Prosinec 2013

See ya in hell

17. prosince 2013 v 7:26 | Shagua de Sanguinis |  - Myšlenník

Někdy si říkám proč je svět takovej jakej je. Proč máme vlastně tu podivnou vůli žít proč dokážeme jenom vždycky vstát a někam dojít a mít nějaký cíl?
Není to všechno už za náma? Není to už pasé? Dokázali jsme všechno, co jsme měli. Proč mne jenom tak opouští často vůle přemýšlet, vůle žít, a hlavně ta podivná vůle být. Někdy tu sedím a nic nechci nikomu, říkat nechci se o nic starat. Chci jenom sedět hledět do prázdné A4 a užívat si pocit z horroru vacui.
Nechtěla bych, aby lidi byly takle naprosto mimo, jako bývám já. Někdy si to vlastně ani neuvědomuji, jak moc žiju ve vlastním světě a nic neřeším. Někdy si tu přemýšlím, a moje myšlenky jsou jenom kolem mě. Ne kolem někoho jiného, tak to ani být nemůže a ani nebývá. Ale pak se dostanu do situace, kdy se podívám na něco z příma a zjistím jak moc je ten můj úhel pohledu omezený, jak zoufale jsem omezená vlastním vjemem vlastním prostorem. Znáte to jak vám někdo radí, abyste si hledali to hezké co je kolem vás. A vy pak jedete v tramvaji a koukáte na tu spoustu zajímavých věcí místo toho abyste koukali na to co je rádoby podstatné. Jenomže já si tak hezky žiju ve světě, kde je jenom to pokoukáníčko. Kde se neděje nic v normální rovině, ale všechno probíhá na té urovni netradičního užívání si života, zvuků a vjemů. Může se to zdát tak strašně super, ale …jednoho dne zjistíte, že je vám za těžko vnímat to co jste ze svého světa vyloučili.