- Retner

Katedrála ve Sněhu

17. srpna 2011 v 23:10 | Shagua Akitsumi
Anotace: Musím podotknout, že mě docela toto téma zaujalo, sice ještě to není uplně domyšlené, ale abych Vám pravdu řekla určitou scénu jsem nosila moc dlouho v hlavě na to, abych ji nezpracovala.


Dlouhá řada mezi modlitebními lavicemi. Katedrála byla ztichlá a temná. Noc byla naprosto ledová a třeskutá, jen v kostele bylo ticho a zatuchlo jako vždy. Jediné, co se vzduchem neslo, byla tichá ozvěna kroků na vysokém podpatku. Nohy se rázně střídaly jedna za druhou směrem k oltáři. Klapot se odrážel od stěn a nutil sochy se dívat za kroky mezi lavicemi.
Od úst ženy stoupala tichá pára, která říkala všem přítomným, že je velká zima. Tedy pokud by v tomto kostele někdo byl. Zvony začaly odbíjet půlnoc a žena kráčela ke kopuli katedrály. Byla v půlce a rozpraskané dlaždice pod jejíma nohama se mírně drobily, jak rázně kráčela. Když došla k oltáři sklonila k němu hlavu a soustředěně se zapřela do horní desky rukama. Její lokny se rozprostřely kolem ramen krátkého modrého kabátku a dosahovaly až k jeho okraji. Se záklonem naplnila dlouhým nádechem své plíce. Nádechem, jenž zněl spíše jako zavrčení.
Nechala otevřené velké dřevěné dveře a pruh modrého světla měsíce v úplňku byl přerušován pouze loudavými sněhovými vločkami. Když dozněl poslední úder zvonu i jeho ozvěna a rozhostilo se ticho, ona se otočila a pohlédla nahoru mezi četné gotické sloupy, zdobení a žebrování až ke kopulím katedrály a k zamrzlým okenním vitrážím. Přes které byl vidět plný a krásně kulatý měsíc. Je
 
 

Reklama