Říjen 2016

Nezajímavé hovory o lásce ve dvě ráno

5. října 2016 v 2:15 | Shagua de Sanguinis |  - Myšlenník
Jsou skoro dvě ráno, ale asi to málo kdo pochopí. Nemůžu usnout a to je jen asi protože jsem úplná kráva. Poslouchám Powderfinger, což jsou samo o sobě jenom takové cajdáky s trochu rockovým nádechem. Přemýšlím nad tím, co by kdyby, a kdyby třeba na měsíci byl život a podobně.
Jo asi to sem píšu, protože jsem tak dva tisíce let nic nepsala a ani nepublikovala. Možná je to jenom o tom že to nevím, jestli mám komu říct, tedy rozhodně ne ve dvě ráno. Možná se mi ani nechce se o tom s někým bavit, chci mít klasicky nudný monolog, do kterého mi nikdo nebude skákat a dost pravděpodobně ho ani nikdo nebude číst.
Dost věcí se změnilo, ale jedna zůstala stejná, jsem furt jedna a ta samá zamilovaná kráva. Ale to je možná dobře. Protože jinak bych ztratila veškerou naději v lidstvo jako komplet.
Moje stavy zamilování jsou poměrně časté. Ti co mě měli tu čest poznat vědí, že procházím zamilovaností jako svými psychickými stavy. Poměrně bezhlavě. Většinou to osciluje na mojí manické a depresivní bázi. Když mám maniakální období, jsem nadšená z nového objevu a během měsíce se to projevuje někam mimo. Tak mimo až se to vytrácí. Ale tohle je jiné možná proto mě to trápí.
Před nedávnem jsem poznala kluka. No muž se o něm nedá říct, sice v některých věcech jo a v některých se chová jako malé dítě. Ohledně, asi jako každý chlap. Ale tyhle věci mě přijdou poměrně roztomilé a mám je dost ráda. Možná je to jenom to že láska je slepá, ale nemyslím si, že bych milovala tímto, skutečně podivným způsobem, kdy vidíte před sebou jenom rudý hadr. Abych řekla pravdu v tomhle už jsem opatrná. Navíc nechci chodit s nikým jenom proto, abych s někým chodila. Takže pokud se mi stane tahle nemoc, většinou je to s někým, kdo už za to stojí. Ale zajímá mě jedna věc proč si vždycky vyberu někoho, kdo o mě nestojí?
Zezačátku je to velice zábavné. Je to takové, no čím je to delší a zdlouhavější tím se líp bavím. Ale chci někdy opravdový konec, ve smyslu happy endu?
Myslím si že ve skrytu duše po něm každá toužíme. Po tom zázračném momentu, kdy před nás poklekne muž, dá nám prsten a bude všechno dobré a budem spolu dokonce života. Ale tak to přece ve skutečnosti není, že ne? Je to přece tak, že ten kdo vám dá prsten a odkoho ho přijmete je to jenom proto, že on vás snese a vy jeho taky. Je to ten komu bych nejradši rozmlátila palici popelníkem, ale pak bych ho v panice ošetřovala, protože bych si bez toho kokota nedovedla představit život. Protože bych ho nejradši skopla ze schodů a pak ho vezla do nemocnice, protože přece otce mých dětí nemůžu jen tak zabít. Takže ho vlastně nenávidíte, ale ráno mu nesete do postele lívance, kvůli tomu že trpíte nespavostí a chcete, aby alespoň on měl krásné ráno, na rozdíl od vás, kdy jste byla v dešti vyvenšit psa a pak půlhodiny stála u plotny. A i když byste ho nejradši osmažila na pánvi jako hloupé míchané vejce, stejně mu mezi spodní dva lívance dáte čokoládu, mezi prostředí karamel a posypete to moučkovým cukrem. Buď je to láska, nebo ve skrytu duše doufáte že ten hajzl chcípne na cukrovku.
A co je nejhorší, na tom že vás nechce? Že ho vlastně milujete a nevíte jak dál, vlastně nevíte ani že vás nechce, jenom si stále opakujete to, co vám radí okolí, bude to dobré. V jakym zasranym vesmíru to bude dobré? Pravděpodobně ve všech jiných alternativních, kromě toho vašeho. Takže vás nakonec sžírá pocit, že jste k ničemu, nebo respektive že váš vkus se přejmenoval na Juan Perveréz a odstěhoval se do Mexika, kde pěstuje koku. A aby jste nezapoměli jak je hroznej tak když se sjede tak vám posílá pohledy. Protože to nejde aby jste byla bez jediného chlapa se kterým vám vztah funguje.
Nejhorší vlastně na tom je že nechcete bejt sama. A to se stupnuje až k tomu že budete s nějakým ramdom kreténem, co si vás nezaslouží, je mu jenom pohodlné aby s váma byl. Sex bude stát za prd, ale by se klepete na to mu udělat snídani, a svačinu do práce a vaše děloha se klepe na to aby nosila v sobě sémě tohohle zmrda, co si nezaslouží ani holí přes hlavu.

A i když řeším takovéhle sračky, stále si říkám že jsem dostatečně inteligentní na to abych skončila s nějakým blbcem. Což můj vysněný partner je blbec nadevše, ale já jsem s tím v míru. Oh bože, už je to tady smiřuju se s blbcem… holt lásce neporučíš, a zjištění dnešního rána? Potřebuju velkej broušenej popelník, abychom měli v posteli kam klepat popel, jestli dámy chápete jak to myslím.