Srpen 2014

Krásné ráno, co Tě bije do očí!

6. srpna 2014 v 7:27 | Shagua de Sanguinis
Ráno zmrzlé ráno. Přemýšlím po cestě domů z lokálu. Není mi špatně, je mi přímo skvěle. Jdu a dlouho chci ještě jít a jít. V uších mi zní Wonderwall a já přemýšlím nad tím, že ta písnička má pravdu. Naše cesty jsou křivolaké a často bez světla. Jdu potemnělým smíchovem a všechno ve mně křičí. Proč? Možná proto, že chci zmizet a zároveň jsem naprosto nejšťastnější. Jakmile moje noha dopadne na rantl chodníku, naskočí zelená. Dojdu na zastávku přijede autobus. Není to jak bych všechno stíhla. Je to jako bych se dostala na vlnu a po ní měkce klouzala. Ani ne rychle, ani pomalu. Prostě ve správném čase tam kde mám přesně být. Tam kde mám existovat. A tak dýchám. Vdechuju vlastní život. Plíce jako by byly bolestně sevřené.
Líbil se mi. Byl chytrej, pohlednej. Ale takových je. Takže si nechám zajít choutky a kašlu na to. Pozorovat to z bezpečné vzdálenosti to je můj styl. A zároveň bezpečná vzdálenost je někdy daleko blíž cizímu než by se dalo předpokládat. Houby heréčka, kurva je to! Jednou kurva, vždycky kurva! … ? Kurva, která nepíchá, to je zajímavá myšlenka. Kurva v demisi nebo je to celibát, to záleží stejně na tom jestli je to dobrovolný, že jo!