člověka, co nevydrží s vlastní hlavou, to znamená že vydržet s někým dalším, například 4 dny pod stanem, je naprosto nesnesitelná představa protože prostě ráda si dělám, co chci.

V tuto chvíli, jste se o mně dozvěděli, že jsem naprosto netolerantní člověk, sobec a narcis, co je nesnesitelný. Nijak to nepopírám. Prostě vztahy jsou o tom, jak dokážete tolerovat chyby ostatních. A já na to nejsem a snad nikdy nebudu zralá.

Ke svým vztahům řeknu toto: 100 blažených dní! Kdo koukal na StarGate SG1 a pamatuje si ten díl, ví co tím zhruba myslím. Je to prostě 100 dní, kdy je vztah mladý, pak krásný, pak vážný, otravný a nakonec mrtvý. Pokud někdo překoná těchto prvních 100 dní, je buď hrdina, nebo splachovací.

Takže co Vám dává vztah, kromě pravidelného sexu, a trochu citu?


Shrnuto a podtrženo:
Nejšťastnější jsem sama, jelikož jsem vlk samotář. Ale i ten vlk si zajde někdy za smečkou, aby mu dělala společnost. Ráda se tulím.

Pro hrdinu mého srdce [2nd May 1998]

2. května 2012 v 8:16 | Shagua Akitsumi

Můj drahý,
Tohle píši jenom pro Tvoje sluchy, protože věřím, že mne posloucháš. Dnes je Tvé výročí, a můj osobní svátek. Tento den se nejen kvůli Tobě zapsal do dějin mého života tlustým fixem. Ale ty jako umělec a člověk si mi přinesl hodně. Porozumět Tvé tvorbě, Tvým textům a Tvému projevu není jednoduché, ale já jsem to zvládla. Prošla jsem si všemi fázemi, kterým si huberťák prochází, s Tvým jménem na srdci a Tvou hudbou v uších.
Svět se na mě za to zlobil, miloval mne, nenáviděl. Ale nikdy se Tvé jméno nevytratilo z mojí mysli. Dal jsi mi hodně dobrých přátel, ještě víc krásných zážitků, aniž bys o tom věděl. Dal jsi mi životní sílu složit zkoušky, co mě potkaly, a vždy jsem dokázala- že na to mám. Tvoje filosofie byla mojí inspirací. Tvoje malé věty mi zachraňovali život.
Přinesl jsi mi lásku k modě, kresbě a hudbě. Pod tvojí skrytou taktovkou jsem se stala umělcem. Našla jsem největší lásku svého života, která sice nakonec dopadla tragicky- a pochopila jsem o čem to všechno vlastně je. Našla jsem sebe a to nikdy neztratím! Děkuji Ti za vše, co jsi pro mne udělal, aniž bys tušil, že jednoho dne bude o Tobě přemýšlet někdo jako o hrdinovi, někdo jako já. Doufám, že mě posloucháš a taky doufám, že se nad tímto pousměješ.

S láskou k padlým hrdinům,
Shagua Akitsumi


World, Stay free your MISERY!

změna je dřina!

29. dubna 2012 v 23:19 | Shagua Akitsumi

Změna…- Změna? Změna! Je to to co potřebujeme? Neměníme se náhodou každou minutou? Nebo jsme stále stejní? Chceme se měnit, nebo si jenom dáváme nesmyslné cíle, jakých chceme dosáhnout? Má to vůbec smysl, nebo tímhle světem hýbou zoufalci, co si na změnu hrají?

Chci se změnit- a udělám to. Dnes jsem se rozhodla a naplánovala jsem to, co se stane- nechám si, zatím, pro sebe. Je to totiž pojistka na mojí vlastní lenost. A zatím se bojím dávat vlastní rozhodnutí i do svého deníku natož na veřejnost.

Potřebuji podporu, potřebuji proplesknout. Je divné, že jako slepec ve tmě neběžím za Nallim, tedy za tím co celkem dobře znám, ale hledám někde úplně jinde. Ale asi je to touha potom poznat něco nového…něco změnit. Něco udělat nového. Takže je čas na změnu, ne děcka?

Představuji Dead by April - aneb to čím si v posledních dnech vymývám mozek

24. dubna 2012 v 6:59 | Shagua Akitsumi

Moje oblíbená muzika v dnešních dnech je…. Je to taková zvláštní kapela. Mám je moc ráda. Míchají mírně tvrdou muziku, elektro, trochu gothu a příjemný mužský hlas. Prostě jsou vážně fajn.
Jmenují se Dead by April a už ani nevím, jak jsem je našla. Ale rozhodně se mi zalíbili- kombinují moje oblíbené prvky a jsou takový trochu odpočinkový. Žádná vymejvačka.
Navíc mají pěkné anglické texty, a jak mne znáte já si na textech ujíždím nejvíce. I když jsou trochu sladší, ale mě to nějak přestalo vadit.



Ukázky jejich muziky a textů najdete tady (a navíc moje oblíbené písničky):





Týden Mlčení- týden učení!

18. dubna 2012 v 14:43 | Shagua Akitsumi
Moji Drazí (sešli jsme se dnes, abychom oslavili tento čistě všední den).

Měla jsem týdenní pauzu, kdy jsem nic moc nepsala, protože jsem se učila. Musím upřímně říct, že do konce června to bude jenom horší a horší. Protože se budu snad pořádně učit. Což paradoxně někdy znamená, že těch článků je víc a víc, a ne právě míň. Myslím, že maturanti a vysokoškoláci mě chápou úplně nejlépe.

Tak abyste byli v obraze co se dělo. Takže jsem se válela doma. Uklízela jsem, a brzy by měl vyjít post s tím, jak to vypadá u mě v pokoji (až znova uklidím), protože moji stalkeři jsou určitě toho lační (ne že bych byla nějaká celebrita).

Nebylo mi moc dobře, strašně mě bolela hlava a moc příjemné to tedy nebylo. V e čtvrtek u mě byl můj Nalli, a koukali jsme na filmy a přemýšleli jsme, jak bude probíhat sobotní SteamUp

V sobotu byl onen SteamUp kde jsme byli s naší malou partičkou. Předtím jsme byly v kavárně Dobrá trafika, kde to bylo opravdu vtipné. Náš sraz Steamziňácké redakce byl opravdu zábavný, proprali jsme vše- kromě věcí na Steamzine…- (geh geh geh).
Odpoledne jsme šli do Hoo Doo klubu- na Steam Punkovou Párty - SteamUp, kde jsme to s JAm velice rozjely a fotografovaly jsme trolls. Ale hudba byla velice hlasitá a na mojí hlavu to, ještě nebylo to pravé.
Naštěstí se nad námi slitoval můj otec, a dojel pro nás (teda nejdřív jsem mu půl hodiny volala a tak nás s Marmeládkou vzal domů).

A tak doufám, že se na mě kvůli té odmlce moc nezlobíte- a moje návštěvnost tím neutrpí (ne že bych ty kraviny jako komentíky, návštěvnost a tak nějak hrotila... hmmm.... prostě to potěší!)

Malý koutek mojí duše...

8. dubna 2012 v 8:27 | Shagua Akitsumi
V mých pokojích se vyskytl malý koutek. Vedle knihovny je křeslo, které jsem tam dala jenom tak náhodou. No nakonec jsem si tento koutek oblíbila, má zvláštního ducha. Genius Loci? Ne to asi ne jenom příjemné místečko, kde se zhroutíte a otevřete knihu a ponoříte se do vzdáleného světa. Milujete tyhle místa, protože jsou klidná a plná. Jsou nádherná a šílená my je všichni nedokážeme nemilovat.
Energie je zde moc příjemná a kdykoliv někdo přijde je to první obsazený koutek, v téhle místnosti!



Tento neplánovaný koutek, byl jako požehnání pro mojí duši.

TWENTYTWENTY - 20. Shaguánoce

31. března 2012 v 7:12 | Shagua Akitsumi
No upřímně jsem nikdy nemyslela, že se tohohle dožiju, s mým sebevražednými sklony jsem se dožila dvaceti a to je docela úspěch. No kdybych asi nebyla, tak línej sebevrah, tak je to o něčem jiném!
Ale musím vzkázat všem, co jim je patnáct šestnáct- nic nemá smysl a nic nikdy smysl mít nebude, jediné - Teprve teď to nějakej smysl dávat začne!
Ale nebudeme si kazit krásný svátek Shaguistů - Shaguánoce - a dle své beraní povahy vám všem přeji, co nejúspěšnější období. Já ho přeju i sobě…. Ne sobě nemusím, já budu mít skvělé období!



Nyní už Cetiletá
Shagua Akitsumi <3

Můj lesní a vílí svět

29. března 2012 v 8:00 | Shagua Akitsumi
Byli jsme v lese, vzala jsem si svoje modré šaty a nějak jsem se zamyslela a zjistila jsem že je ta kombinace mírně vílí- a tak jsem měla takovou náladu a skotačila jsem po stromech že z toho vznikly nějaké fotky.... které se mi i líbili. no tak jsem si řekla že by mohlo přijít na to je dát na blog - což rozhodně věřte mi nebo ne stojí víc času než je sprostě a prachsprostě plácnout na FB- kde si můžou ležet. Ale beru ohled i na nefejsbůkářskou skupinu lidí. Tak se mrkněte mých komentářů si nevšímejte.


Vítejte v mém králoství za dubovým kmenem

Aristocratic Party

28. března 2012 v 14:47 | Shagua Akitsumi
čistě soukromý večírek jen pro zvané, se koná na u mě doma, na programu bude focení, oběd, dort, společenské hry, a zábava všeho druhu. Večer se povedou debaty a zakončíme romantickou procházkou s překvapením.
Proběhne to tuto sobotu a neděli dopoledne. Doufám že si to všichni užijí a těším se že moje oslava dvacetin bude jedinečná!


*byla jsem nařčena že si to mám schovat a až napíšu knihu že tohle má být přebálka!*

Chlubím se a představuji - Drahouška

22. března 2012 v 17:00 | Shagua Akitsumi
Bylo mi vyčteno mojí dobrou kamarádkou, že o kom tu stále píšu- že ani pořádně neví, že mu pokaždé říkám trochu jinak. No tak jsem se rozhodla se pochlubit všem (co tu chodí a zajímají je tyhle výplody mé choré mysli) a ukázat jim mého Drahého (doufám, že mě za to nezabije, ale co je to můj blog… má smůlu).
Poznali jsme se vlastně náhodně, ani jeden jsme nikoho nehledali a nakonec jsme zůstali spolu. Oba máme podobný smysl pro humor a tak se spolu strašně nasmějeme. Jak mě znáte, jsem úchyl na přezdívky a tak mu nejraději říkám Drahý Drahoušek… přesto jich mám na skladě víc než dost. Hlavně jsem dost sprostě ze staré řeči v knize "Black Dagger Brotherhood" (ano, veřejně se přiznávám k četbě tohoto věci!) čmajzla přezdívku Nalli/Nalla- ale taky ji nepoužívám moc často.
Takže všem kdo nevěří, že někoho najdou, vzkazuji "přestaňte někoho hledat, to je největší lákadlo pro všechny ostatní!" Protože tohle platí a je důležité si zachovat chladnou hlavu a mysl pěkně šílenou.
Jak tohle ukončit? Asi naivní větou - "Mějte se rádi a věřte na zázraky!" - jelikož nejsem moc naivista - "Užívejte svobody, dokud to jde!"


Gothická Procházka - report

20. března 2012 v 20:27 | Shagua Akitsumi
Gothická procházka po Výtoňi a nakonec i nahoru na Vyšehrad dopadla výborně.
Sraz byl v 11:00, na který dorazila Sam s Eliškou. Eliška je krásná, ale nevrlá čivava, která ač se bojí, tak je strašně zvědavá. To jsme seděly chvilku na památníku "Praha svým vítězným synům!" a povídaly jsme si, když jsem uviděla mého drahého Danteho, a nemohla jsem na něj nezakřičet. Jeho slibovaná účast ztroskotala na nápadu jeho matky, která se rozhodla, že jeho a jeho milou vytáhne za kulturou na výstavu.
Ale kde se vzal, tu se vzal Sharpiod, a tak jsme s ním čekaly na mého drahého, který tentokrát nepřišel tak pozdě jako vždy, ale jenom o snesitelnou půlhodinku, která se mu promíjí. Nakonec se Sam rozhodla, že je tak krásně, že skočí pro svého syna Mariana. Když přišla s touhle kulkou vystřelenou do prostoru a času, nestačila sem zírat, jak rychle umí běhat. Byl hned tuhle a hned támle.
Byli jsme tedy v původní verzi všichni, a tak jsme vyrazili na nábřeží na labutě. Koupila jsem tři rohlíky - což se ukázalo jako málo prozíravé.


Gothická Procházka s focením

13. března 2012 v 2:54 | Shagua Akitsumi
v Sobotu jsem slíbila fotící sraz, tak tady to je-

Sobota 17.03.2012 - v 11:00 - 17:00 - Palackého náměstí v parčíku u pomníku "Praha svým vítězným synům"
Procházka je kolem řeky, směrem k Podolí a zpět, nejspíš se někde najíme. A budeme fotit (v plánu mám vzít stativ a podobné propriety). Byla bych velice ráda, kdybychom potkali labutě a kachničky- takže jeden nebo dva rohlíky sebou by vůbec nebylo špatné.
Když skončíme focení- můžeme se po dohodě odebrat někam na jedno.

Přihláška jako minule:
poslat přezdívku na shagua@seznam.cz
nebo do komentářů k Procházce zde nebo na Daily-Gothic.blog.cz

Seznam přihlášených:


příslušný letáček zde:


Sraz lidí ze Gothic Seznamky

5. března 2012 v 23:21 | Shagua Akitsumi
Gothic Sraz 10. 03. 2012 - na I.P. Pavlova v 16:30
Jde se do Necropolis (dle současného plánu)
Bude nejspíš nějaké focení- kdo by chtěl
Prosím pošlete přihlášky do této Středy (přinejhorším do čtvrtka dopoledne)
na můj mail- Shagua@seznam.cz (Jméno přesdívka)

Přihlášení účastnici:

Shagua
Falkon
Avernjuras
Anette Amelie
Lucian
Fanouch
Willow.Unicorn
DisenchantedVamp
Margueritte

PŘIHLAŠOVÁNÍ UZAVŘENO!


Vzpomínání, podle mě.

23. prosince 2011 v 20:35 | Shagua Akitsumi

Nedávno jsem si vzpomínala na své mládí, na svoje tvrzení a cíle v té době. A vrátila jsem se ke tehdejšímu já, ve své hlavě. Milovala jsem to, milovala jsem je a chtěla jsem si vzpomenout ta něco, co se událo. Vzpomněla jsem si na spoustu radosti a bolesti. Možná víc bolesti, než by si kdo řekl, že je možné prožít. Ale nikdy jsem téhle doby nelitovala. Možná jenom toho, že se teď neztotožňuji s ostatními, kteří si ty roky zájmu o místní události utvořili názor na zdejší dění, o který zatím přicházím a mám proto své důvody. Nestydím se za to a většina mých přátel, nebo lidí, se kterými se bavím, to chápe. Vědí, kdy mají přijít za mnou a v čem se vyznám.
Nicméně, abyste věděli, jak jsem pojala moje vzpomínání tak vám tady odprezentuji pár fotek, které se s touto érou pojí.

Snový ON!

2. prosince 2011 v 17:34 | Shagua Akitsumi
Jeho oči byly naivní, konečně jsem je poznala. Dřív jsem jenom vídala jeho ústa. Krásná a mrtvá. Nyní vidím i jeho skelné oči, takové jaké nemá nikdo. Jsou obří. Jsou naivní. Miluji jejich inteligentní pohled. Vypalují se mi do lebky. Jako by měl pohled ze samotných slunečních paprsků. Jako by to byl on. Proč nevidím jeho celého. Moje sny jsou teď jinačí- takové divné a zvláštní. Vždy vidím nějaké místo. Někde kde jsme byly spolu, nebo on sám. Nikdy ho nevidím jasně. Nikdy nevím, jak přesně vypadá.
Poprvé jsem viděla jeho vlasy. Rovné a dlouhé kaštanově hnědé. Elegantní a upravené. Spadaly mu někdy pod ramena, někdy jenom na ně. Jejich délka se mění, podle toho co mi ukazuje, podle toho kdy se to dělo, nebo kdy si to představoval. Ale pamatuji si na ně.
Po druhé jsem viděla jeho rty. Nepohnuly se, byly mrtvé ale přesto stále nádherné a chtěné. Gaia si s ním dala práci, aby je měl pečlivě krojené. Přesně jako by vypadl z mých snů o ideálech. Ty rty jsou tak dokonalé a vždy když se na ně koukám. Přeju si, aby nebylo rána. Spodní je trochu širší, a horní má pečlivé linky.
Viděla jsem i jeho postavu. Štíhlý vysoký stín. Ani neměl nikdy černou barvu spíš něco do zelena, jako by byl srdcem jeden velký les. Pohybuje se rychle a ladně, pohybuje se jako stín jako list. Je to krásné se na něho dívat a hledat co dělal. Jako by byl jenom vánek, který žije v souladu s okolím.
A jeho oči byl můj hřebíček do rakve. Byly veliké. Nádherné a já se klepu zase na spánek, jenom abych na ně mohla celou noc koukat.
Poslední tři týdny se mi o něm zdá. Nevím kdo to je. Nevím, jestli mě zná. Nevím, jestli vůbec existuje. Prostě jenom fanaticky se mi o něm zdá, aniž bych tomu mohla jakkoliv zabránit. Nikdy ho ale nevidím jako celek, nějaký uchvacující detail se mi zjevuje. Ale abych je viděla všechny najednou, ne to mi Matička nedopřeje.

Angry Me...

26. září 2011 v 14:42 | Shagua Akitsumi
Abyste věděli někdy mi vadí, to že to tady čtete. Nechci utočit, však často to pro mne postrádá tu anonymitu. To že tu mohu napsat cokoliv. Co chci. Kdybych věděla, že se tohle rozkřikne mezi známými a příbuznými, nikdy bych jim to neřekla. Že to zde je. Spousta lidí by to vyřešila přestěhováním domény, a založením nového blogu.
Ale to není můj případ. Není to můj styl. Jen teď se mohu cítit blbě, když mi sem lezou lidi, u kterých o to nestojím. Nikdy samozřejmě nepohrdnu objektivní kritikou umění, či něčím takovým. Ale mě vlastně moc nezajímají názory ostatních. Nezajímá mne, co si myslí o mých myšlenkách. Nezajímá mne to, že když mám depresi neměla bych myslet na sebevraždu. Je to blbost, zvláště když mi pak ten dotyčný telefonuje a snaží se mě takzvaně přivést k rozumu a já vím, že se pokusil osmkrát o sebevraždu. Je to docela pochybné.
Je mi to jedno, ve své podstatě mám pak pocit určitého stihomamu, kdy mne někdo pronásleduje a komentuje všechno co jsem napsala a já jsem z jeho opuštěnosti, stěžování a vše okolo unavená. Tihle lidé to nedělají schválně. Prostě to dělají a nejde tomu zabránit.
Je pravdou, že nedokáži s nikým nějak normálně mluvit. Tedy. Ne že bych nedokázala, ale nechci. Nechci s nikým komunikovat. Nechci, aby na mne nikdo mluvil, nechci se nikomu zodpovídat ze svých činů. Nikdo mne nezajímá.
Jen lidi, kteří jsou kolem a nenuceně proplouvají a zasahují do mého života, ti jsou brány s lehkostí a s naprostým odevzdáním. Mám je ráda, mám ráda přítomnost. A teď jsem tady. Nežiju proto, abych se s někým bavila. Žiji proto, aby se lidé bavily se mnou.

Vzpomínám si na Crocutu. Jednou napsala takovou krásnou větu. Všichni se mohou bavit s Crocutou, jenom Crocuta se nemůže bavit se všemi. Neříkám k tomu nic, jen to že to dokonale chápu. Je to naprosto identické. V tuto chvíli mě je jedno jestli je to správně nebo všpatně.
Asi tohle vyznělo vážně blbě? Jo? Že ano?... to jsem ráda. Protože tak se přitom cítím. Blbě. Naštvaně.

Od desíti k pěti, zakončeno poučováním o stylu Goth

12. května 2011 v 23:27 | Shagua-san



Moji drazí,

Ti naivní i ti méně naivní (tedy ti, co mě zanjí více že Minoru). Dnešní den byl velice zajímavý. Tedy z pohledu člověka, který čučí do maturitních otázek by se to ani nedalo podat jako zajímavé...ale poslechněte si...

Ráno když jsem se probudila bolela mě hlava, fakt mých migrén a mindráků zná každý. Nebylo to nic strašného, ale když nesmím kávu- myslela jsem, že vyskočím z kůže. Pes tu kňučel celý holý (holly) den než jsem ho pustila ven. Posléze, asi za pět minut, chtěl do vnitř- začalo pršet. Od rána jsem byla celá naštvaná, prostě jsem nerudná.

Pak přišla Babka....- Pořídila si internet a tahala ze mě rady. Bohužel nerozezná rozdím mezi Google Chrome a Google.com . A tak jsem se jí snažila vysvětlit jak to, že když se přihlásí na email a vrátí se na seznam okénko přihlašovací zmizí a oběví se výčet mailů. Pak jsem se jí snažila říct, že si adresy musí vybrat z adresáře! A ne zadávat je tam ručně, jelikož místo "@seznam.cz" napíše "@seznam.sz" - Pak se divý, že ji e-mail nedošel a mailová schránka ale odepsala: "email byl úspěšně odeslán."
Ano.... nepříčetně jsem vybouchla, jak převařený papiňák. A řvala jsem- ne na ni, ale zoufalstvím. Navíc přitáhla jídlo, které nemůžu ani jíst...
Babka je hodná, ale neuvěřitelně mě sere, ostatně jako 70% mého okolí, což je prostě můj statický problém. *Adorujte moji nenávist, ano, Adorujte.*

Pes mi potom vlezl do postele a já ve snové depresy uklízela. Nebyla to špatná nálada to byla bezedná díra na konci studny. Šíšala jsem zarámovaný portrét hidea v životní velikosti a čekala až zavře očíčka. Mizérie nepolevila ani, když přijel otec. Ale ten mi vůbec nevadí, když se chci dívat na film, díváme se spolu, stejně u toho 90% času prospí.
"Někdo to rád horké!" by mě ale nemělo sklamat...možná to bude tím že jsem se mezi technologií a nagličtinou kouakala na "Bastardi", což mi přišlo jako docela dost impresivní snímek. Zaujal mne, což se u moc filmů nestává.

Ale nakonec co dorazilo moji osobu nejvíc-
Nějaká nejspíše slečna, či skupina lidí ze slovenska, mi poslala email o 1066 slovenských slovech (zkuste to přečíst s mojí náladou). A v nich poučovali MNE o tom, co je to STYL GOTHIC. A prosím, jako krve přísažného satanistu poučili na závěr i co je to SATANISMUS. Ta zpráva,- která je nejspíše posílaná hromadně chudinkám blogerkám (12 - 15 let), které musí vyděsit tak, že je to snad ještě více zaujme- mi tudíž přijde zbytečná. Ve snaze vskrze dobré obeznámit lidi, co je to Gothic, to ale trochu přehnali a vysvětlují i docela blbosti.
Jen mě zaráželo proč to poslali mě? Já Gothicem žiji....už čtyři roky. znám spoustu detailů z historie, poslouchám kapely, které oni ani neznají (pokud znají klobouk dolů), nosím ultimátní gothic strašně dlouho. Ano jistě potkáte mě v jeansech, ale v případě, že mi je špatně a nechce se mi oblékat nic vymýšlet (v takových stavech většinou nemám daleko do zvracení). Myslím že by si ti lidé, nebo osoba, měli raději pečlivě prohlédnout toho komu to hodí do rychlých vzkazů autorovi. A ne to jen bezmyšlenkovitě kopírovat do všech stránek, které mají "Vzkaz Autorovi". Protože to může někoho (MNE,MNE a MNE) pořádně namíchnout.

Na uklidnění si chci pustit InuYashu....a v tom díle ta ženština (vyjetá lehká děva závyslá na sběračích duší) obživne. Jak já ji nenávidím. DIE KIKIYO DIE!

Víte co, ještě mi chybí aby mi někdo poslal e-mail s poučením kdo byl Hideto Matsumoto a co je to Visual Kei-- A pak bych už vážně dostála slovům na svém triku "ESC - I escaped windows."

Lásko...- Vím co je to navždy!

10. května 2011 v 14:52 | Shagua-san


Chtěla bych Ti, lásko, pomoct....ale vím že je to marné, jak já se cítím prázdná tak jak prázdná jsi i ty. Vysypaný odpadkový koš čekajcí na další smetí světa. Když vidíš něco krásného nenaplňuje tě to, když cítíš něco krásného nedotýká se tě to. Lásko, jsme jen vypité láhve v kontejneru na sklo. Obě čekáme na tu druhou.
Myslíš si že jsem slepá, že nevidím nic. Ale já vím všechno- mám tě přečtenou. Jako já obracím svou hlavu za tebou...ty obracíš svou hlavu za ní. Ani jedna toho do smrti nenecháme, já to vím já to cítím. Stejně jako moje láska k tobě, ta tvá tě zabije.
Chtěla bych umět ti napsat abys mi nikdy už nepsala...Ale neumím to. Nedokážu to. Každé hněvivé písmeno je přijmáno s pokorou, každé něžné zvyšuje moji náklonost. Bože, trestáš mě? Ani tvé mlčení ti není vyčítáno. Chvíle kdy nic neříkáš, jsou ponechány tobě, aby tě nic nerušilo, na přemýšlení.
Kvůli tobě...jsem opustila své přátele a všechny které miluji...Ne z donucení jen tak sama... nějak to vyplynulo. Ale tys opustila mě, mnohokrát. A já se ptám proč? Ne proč mě opouštíš a necháváš ve tmě, to vím...Ale z plných plic řvu...proč TY? proč jsi mi jediná tak hluboká střepina. nezůstal nikdo- Nezůstala jsem snad ani já...ale v mé mysli jsi věčná.
Nevěřím že to je láska, nevěřím tomu. Nevěřím na lásku- přesto to dokážu a ztrhává mě to do kruhu tisíců otáček. Proč ty?
Nedokáži se tě zbavit- nedokáži tě nemít- nedokáži sama pomalu ani vstát-
Pochopila jsem, co je to na vždy- Jednou jsem kvůli někomu změnila osud, byla jsem za nejvyším aby můj hrob stál později. I s ní jsem se rozloučila,...proč...Nedokážu říct stejné sbohem tobě. Možná jsem pochopila...ano už to vím....

Už vím co to znamená být na vždy...tvá- Je to něco čeho se nemůžeš zbavit ani když to nechceš...jen doufám, má královno, že tohle nečteš...není to hodno tvého pohledu. Jednoho dne přijdu proč jsem žila- ale i v ten den...budu myslet na tebe...

Epic Fail

23. března 2011 v 21:41 | Shagua-san
Víte, co je Epic Fail?....

Ne?

Když na FaceBooku potkáte svojí babičku...-

Zdravím všetky

21. března 2011 v 21:38 | Shagua-san


Zdravím z mé temnoty...

Chtěla jsem všem lidem, co jsem chodí...říct, že děkuji za vaši pozornost. Moc pro mne znamená, když si v ponědlí otevřu e-mail a vím, že sem někdo šel. K tomu chmurnému fakt, že sem nic nepřivkládám, bych mohla jedině dodat, že se prostě hledám. Nemám na to náladu. Navíc...- Mám před maturitou, většinu volného času sprzním učením, tak omluvte mé Áčka(absence) duševní přítomnosti.

Miluji Vás...-

Shagua Akitsumi <3

Záchvaty Cynismu

8. března 2011 v 20:36 | Shagua-san
Když se probudí Natsuuk, tak to někdy vypadá podobně..



"If you see the blood, please switch on your wiper!"
Aneb mám malý depkařský záchvat cynismu...komu to nedojde tak překlad je něco ve smyslu:
"Vidíte-li krev, prosím zapněte si stěrače!"

Stěna....po několikáté...

21. ledna 2011 v 22:16 | Shagua-san
Nu, jak vypadá moje stěna po tak dlouhé době....chcete vědět?...

stěna

moje vlastní nepřítomnost...-

20. ledna 2011 v 12:08 | Shagua-san
41
Moji drazí zesnulí...i Ti méně zesnulí...!

je mi velice líto, že nedokáži pracovat tak jak bych chtěla v těchto dnech, na mém webu. *Klávesnice ve škole by měla letět na skládku!!!*
Nicméně, dám Vám malé vysvětlení proč tu nejsem v těchto dlouhých a mrzutých dnech (takže dny šťastné!).
Jelikož moje tělesná schránka při oblevě neodlala a podlehla nějakému tomu onemocnění. *I've flu!!!* Tak jsem neměla čas na nic, možná se tak vyspat.
Navíc se budu muset omluviti i pro čas budoucí *otevřela Diář*, protože se blíží maturita, zkoušky na vysoké a všechny tyto naprosto bezduché záležitosti.
Moje mizerné výsledky ve škole se letos nezdají tak mizerné jako obvykle, takže snad se to vyvrbí. Jelikož se sice moc nesnažím, ale zároveň na to nekašlu, tak to dopadá nějak průměrně, a je to celkem k přežití. No ale k tomu aktuálnějšímu...
Pokud jsem předtím neměla na nic čas, tak teď ho nemám už vůbec. Našla jsem věc, která mne fakt baví a dodala mi takovou tu....řekněme kávový reflex *nakopávací*...energii.
Začala jsem chodit na agličtinu, která je více méně jenom o konverzaci o vzdělování a tak. Je to s Americkými přistěhovalci, kteří se učí, jak učit.
Máme tři lektory. Jsou to Edi (vysluvuj: Eeeeeejdy), Kandice a Lon *mě osobně Lon, přijde jako když řekne japonec Ron...ale tak to je můj osobní důvod, proč se tomuhle milému chlapíkovy pod lavicí posmívat..Geh Geh*. Nejlepší je asi Kandice, co se týká výuky....a Edi, je strašně roztomilej a pomatenej, když něco říká(pro Yaoistky: Malinkatej roztomilej, s polodlouhými černými vlasy UKE, jak prase!) ...a Lon, je prostě Lon. Včera Lon naběhl do třídy s tučňákem a z papírů dělal, že dělá oheň. Když škrtl zapalovačem Sanyamovi *BIGBOSS* se zatajil dech, že to fakt podpálí i s plyšovým tučňákem *Kterého mi sprostě ukradl*...
Nicméně to zabírá tři hodiny, které si s nimi povídáme a je to jako znovu nalezené Káfí(nebo jak se to píše). Takže přijdu domů tak o půl desátý a jsem ráda, že si vezmu knihu (Aktuálně: Black dagger Brotherhood *ano je to anglicky*) a spadnu s ní do postele.
Z pololetí mám hororvé sny, které jsou neobstojné, dneska se mi zdálo že mi prof. Červová dala pětku jen tak, a proto jsem propadla z matiky *když se probudila musela si sama dát přes hubu*, ale co si budem říkat, prof. Červová by se někdy, zvláště ve špatné náladě, mohla dostat na seznam nočních můr mnohých studentů.
Tak jsem vám to vzdělila....takže, chodím na ajinu, snažím se kreslit na příjmačky, přičemž na příjmačky do sebe musím vtlačit středoškolskou Biologii za tři měsíce *!!! - takže jí nejspíš pozřu*, jsem nemocná a ...cítím se jako mrtvola, která pracuje nezastavitelně jenom díky záhadné síle vůle...

Tak se mějte moji drahouškové *když jsem nemocná jsem nějaká milá!?!?!*
!!PUK PUK!!

Shagua Akitsumi-sama

Profilofky...*Shagun magoří více než jindy*

10. ledna 2011 v 22:45 | Shagua-san
Nu tak jsem se nějak,...rozhodla neumřít....a vyfotila jsem nějaké fotky, z čehoš jako ucházející k mému vlastnímu psychu a ke všemu co se děje přišli dvě...jedna je trochu mázlejší a druhá je..velmi zajímavá....a...já fakt nevím co k nim napsat...snad že je postuji v duševní němotě...kdy nekontroluji to co...co dělám..xD

Watashi wa pinku desu
To trochu mázlejší a divnější...Geh..xDDD

watashi wa eviru desu
Ta lepší...no nevím...

Hlavně celý tento post je jenom o tom...že mám vlnité vlasy..xDD takže to dál neřešte...

Jak jsme s Anettkou vyrazily ven...

31. prosince 2010 v 0:13 | Shagua-san
Inu tady dnešního temného odpoledne, jsme se rozhodly s mou milovanou Anettkou, že někam zajdeme. Jelikož zbyl ubohý zbytek vánoc a my se rozhodly to dotáhnout do konce a rozházet uplně všechno.
Inu, ustrojili jsme se, do již včera vybraných modelů *Anit trpí akutním nedostatkem inteligentního oblečení tak mi "čoruje" to moje, ale mně to teda opravdu nevadí*. Nu a tak jsme se shodli na tom že pojedem do RedRaven a Nosferatu, aneb co mohou dvě holky dělat jiného než se lajdat po komerčních obchodech s Goth modou.
Anit měla sen o páskových návlecích a já o platformových botách.
Anitka začala magořit už cestou ze Smíchovského nádraží, protože není zvyklá na to chodit jako totální magor, a já jelikož jsem na to zvyklá, sem si přišla fakt divně. Ona asi není zvyklá na extravagantní účes a šílené doplňky, aneb jak si udělat v prostém životě gothky radost...
No a vlastně....to můžete posoudit sami, sice máme dvě fotky jenom v kabátech(protože Anit je líná i fotit...geh!!!) Ale přesto máme dvě fotky...

Shagua-sama

Shagua:
Kabát: Po mé drahé matince *tahle ženská vždy měla vkus, ani netušíte kolik černoty se dá nalést v šatníku tohoto šílence*
Sukně: Aderlass
Boty: těžké ze sekáče *něco jako trojkové steel*
Korzetový Top: sekáč
Paraplíčko: nově nabyté v RedRaven, posléze přejmenováno na Raplíčko protože jsem rapl.


Anettka
Anetka:
Kabát: to je můj skoro handmade, základ byl ze seka, úpravy jsou moje. 
Sukně: Sekáč, jeden z mých dobrých úlovků.
Boty: Po Anit mamce, jsou fakt teplý, teda....s kožíškem uvnitř...!!!
Top: Queen of darkness (je pod kabátem věřte mi...)
A a on drží mého Rapla!


No fotky, jsou ....inu tváříme se tam blbě, ale kdyby jste věděli jak přemluvit Ani k jiný, určitě se nebráním ani tomu ji znásilnit...ehm to by se snad nebránila ani ona....nebudeme to rozebírat.

Když jsme hledaly RedRaven (který blbec našel místo takto nenajitelné by měl dostat metál), nicméně díky Shagunčině kompasu v hlavě (a chytře uložené mapě v Mobilu) jsme to našly.
Chvíli dete po schodech a nevíte jestli tam dojdete, ale po chvíli zaslechnete oslňující tony metalu a víte že jste doma.
Vešli jsme dovnitř a Shagun prohlásil: "Konečně hudba co se dá poslouchat!" a prodavačka se začala smát.
 Nicméně to by jste nesměli Shagu znát, ta hned zamířila k botám a u police (Velký Police) s Demoniema jen se zmohla na demetní:" BOBOoooooooo!", tedy moje zkratka pro boty, když mi vyrazí dech. Nádherný platformičky. Inu hned jsem si jich pár vyzkoušela, inu zjistila jsem že....jednoduše zlatý Steely!!! Opravdu posvěcené steelky. Anit se dala do prohlížení si čehosi, co vypadalo jako kříženec trička a šatů. Pak jsme si prohlížely všechno možné až se k nám připletl takový metalistický prodavač a hned vyzvídal jestli něco nepotřebujeme.
Usmíval se na Shagu tak urputně že mu to oplatila, až se jí začal líbit. Byl prostě rozkošný, ptal se nás ještě třikrát a byl prostě k sežrání (z nějakého divného důvodu si toho Anit zřejmě nevšimla, ale já z něho nespustila oči....geh geh).
No nakonec si Shagu vybrala návleky (nejspíš jako vánoční dárek někomu) a ono zmíněné Raplíčko. Když se jí ptal ten prodavač jestli chce tašku na Raplíčko odvětila jsem mu: "Ne já s tim budu šaškovat hned!" nu a on se smál. 
Pak jsme tedy odešly hledat metro (Location, Location, Location...). No tam jsem šla s otevřeným raplem a vůbec nic mi v tom nezabránilo. Anitce po cestě nějakej cizák řekl že je sexy, tak jsem si ji majetnicky chytla pod ramenem. Přecejen na FB je to Moje...vztah!!!  
Inu nakonec jsme se dobelhaly do Nosfe. Ano oproti RedRavenu, je to vážně veliký jejich výstavka "Bobooooo" mi vzala dech! Nazvala jsem to Schody do nebe. Zaujaly nás pětadvacítkový platformy... a přemýšlely jsme který jiný šílenec kromě hidea pod podhrůškou alkoholu, by si je vzal na sebe...
AG
No a tak Ani, slintajíc na týpka: "On má vlasy jako Criss Angel, já ho miluju!", si vybrala tričko a své vysněné návlečky....já jsem neodolala prstenu od Alchemy Gothic a pak jsme vyrazily domů..
A jelikož mé Raplíčko se mi líbilo, nesla jsem ho hrdě nad hlavou až teměř domů. kdy se na mě Anet obrátila:
"Proč máš furt to raplíčko?" a já "Se snad neopálím, ne? " a jak tak mrzlo  Anit se rozhlédla po pouličních lampách jako po jediném zdroji svtěla...

Tak vypadá můj nový "milášeeek!"

Shagua Akitsumi - velká prohra tichosti a pocta stínům.

29. prosince 2010 v 23:06 | Shagua-san

2
Víte, když jsem tento blog zakládala, byla jsem jen ta naivní holka co si myslela, že udělá díru do světa. Chtěla jsem jenom psát  povídky, jako moje tehdejší hvězdy(některé jimi jsou až do dnes). Fakt že jsem divná a miluji Slash/Yaoi, či cokoliv podobného, je faktem. Duhová vlajka je pro mne důležitější než můj vlastní Antikristismus (a to si potajmu říkám Lucienn filia Satanas).  A tak jsem začala. Na tomhle webu asi na tři nemístné prohry najdete všechno co jsem kdy napsala veřejně. A Ano, často nevím co si o tom mám myslet, někdy jsem si přišla jako smyslů zbavená když jsem něco takového mohla napsat. 
Nicméně, pak jsem si oblíbila Japonskou hudbu, když se mohu k tomu vyjádřit teď nejlepší jsou prostě 80. léta, (a to že Aunt Sally je fakt úlet). A tak jsem sfanatizovaně vše převáděla na japonsko a nic nebylo tak nádherné dokonalé...znáte to....myslím že mnozí z vás.
A jako každý jsem udělala spoustu chyb, jsou některé které jsou neomluvitelné tak je omlouvat ani nebudu, ale i pár pěkných věcí. Nechápala jsem stejné jako teď to velké nic, můj cíl byla návštěvnost, rozhněvat určité persony, které jsem obdivovala, jen kvůli tomu abych s nimi mohla mluvit. Žila jsem tím, jako nikdo, byl to pro mne svět, kde jsem to mohla být já, a ne ta obézní nevkusná holka, jenž nic neumí. Byla jsem...hloupá a naivní, i když jsem tvrdila že nejsem. Styl, boty na platformě, učes a malování pro mne znamenali víc než cokoliv. Bavit se s lidmi ve stejném rozpoložení, nemeškat se s lidmi jenž v tomto světě nic neznamenali. Nenávidět, jen pro nenávist všeobecnou a milovat protože milují ostatní. Ano byla jsem takové, ovce stáda, co jsem nejvíce vždy odsuzovala, pozička bez mozku.
Ale i takové holky umí jednu věc. Je to temná a zlá věc, jenž ničí životy. A to je láska. Ano milovala jsem na tomto světě jenom čtyři osoby, které nikdy milovat nepřestanu a jen díky hlouposti jsem o některé z nich přišla. Nechala jsem si zničit všechno svou mindfreakspeaker, nebo vlastně sebou.
Vždy jsem milovala Eii, dívku s třpytivýma očima a rychlou hlavou, jenž ve svém světě dokázala mnohé a v mých očích je nepřekonatelná. I když jsem ji ublížila, a vím že to bylo určitě strašné často si říkám co všechno by bylo jinak, kdybych nebyla takový srab, před svým okolím, kdybych byla tvrdá jak sem se dělala. Ne určitě by bylo všechno jinak.
...Pak tu byla Lenne. taky jsem o ni přišla, i když jsem byla ochotná pro ni zemřít, ale netušila jsem jak...Nebudu říkat jaká je, ani jaká byla, či jenom co vím jaká byla ke mě. Byla pro mě vším.
Jistě, je zde ten jenž zaplnil mé srdce zelení a tichostí zenového chrámu. Milovaný a nejhlubší přítel na kterého jsem kdy mohla narazit. Minoru. můj malý přístav naděje, jenž si jednou najde spřízněnou duši a budou spolu šťastní, jediný člověk na kterém mi záleží ve svém pravém slova smyslu, i když mu to nedokážu říkat urputně často, zůstal se mnou, já ho miluji a navždy mu budu za tohle vděčná. je to jediný chlap v mém životě, jenž na sto procent zaručené mé srdce.
No a ten čtvrtý.....to je má schizofrenie, neuvěřitelný zpěvák a přelud zárověň. Hideto Matsumoto. jediný který mne opustit ani nemůže, protože bych ho musela opustit já.
Nu, tak jsem se dostala do toho jaká jsem teď, jsem zalezlá v krunýři, jenž je postaven z černé látky, sledování filmů a nepřítomného života. I tento srdceryvný článek píšu mezi stáhnutím dvou filmů. 
Víte, ti jenž mají blog, mají spoustu práce, se o svého mazlíčka starat, ale ti jenž žijí život tohoto "mazlíčka" jsou na tom bídně.  A pak se to jednou zhroutí a vy sledujete nekončeno filmů jen proto, že u toho nepřemýšlíte, jen proto že nejste schopni myslet....respektive máte v životě tolik bolesti, že se vám "Velké okamžiky" stále vrací. A věřte malé úlety s velkým počtem lidí, opravdu to nepomáhá, těch lidí je nepočítáno a vy s nimi jste jen pro to aby jste zapomněli, a běda těm jenž si vás oblíbí protože jim ublížíte. protože jste hrouda kyslého krému, ze kterého nikdy cukroví nebude.

Mě také jako každému blogerovi jeho blog něco vzal, ale i něco dal...dal mi jak bolestné rány, tak místo kde dokáži žít, obojí je sladké a krásné....i když má každé základ úplně jinde.

A za celou tu dobu zpomenete, na tu nejdůležitější věc, co pro vás vždy znamenala svět a pro co vlastně přežívat...

jenom, tiše poslouchat....a vžít se do tonů...

MY EYES LOVE YOU

O Štěkně a dalších událostech...

16. října 2010 v 20:04 | Shagua-san
Jak jistě víte a tušíte, je sobota. To opravdu není nic objevného, ale bylo to docela netradiční...přijela Štěkna. Od té doby co přijela nepřestala ječet jako hornická siréna, alespoň že občas chvílema zaleze do myší díry(kancelář) nebo do věže(její pokoje). Jinak je čím dál nesnesitelnější, ano ale v něčem má pravdu to říkám pořád, ale ...má holka blbé to, že její empatie je asi tak vřelá a rozvinutá jako kra, co potopila Titanic. měla jsem jediné štěstí, že tu dneska přespal Reth, jinak bych se asi oběsila na vlastní nenávisti. Jo jo, Reth, to je takovej ten typ člověka, se kterym se prostě cítíte fajn i když máte oba splín, popřípadě nějaké jiné emoční nevyrovnanosti.
Mnohdy si říkám, čím to je, že se se mnou baví, ale možná asi doopravdy budu zajímavá a vtipná.
Ale zpátky k Štěkně. Když Reth odjel a rozloučili jsme se, já přišla domů a vykoupala se, ke mě nalítl Štěkající Tanker (Ne že by anorektička byla tlustá to opravdu ne, ale kdykoliv má nějakej názor ostatní prostě převálcuje( a začal do mě rejt, jak kdybych o tom všem nevěděla.
Čím víc se na ní dívám tak, že bych ji ignorovala, tím víc se její Screemo zvyšuje a zvyšuje. Pak se divím že jí nenapíchnou na technopárty, jelikož by zaujala pozici celé jedné reprákové stěny.
No poslední dobou zaručeně zjištuji a potvrzuji to, co mi došlo tak před půl rokem. Je to zasranej Egoista, zahleděnej do sebe. 
Není tady celý týden a jen, co přijede umí jenom kritizovat. Ano, přiznávám, bordel tu byl naprosto nesnesitelnej. Ale to ji neopravnuje mě seřvat tak že skoro brečím, aneb co maminka myslí tím, že se snaží abych byla štastná....takže nakonec na ní řvu ať vypadne a dá mi pokoj.

Neočekávaně vtipné události...-

14. října 2010 v 0:59 | Shagua-san
Víte, můj život se každým dnem mění. Tiše umírají další a další minuty pod mými prsty. Já tvořím, abych mohla říkat, v tento čas jsem něco dělala. Abych se mohla chlubit svými zvyky, a tím jaká jsem. Zjistila jsem, že ač jsem hrobníkem svého ega, jsem stále jeho věrným sluhou.
Víte je zajímavé, jak lidi se trápí. Trápí sebe jenom proto, že si myslí, že někomu ubližují tím, jak se chovají. Většinou jenom nechápou to, kým jsou. Většinou nevědí, co chtějí a nezajímá je to. 
Já se hodně často divím. Divím se tomu, jak mohou být lidé a bytosti naivní, když jde o něco, jako jsou city. Poseldní dobou jsem se hodně bavila, tím že se oběvila bytost, které záleží na tom, co cítím, což bylo v rámci mojí vlastní sexuality, docela neobvyklé. Nikdy jsem se nazajímala o to, co většina cítí. Někdy, když mi záleželo na jednotlivci, tak ano, ale normálně, jsem si kopala hrob pro ego. 

Život se nějak mění, lidé se mění. Hodně si teď uvědomuji, jak je všechno pomíjivé. Odsoudíte člověka za to, že si chce užít okamžik, že chce zapomenout na realitu, protože je těžká k žití? Já ne! Já podporuji všechny lidi, kteří se nebrzdí. Jsou spontální a chtějí takoví být.
Možná utíkám do tohoto ráje, nic nepříjmání, kvůli sobě, či před sebou...- Možná neutíkám, a jen jsem taková. Ale jedno vím jistě, prostě některé věci dělat chci a některé ne. A když chci tak musím- to mě naučila Dokonalost-sama slečna, která pro mne znamenala život! Když tak přemýšlím o její Dokonalosti, příjde mi to až vtipné, jak život a všechny jeho nástrahy pobírala ona. Dřív jsem si přišla stejná jako ona, ale nejsem, popřípadě jen v některých věcech. Tedy, když nechci na ICQ prostě nejdu. Nechci odepsat, prostě neodepíšu. 
S mým Rethem mám takové...pořekadlo, spíš je moje, ale nějak jsme ho začali používat spolu. FUCKIN' ...
Občas mi přijde, že tohle vystihuje všechno a je to čistě Shaguistický přístup. Kašlat na okolnosti je docela zajímavé. Občas vznikají zajímavé situace, ale teď jsem si vzpomněla na jednu zajímavou příhodu, co se mi stala ohledně Retha.

To Reth u nás přespával a Štěkna (Matka) přijela pár dnů po tom. Když se nebohého životně vyčerpaného Shaguíska ptala, jako správně starostlivá Štěkna, co s Rethem mám, z naprosto vyčerpané Shagu mohla vypadnout jen jedna věc...
"No co by jsme spolu asik mohli mít...no přece blbé kecy!"
Tvor od přírody štěkavý zmlknul a odešel a já se tomu dosud směju jaké to je, když vaše vlastní matka něco nechápe, a neví proč.

Inu ona Štěkýnka, je někdy otravná, ale to neznamená, že by neměla pravdu. Tedy samozdřejmě, že ji nemá, ale někdy jsou chvíle, kdy se dá využíti jejích moudrých(i nemoudrých) rad celkem spolehlivě. Copak bych mohla neuposlechnout jejích rad...
Nu, kdyžbych to brala kolem a kolem, ona je prostě Pilíř Světa. A tím bude, Hard Core jí bylo to vysvětlit. (Pro ty, co nevědí přesně, co je to Pílíř Světa, je to jen převzatý název pro někoho, kdo nemá magii, naprosto beze stopy...Mě se zalíbil tento název, je takový úderná a tak to říkám, ale stejně dobře můžete říkat i neobdaření, nevidoucí, bezvěrci, či vtipně Mudlové- dle HP a JKR)
No prostě já, jako Magik (občas i Magič) mám občas problémy netradičního ražení...Pochopte, a to mi nemusíte věřit možná jsem fakticky jen magor, když vidíte bandu dvaceti duchů, jak se za váma plíží, jako by jste byli celebritami a oni stalkery, neni to fakt příjemný. Pak se občas probouzím a nevím kde jsem, popřípadě dělám divný věci, či mluvim v Původním Jazyce, což spousta lidí nechápe už vůbec.
Štěkna si umí vytipovat přesně ty chvíle, kdy mi zrovna do zpěvu není a hustit do mě s realitou.... je docela zajímavé ji poslouchat, ale když vám za pozadím stojí démon, není to nic příjemného.
A v takové chvíli vysvětlujte Pilíři Světa, že je Pilíř! Nakonec to končí roztomile zařvanými slovy: "Já nemůžu za to, že mám magii, a že ty jsi zasranej PILÍŘ!!!" 
No jo, má milovaná Štěkna mě pak nazve bláznivou, či doporučí správného psychiatra a jako po každé hádce jde uklízet.

Občas si říkám, že život je fakticky těžkej, ale někdy je proč za to žít, a co za to dát. I za Štěknino štěknění jsem velice vděčná, přičemž si v tu danou chvíli říkám, jak ji nenávidim a myslím to naprosto vážně, v takvých chvílich, kdyby moje vnitřní Natsuki nedržela otěže nad bláznem, tak jí fakt zakuchnu kuchyňskou kudlou.
Ale ze všeho nejkrásnější když mi Reth dá ruku na čelo a já mohu cítit jenom jeho dotek, je to rozkošné... a uvolňující, to je něco, co jen tak někdo neudělá, pro Shagu...a v těhle chvílích si opravdu život užívám. Ale nikdy to nepřebije to, že ho stejně nesnášim. 

každé utrpení jednou skončí a každá věc jednou pomine

Zdravím Vás lidi.

14. září 2010 v 22:29 | Shagua-san
Víte, Ti co jsem ještě občas zajdou, opravdu se omlouvám...ne neomlouvám se....nestydím se za to že žiju teď v realitě a jsem štastná. Jeden přítel mi dneska napsal a to mě nakoplo k tomu abych se ozvala, takže se ozývám.
Co teď dělám. píši, aktivně studuji sleduji několik seriálů a vlastně všechno možný dohormady. Prostě žiji.
Na net nemám čas a jsem věru ráda, radši půjdu s Nitrin ven, než bych psala sáhodlouhé emaily, myslím že vým jak se asi Dokonalost-sama cítila ...Provinile šťastná. Jsem ráda v realitě, a ráda vám pak někdy poskytnu náhled. Ale od té doby co jsem udělala reparáty, jsem zjistila co je realita a co ne.
Děkuji těm co ještě stále sem zajdou, a Děkuji všem svým přátelům...že chápou jaká jsem.
Jsem štastná, i když občas píšu smutně. Mám vás ráda, nebudu jmenovat všechny, ale každý kdo mě zná líp ví že pratří do mého seznamu.

Tichá tragedie melodramatu v duši zhasíná zdravý rozum a milost prochází srdcem. Srneček přejet náklaďákem na kaši vzpomíná na tichost v duši a Vlkodlak hledající v lese svoji lidskost a na jazyku prchlivá chuť lidského bytí.
Tak se asi cítím a věřte mi je to super.

Co se děje a neděje

20. srpna 2010 v 9:49 | Shagua-san
Co se děje a neděje, Shaguinka na chvíli odejde...
Nebudu na Blogu, na ICQ, na mobilu, na mailu, nikde....na dobu....no asi do příštího pátku...nic neslibuju, ale možná se objevím na mailu,
 Takže počítejte s tímto.

Nejsem tady, nebudu tu! učím se! ani otázka života a smrti mě nezajímá...

kdo sem chodí ten to ví, kdo ne má smolíčka pacholíčka a jelena dvanácteráka...-*smůlu dvojtou*

 Sayonara gozeimashita  Akitsumi Shagua-sama
 
 

Reklama