Březen 2014

Svět?!?

26. března 2014 v 22:23 | Shagua de Sanguinis |  - Myšlenník
/ A dnes již druhé zadání našeho ztřeštěného vyučujícího. Když už jsem to napsala, proč se tímto blábolem taky nepochlubit. Mitsuko navíc si to musela chudinka přečíst!!! Já jsem jí za to nesmírně vděná... Hlavně protože jenom díky její nekonečné snaze začínám psát trochu lidsky. /

Pojmy, které úvaha má obsahovat:

Svět, Příroda, Kultura, Člověk, Civilizace, Historie, Aktuální současnost, Čas, Obraz, Vizualita, Vizuální kultura, Vizuální gramotnost, Umění, výtvarná výchova, Autoedukace, Dítě, Učitel, Stylizace, Deformace, Konfrontace, Stav současné společnosti, Politicky-ekonomická propaganda, Náboženská propaganda, Kategorie Fotografie, Dokumentární fotografie, Aranžovaná fotografie, Reklamní fotografie, Transformace skutečnosti, Transpozice, Manipulace psychologická, Manipulace obrazem, Morální správnost manipulace.

***

Napsat úvahu obsahující tolik pojmů je celkem nereálný úkol. Vlastně mi přijde nemožný. Polemizujeme o absolutnu, které je neuchopitelné. Pro myšlenky některých i nereálné.
Pro křehkou uměleckou duši je to dosti stresující úkol. Když se dívám na ten nekonečný seznam pojmů, propadám zoufalství a beznaději, že to nikdy nedokážu zpracovat do konce. Většina lidí, aby si to zjednodušila, začne vytvářet balamutící "pseudokecy", které už svojí nesrozumitelnou podstatou odrazují čtenáře od čtení. Ale je skutečně naším cílem utvářet naoko inteligentní proslov plný cizích slov a myšlenek tak křehkých, že se vlastně ani netýkají celého tématu. Nebo je naším cílem svědomitě přistoupit k úkolu a napsat, jak cítíme s daným tématem. Jsme pak dobří literáti?

TÉMATICKÉ OKRUHY SVĚTA A JEJICH DEFINICE

26. března 2014 v 0:42 | Shagua de Sanguinis |  - Myšlenník
*Úkol: Zamyslet se nad světem "tématickýmy okruhy světa a jejich definicemi" formou úvahy. Inu, nemyslela jsem si, že by o tyto pseudokecy měl někdo přijít!!*


Zamyslet se nad světem? Taková obrovská bublina s hranicí i bez ní. Hledat definici nebo rozdělení této problematiky je dosti složité. Já bych řekla, že svět se dá rozdělit pouze podle různých pohledů.
Tyto pohledy mohou být v zásadě tři. Je to pohled subjektivní, objektivní a neurčitý.

Začala bych tím naprosto neutrálním pohledem, tedy tím, který nikdo na tento svět mít prostě nemůže. Neurčitý. Na to, že tento náhled na svět vůbec neexistuje, se na něj dá říct mnohé. To je pohled samotné reality na sebe samu, je to vnitřní pohled světa na sám svět. Aby tato fráze byla daleko pochopitelnější, zkusím to přirovnat.
Popíšu tento pohled na entitě, která je každému nějakým způsobem blízká. Je to entita božství, která by měla mít neurčitý pohled na svět, ale ne každá náboženská představa má entitu, která je takto neutrální. Dle mého jedna z mála, která by mohla mít neutrální prohled na svět, by mohla být Pramatka Země Stvořitelka Všeho (Řecká Gaia, nebo její adaptace Mundo, velice neutrální postava celé této mytologie).
Ta by sama sebe a svojí tvorbu moc rozdělit nedokázala, možná by si o svém stavu, v jakém se nachází, časem něco pomyslela, nicméně ho nijak nekomentuje a nijak ho neovlivňuje. Jako samotná entita prostě existuje a nic víc. Její myšlení a vnímání není omezeno časem ani prostorem. Viděla všechno, vidí všechno a všechno vidět bude. Možná žádná rovina reality pro ni ani neexistuje, včetně té časové. Pro ni nemá smysl nijak si svět přikrášlovat nebo zhnusovat, je to právě neutrální bytost, stejně tak jako existuje a neexistuje v mysli každého z nás.
Tento pohled na svět je dle mého nereálný, pouze náboženství i věda se nám ho pokoušelo nějak přiblížit a navodit. Ale díky tomu se stala i myšlenka tohoto nereálného pohledu reálná. Proto docházím k tomu, že je božský pohled čistě faktický.
Objektivní pohled je pohled většiny velice inteligentních a pokorných lidí. I když tento pohled má svá omezení.
Dospělý člověk ve své pudové stránce nedokáže od něčeho odmyslet sebe, když už nad tím přemýšlí. Jsou tu tendence u lidí, kteří získají ve svém životě mnoha zkušeností a dosáhnou vysokého stupně vzdělání, že se blíží skoro neutrálnímu bodu. Ale vždy se jenom blíží. Tento bod je výsledkem daného objektivního náhledu na svět. Ale i přesto, ve vší této objektivní stránce světa, se tam dostane část subjektivního názoru.
Často se věří, že nějaký z populárních názorů je objektivní jenom díky mediální propagandě. Nicméně já věřím, že tomuto pohledu na svět je nejlepší se vyhnout. Tedy pokud volíme tu složitější cestu s objektivním názorem. Neboť každý, kdo vypráví nějaký příběh nebo nějakou tezi, do toho dává něco ze sebe. Pro vytvoření opravdu objektivního názoru je tedy nutné si zjistit nějaká fakta a vyslechnout více názorů, dle mého, ne zase tak skromného názoru, je deset zdaleka ten nejmenší počet.
Fakta jako taková musí postrádat jakoukoliv citovou zabarvenost, pokud je to možné. Pak toto faktum můžeme brát zcela objektivně. Možná až jako neutrální výpověď o světě. Takže pomocí faktů můžeme dosáhnout až neutrálního pohledu na svět, tedy zdánlivě objektivního. Ale fakta nejsou názory na svět, nicméně nám pomáhají si ho jasně utřídit. Fakta jsou jakési výpovědi o dané problematice.
Skutečně objektivní náhled na svět není vědomý a je možný pouze u malých dětí, u kterých se ještě nerozvinulo vnímání svého já a proto je u nich potlačena subjektivita. Toto krátké období života, které si stejně pamatovat nebudou, je jediné, kdy jasně vnímáme rozdvojenost reality jako objektivní. Jelikož jsou spoutány neovládnutými pudy, jejich pohled na svět, ač omezený, je velice objektivní. Je to známý svět faktický a neznámý svět abstraktní.
Jediné úskalí je střet subjektivity s objektivitou, kdy se náš subjektivní pohled na danou věc snažíme obhájit před ostatními a prohlásit ho za objektivní. Tehdy se dostáváme do té konfrontace, kdy svůj subjektivní svět se snažíme napasovat do jiného. Některé světy prostě přilnou, jako by se náš svět odjakživa vyvíjel stejně, a některé nezapadnou ani z části.
Subjektivní je jenom náš pohled. Subjektivní pohled na svět má každý z nás. Každý má nějaký názor, možná i ten, co ho nemá a tupě zírá večer co večer na televizi, díky které vzniká celá naprogramovaná nová generace. Protože je jim podstrčen subjektivní názor v rouše objektivním.
Člověk nepotřebuje k subjektivnímu názoru předchozí zkušenost, jako je to u objektivního. Avšak se jeho subjektivní názor na svět může volně měnit s každou další přicházející zkušeností, objevem nebo poznatkem. Věřím, že v případě dostatku informací, zvláště těch faktických, se může dosáhnout až objektivního názoru.
Subjektivní pohled na svět je jediný, který je bez minusového faktoru, tedy faktoru lidstva. Člověk je jenom člověk. To, jak se rozděluje tento svět, si vybíráme sami. Bez nějakého obhajování sebe sama před někým jiným. Pokud se tedy náš vnitřní id neobhajuje před super-egem. Tento pohled je prostě náš. Můžeme si podle něj dělit svět, jak chceme. Každý sám za sebe, ale to také znamená, že to má váhu jenom pro nás. Tudíž pro některé ambiciózní jedince je tento pohled dosti méněcenný. Ale pokud si uvědomíme jeho vlastní svobodu, znamená to pro nás jisté možnosti. Možná to i znamená, že cokoliv si sami vymyslíme, prostě existuje.
Závěrem bych chtěla říci, že nezáleží na tom, jak svět rozdělujeme nebo definujeme, ale jak se na něj díváme a jak ho chápeme. Dle mě svět nejde moc dělit ani definovat, jsou to jen mé subjektivní představy, které mi produkují chemikálie v mozku. I když se často blížím k bezkonfliktní až buddhistické objektivitě, či spíše k neutralitě pohledu na daný problém, stále stejně, jako lidská bytost, budu mít svůj názor subjektivní a nebudu ho nikdy používat jako nějaké faktické objektivní činidlo.
Rozdělení světa není možné, protože by se rozpadl. Stejně jako je to v současnosti, kdy se stylem, kterým se věci učí a předkládají studentům, jejich pohled na svět dost rozpadá. Mají v hlavě svět jako planetu, svět jako vnímání, svět jako lidstvo atd. Nicméně málo z nich si tohle všechno dokáže spojit dohromady, protože půlku věcí neposlouchají a to co jim utkví v hlavě je žalostně malý segment roztříštěný na tisíce úlomků dané věci. Z mé zkušenosti, že čím více věcí studuji, tím více mi dávají smysl jako celek, vychází můj názor, že: "Svět dává smysl jako celek, chápání ho v souvislostech je jediná možná cesta jak přežít. Větší souvislost je to, co hledáme. To je svět."


Literární zdroje a podklady k úvaze:
Fühmann, Franz (1987) Prometheus. Odeon.
Slipp, Samuel (2007) Freudovská Mystika. Triton.
Piaget, Jean (1928). The Child's Conception of the World. London: Routledge and Kegan Paul.
Drapela, Victor J. Přehled teorií osobnosti. 6. vydání Portál.

**Za trpělivost se mnou, mým vyjadřováním a mojí myslí moc děkuji MITSUKO <3**

Dědův portrét

23. března 2014 v 15:33 | Shagua de Sanguinis


jeden z mých prvních olejů co se fakt povedli.

Dědeček (rybář v oblacích)
Olej na plátně


Když před rokem děda umřel, chtěla jsem co, s čím bych si ho pamatovala. A já si pamatuju jeho stáří, jak seděl na zápraží v létě na chalupě. V horku koukal na dráty mezi sloupy a sledoval Vlaštovky, které ševelily. Pamatuji si tento zasněný výraz jeho tváře když chtěl být stejně svobodný jako ony....