POEZIE

Čas Smrti

6. listopadu 2013 v 22:56 | Shagua de Sanguinis
V kavárně nad skořicovou kávou
v teoriích osobnosti
nepřemýšlím nad tou ránou
na mé svobodnosti

koukám jak se otáčí ručička
kolem svojí osy
jak ta čárka maličká
odtikává cosi

ty nádechy našeho bytí
promarněné v čekání
v poklidnosti ubohého žití
pouštím si žilou nadání

V kavárně nad skořicovou kávou
ve vší důstojnosti
nepřemýšlím nad tou ránou
na mé osobnosti

noční hrátky

6. června 2013 v 4:02 | Shagua de Sanguinis
Ležím v noci sama,
chci si hrát
hledím v odraz Pana,
co začal se mi smát.

nazdi jako modla madony,
já vpaluji si obraz

Ležím s rukou v kalhotkách
a nebojím se prozrazení,
dávno přešel všechen strach
z rozkošného odhalení

usínám já s vypálenou tváří
ze vnitř do lebky
ve mě září
letmé ty doteky

cítím jak se sklání
jak stírám pot z těch zad

krůpěje potu se tetelí na spáncích a já cítím dech na krku...došly myšlenky na básnění...jenom odraz světla vidím před sebou v milované tváři...kterou si vypaluji ze vnitř do lebky.....divná to skladba...nicméně chci tě.

Nezapomeň

3. září 2012 v 10:11 | Shagua Akitsumi
Být tak kapkou v moři Tvých slz.
Být tak citem, který necítíš.
Stát, držet světlo, na prahu temnoty.
Provádět Tě jak převozník skrz
tmu, přes kterou nevidíš.
Vyvést Tvou duši z nehostinné samoty.

Rozhodla jsem se zůstat-
Dát Ti co nikomu dát nemohu.
Být Ti tak blízko jak se hluboko se dostanu ,
pod Tvou kůži.

Tvé oči ve tmě svítí.
Nezapomeň.

V mém těle, v mé mysli

30. srpna 2012 v 23:00 | Shagua Akitsumi
Nejspíš nevhodné pro mladší 18 let, ale není to nic tragické.


Onanuji s tvým jménem křičeným do mé mysli.
Vypaluji si ho do kůže ze vnitř každou myšlenkou.
Ztrácí se v podivných představách našeho bytí.
Nenávidím Tě, když tu pro mě nejsi.
Nenávidím sebe, když s tebou být nemohu.
Tvůj dech by mohla být moje duše moje bytí.
Jsi moje tajná obsese, kterou ukájím svoje bytí.
Při pohledu na tvé jméno proklínám své srdce,
Za to že není schopno úctyhodného citu.
Chci, abys žil v mém těle, jako žiješ v mojí mysli.
Zabila bych, jen abych mohla být.

Na mostě

13. srpna 2012 v 22:15 | Shagua Akitsumi
Já z mostu nad řekou hledím do dáli,
jak nebe z mraků navléká si korály.
Sedím tu v trávě a koukám se z výšky,
kolik sebevrahů tu má svoje křížky.

A řeka si potichu dál jen plyne,
sluneční záře se mezi stébly line.
Vítr fouká jemně si svou píseň hraje,
cítíš ho ve vlasech ze samého mostu kraje.

Černé pírko do dlaně se mi sneslo
a pochopila jsem to nezvučné heslo.
Jednoduchou pravdu slova prostou.
Sebevrahům křídla nenarostou!

Jako Lilie

3. srpna 2012 v 22:18 | Shagua Akitsumi
Jsi kytara bez struny,
co již dávno hrát neumí.

Jsi jenom verš bez rýmu,
slepec co sleduje krajinu.

Jsi černá noc bez měsíce
na způsobů, na tisíce.

Jsi kalná voda v řece,
co plyne dál a přece-

Jsi tak čistá a nevinná,
Jak lilie něžná bílá květina.

až zemře tak na rozdíl od tebe
Lilie na jaře znovu vykvete .

Death Putos

3. srpna 2012 v 19:39 | Shagua Akitsumi
V přístavu sebevraha,
každá chvilka drahá.
a když vyprší ti čas
navždy patříš mezi nás.

Nezáleží na způsobu ale na výsledku!

Zakázaná věta

1. května 2012 v 8:21 | Shagua Akitsumi
Po tmě v tichosti světa,
zůstala ukrytá tajná věta.

Nikdo ji nesmí jiný znát-
jen ten komu se má ukázat.

Tato věta ničí města a říše-
a v dějinách se vždy rozepíše.

Je ukrytá v srdcích nevinných,
v dálkách nebes blankytných.

Ta věta je tak zlá a přitom křehká
budiž všem kolem země lehká.

Nebezpečná ač každý ji musí znát!
Zní: "Miluji Tě- Mám Tě rád!"

Bella-donna zlomocnice!

27. dubna 2012 v 14:03 | Shagua Akitsumi
Kráska mezi květinami.
Však zrádná je to nevěrnice-
tichu mezi bylinami
Schovává se poběhlice.

Když vykvete je tak krásná-
a dozraje v plném proudu!
Skrze pentagram oběť láká,
k lahodnému černému plodu.

Však ty černé její děti,
jen jazyka se dotknou.
Vpustí do tebe všechny jedy
nemusíš ni polknout.

Ta kráska je zrádná madona,
roste si tam sama v lese-
Atropa Bella-donna
Své poselství vám nese.

Zmatené světlo

22. dubna 2012 v 14:03 | Shagua Akitsumi


Do naprosté tmy vlétlo-
nejdřív tiše kvetlo.
Pak se možná pletlo
a ode tmy se odečetlo.
Za sebou zametlo,
než se znova střetlo
a svět dokola oblétlo.
Nikomu nic nevyčetlo,
protože zas odkvetlo
a své kořeny si rozpletlo-
pak je trochu hnětlo,
a když je dohromady sečetlo:
Zjistilo, že je to světlo!


Ona chtěla přátelství

20. dubna 2012 v 6:52 | Shagua Akitsumi
Přišla ke mně ve své touze
V kapse kousek černé nouze
Vlasy v pevném copu
Smutné oči celou dobu

Přišla ke mně stála dlouze
oděná v triku pouze
Ošklivá tvář přece krásná
Vrásčitá, nečitelná přece jasná

Slzy stekly v jedné strouze
Rozpřažené ruce sáhodlouze
Jenom přátelství chtěla
A jenom to jediné měla.

I smrt by chtěla přátelství…

Andělské Mrchy...-

4. dubna 2012 v 8:05 | Shagua Akitsumi
tohle by jste neměli brát příliš vážně


Andělé jako zlodějská cháska
Kradou všechno, co mohou
Nevíte, co je dobrost nebeská
Když kradou nebožtíkům boty z nouhou.

Andělé jsou zhýralci,
jenž přetvářkou stále hýří.
Chvílemi jsou zoufalci,
co na sebe se shora shlíží.

Prochází zdejší zem starou
a hledají jak se zbavit vinny.
Velké divadlo jako mistři hrajou-
krycí bílý pudr na vrstvy špíny.

Andělé čerpají sílu ze slepých
Kterým posílají svůj obraz líbezný.
Andělé čerpají sílu z hluchých,
jenž nechají slyšet hlas tak nádherný.

Andělé vyděračské mrchy jsou!
Jen to nikdo nechce znát.
Do své náruče nás jemně zvou.
aby nám mohli z kapsy neviděně brát.

Můj trup brázdí vlny

30. března 2012 v 7:36 | Shagua Akitsumi
Na vlnách černého moře
v potu a soli v tváři strhán,
splácí vlastní touhy a hoře.
Proti vlnám svůj trup vrhá.

Oddaně shrnuje vlasy řas,
s tichou bolestí v zádech skřípá.
Viděl spoustu světa krás
a někdy na hladině jen tak splývá.

Pro moře všechno udělal-
pro vůni ranního vzduchu.
Ve věčný život duši zaprodal.
Navždy členem námořního ruchu.


Vrčící Kometa

4. března 2012 v 17:43 | Shagua Akitsumi
Vyčpělý pach benzínu
ušitý ti na míru
řve a křičí ďábel sám
dere se k tvým útrobám

Rychlost je jen šmouha
co stala se ze světa
tichá přede vnitřní touha
letíš- už si kometa.

Až zavrčí ta pružná šelma,
důležitá je ta helma
až srazíš se svým osudem
myslím že staří nikdy nebudem.

Jsme celek - jsme nic

30. listopadu 2011 v 13:42 | Shagua Akitsumi
Byla tma a žádné světlo nenarušovalo tohle bytí,
Jen co prošel rudý obr, co se naší energií sytí-
Nastalo i ticho, nikde jsme nikdy neexistovali
Jenom otisk naší ozvěny se ozývá z dáli.

Vlastně nic není a nebylo jenom čistá prázdnota
Nemůžeš nic vůbec cítit, neřeší se samota
Tak trochu nihilismus v praxi ukázaný
K tvému mozku divně myšlenkami přivázaný

Jsme celek- jsme nic!

Mrazivá, drtivá vteřina!

23. listopadu 2011 v 22:17 | Shagua Akitsumi
Skrze svět prochází síla,
Tichá, bílá- mrazivá!
Všechno o čem jsi snila,
Křehká, krásná- drtivá!
Přítomnost jenom shnilá,
Lehká, vášnivá- vteřina!

Mrazivá, drtivá vteřina!

Omega

29. října 2011 v 18:20 | Shagua Akitsumi
Zemřela mi před pár lety,
Tichá radost z této věty.
Odložila své předsudky
Přeměnila je na skutky

Byla to má temná a krásná
Omega
Můj konec i začátek
Omega
S jemným svitem stále jasná
Omega
Ten krásný počátek

Zničila to moje srdce rychle
Omega
Necitelně a citlivě
Omega
Spálila ho do ledové krychle
Omega
Nebije, a přesto žije

A když jsem byla mrtvá
Vzkřísila mne slzami
Řekla, že svět trvá
A hladila mne ranami

Byla to moje Omega

Filia Mortis - Newcommer

8. října 2011 v 18:02 | Shagua Akitsumi
Neřekla bych, že toto by se dalo nazvat básní, jen nějakým útvarem, protože jsem dávno psala příběh o Fillii Mortis, který naštěstí ještě nikdo neviděl a nečet, ale zrovna příběh Filie moc miluji... třeba ho jednou vydám i veřejně nejen v mých soukromých šílenstvích!

V zasněženém lese ozvěna se tiše nese.
Krve sátí mlaskavé jen doprovází
Zvuky ledového větru na stromové střeše
A uvědomíme si, že některé skutky se nenavrátí.
Sníh už přišel ve všechny koutky
Mezi všemi kořeny a větve
Na hrobě, jak hadrové loutky
V poprašku leží lekle.
Krev jak rubínové květy
Barví okolní sníh do ruda
Protnuly se dva milenecké světy
Kdo z nich je ta obluda?
Tiše báseň vyřčená v tichosti noci.
Nad tělem chlapce se vznáší.
Kdyby jen ona věděla jaký je to pocit
Co jenom touha obnáší.
Zabila ho, dcera smrti.
Jediný dech mu nezbyl sám
Zabila ho při své moci
Lásku a chtíč nepoznán.
Filia Mortis démonka noci
Filia Mortis bez pomoci
Vražedkyně vdov a vdovců
Našla si jednoho z mladých chlapců.

aby ukojila svojí žízeň...-

pastýř a štír

7. srpna 2011 v 23:28 | Shagua Akitsumi
Pastýř a štír,
pastýř
štír
přišel na štír
pastýř a štír
pastýři pastýři
pásli na štěrku
štíry
štěrk a škvíra
pevná víra
víra a pastýř
pastýř a štír
štěrbina vířivá
vteřina
pastýř a štír pastýř a štír
škaredá mělčina
uzoučká štěrbina
klidná hladina

pastýř a štír.

Temní- ne, zlí!

18. července 2011 v 10:54 | Shagua-san
Když je peklo zdrojem síly,
když tvé světlo ničí býlí,
pozvedni hlavu v dálku hleď
na tichou plýžící se noci sněď.

V temnotě je dost pravdy
a pokud je to tak vždy
v temnotě skryji svou tvář
možná i svou temnou svatozář.

Inu, temný není evivalent zlý
i světlí jsou často velmi falešní.
Tak nebo tak, nesuď nikoho
však i temní umírají mají-li pro koho!

Svět...

31. května 2011 v 20:51 | Shagua-san
Nechci to cítit ani se prát.
Nikdy jsem netušila jak moc
ze všeho spěchu chce se mi spát.
Už toho mám vážně dost!

Bojovat pro každý nádech
a přitom snášet vše tohoto světa.
Nakonec ležíš na zádech
a ze rtů ti splyne poslední věta.


Trnoví

10. května 2011 v 22:41 | Shagua-san
Všechny plody chutnaly tak sladce!
Jen temnota je cítit hladce-
jenom ona na zahrádce
sije svoje ostré trnoví.

Proč v prázdné láhvi není dna?
Proč nemá se člověk budit ze sna?
Možná je to jen existence-hra,
kdo tvou duši obnoví?

Pak zvonek slyšíš krátce
a smrtka kráčí k tobě vratce!
Zachycen v houští na zahrádce
na Tebe si políčila své trnoví.


Odpuštění

11. března 2011 v 9:22 | Shagua-san
tam v té dálce za mlhou.
Já tam stojím s omluvou..

v té dálce za hrobem...
já tam čekám se zvonem...-

Tam v té dálce za mlhou.
Já tam ležím pod duhou..

A v té dálce za hrobem...
já tam stojím s praporem...-

Tam v té dálce za mlhou..
Čekám na svou šanci...-

-... na druhou!

vůně loňského podzimu

11. března 2011 v 9:21 | Shagua-san
Vůně loňského podzimu,
v polibcích slisovnaného listu-
Myslela jsem že zahynu,
avšak vyhnu se tomu místu.
V listu z minulého podzimu,
tehdy co v lese v tom nízku,
ležel opuštěn u pařízku,

...se skrývá tajemství bytí!

Za Cigarety

11. března 2011 v 9:18 | Shagua-san
Plamen vášně na konci cigarety,
slova uzamčená do jedné věty.
Popel páda hlučně k zemi-
Jo, jak krásně vy bylo v nebi...

Šedivá oblaka tu proplouvají,
ovce slova bezduše promrhají-
Jen cigareta hlasitě doutná,
jak ztracený dým k nebi stoupá...


Ideální konec básníkův

11. března 2011 v 9:16 | Shagua-san
Kdes tam v té propadlině,
básník neví- básník hnije.
A tam v té prohlubině-
s přírodou zas v jedno splyne.
Ideální konec básníkův.

Fili Absinthe

8. března 2011 v 10:25 | Shagua-san
Absinthe můj bratře milý,
rozlévaná jiskro zelená.
Proč je ten svět tak zhnilý
a pravda tak vzdálená?

Bratříčku ty nemluvící,
¨tvá vůně nám všem odpoví-
sílo naše vrcholící,
kdy skončí naše období?

S poslední sklenkou
mrhám svoje časy,
až z hlubiny se vzedmou
poslední dvě snítky krásy.

Můj Absinthe- Můj milý bratře-
ty ve zbrani štít nalézáš,
až ráno zelené oči protře
pohledem ta skrytá zášť.

A co my- ti co věřili tvému zvuku,
oddali se svému prokletí
i nám snad podřízneš útlou ruku?
prodrhé, snad po třetí?

Absinthe odkryj pravdu hutnou.
či ji skryj jak je za potřebí
tu realitu tíživou a smutnou
ať se nám tak zlá nejeví.

Zavři oči Absinthien
Zavři je a nepřemýšlej
ať nedozvíš se jak my žijem-

...Ať nepotkáš se se zítřkem...

Ranní slunko

7. března 2011 v 18:50 | Shagua-san


Bylo ráno a svítilo ti na líčko
ono krásné jarní sluníčko
Tys spal dál o ničem nevěděl
o ránu by ses byl býval nedozvěděl
Kdybych nedala ti pusu na víčko
tím neprobudila tě maličko
rty jsi tenkrát pohul jemně
apřísně decentní úsměv ukázals na mne.
Ano tehdy jsem se rozhodla že tě miluji
možná i taky ten fakt že se to nikdo nedoví

A tak v raním slunci upíří romance strnulá
jako by prašně rozprášená ani nebyla


Elegie otázek pro hvězdy

3. března 2011 v 11:46 | Shagua-san


Byla bych jako ostatní holky,
žila bych v normálním světě.
Nepočítala bych každé své kroky,
ani slova ve své větě.

Ale jsem jiná dívka,
co má svůj vlastní svět,
kde i v zimě kvetou kvítka,
a kde jsem právě teď.

Až vzpomenu si na ten den,
kdy ta iluze přišla?
Možná až projdu rájem
až najdu studnu, co vyschla.

Proč vidím svět jinak?
Proč svět je tak daleko?
Pro ostatní jsem jen přízrak,
co netěší se na léto.

Proč chci žít v normálním světě,
když to tak příšerně bolí?
Jak jsem se ocitla na cestě,
kde za ruku se lidé nevodí?

Miluji svůj svět- ale tam,
i když chci tak moc,
je člověk neustále sám
a samota je ta nemoc.

Sadů-Klas!

20. února 2011 v 17:36 | Shagua-san
To není jest mé bytí,
to jen síla toho blití-
To jen útroby topící se,
 černý kouř zahalil mé plíce.

To nic, jen jídlo špatné,
jenom ticho zrádné-
To je to co naplnilo mé útroby
deroucí se ven skrz zuby.

A pak jsme přišli již,
pocit co je nám blíž!
Tak špatně nám bylo že už víš
že se nikdy dál už nenajíš.

citáty z "Knihy"

17. února 2011 v 12:13 | Shagua-san

Tento článek je  věnován Minoruovi....


pro Gaiu z 10th Febuary:

Prababičko Gaio, Ty mocná, Ty Země stvořitelko.
Mocná Gaio, prababičko nás všech.
Milujeme Tě, ctíme Tě, ochraňujeme Tě.
Tvá láska rozkvétá v našich srdcích-
Velká Prababičko Gaio!

***

Tenha ni butsu no ataezu!
(bůh nedává nic dvakrát/Bůh nedává dva dary)

***
12th Febuary
"Můj milovaný Deníku, má děravá bárko v temných kalných splašcích!"

***
14 th Febuary
Ano? Kde jsi potřebuji Tvoji lásku.
TO ON! TO VŠECHNO ON!
MILUJI HO VÍC NEŽ JI KDY
PŘEDTÍM.
VÍC NEŽ JI!
 Ano, chci tě zpět- odvěď si mne prosím-
Chci moc...-

***

Moje představy se rozplynuly a já zjistila, že to nikdy nebude pravda. Nikdy se to nestane, protože jsem  slabá a hloupá.
Nikdy mne nebude milovat, nikdy mne nebude chtít, ale já jeho vždy. A vždy po něm budu chtít, aby byl šťasten. Chci pro něj to nejlepší a to nejsem nejspíš já.

***

Zvadlá růže, nikým nemilována, umírá hlady po polibcích.

***
15th Febuary

Pak Havran zemřel a ležel na miscce s kornflaky a byl veliký jako moje dlaň.

***

Dotek ruky na tváři-
kolíbání v náručí.
Vlasy světlem rozzáří,
dřevo neskřípe a neskučí.

Není dětského křiku,
není našeho nic.
Jeho pohled pln soucitu-
Nezpraví už pranic.

Nejsme již spolu, jsme cizí-
nejsme spolu, jen bolest.
nejsme spolu opustilo nás naše spojení.

The Worst apanage of parents!
(kresba dvou rodičů chovajících v náručí malou rakev, dokresluje celou situaci na stránce, je to celkem důležitá součást tohoto útvaru.)

***

I'm kissed GIRL!

***

16th Febuary

Chci domů...chci pařit...chci líbat...chci objímat...chci...
Chci přestat mít, takto trapné myšlenkové pochody!

***

"Hele, koukej úplně se mi uštípl kus nehtu!"
"Si zajeď do servisu!"




Láska co se nestala

16. února 2011 v 15:45 | Shagua-san
mé prvotní obavy z nedokonalosti mého já a mé perverzní představy o vhodném objektu, jenž si nicnetušíc usrkává likér z burbonky (sklenička).


Objal mne a já
položila ruce na jeho srdce.
Nebyla to anonymita neznámá,
i když bolest trhala mé žíly prudce.

Chtěla jsem mu sedět v klíně
objímat ho vším co mám.
Tesáky v krku mém zabořeny silně
v tlumeném světle - není nám okamžik přán.

Úsměv z jeho rtů slíbat.
Dech z hrudi vymačkat.
O nic jiného se nezajímat,
snad jen se nerozplakat.

A jsem zas zpět, na druhé straně-
v čele stolu naproti mé touze.
Rty má opřeny na burbončině hraně,
jen se na mě dívá dlouze.

Najednou vím co nevidím-
realitu hořkou, ale živou.
Jeho rty na svých neucítím,
tak chutnám pravdu sivou.



Ze života

16. února 2011 v 15:34 | Shagua-san
Každá vteřina dává smysl, a v každé minutě proběhne hlavou něco racionálního. Tohle jse spíše deník než báseň, každý bod a každé slovo je významné.

Lilie spící na stole,
mrtvola havrana v misce
smrt plíživá na kole-
hřbitovní zvonice zní blízce
řádky odeslané příteli,
na platformových kozačkách-
ukradený polibek v úterý,
co se snad nikdy neměl stát-
nesrýmovaná slova básníka
a zuby v těle zahryznuté
nemoc snášet s hrdostí mučedníka
zkrvavené lodičky opuštěny zuté!

To jest ta věta, to jest mé bytí!

Tělo Dívčí

6. ledna 2011 v 1:26 | Shagua-san



Držela jsem tělo dívčí
její teplavou pleť,
co byla věc příští-
vidím jen holou zeď.

Všechny vzpomínky,
na její štíhlé tělo,
jen lesklé pramínky
světla co hrají na čelo.

A ten tvar houslový,
ten tichý tón pošetilosti-
Jen ten nám napoví,
že už toho bylo dosti.

Vzpomínky utekly,
jen rukám se stýská.
ani slzy netekly-
a zavřela se dvířka.

Vzpomínam jen
i před sebou se skrývám-
na tvou pleť- na satén.
někdy tento problém mívám.

5

Moje prokletí - část II

3. ledna 2011 v 23:42 | Shagua-san
Pokračování malého dílka...-




A on jen zamrkal ve své snaze
 pokračoval ve svém příběhu-
Možná by mu to snáze,
kdyby nebyl rozbolestněn pro něhu:

"A já přišel na tu vzpupnost jeho,
na tu starou jeho zášť,
on odplivl si u jména mého-
málem i uzmul svatozář.

'Tys nic, jen nuzák bez cíle'
pravil tvrdě ten stvořitel sám bůh,
'tobě na to stačila jen malá chvíle,
zmařils všechno budování bez zásluh.'

Já procitl jsem- syn bez otce.
Vždy jsem se klaněl těm slovům,
co zněla kolem podmanivě a sladce.
To já se oddával falešným bohům.

A tak jen na oko jsem se kál,
pomalu při mých modlibách stvořiteli,
spřádal jsem tajemný plán-
Oddal jsem se tomu celý.

I rozpustil jsem sítě plánů mých,
jenž jsem je kul ve své mysli sám,
kolem mých bratří milovaných nevinných-
Bych stanul nad bohem na nebesích přímo tam!

Nu i stal se na nebi boj a všichni,
jenž jsem proti bohu obrátil-
Andělé- oni se stali hříšní
a ke mně se hněv můj navrátil.

Těch pár bohu věrných,
co lžím se oddali tiše.
Pozvedli těch pár ruk marných-
Aby naslouchali hluše.

Jediný kdo mě zastavit mohl
Michael, ten vzpupný syn.
Na odpor se slabí zmohl
jenže podpořil ho ten co byl vin!

Tajemná boží síla našeho stvořitele,
promluvila skrze Michaelův meč,
učinila ze mě zákeřného nepřítele-
A že to byla krátká řeč.

Tak metlou posvěcenou
I já musel říct ráji sbohem.
Nad krajinou nedotčenou,
zavržen jsem bohem.

Nu i Lilith vydal jsem se hledat,
tam kde život vedla svůj-
Svůj smutek z vyhnání najevo nedat
Když uzřel jsem tu strašnou sluj.

Z Lilith, mé krásky černovlasé-
stala se jen zrůda bez svědomí.
Všechnu bolest světa měla ve hlase,
když křičela až do bezvědomí.

I uzmul jsem svou lásku z šílenství-
z mrtvol jakých tam zanechala.
Vybudoval pro ni pekelné království,
Její pomatená mysl zatím se nevstřebala."

I povzdechl si Satan znova
Já skoro slzy v kraji měla,
Tak přesmutná byla jeho slova-
Já pomoci mu tak moc chtěla!

Moje prokletí - část I

3. ledna 2011 v 13:24 | Shagua-san

První část mého drobného dílka. o Lilith a Samaelovi....kdyby někdo narážel na historické prameny, je to jen inspirované, rozhodně to neprohlašuji za svůj názor, jak to bylo.

 Já umírám tam marně,
tam na té temné straně.
I satan k mému loži přišel
a řekl hned jak mne uzřel:

"Za dávných dob kdy jsem byl mlád
a moje horké srdce též,
Vypravil jsem se do zahrad
jenž v Edenu krásnějších nenajdeš.

Tam stála krásná Lilith z hlíny stvořená,
sama vzpřímená, hrdá na to kým je
svým mužem budoucím nepokořená
za listy šeříku se na mě usměje.

I mé srdce plesalo v té kráse
a Lilith zpívala z plna hrdla.
To já přispěl k její zkáze
a ona Adama a sebe zavrhla.

Když přišel ten den památný,
kdy ti dva spolu měli navždy žít
ozval se kdes hlas nezkrotný
a pravil že jen ona se mnou chce být.


Mé srdce v žalu horký strach,
Zalilo se krví a vědomím,
to jenž bylo na poplach,
Bolest že ji již neuvidím.

Adam i Bůh ve své ješitnosti,
stáli tam jako vodou spaření-
už Lilith měli oba dosti
a uvrhli naň zlé prokletí.

Mou lásku tak vyhnali z ráje,
samotnou beze všech ctností.
Na zemi - do pustého zlého kraje,
jenž by ji měl dodnes hostit.

A já tak smutně každý dnem,
létal jsem o hodně dál a výš
abych zahnal ten zlý sen-
a našel tak Lilith a její skrýš.

Její prokletí spočívalo tam,
že její mysl byla daleko zahnána
a mě drahá Lilith je bez zábran
myslí si že je nemilována.

A já jako Archanděl
užil jsem svou moc
a v budoucnu jsem uviděl
to svítání a noc.

A mou bolest a zášť  jsem upravil.
zasadil v hlínu jako strom
on z mého hněvu a slz se uzdravil
a od bran slyšel jsem Petrův zvon.

Má bolest stromem se stala
láska má k Lilith zas jablky.
A zeleň tiše s větrem zvonkohru hrála,
hle kdes hned hlasy větrů umlkly.

Stvořitelovo oko shlédlo k nám,
a přeměřilo si mé dílo
i to jak já jsem sám stál
a otevřelo se hněvu jeho zřídlo!

Již nebyl jsme nejčistším synem
a jeho hněv na mne stále dlí,
že s Lilith po sobě láskou hynem,
bylo jedno - ani šanci poslední."

Satan oči sklopil a má ruka na jeho tváři
obdivovala jsem jeho stáří
chtěla jsem mu pomoci jak jsem mohla,
i když vím že bych mu nepomohla.

Dávno tomu, co se potkali dva šílenci!

2. ledna 2011 v 1:19 | Shagua-san
Dva šílenci tam kdes v mrazu,
na kraji prudkého srázu.
Stáli tam a tulili se k sobě
cítím to stále i když je to v dávné době.

A blízko přitom daleko jsme byli,
tam kde jsme v místech kde jsme žili.
cítila jsem slzy tvé dopadající
a vzdechy tvé na rtech umírající-

tys miloval mne a já tebe o to víc,
nic jiného než ten cit neznajíc.
a i když nevím jak chutná tvoje kůže,
vím že ji máš hebkou jako lístek růže.

a tak dva zamilovaní šílenci,
nebyli nic než dva staří spiklenci.
jenž mohli si všechno říct,
i když slov bylo na tisíc...

Dávno tomu co se potkali dva šílenci

Doufám, můj šílenče, že nebude Ti vadit, že uzmula jsou Tvoji fotku, ale nic jiného se pod to nehodí...

.....nic neříkající!

1. ledna 2011 v 22:09 | Shagua-san
ushdjgkkjhngvbrkld
Mé milosti není dosti,
i když příjdou nezvaní hosti...
Já přívítám je u sebe
ukážu jim cestu do nebe
životem cynického egoisty
možná trochu narcisisty...
jen jedna cesta vede ven-
Do mé náruče přímo sem!

Láska v bolesti

30. prosince 2010 v 10:56 | Shagua-san
Tve nehty jako žiletky,
do mých zad se zarývají.
Tvé nehty jako žiletky,
moji kůži otvírají.

A mé srdce v dlaních tvých,
krev vytéká -  jak převržený kalich .
Syrové a čisté je,
však nikdo po něm neprahne.

Otázka

30. prosince 2010 v 9:36 | Shagua-san
*Přepsáno z Knihy ze záznamu v den 23th December 2010*



Ztrácím se v tajemných zahradách,
ve složitých osobních záhadách,
v kopcích zasněžených pod bílou hladinou,
v zapomenutých dálkách nad bílou krajinou.

Tam všude já hledám těch pár slov tajných,
v těch pláních sněhem pokrytých.
Kde ticho nerušeně působí,
kde víš že tě nikdo neosloví.

Tam kde než nic jen věčná ledová krása,
mezi kmeny temnými navždy já chci zůstat.
Hledám odpověď v surovém mrazíku,
když do černého kožichu opírají se poryvy větříku.

A znám já vůbec tu otázku?

Please, Do not hide- behind your eyes

16. prosince 2010 v 22:05 | Shagua-san
Prosím neschovávej se za své řasy,
za ofinu a prameny, za své vlasy.
prosím neschovávej se za nic,
když já vím že chceš vědět víc.

Otevři víčka a uzři svět,
vím že chceš jen nevidět...
prosím ale pohleď- všichni stejní.
Jak vejce vejci- ustrojení.

Normalitní společost- zalepené oči.
Jako malé opičky- nacvičené řeči.
Ale ti jiní mnohdy kamenovaní
otevřeli oči a odsouzeni za to že znají.

Miluj dál, neobávej se stát,
plakat a nebo naopak se smát.
že žiješ buď ty umělče velmi rád,
a zpívej, i když nejsi zrovna mlád.

Svět nepočká, tak teď...
Please don´t hide behind your eyes

Hideto matsumoto

Vitae Mortis

10. prosince 2010 v 17:39 | Shagua-san


V černých verších se krčí strach
a mé srdce bije na poplach!
Tichost bytí, jeho moc,
podtrhuje jen černá přítomnost.

Vidím jeho a má v ruce nůž,
Tak zabodni mne! Můj sne už..
Nenech trpět tu zkaženou,
ošklivou, láskou nezasaženou.

Ukonči to trápení,
neodolej mámení,
Jenž ti chci v sobě nabídnout.
Mé srdce ledové, čepelí ostrou kout.

Ach ty, kráso světa rozlehlého-
vidím jeho, pobledlého.
dvě oči za černě-havraními vlasy,
zabije mě a nebude mi spásy-...

Živote můj jak jsi, ve své zlobě, krásný!

Válečnému Autorovi

9. prosince 2010 v 11:44 | Shagua-san
Snaha opravit všechny hrubky kterých jsem si všimla....byla doufám úspěšná a tak...jen jsem dysgrafik a psala jsem to ve škole asi v deseti minutách takže....když-tak...napište co tomu schází...


Ruce mne začínají zábst,
po těle mi běží mráz.
Přitom noc je teplá,
jen ta mlha chladná,
která se plíží kolem mrtvých
vysává jim život skrytý.

Mrtvoly slábnou a jemně se chvějí.
Jen teplo a život, budoucnost chtějí.
Umřeli jsme, mrtvi jsme
a je nám tak nádherně,
že ta krása roste jako štěp,
do srdce nám řeže stejně střep.

Jsme vojáci mrtvi a neživí,
černých dálek plané přísliby.
láska vyprchala z nás,
v srdci zbyl ztuhlý mráz.
Těším se na vás po dlouhé době,
ve hromadném, anonymním hrobě

Tak chutná válka.
Tak chutná děs.
Taková je černá dálka.
Na krajnici jedovatý vřes.

Pro přítele...D

26. října 2010 v 21:51 | Shagua-san
Pro jednoho velevýznamného člověka, co se snaží být Dark'n'Evil, ale je naprosto dokonalý a uchvacující osobnost...není tuctový, nedá se zařadit...je jedinečny....pro tebe D!



Pod širákem s krempou
dvě oči záhadné.
Na krku žíly tepou
a vlnité vlasy nádherné.

A ten potemnělý výraz,
jen obočí svraštěné,
když zahlédneš naráz-
Jeho myšlenky vražedné!

Jen co už si myslíš,
že vytasí svůj kvér-
ale ty se mýlíš,
tenhle kluk je fér!

A podání štíhlé ruky...
Na tváři usměv,
i když trochu bez záruky-
Přec zažene tvůj hněv!

Jo tenhle kluk je fér

Jsem štastná, že Tě mohu nazývat přítelem, protože pro mne mnoho znamenáš, i když se neznáme od počátku věčnosti. Jsi speciální, protože umíš rozesmát i temnotu a zlobu, umíš zahnat chmury... Když na Tebe ve vzteku vyjedu tak pokrčíš rameny a počkáš až mě to přejde...
Jsem ráda že tě znám a mohu s Tebou trávit svůj čas, jsem štastná že jsi. A hlavně, že nejsi jiný než Ty, jsi jenom Ty a to na tobě tak strašně zbožňuji. Buď prosím i nadále sebou, rozvíjej svou podstatu a buď stále fér a tak kouzelný jako jsi...
Jen pro Tebe D. a pro nikoho jiného!

Shagua Lucienn Kibet Dixie Natsuki Koisume Akitsumi-sama

Yellow Forest

25. října 2010 v 17:37 | Shagua-san
V lese...tam kdes....v lese kde to nejvíc miluji je jediná lavička, ze které se dá pozorovat celý kraj... Tedy kraj ten kousek světa ve kterém se odehrává moje nuzné bytí...


Proč měla bych stát nad hrobem,
když vyřešila bych to jedním skokem?
"Poraď mi, strome dubový-
řekni to, co nikdo nepoví!"

A šedá oblaka nad obzorem válící se-
Já je vnímam, skrze své plíce...
a stromy dubové tu rostou
osvoboďte moji duši prostou... 

Suchá tráva kolem šustí-
Čekám krev, až se z ruky spustí
a vpije se dozemě vyprahlé...
Třeba vzkřísí květy uvadlé!

Oblaka moudře plují nad krajinou
propast zdá se jen trhlinou,
tak neváhej a skoč bídníku..
jen tak dál, nasedni do mého dostavníku-

Ku smrti království v žlutém lese,
Dostavník, klopty klop, už se třese.
"Vezu si pocestného na palubě,
sebevraha co skončil v hrobě..."

Ve smrti a temnotě setká se s paní svou
jenom mě jeho city podlehnou
V temném žlutém lese kdes
tvým tělem probíhá jen strach a děs

"Smrt vybral sis sám a tak
přestaň už věřit na zázrak
teď tě čeká osudu horšího než tam
kdes měl, tam kde to znám..."

"Jsi můj bídníku..."
v žlutém lese....
už je sám...
Na palubě dostavníku...
strachem se třese...
a jede k nám!

4164664646

Postřehy z mé tiché temnoty II.

21. října 2010 v 12:20 | Shagua-san

Postřehy z tiché temnoty...jsou vlastně posžtřehy z mého deníku, který stroze nazývám kniha II...a je to jakýsi průřez jen nedokončenými dílky či malými názory, které stojí za zmínku...nemají spolu časovou souvislost a některé se vyskytují v knize měsíce zpět....

špína za nehty nahlodává moje vlastní bytí a vibrace telefonu rozechvívají moji duševní sílu.
Hořká pachuť čerstvého vzduchu mě tráví zevnitř vklidu a pomalu, jako by to měla předem napsáno v protokolu....

***

Někdy to zní jednoduše.
Možná někdy trochu suše.
když tvrdím, že slyším hluše!

***

Tvé tělo v temnotě drahé
já pomalu objevím
zlynčované tělo nahé-
zdali já ho ušetřím?

Světlem temnoty
jsem již řadu let
a čekám až přijdeš ty
možná tě chci hned

***

BEUTY
INTELIGENCE
WORK
SUCCESS
HIM
*girlie wishes*

Mé srdce jako Jablko...

21. října 2010 v 12:06 | Shagua-san


Mé srdce jako jablko
hodně je potlučené
Mé srdce jako jablko
v mých náladách uzavřené

Mé srdce jako jablko
s nahnilou stranou
Mé srdce jako jablko
mou jedinou branou

a je to ještě daleko
tam kde křičí vrány
A je to ještě daleko
na všechny strany

Mé srdce jako jablko
má hrádby vysoké
Mé srdce jako jablko
sladké a široké

Mé srdce jako jablko
život může dát
Mé srdce jako jablko
stále se může smát

A je to ještě daleko
k tomu abych cítila
a je to ještě daleko
bych na cestu ti svítila

A je to ještě daleko
ale já vidím jasně dveře
a je to ještě daleko
než dopadnu z vysoké věže

Mé srdce jako jablko
oloupané bez slupky
Mé srdce jako jablko
rozkopané na cucky

mohlo by býti tvé?

Slzy ztracené v nebi

17. října 2010 v 23:06 | Shagua-san
Slzy ztracené v nebi
zvonivě padají dolů 
zakořenit dají v zemi
tisícům mrtvých stromů

A ztráta mojí lidskosti
mnohem více bolí
kvůli pocitu blízskosti
proč stále vedle mne stojí?

Smrt popsána krví rudou
skrze zápěstí jak pergamen
Zvrácená na svoji práci hrdou
krev stékajíc jednotný pramen

Slzy ztracené v nebi
Zvonivě padají dolů
Kdes mračnu mezi
čtvrceny dozvukem hromů

Slzy ztracené v nebi
jako smutek můj

Krátké a paskvilní

16. října 2010 v 21:01 | Shagua-san
Nezdravý myšlenkový pochod mého malého já, věnován nejspíše Rethovi...-

V šedavém odpoledni se zračí strach,
kdo asi bude náš potulný vrah.
Jak splín procházející naší duší,
co víc proniká do ovzduší.
A nás nezachrání ani slunce svit,
K sakru všichni nechejte nás žít....

Uvnitř hlavy myšlenka probehnutá,
nahá, rozcuchaná a bez bot zutá.
Vidím v dáli osud ten,
jenž jediný má být zachráňen.
Příští věc- smrtka bude žít
a tak mi svůj náhrobek budeme mít...

Ukradené obětí
a na krku dech.
a pak v zápětí-
můj poslední polibek.

Načechraná...-

14. října 2010 v 11:49 | Shagua-san
Načechraná krása,
myšlenková skáza...
Jak starožitná váza.
Radost z života jen hlásá!

Lolita krásná cukrová,
jak panenka unilá.
Ve středu je zahnilá,
když sebe jen ráda má...
 
 

Reklama