Srpen 2012

V mém těle, v mé mysli

30. srpna 2012 v 23:00 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
Nejspíš nevhodné pro mladší 18 let, ale není to nic tragické.


Onanuji s tvým jménem křičeným do mé mysli.
Vypaluji si ho do kůže ze vnitř každou myšlenkou.
Ztrácí se v podivných představách našeho bytí.
Nenávidím Tě, když tu pro mě nejsi.
Nenávidím sebe, když s tebou být nemohu.
Tvůj dech by mohla být moje duše moje bytí.
Jsi moje tajná obsese, kterou ukájím svoje bytí.
Při pohledu na tvé jméno proklínám své srdce,
Za to že není schopno úctyhodného citu.
Chci, abys žil v mém těle, jako žiješ v mojí mysli.
Zabila bych, jen abych mohla být.

Zahradní

14. srpna 2012 v 15:26 | Shagua Akitsumi |  FOTKY
Pár grafik či fotek co se mi líbili v poslední době. a docela se mi i povedly, pokochejte se. *pužitelno i jakk Wallpapers*





14) Nejranější vzpomínka

14. srpna 2012 v 11:08 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
Pamatuju si jednu věc. Moje matka mi to pak převyprávěla, abych se dověděla detaily.

Pamatuji si jak sedím v ohromné výšce a koukám dolů na zem zhruba dvacet metrů volného prostoru a tam pěkný záhonek s růžemi. Vidím poměrně mladý ořešák, a výhled na tehdejší modřany. V ruce jsem měla tři hřebíky a pak si pamatuji matčiny modré oči plné hrůzy.

Bylo to takle:

Matka mne dávala spát jako malé škvrně do postýlky pod okno. Já se ale vždycky probudila dřív a dělala jsem rámus. Takže matka přišla a uklidnila mě. Jednou si řekla že je fajn že se mi spí tak dobře. To ale nepřišla na to, že malej hajzl věděl jak se dostat z postýlky do okna. Z okna na lešení a polešení až na střechu, která je opravdu vysoká na našem baráku. Když přišla do pokoje, zjistila že tam nejsem byla strachy bez sebe a pak když zjistila, že jsem nahoře, prý to bylo nejstrašnějších deset minut v jejím životě, než se dostala až ke mně.

Upřímně mít dítě, tak asi v takovéhle chvíli strachy umřu!


*sestra s mámou před 20 lety - z rodiného alba*

Na mostě

13. srpna 2012 v 22:15 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
Já z mostu nad řekou hledím do dáli,
jak nebe z mraků navléká si korály.
Sedím tu v trávě a koukám se z výšky,
kolik sebevrahů tu má svoje křížky.

A řeka si potichu dál jen plyne,
sluneční záře se mezi stébly line.
Vítr fouká jemně si svou píseň hraje,
cítíš ho ve vlasech ze samého mostu kraje.

Černé pírko do dlaně se mi sneslo
a pochopila jsem to nezvučné heslo.
Jednoduchou pravdu slova prostou.
Sebevrahům křídla nenarostou!


Oči, Bindi a Trocha umění.

13. srpna 2012 v 17:00 | Shagua Akitsumi |  MÓDA
Měla jsem opravdu špatnou náladu. Rozhodla jsem si ji zpravit fotkami a Lítchením. Napadlo mě že to sem mohu taky dát. Protože to bylo docela povedené. Začala mě fascinovat představa Bindi, neboli symbolu na čele (v místě třetího oka). Ale musím říct, že pro mě nemá vůbec stejný význam jako pro původní "znamení štěstí".




Detaily. Je to černými stíny, fialovými a tekutou linkou nic těžkého, chce to jenom pevnou ruku.

A moje malá home foto season.




Tu poslední mám nejraději s tím, že se tvářím jako Teal'C. Nicméně je na tom docela i vidět že jsem zhubla v obličeji.
Fakt že se mi líbí znak na čele více než je zdrávo povede k tomu že si ho tam budu asi pravidelně dělat a zjišťovat, jakým způsobem lidé reagují.




13) Kam bych se podívala, kam znova a kde bych zůstala

13. srpna 2012 v 12:46 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
Dříve byl můj veliký sen Japonsko. Opravdu jsem toužila se tam podívat, ale stěhovat bych se tam nikdy nechtěla. Mentalitní poměry mezi místními a přistěhovalci jsou dost na hraně. Turisty mají moc rádi, ale zbytek vnímají jako vetřelce ukrajující z jejich, už bez tak, malého životního prostoru. Třeba pracovně bych tam moc ráda jezdila a poznávala zdejší pamětihodnosti, které jsou úžasné. Staré legendy a podobné věci.


Určitě ráda bych se přestěhovala do Švédska. Je to úžasná země s nádhernou řečí a se spoustou krásné přírody. Líbí se mi i jejich celkem drsná politika, která se stará o vlastní lidi a systém tam funguje. Sice, člověk, který by se tam chtěl přestěhovat zrovna z Česka, musí mít našetřeno docela dost, než se chytí v tamějších vodách.


Rozhodně bych si moc ráda znovu objela Řeckořímské památky, protože to je úžasné, jakého ducha to má.

Taky bych na chvíli ráda do Anglie, i když Angličany moc nemusím. Ale jako Goth bych dost ráda navštívila domov stylů, starého Punku a SXE. Anglické "Goth Aristo" kluby jsou prý taky úžasné. Rozhodně bych prošmejdila tamní obchody a vyhrabala všechno, co by se dalo. Ráda bych se podívala na Stonehange. To je památník mojí víry, tudíž to by mě zajímalo. Líbí se mi Skotsko, kde bych chtěla dlouhé dny fotit ovce a zdi.

Irsko, mě láká svou pohostiností. Chtěla bych se proběhnout podél moře na zelených pláních. Určitě to musí být nádhera.

12 - den v heslech

12. srpna 2012 v 22:41 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
Noční můra.
Jóga.
Snídaně.
Mor v Autě.
Řízení.
Pruda.
Dojezd.
Sjeb.
Chalupa.
Děda.
Madrace na podlaze.
Neschopnost.
Zaměstnanost.
Oběd.
Maso.
Vysvětlování.
Odsouzení.
Dřevo.
Pytel.
Svačina.
Švestky.
Vosy.
Babička.
Peníze.
Cizinec.
Tráva.
Sekačka.
Odjezd.
Spánek.
Nádraží Branik.
Brusle.
Pití.
Bolest.
Odreagování.
Tyran.
Rychlost.
Zutí.
Pochod.
Most.
Mateřídouška.
Řeka.
Autobus.
Pochod.
Babička.
Smích.
Táta.
Rozhovor.
Vana.
Relax.
Uvolnění.
Postel.
Blog.
Seriál.


11) Muzika v přehrávači

11. srpna 2012 v 17:00 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
1)Mít srdce - Úl

Skupinu !Úl.. Na tu mě dovedl můj kamarád Fuu. Který byl svého času jejím zpěvákem. Vtipné je když tomu porozumíte.
Vyvolávají ve mně pocit protestu, unášení, cynismu a trhání řetězů. Přitom oslovují moje duchovno. Když je poslouchám: jdu černobílým industriálním městem plném odpadků a mrtvol. Je to velice osvěžující. Nevím proč, ale mám tuto hudbu spojenou se Žižkovem.
Pro někoho to může být jenom rámus, pro mě je to vzpomínka n Fuua, který mi moc chybí, i jeho blog mi chybí.


2)Endless Rain - X Japan
Tahle píseň jsou vzpomínky, jak slzy padající na všechno kolem. Jako ten nekonečný déšť. Vidím obrazy lidí, o které jsem přišla. Nigthmarry, Erizabeth, Mitsuko, Jirka…. Přišla jsem u ní o naivní představy o světě. Zjistila jsem, že svět je krutý, neradostný a v tom splínu je ta pravá krása. Že geniové umírají mladí, a zanechávají za sebou pouze střípky svého umění. A připomíná mi, že je pro co žít, že je tu furt někdo pro koho to tu cenu má.


3)Plastic Life - Zi:Kill
U ní vždy zavírám oči. Kytara je úžasná a já vidím běžet čas. A najednou jsem ve svém životě a kráčím jím. Vidím měsíc nad Tokiem a lidi, které si tě nevšimnou. Kráčíš jenom dál, a dál. Jsi budoucnost a naplněna představami o světě.
Na tuhle kapelu mě navedla Nigthmarry a za to jsem jí ze srdce vděčná.


4)Back to Back - hammerfall
Energie. Síla. Čest. Válka. Mraky se rozední a slunce vyjde. Pozitivum a vítězství. Ano je to pagan, a musím říct, ať si myslí co chce, kdo chce já to mám moc ráda. Dává mi to životní sílu, skvěle se na to běhá a je to osvěžující část kdy se nezatěžuji problémy, ale nalézám řešení ve vnitřní síle. Říkám tomu: "Vítězná!"


5)Hurry go round - hide
Ta je moje nejoblíbenější poslední dobou. Znám její text zpaměti. Je to hořkosladká písnička, která dává naději a přitom jí zavrhuje. Na podzim květiny odkvetou, Ale na rozdíl od tebe Na jaře vykvetou zase. "Mata harumi aimashou"


6)Starving for perfection - Geri Karlstorm
U téhle koukám do prázdna a zpívám text. Nevím co k ní napsat. Snad jen to že mám těchto písní celý seznam nazvaný "anna" z té doby kdy jsem to poslouchala hodně. Někdy si je pustím, když si chci zaspívat.


7)Sweet dreams -marylin manson
Mansonův cover miluji. Myslím, že se to k tomu textu hodí mnohem víc. Je to šíleně depresivní písnička a zároveň není. Jde o to, jak jí kdo vnímá. Ale já hrozně miluju mansonův hlas. "Každý něco hledáme".


8)Eld - Månegarm
Letím nad krajinou, nad lesy a palouky s ohnivými křídly. A vidím zvěř a pramatku ve své kráse. Vidím, jak hoří les a jak kolem tančí staří duchové. Síla stromu, síla Kmene, síla kořenů. Velká Luna na nebi je kulatá a krásná a hvězdy svítí na cestu duchovní síly. A vlci vyjí. A lišky se sbíhají. Celá země žije a dýchá. Je trochu zima, jsme hodně na severu.
*text umím na zpaměť a miluji švédštinu*


9)Makem me wanna DIE - The Pretty Reckles
V tvých očích vidím tvé oči a nikdy již nebudu dost dobrá. Přinutila si mě chtít zemřít. Já pro tebe budu krást, budu pro tebe lhát…zemřu pro tebe. Nigthmarry.


10)Wonderwall - oasis
Je ráno. Snídaně a káva. Mezi žaluziemi proudí slunce a holka co sedí v košili na židli a kouří cigaretu. Patetické ráno. A světlo zabliká a svět se rozpadá. A jediné co zůstává, jsi ty. Moje Wonderwall. A nevěřím, že pro někoho znamenáš to co pro mě.


10) První láska a dva významné polibky

11. srpna 2012 v 14:00 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary


Moje první láska. Byla skvělá, podporavala mě a milovala mě. A já ji. Bylo to krásné období, mého života na, které hořko sladce vzpomínám. Byla to moje Éra boje za "X Japan a Hideta Matsumoto!".

Než jsem poznala Erizabeth, byla jsem taková ztracená, sice jsem pár vztahů měla, ale řekla bych že jsem moc spěchala někam, kam jsem měla dojít až po nějaké době. Nicméně Erizabeth byla moje první velká láska. Byly jsme spolu online hrozně dlouho, pak jsme spolu prožily krásné prázdniny. Pak se moje duše mihla někam jinam. Milovala jsem ji tolik, že jsem jí nedokázala lhát. Někdy si to vyčítám, byla krásná hodná a rozkošná. Neměla jsem ji opouštět, ale někdy se něco prostě má stát.

V šestnácti jsem prostě žila představou, že jsem geniální, že jsem neporazitelná a možná to bylo dobře. Ale když si čtu svoje věci z té doby, musím se hrozně smát. Je to přesně jako bych teď se sebrala a šla šikanovat nějakou patnáctiletou blogerku, jenom proto že píše o hideem nějaké blbosti. Možná jsem dospělejší než moji tehdejší protivníci, které se v tom s chutí rýpali. Protože v tom smysl nevidím, není to výchovné ani smysluplné.
A tehdy za mnou stála alespoň Erizabeth a většina mé generace. Ale taky to bylo složité.

Můj první polibek… byl vlastně také se slečnou. Byla starší, nebyla nejkrásnější, ale měla mě moc ráda, byla jsem takový její malý chovanec. Dokázala mi říct všechno, co jsem v té době potřebovala vědět. Rodiče se spíše starali o sestru a já k nim chodila moc ráda. Nebyli bohatí, ale nebyli zlý. Jejich matka byla moc hodná, a Lucy byla prostě Lucy. A jsem ráda, že můj první polibek byl s ní.

A pak tu mám polibek, kterého si nejvíce na světě vážím.
Stáli jsme Dantem v hrobce. Na olšanských hřbitovech. V podzemní části. Nitrin byla na schodech a zpívala nějakou písničku. Její hlas je moc krásný, nese se a ona zpívá moc ráda. Držela jsem se ho kolem pasu a pak jsem ho políbila. Byl to moc krásný polibek. Musím říct, že i když je to pár let zpět, stále si to pamatuju.

Hetické deň

11. srpna 2012 v 11:54 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Včera jsem nestíhala. Nevyšlo nic. Ale dneska proto se napravím: vyjde dvakrát třicetidenník, protože jsem to včera nestihla.


Včerejšek byl moc vtipný a hodně zajímavý. Ráno jsem šila a spíš dělala střih. Který se mi pro změnu povedl. Pozitivní na tom bylo, že takto přesně jsem to niky neměla ušité, takže věřím, že brzo to dodělám. Musím střihnout rukávy, které plánu hodně široké tak uvidím, jak i to vyjde.

A docela brzo po domluvě s Jadawinem jsem vyrazila na In-liny. Paráda to byla. Ve tři jsme začali a skoro v šest jsme skončili. Ujeli jsme cca 32 kiláků a já na konci byla mrtvá, ale totálně. Pochopila jsem písničku od Mortal Love, kde se zpívá "it's over, it's finished…I am dead now….I am Deeeeeeeeeeeead!"
Nicméně konečně jsme našli takový rytmus, že jsme si povídali skoro celou dobu. Samozřejmě, mi někdo volal uprostřed bruslí, a měla jsem celou cestu na talíři moje zvonění. Chvílemi jsem neměla moc daleko shodit ho do křoví vedle stezky. Byl to strašnej boj ho prostě nechytit a nevyráchat mu tlamu v bahně. Ale pak jsem to naštěstí začala ignorovat. Musím říct, že na to jak byl Jadawin zezačátku opatrnej, abych se neurazila tak teď se dost otrkl a je šije do mě strašným stylem.

Když jsem zmordovaná, ale plná energie doplazila se domů, otec že pojede s Giel se někam projít. Ptal se, jestli jdu s nima. A já s radostí přikývla, protože taková protahovací procházka by byla moc fajn. Nakonec jsme dojeli za tmy na slapy, kde jsme objeli vesnici tak šestkrát. Otec se ztratil a navigace byla taky zmetěná jak lesní včela. Tak jsme dojeli na Zbraslav, že na pivo. No pro abstinenta je to strašně vtipné, když se zeptá: "Máte nějakou točenou limonádu?" a evidentně je starší 19 let a je na večerním tahu. Koukají na vás jako na blbce. Ale to mě činní jedinečným, ne?

Nakonec jsme tam seděli po tmě na lavičce, a povídaly jsme si s Giel o korzetech, snech, podvědomí a magii. Bylo to moc fajn, až na to že táta tam usnul a pes se omotal a zauzloval kolem sloupu. Pak mě Táta hodil domů, chvíli jsme něco řešili s Jadawinem a pak jsem padla jak podťatá. Hlavně jsem ráno chtěla jít běhat.

Než jsem usnula napadlo mě, jak moc by bylo fajn Rin vmést do ksychtu za půl roku: "Zlatý časy kdy jsi byla hezčí než já, co!" A tahle cynicky sebestředná představa mě ukolébala k neklidnému spánku, plnému řízení auta bez papírů a tak.

Rano jsem si šla "zaběhat" tím je míněno, že u nás běžím do lesa, tam se vyšplhám do kopce na moje meditační místo. Tam cca půl hodiny cvičím Taichi říznuté jógou a meditací. Je to takové zvláštní z každého to má něco. A pak běžím ty dva kilometry zadem z pozvolného kopce dolů.

Odpoledne se chystám na motorku do autoškoly, tak se docela těším.


*pro představu jak pokračuje moje snižování váhy fotky bez úprav a ořezání. Aneb dotáhla jsem korzet na doraz potřebuju novej (první v korzetu druhá bez a v jinejch botách)*

9) Budoucnost, jakou vidím, jakou cítím

9. srpna 2012 v 21:25 | Shagua Akitsumi

Upřímně doufám, že bude růžová. I když moje představa je naivní.
Dobrá práce. Která bude vydělávat tolik, abych ukojila i svojí touhu po botách a moci. Takže to žádnej minimální plat by nestačil. Nadále bych chtěla zvelebovat majetek, který zdědím po rodičích, aby vzkvétal a rozrůstal se.
Jednoho dne abych měla partnera, který až si z toho všeho budu chtít hodit mašli ironicky podotkně "Já ti ten provaz najdu!" a oba se tomu od srdce zasmějeme. Nebráním se ani muži ani ženě jako životnímu partnerovi, musí mít ale dostatek cynismu v krvi, aby rozuměl mým pošahaným vtipům a umění, které tvoří. Rozhodně se nesmí stydět za to, že se oblékám excentricky, což se vlastně vyžaduje i od něj.
Mě jako Beranovy by vyhovoval partner co to má v hlavě srovnanější, jsem jako z gumyprásk. Řítím se rychlostí zvuku vstříc mé budoucnosti, a nekoukám doleva-doprava. Takže někoho kdo by mě podporoval, ale zároveň trochu usměrňoval.

Ale vlastně ani toho partnera bych tak nepotřebovala, to jenom kdyby.
Chtěla bych hodně šít, abych se zlepšila, a byla máster v tom. Takže to je taky takový menší sen. No pak bych ráda abych si udržela svoje umění a svojí povahu (i když jsem ráda, že k létům přibývají zkušenosti). Ráda bych se i za pár let zasmála sobě.
Ale tohle vůbec nic neznamená, budoucnost je sice rychlá Flundra, ale mi jí moc doháníme.
Neplánuji nic, co přijde to přijde. Jediné co plánuji je to, co se stane zítra. Tam leží moje budoucnost. Tam je moje šance, tam se těším. Dál nad tím přemýšlet nemá cenu. Budoucnost je to co žiji teď, moje každé rozhodnutí je budoucnost.
Budoucnost jsem teď!


Zapékané Brambory

8. srpna 2012 v 18:50 | Shagua Akitsumi |  ZDRAVÍ

Když jsem přemýšlela, co si uvařit napadly mne zapékané brambory. Nemyslím si, že je to těžké, ani složité, a že to určitě každý zná. Já nejím maso, tudíž mě napadlo, jak by se to dala udělat bez něj, a možná můj recept oceníte a vyzkoušíte. Ale podobný recept si asi umí vymyslet každý.

5 Větších brambor
3 papriky
3 rajčata
2 vejce
2cibule
Mléko
Olivový olej
Koření (jaké máte rádi, já mám ráda pálivější tak dávám ďábelskou směs)
Niva
Sýr (nejlépe 27% tuku, to je snad ten co se dá sehnat s nejnižším obsahem tuku)

Brambory jsem chvíli vařila ve slupce, pak jsem je oloupala (Já všechno vařím na sedmkrát, takže asi je rovnou můžete nakrájet, ale o to déle je musíte mít v troubě). Cibuli jsem trochu orestovala na pánvi se zeleninou, kterou jsem nakrájela na kolečka. Okořenila.
Potom jsem vymazala trochu pečící nádobu a naskládala brambory na plátky, na to dala zelinu z pánve a další brambory. Rozdělala jsem dvě vejce s trochou mléka v hrnku a zalila s tím rovnoměrně brambory v nádobě. Nahoru posypala jsem nastrouhanou nivou a dala do trouby. V posledních pěti minutách posypete strouhaným sýrem, aby se rozpekl.
Osobně nepoužívám sůl, takže normální člověk by to asi nejedl tak přesně jak jsem to dělala já- takže asi osolte brambory při vaření- ale jak říkám já to nedělám.

Vyskládání vrstev

Zalití Vejcem a posypání nivou

hotové


Měla jsem k tomu salát, který jsem tu postovala na začátku týdne. Konkrétně Zde.

8) Nejšťastnější Chvíle

8. srpna 2012 v 14:00 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary

Nejšťastnější, tak to bude těžké. Musím upřímně říct. Štěstí je dost sporadické a ne moc specifikovatelné. Štěstí, je stav mysli. Budu psát spíš o tom, než o nejspokojenější chvíli, spokojená jsem pořád.

Šťastná, opravdu šťastná jsem byla jednoho čtvrtečního letního odpoledne. Bylo vedro a celý svět se tak trochu lepil. Tenkrát celý můj svět spočíval v mém náručí a jemně podřimoval. Byl na mě přímo nalepen. Ležely jsme na posteli. Bylo nejhorší vedro v mém životě, ale mě to bylo jedno. Měla na sobě zelené kalhotky s Růžovým a bílým proužkem a béžový nátělník s vyšitým X. Spala a na břiše jí spal rezatý kocour, mnou překřtěný na "Kulové Zrza". Tuhle chvíli jsem si vtiskla do paměti jako žádnou jinou.

O rok později

Seděla jsem a koukala jsem se na mou milovanou. Bylo jí špatně a já se ani nedivila. Vypila toho hodně. Pomalu usnula, byla jí zima a přisunula se ke mně. Vzala jsem ji do náručí a nechala spát na mém srdci. Byla jsem jako láva, jenom abych ji zahřála její pohublé paže. Usnula a já cítila z její kůže absinth. Absinth, jemně zbarvující se její vůní. Nikdy jsem nic tak úžasného necítila. Vzadu na levé straně měla dvě pihy. Horní větší. Měla dlouhé vlasy po polštáři a na sobě moje triko s kostrami. Tehdy jsem jí neměla pouštět nikam.

Prostě později

Stála jsem na nádraží s deštníkem v ruce. V šílených hadrech s obavami sledovala vlak, který se míhal po nástupišti. Se skřípotem zastavil a z něj se vyřítila střela, která mi ten deštník vyrazila z ruky. Objímal mne jako nikoho. Od té chvíle jsme se nikdy nepřestali milovat. Byla úskalí, ale ne nepřekonatelná. Stáli jsme při sobě v dobrém i špatném.

Potom

Seděla jsem v Altánku pod nekvetoucí vistárií a poslouchala ji. Mluvila o štěstí, lásce a radosti. V tu dobu jsem nic necítila, ani to nedokázala. Nakonec jsme se prošli sadem s jablky. A z jejího hrdla se vydrala nejlepší píseň, co mohla. Dessumiis luge se nesla vzduchem jako čarovný tón a energie vířila. Staly jsme se jedno s přírodou.

Nedávno

Jeli jsme skrze smrákající se Světici. Hrálo rádio a náš mercedes si to uháněl po dálnici. Byla jsem ještě rozmočená z bazénu. Auta kolem nás neměla šanci. Koráb si byl na vlnách příliš jist, však měl dobrého kapitána. "Mám tě ráda!" řekla jsem. "Já tebe taky, Beruško!" odpověděl a soustředil se na cestu.


Nyní

Šla jsem lesem. Unavená, ale pohyb mi dával sílu, míjela jsem stromy a stanula jsem nad svojí rodnou úžlabinou. Koukala jsem dolů. Na to nejkrásnější místo, z toho nejkrásnějšího místa pod dubovými větvemi. Došla jsem k místu na meditaci. Sedla jsem si a procházela si myšlenky. Klid.


Jsem nejšťastnější, jenom s těmi co mám ráda.

Grafity – Umění nebo Vandalismus

8. srpna 2012 v 10:13 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník

Od doby stejně staré jako je lidstvo samo, se snažíme zaznamenávat obrazy na stěnách. Nejenom z náboženského hlediska, ale i informativního nebo oslavného.
Na stěny malovali jeskyní lidé, aby předali poselství o svých bozích a hojnosti lovené zvěře. Aby si udobřili bohy.
Starověké kultury zdobily své obydlí, hrobky svých králů. Chrámy svých bohů.
Středověké kultury, oslavovaly Křesťanské symboly a dávaly mu tím slávu a trvalost
Novověk, dával na zdi dekadenci ale i puritánství, ale i zjistil, že na stěny se dá publikovat reklama.
Nejnovější dějiny ukázaly, že reklama je opravdu velký byznys. A jako reakce na to se rozšířil StreetArt
A právě na StreetArt konkrétně na Grafity jsem se vás chtěla zeptat.
Grafity potkají vás nejen na každém větším městě ale i na odlehlých končinách. Nejvíce viditelné místo je nejvíce ceněné. Grafity mají svoje pravidla, svůj vývoj.
Jak reagujete, když potkáte Grafity? Líbí se vám na nich něco, nebo je prostě nesnášíte. Je to špína města, nebo přínos určité části umění do každodenního života člověka? A když se vám líbí, záleží vám na tom, co podporují a prohlašují?
Já osobně mám ráda věci, co mají koncept, nemám ráda to, co s rychlé vody hrknete na papír a považujete to za umění. Ale pokud máte pro svoje dílo dobré místo, a je to hezky zpracované, proč ne. Každodenní jízdu tramvají mi to zpestřilo. Ale jsem odpůrce Taggů, tomu říkám jména hloupých na všech sloupích.

*propagace?*

*sdělení?*

*čmáranice?*

*trocha barvy do života?*

*nebo jste pro monotóní šedou, já bych řekla že by se na taková místa dalo úspěšně umístit nějaké pořádnější umění*


Jak jsem se naštvala dnešního slunného odpoledne

7. srpna 2012 v 20:41 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics
Jelikož jsme s Jadawinem neměli domluvený žádný sport, řekla jsem si, že i bez společnosti se nemusím válet doma jako praso. Měla jsem trenažér v autoškole, který byl vážně vtipný.
Rozjet a zastavit a rozjet a zastavit. Jezdit po oválu, moty, moty. *Vtipná historka od Táty: "No a nedělalo se ti špatně, Já jsem to jednou na ovále na trenažéru rozvalil 120 a pak jsem to musel rozdejchat!"*

Řekla jsem si Barrandov -Chuchle není tak daleko na to abych jezdila autobusem. Půjdu pěšky lesem, který je dělí. Projdu si svá oblíbená místa- vezmu foťák, pak si zamedituji na pahorku a bude to parádní odpoledne.

Inu, šla jsem přes les. Nejdříve mě dost pobavil cyklista, který mi děkoval, že jsem uhnula na stranu. Jel jako blázen, řítil si to z kopce, až se mi zdálo, že za mnou jede 80sátka. Opravdu jsem ten dojem měla přísahám- kousek je dálnice tak ten zvuk motoru mohl být klamný. Najednou se prořítil vysmátý cyklista z kopce dolů, v tom podivném cyklo-oblečku. Jak rychle přijel tak odjel.

Po chvíli prosvištěl postarší pán na Babetě, pak tam z nevysvětlitelného důvodu stál několik minut před zatáčkou. Chvíli koukám a za ním se pachtí obézní jezevčík. Když pes doběhl, pán popojel, a tak to šlo tak dlouho, dokud mi nezmizeli z očí.
Takže si pořídíme psa s co nejkratšíma nohama, nacpem ho jako žok. A pak ho budeme nutit hubnou tím, že pojedeme na Babetě a pes bude za náma běhat. Upřímně jsem se zhrozila. Když chci jít se psem ven, tak si ho vezmu na vodítko a jdu, ale tento přístup mi je proti srsti velice. Buď ke zvířatům mějte úctu, nebo si je radši nepořizujte.


Pak jsem si řekla, že zajdu na své Meditační místečko a následně na vyhlídku. Meditační místo je plné Dubů, a jemné lesní ostřice, která sahá po kolena. Pohlazení po duši. Přijdu tam, a vidím na zemi PET lahve. Jak by řekl Tom "Vyletěla jako pudink!" přesně to se stalo! Lidi jsem v tu chvíli nenáviděla a proklínala. Kouzelné místo s energií a oni to necítí, nevidí. Jsou slepí. Chtělo se mi zvracet. Já se stresuju, když mi upadne papírový eko kapesník, a oni to pohazují jen tak PET láhve.

"Poločas rozpadu PET lahví je udáván až tisíc let, někdy méně. Přitom v Anglii byla minulý rok vyvinuta společností Bellu láhev z obilnin, která se rozpadá za tři měsíce v obyčejném kompostu. Je vyrobena z obilnin. Její cena je jen o něco dražší než klasická PET lahev." Píše se ZDE.

Takže 1 000 let tam bude ta PET lahev ležet a bude trávit celé okolí. Inu, sebrala jsem je a vyhodila jsem do žlutého kontejneru na plasty. To, že si lidé hází odpadky po městech, sami sobě pod nohy, tomu se mohu jedině smát. Pokud se to dotkne míst, která já považuji za posvátné, to už mi ani vtipné nepřijde. Vyhazovat odpad v Chráněném území?

THINK! THINK ABOUT IT MAN! THINK!


A klidně mě nařkněte z toho, že jsem ekoterorista!

7) O horoSKOPU, znameních a Oveci

7. srpna 2012 v 14:07 | Shagua Akitsumi

Upřímně jsem si nemyslela, že psát na znamení zatím bude to nejtěžší.

O znameních obecně musím říct, že jsem vždy hodně přemýšlela. Jsem dokonce taková, že když se s někým chci poznat blížeji, hledám jeho znamení a soulad mezi námi. Na většinu lidí to sedí, ale jsou i lidé co se znamením naprosto vyhnuli. Například proto jsem Zmatená u myšlenky uměle vyvolaného porodu. Všechno má svůj čas a smysl, to tvrdím já. Sice na úhly planet moc nedám, ale to všeobecnější podvědomí mám.
V poslední době mám ve znameních tak dobrý rozhled, že mi stačí říct co je člověk za znamení, a vím zhruba na čem sem. Pak mě realita málo kdy překvapí. Ale nelze říct, že se lidé chovají zaškatulkovaně dle svých znamení.


Byla jsem taková bezradná, tak jsem otevřela můj milovaný web a našla jsem si svoje znamení. Pak jsem přišla na to, že vlastně můžu komentovat to, co tam píšou. Tudíž zdroj textu je ZDE.

>> "Charakteristika Berana:

Vládcem znamení Berana je planeta Mars, která symbolizuje energii, zdraví, bojovnost i vůdčí schopnosti. *hlavně ty vůdčí schopnosti působí jako prasa!*

Lidé narození v tomto znamení jsou odvážní a ve většině situací života rozhodní. Do každé práce nebo akce se vrhají s nadšením a s důvěrou ve své schopnosti, ale často jim chybí rozvaha a trpělivost. *naprosto přesné, všechno jdu dělat, ale abych něco dotáhla…to nehrozí. Zatím jsem ráda že si vedu dobře s blogem, školou i životem*

Berani jsou lidí kamarádští, přátelští a veselí a mají silně vyvinutý smysl pro fair play. *Musím uznat, že se o toto hodně snažím, jsem sice sobec, ale přátele ve štychu nenechám*
¨
Je dobré mít je za kolegy, protože překypují množstvím dobrých nápadů, které sami nestihnou realizovat, ale umějí strhnout druhé k radostné spolupráci. Budou-li ve vedoucím postavení, lze se spolehnout, že budou spravedliví, ale těžko se smíří s lenivými nebo nešikovnými partnery. * když něco dělám tak jedinej kdo má právo lenošit jsem já! A v tom partnerství jako takovém je to taky fakt *

Vzájemné problémy budou řešit rychle, prudce a nekompromisně. Tito lidé nesnesou, aby je někdo řídil nebo jim dokonce poroučel a svou svobodu a nezávislost si získají za každou cenu. *Upřímně musím říct, že mě fascinují starší lidé, kteří mě vedou k lepším zítřkům. Ale to je protože jsem žena, a ty v beranovi mají rády když se je někdo snaží ovládat- ne že by se to někomu vedlo!*

Jejich odvaha bývá neuvěřitelná, ale vyplývá ze sebedůvěry, kterou získali svými výkony. *Sebedůvěra lze však i někdy rychle ztratit, ale jak rychle ji ztratím, tak rychle ji získám zpět.*

Mají velký elán a chuť pouštět se stále do nových věcí a mají dost nápaditosti a inteligence, aby si poradili i s nejsložitějšími úkoly. Tito lidé mohou zastávat všechna povolání, u kterých je nutné rychlé a bystré rozhodování i velká zodpovědnost. *Uznávám, že odpovědnost, to je věc, která se ve mně vyvinula už v brzkém věku. Bohužel ne zodpovědnost k sobě, nýbrž k druhým*

Je pro ně typické otevřené a upřímné jednání a ve styku s lidmi dovedou být diplomatičtí a taktní. *No uznejte sami, že jsem poměrně extrovertní* Ke společenskému úspěchu jim pomáhá i jejich smysl pro humor. *Můj smysl pro humor je často pro náročné. Dokonce mám založenou krabičku s humorem "pobav se sám!"*

Přebytky své energie investují často do sportu a libují si zvláště v riskantních a na fyzické vybavení náročných druzích. *příjmám rozsudek- poslední dobou více než obvykle*

Jsou pohybově velice nadaní a odvážní a proto je právě z tohoto znamení velké procento špičkových sportovců. Planeta Mars z nich dělá lidi, kteří umí prosadit svou vůli a vybojovat svůj názor a postoj. *Přes oje názory, pokud chybí dostatečná argumentace nejede vlak*

Pokud se jim nedaří, jednají podrážděně až zlostně, ale jejich emoce netrvají dlouho, protože ve své podstatě nejsou zlí a navíc by je to zdržovalo. *Ano, jsme emočně labilní jedinci. Nezůstaneme naštvaní dlouho, ale ani zamilovaní*

Jejich občasná netrpělivost je jejich kamenem úrazu a měli by si proto volit kamarády, kteří je dobře znají a kterým věří, aby si od nich da li poradit a hlavně brzdit a korigovat svou ukvapenost a překotnost. Přes tyto jejich nedostatky to jsou skutečné charaktery, pro které je dodržení slibu samozřejmostí. *Když slíbím tak splním. Za čest a slávu!* " <<

Opravdu si myslím, že to na mě sedí, jak spodnička na lolitu. Jsem vůdce, jsem Beran. Mám svojí Beraní hrdost. Beraní obří a křehké Ego, neústupnost, zatvrzelost, cílevědomost, vášnivost i trochu toho nerozvážného jednání. Jsem Beransky bezohledná. Jsem nejlepší přítel, jakého máte, dokud ho nezklamete. Jak se jednou rozhodnu, nejede přes to, ani vlak, ani šalina.

*"Jé Tati Ovec!" Prohlásila Shagu, když byly na hradě kašperk*


Jsem Beran. Opravdu jsem Beran, typický čistý a jasný Beran. Anebo Ovec, vyberte si!

Oh my DEER!

7. srpna 2012 v 8:17 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník

Ze škatulky akční život, jsem si pro vás vytáhla povídání a doporučení jak se zmordovat, jako trpaslík ve stříbrném dole.

Začala jsem před nedávnem chodit plavat. S tátou. Mám to vlastně nejraději, z jakýchkoliv sportů je to dobré na fyzičku, a zároveň nejsem zpocená a ulepená a nepřehřívám se. Dokonce jsem zlepšila mého kraula alá střelená koza.

Pak jsem začala procházkovat. Byla jsem u nás v Háji. Je to zhruba na úrovni Barrandovských skal. Není to ani vysoko ani daleko zhruba 7 kilometrová procházka. Klid, nic co by se nezvládlo, během dvou hodin. Ještě jsme se podívali u nás do lesní zoo, kde prý přibyl nový bílý Deer. Tudíž jsem se hambila, protože to mám u nosu a vůbec tam nechodím.

Začala jsem jezdit na In-Linech. Zprvu mně z toho strašně bolely nohy, ale pak jsem si je podruhé z nohou sundala na chvíli a byla jsem zase čiperná. Nicméně Je to zajímavý sport, moc pěkný. U nás tady je vtipné sledovat to okolí tolik známé, přitom neprozkoumané. Musím říct, že je tu hodně stezek, po kterých se dá jezdit, a taky že tam bývá nával. Ale to mě neodradí, to víte, nesmíte se zastavit! Jinak budete navždy stát.

Nejvtipnější je jet na In-Linech a zároveň telefonovat. To bych někdy tátu přerazila, když mi volá, takto nevhod. Nicméně, tam to bylo spíš kvůli mému zvonění, než kvůli tomu hovoru >.<.

Zde je ještě prosím ten Deer. (nejspíš je to Daněk ale to nikdo neřeší, Oh my Deer!)


6) Jsem třicetkrát zajímavá

6. srpna 2012 v 14:06 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
1) Ve svých dvaceti letech si stále píšu deník. Už má tři knihy a zaznamenává 6 let historie.

2) Mám ráda originální zvonění tak si je sama vystříhávám z filmů (Snapovo "Najděte si stranu 394" mam jako smsku).

3) Jsem Lakto-ovo vegetariánka.

4) Učím se japonsky, a můj sen je naučit se švédsky.

5) Nejvíce odporní jsou červi, protože se sami mohou hýbat.

6) Hideta Matsumoto poslouchám od roku 2005, a stále mě ta hudba překvapuje.

7) Toužím po kotěti.

8) Mám roztrojenou osobnost na Natsuki, Shagu a Rayne.

9) Jsem závislá na příbězích, proto miluji knihy.

10) Jsem závislá na oblečení a módě, mám 226 triček a 61 sukní.

11) Mám počítač v posteli a tak se do postele přesunula veškerá moje činnost (Kresba, malba, učení)

12) Nevadí mi puchýře na nohách, jsem masochista a klidně nosím boty dál, i když je mám do krve

13) Jmenuji se Shagua od roku 2004.

14) Opravdu zamilovaná jsem byla jen 4 krát v životě.

15) Každou fotku, kterou postuji na net, alespoň ořezávám, nebo zostřuji v programu.

16) Mám 2137 knih.

17) Dříve jsem se sebepoškozovala, ale našla jsem cestu jak z toho ven a začala jsem pomáhat lidem s problémy (jak PPP, tak i ostatními).

18) Nejsem schopná si sama uklidit, pokud bordel neshledám naprosto odporným.

19) Miluju všechny chytré lidi, s blbcem si moc nepopovídám.

20) Nesnášim kytky, i když studuji zahradní architekturu.

21) Jsem sobecká, ale přátele ve štychu nenechám.

22) Mám ráda peníze, když je mohu rozhazovat.

23) Miluju boty, mám 18 párů lodiček a nohu 43.

24) Jsem i po těch všech letech vlastníkem ICQ a moc ráda si na něm píšu s přáteli.

25) Když jsem začala hubnout měla jsem 122 kilo a měla jsem problémy s PPP včetně Anorexie.

26) První sex jsem měla ještě pod zákonem.

27) Jsem hrdá bisexuálka a podporuji QueerPride.

28) Jsem Abstinent.

29) Myslím si, že jsem nejlepší a chci, aby si to mysleli i ostatní to je můj hnací motor, nesnáším pomyšlení když si někdo o mě myslí, že jsem chudinka.

30) Těžko se do někoho zamiluji, ale jsem otevřená ke všem.


Ach ty saláte! Se sýrem a olivami

6. srpna 2012 v 10:20 | Shagua Akitsumi |  ZDRAVÍ

Dělala jsem celkem slušný zeleninový salát, s třemi druhy sýru. Byl moc dobrý, a kombinace nepotřebovala vůbec dochucovat. Prostě Mňamka, která je jednoduchá rychlá a v lednici vydrží víc jak tři dny.

Technická zdatnost: 1 (krájení)

2x Paprika (červená a žlutá) - možno nahradit jakoukoliv barvou chcete včetně palivé.
3 rajčata
1/2 ledového salátu
1/2 hermelínu
Kus sýru niva
3 vidličky sýru White Combi - druh sýru Feta - je poměrně drahý ale moc, moc dobrý.
Olivy, černé a zelené
Olivový salát na zakápnutí.

Nakrájíte, promícháte. Většinou to mám tak na 5 porcí ale jak kdo jí velké. Množství se dá navýšit přísadami. Nicméně komu by chutnala jiná zelenina, buďte kreativní!


Ovejcích, Cholesterolu, Vitamínech a Skořápce

5. srpna 2012 v 16:11 | Shagua Akitsumi |  ZDRAVÍ

Slečna Yo-so-gun se ptala, nedávno, na to jak působí vajíčka na dietu. Ptala jsem se pár lidí a pak jsem projela internet, abych si o tom mohla něco přečíst.

První věc, co je vlastně vejce? Vejce je vlastně taková náhradní děloha pro vývoj, lajcky řečeno. Samice tvorů, co snáší vejce, je snese do vhodného prostředí tak aby se o ně nemusela starat. To byl prvotní účel vejce, aby od nich měla chvíli matka pokoj, mohla dělat zásoby potravy až se mláďata po dané době vylíhnou. Některá vejce ale potřebují zahřívat, tudíž i samice na nich začala být závislá a samec jí musí pomáhat.

1. skořápka (testa)
2. vnější papírová blána (membrana testa)
3. vnitřní papírová blána (membrana testa)
4. poutko (chalaza)
5. vnější řídký bílek (albumen rarum)
6. hustý bílek (album densum)
7. žloutková blána (membrana vitellina či lamina vitellina &ersand; cytolemma ovocyti)
8. výživný žloutek
9. zárodečný terčík (tvořivý žloutek + zárodek) (discus germinalis)
10. tmavý (žlutý) žloutek (vitellus aureus)
11. světlý žloutek (vitellus aureus)
12. vnitřní řídký bílek (albumen rarum)
13. poutko (chalaza)
14. vzduchová komůrka (cella aeria)
15. kutikula

Nutriční hodnota vajec
Energetická hodnota 362kJ/87kcal
Bílkoviny.....7g
Sacharidy..0,7g
Tuky..........6g

Vegani vs. Vegetariáni
Vegetarián vlastně bere vejce, jako prázdnou věc, ve které se nerodí, ani nevyvíjí (v chvíli konzumace a před ní) žádný život. Tudíž je vhodné jako ostatní produkty ze zvířat. Nicméně Vegani považují vejce za embryo a zárodek života a je proti jejich přesvědčení, aby něco takového jedli.

Je opravdu Cholesterol takový strašák?
Cholesterol se začal nejvíce řešit, když před několika desetiletími v Americe vyvstal prvně pořádně problém s Obezitou populace. Tehdy se Vejce nařkli, že můžou za infarkty a upadly v nemilost vlastně téměř celému světu. Ale to není tak zase pravda.
Vaječný žloutek obsahuje cholesterol, ale to není jediné. Obsahuje také A, B1, B2, B3, B6 a minerální látky vápník, fosfor, hořčík. Bílek obsahuje bílkoviny a tuky bohaté na nenasycené mastné kyseliny (omega).
V jednom vejci je tudíž obsah cholesterolu na 1 den, ale u tohoto musím podotknout, že vejce obsahuje hodně Lecitinu, který zamezuje ukládání cholesterolu.

*návod na srdcové vejce zde*

Pokud jíte dvě vejce denně, ne více, mělo by to být v pořádku. Ale zase nic se nesmí znásilňovat, tudíž není vhodné jíst více jak osm vajec týdně (týdenní průměr jedno vejce denně). Ale samozřejmě záleží na metabolismu daného člověka, ten kdo má rychlejší metabolismus, tomu to je ve své podstatě jedno.

Vejce a hubnutí.
Bylo mi vysvětleno, že vejce jsou využitelnější zdroj bílkovin, než maso. Z vajec využijete 100% bílkovin, z masa jenom 60%. Což podporuje růst svalové hmoty, když jíte vejce.
Když chcete nejen, zhubnout ale získat žádanou fyzičku, jezte vejce. Ale svaly sami nenarostou, když sníte vejce, musíte jít cvičit a pít hodně vody aby se vám začala tvořit svalová hmota. Pokud nebudete cvičit, buď bezvýsledně projdou, ale většinou se změní na tuk.

Nejlehčeji stravitelná jsou vejce na měkko, syrová nebo míchaná, ale je tu strach ze salmonely, takže by se měla vejce vařit alespoň 10 minut. Tudíž jsou lepší na Tvrdo, nebo sázená na pánvi.

Vajec se nebojte, jsou zdravá, respektive v nich převažuje poměr zdravých látek nad nezdravými. Jsou tudíž lepší než maso, kde je to naopak. Tak to by bylo k vejcím. Za některé informace děkuji Františkovi, za jiné internetu a domácímu lékaři.

5) Sebevražda – cesta z prokletí

5. srpna 2012 v 10:34 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary

Chvíle, kdy jsem přemýšlela o sebevraždě? Těch bylo hodně. Protože můj život nebyl nikdy peříčko, ale neměnila bych. Se všema těma sračkami, co jsem v něm měla, ho miluji. Když jsem přemýšlela o sebevraždě, bylo mi patnáct, to bylo poprvé. Mladá nadějná, šikanovaná, nesnesitelně emotivní.
Tehdy jsem se zkoušela utopit a byl to takovej pocit: "Proč se vynořovat, když vlastně nechceš?" Pak mi to tak na dva roky přišlo jako legendární blbost.

V sedmnácti jsem se dostala do stavu aktivního sebepoškozování. Kdy jsem směřovala skrze tohle to k podřezání žil. Nebyla jsem daleko od šlach, věřte mi. Byla jsem na tom mizerně, matka mě ničila každým dnem víc a víc, otec tehdy byl k tomu celkem slepý. Samozřejmě, že moje nejlepší kamarádka na tom byla tak dvacetkrát hůře, než jsem byla já, ale ono autodestrukce je holth autodestrukce.

Pak jsem měla období, kdy jsem hrozně chtěla skákat pod autobus nebo větší osobák. Párkrát to dobrzdili, tak jsem to vzdala. Ale je to strašně divný pocit, když vidíte auto, a říkáte si: "proč ne? Udělat krok a celý tohle skončit. Kroky děláš pořád, ne?"

Dostala jsem se výsledně do fáze lásky k životu. Tehdy jsem potkala Nightmarry a byla jsem strašně zapálené dítě. Nakonec, to šlo, jak to problémovými lidmi chodí, přímo do kytek. Do slova a do písmene. Když se moje láska zasebevraždila, přemýšlela jsem nad tím…jestli na mě čeká, nebo proč to udělala. Nejdříve jsem chtěla se na to vykašlat taky. Naprosto se poslat do pekla.

*Dar žiletce!*


Když jsem si uvědomila, ty stavy co jsem cítila… tehdy jsem přišla na to, jak by bylo lidem, kteří mě mají rádi. Já ji milovala víc než cokoliv, co kráčelo po planetě- Jak mohla být tak sobecká a nechat mě tu, v tom nenáviděném světě. A pak vyvstal první obličej a já viděla budoucnost. Tehdy se mi stalo něco co dlouho ne, měla jsem čisté vidění. A viděla jsem lidi, co jsem zatím neznala, ale hodně pro mě znamenali.

Některé znám už v této době. Například Nitrin, Danteho, Daretha, Catherine. Některé jsem poznala nedávno a jiné ještě neznám. Ale na všech mi záleží. Hodně mi na nich záleží. Nikdy nebudu jako Nightmarry, i když jsem si často, za mé Absinthiozy říkala, že jsem naprosto stejná nikdy stejná, nebudu!

Protože pokud máš alespoň 5 přátel, svět stojí za to!

Amelie, Minoru, Nitrin, Dante, Catherine, Dareth, Gothreg,

4) Náboženství – Moje pojetí!

4. srpna 2012 v 14:04 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary

Tohle téma je takové ošemetné. Když se zamyslím nad náboženstvím vybaví se mi moje polička s knihami.

Základy Magie, Okultismus, Alchimie, Crowley, Wicca, Elementární magie, Astrologie, Lečivé Byliny, Démonologie, Satanistická Bible, Černá magie, Bible, Izraelské příběhy, Egyptská Mytologie, Řecká Mytologie, Prometheus, Severští Bohové, Keltská Mytologie, Buddhismus, Shintoismus, Asijská Mytologie, Feng Shuei…
Samozřejmě nejdůležitější část tohoto seznamu, jsou moje Denníky, neboli "Knihy Temnotě".


Takže v tuto chvíli si tak asi myslíte, že jsem Ateista se zájmem o magii, historii a mýty. Ale to není pravda. Sice mám takové svoje vlastní náboženství (Svého času jsme se tomu smáli a říkali tomu Shaguismus).

Před normálními lidmi se prohlašuji za "Satanistu!". Je to jednoduché, stačí tohle vyslovit, a nikdo se dál nezajímá, tudíž to nemusíte vysvětlovat. Všichni si totiž představí, že vykrádáte hroby, a provozujete orgie s krucifixem. Je sice pravda, že v určitých částech sympatizuji s LaVeyem, a to hodně, ale úplně Satanista nejsem. Mám ráda příběhy Pekelných Princů, Samaelův příběh. Docela se mi líbí i fakt, že Satanismus nezakazuje jiné vyznání, na jednu stranu je hodně volný.
Tudíž ano, jsem i Satanista.

Magie, je moje velká láska, dělám jí od té doby, co umím přemýšlet. A vlastně od malička je můj život spjat z magií. Hlavní obor, který mě fascinuje, je Spiritismus. Ale nebráním se v žádném případě ani ostatním směrům, které taky umí být velice okouzlující a tajemné. A proto toto beru taky skoro jako náboženství.

Wicca se mi vždy líbila jejím vztahem k přírodě, k šetrnosti, ale není to zrovna odvětví, které by i sedělo. Jelikož mi sedí jenom některé části, k Wiccánům se vůbec nehlásím, ale mám je ráda, dokážu s nimi najít společnou řeč, i když některé jejich rituály považuji za velice vtipné (teď se třikrát otočte dokola s koštětem v ruce a pětkrát s ním meťte od západu k východu).

Křesťanství, je takový sporný bod. Nemám ho ráda, díky křesťanům. Ale základní myšlenka, ani Bible, nejsou špatné. Samozřejmě, že se tohle nedá odsoudit a opovrhuji lidmi, kteří odsuzují veškerá náboženství. Křesťanské pojetí stvoření světa je velice vtipné, mám ho moc ráda, ale vážně bych to opravdu brát nemohla, přece jen věřím v evoluci. Křesťanství dávám sice za vinu, upalování čarodějnic, několik století útlaku, ale kdyby nebylo křesťanství tak se nedochová spousta umění, spousta věcí. Není špatné Křesťanství, jsou špatní křesťané (Ne všichni samozřejmě).

Východní náboženství si zaslouží úctu, přesto se s ním neztotožňuji, nebo jsem stále k tomu nedospěla, přece jen, je mi dvacet a jsem ještě malé dítě ve velkém světě, tak to si povíme tak za 30 let, bych to typovala. Shintoismus a Buddhismus mě ohromil v tom, když se Buddhismus dostal do Japonska. Málo místa znamenalo, že si Buddhisté nemohli přistavět své chrámy, a tak Shinto se na ně usmáli a domluvili se, že můžou používat jejich chrámy. Tento přístup mě chytnul za srdce. Asi to tak jednoduše neproběhlo, jak to říkám, ale některé chrámy, jsou takto zařízené dosud!
Řecká Mytologie mě fascinuje od prvopočátku. Vlastně celkově to bylo první náboženství, o které jsem se zajímala, s mnohobožstvím. Dějiny umění mě tehdy pohltily, naprosto nevídaným způsobem. Základní Pantheon Bohů ani tak ráda nemám, jako prvopočátek- Chaos.
Lásku jsem vložila do rukou Pramatky, která je neuvěřitelná. Obdivuji ji každý den a každou noc, její sílu její život. Velká Gaia je jedním z mých bohů. Pramatka všeho.

Severská mytologie je pro mě hodně důležitá. Odin, Thor a jeho Mjölnir, Frey a jeho rozkošná sestra Freya, Valkýry, co sedlají vítr a nakonec velká a obávaná Hel, napůl živá napůl mrtvá. Myslím, že asi každý si uvědomil, co to dočetl až sem, že právě jsme narazili na náboženství, které je mému srdci nejblížeji. A ano, je to pravda. Začala jsem ho studovat nedávno, ale přirostlo mi k srdci mnohem více než jakékoliv jiné. Se všemi nesrovnalostmi v tomto náboženství je mi nejblížeji.


Abych to shrnula (ze stolu):

Žádné náboženství není špatné. Jenom lidé z něho dělají to, co není. Radikální věřící jsou mi protivní. Musí si člověk zachovat smysl pro realitu. Pokud vystane otázka, zdali se modlím… Ano modlím se.

Někdy k Thorovi, aby vypustil Mjölnir a ukázal mi tak bouřkovou nádhernou podívanou a revitalizující déšť. Jindy zase ke Gaie, aby nám dala klid mír a krásné stromy. Zuvrana žádám, aby byl osud milostivý. Ellun aby mi popřála tichou noc. A Jugababa podplácím, aby odešla s temnými nočními sny a strašidly. Vesměs dodržuji také Keltský kalendář svátků.
Lidem se tohle zdá složité, ale víte, na co si vzpomenete, na to někoho máte. A když jste to studovali, přijde vám to nakonec triviální.

K čemu se tedy hlásím- K Satanismu jako modernímu směru, ale i k Severským božstvům Azgardu a k bohům a bohyním dávno zapomenutého Řecka. Když to zkombinujete a přidáte "Za Čest a Slávu!" stanou se z vás skoro Shaguisti- i když to má určité jiné předpoklady.

Důležité je, být tolerantní ke všem, v tomhle ohledu. Nevnucovat názory, pouze když se někdo zeptá, prostě odpovědět. Nebýt zapálený utlačovatel lidstva, a prostě jít si svou cestou. Jestli myslíte, že shořím v pekle, tak budu pozdravovat!


"Jenom nic neznásilňovat, že ano!"

Jídlo, život, styl - jak se to hezky potkalo

4. srpna 2012 v 8:04 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Poslední dobou trochu hubnu. No trochu, trochu hodně, ale není to takové, že bych držela nějakou dietu. Začala jsem se SXE, chodím s tátou plavat a prostě se to střetlo uprostřed mého života takovým způsobem, že není možné, aby to byla náhoda.
Začala jsem běhat, jenom sice někdy, ale přesto začala. Moje vegetariánství se projevilo v plné míře, kdy jsem došla k tomu, že maso nejím. Protože když jdu do lednice, vždy si vezmu cokoliv jiného- tak jsem maso vynechala v jakékoliv formě i formálně, nejen prakticky. Ale Vegan být nemohu, jelikož jsem závislá na mléku a mléčných výrobcích. Moje strava je Ovoce se Zeleninou k tomu nějaký jogurt nebo sýr. Mám moc ráda zajímavé sýry. Poslední dobou mi hodně chutná Feta a hlavně Cottage, který teda nesmí být dochucovaný, to je odporný.
Podle mého sledování se tímto citelně zrychlilo moje zažívání, tudíž se nic neukládá a ze své monstrozní váhy, kterou mi nikdo netypuje, jdu docela dolů. (Hurrej)

Z mých specialit, co mám moc ráda, je to žitný chléb s pomazánkovým máslem a vejcem. Na vejcích ujíždím hodně. Mám je nejraději na tvrdo, to je taková čistá forma. Nebo si míchám různé saláty s exotickými sýry a všeobecně využívám toho, že je léto. A zdroje jsou dostupné.

Moje filosofie se trochu pře u tématu Máslo vs. Margarín. Tudíž nevím, jestli jíst Tuk nebo Ropu. (trochu dilema)

Což mě dovádí k tomu, že často experimentuji s recepty, respektive bez receptů- byl by zájem o nějaké sdílení mých kuchařských dizástrů?


*Třeba tyto lasagne se dají udělat jednoduše bez masa. Jelikož Otec vegetarián neni, tak jsou s masem. Ale sobě dělám bez masa.*

Jako Lilie

3. srpna 2012 v 22:18 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
Jsi kytara bez struny,
co již dávno hrát neumí.

Jsi jenom verš bez rýmu,
slepec co sleduje krajinu.

Jsi černá noc bez měsíce
na způsobů, na tisíce.

Jsi kalná voda v řece,
co plyne dál a přece-

Jsi tak čistá a nevinná,
Jak lilie něžná bílá květina.

až zemře tak na rozdíl od tebe
Lilie na jaře znovu vykvete .


Death Putos

3. srpna 2012 v 19:39 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
V přístavu sebevraha,
každá chvilka drahá.
a když vyprší ti čas
navždy patříš mezi nás.

Nezáleží na způsobu ale na výsledku!


3) Drogy a Alkohol vs. SXE

3. srpna 2012 v 14:02 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
Jelikož, jsem se před nedávnem nadchla pro SXE komunitu, musím říct, že k tomu má celkem negativní vztah.

SXE- Straight Edge
Je název sociálního hnutí a vlastně celého životního stylu. Bylo Inspirované v 70. A začátkem 80. Let Punkovou scénou. Hlavní náplní tohoto stylu je odmítání drog- veškerých drog a promiskuitního sexu. Většinou jsou příslušníci vegani či vegetariáni, ale spousta jich toto odmítá. Jejich poznávacím znamením je písmeno X, nejčastěji na zápěstí.
Koho by to zajímalo píši o tom ZDE



Z mého pohledu je to tak, že Alkohol jsem přestala pít úplně, protože je to vrah dobrých lidí. Měla jsem dost přátel, nebo známých, kteří se upili k smrti. Včetně Nightmarry. A to bylo pro mě inspirací se na tohle vybodnout. Sice SXE mi k tomu dala hlavní pobídku teprve nedávno. Dříve jsem se nechala zlákat přáteli, nebo ostatními, abych se trochu napila, ale nyní už to nefunguje. Pouze co vyžaduje etiketa, a to jsou zdvořilostní přípitky, u kterých můžete dělat to, že pijete, ale nemusíte vypít skleničku. Ale motiv La Feé Verte, prostě miluji stále.

Cigarety, jsou vlastně zbytečné, a nikdy jsem nekouřila nijak hodně. Prostě se mi to líbilo…Fascinovali mne ztracené existence, sebevrazi a alkoholici. Tudíž jsem chvíli kouřila, ale naštěstí jsem to nikdy k životu nepotřebovala. Tudíž bylo jednoduché to zahodit.

Marihuana, se kterou mám zkušenosti, taky nebyla nic pro mne. Nikdy to se mnou nic nedělalo, a jednou jsem se po tom pozvracela. Jinak v tom nebylo nic. I když jsem Konopí pěstovala, nikdy jsem to nakonec nehulila, a zkoušela jsem si udělat vlastní vlákna, na látku.

Tvrdé Drogy jsem já nikdy nezkoušela, ale mezi příbuznými je případ osoby, která požívala Pervitin, naštěstí jsem byla docela malá, tak to šlo mimo mě, ale jsem ráda, že jsem se o tom dozvěděla poté. A bylo mi sděleno celé rozsáhlé vyprávění, které bylo odrazujícím příkladem.

Já říkám NE drogám!


Causual, aneb v čem ven, nebo na fakultu

3. srpna 2012 v 8:01 | Shagua Akitsumi |  MÓDA
Dost poslední dobou přemýšlím nad stylem, a zjistila jsem že ho vlastně nikdy nesvlékám… I když se válím v posteli, tak tam ten styl tam pořád je.
Ale jelikož mám první ročník Vysoké víceméně úspěšně za sebou, tak jsem získala i zkušenosti, jak si zachovat svůj styl ale stále chodit v okolí přijatelném úboru. Někdy mám super Profesory, co mě obdivují, za korzet a platformy, jindy se holth člověk musí mírnit. Ale upřímně… Nechce se mi taky chodit stále v černé, tudíž jsem měla Moje celkem oblíbené kalhoty.
Jsou sice "fakultní", ale mě se to k sobě moc líbilo. Do toho horka to bylo docela vhodné, jednoduché.

Posuďte sami!





Na vršku je normální nevýrazné černé triko, které jsem schválně nechala jednoduché a ničím ho nezdobila. Přes něj mám lehoučký svetřík, protože se snadno spálím, tak ho nosím za horka, není skoro cítit na kůži.
Kalhoty mi sice dělají velkou zadnici, ale jsou z moc příjemného materiálu, zneužila jsem toho, že nejsou dlouhé, a pokusila se o visuální vtip, s ponožkami ve stejné šedivé, jako jsou kalhoty. Boty jsou jednoduché, mám je docela ráda, ale jsou na mě nízké. *koupě platforem vám trochu zvedne nadhled nad botami*
Make Up, jsem zvolila klasičtější Pandu, i když je to lítchení na léto naprosto nevhodné, takže to podle mě neopakujte, pokud vám nevadí, ovšem, se stále kontrolovat.

Straigth Edge – SXE – Jsme čistí!

2. srpna 2012 v 19:29 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
ilustračníNadchla jsem se pro SXE, neboli Straigth Edge. Nejspíš proto, že jsem podobné názory měla již předtím, ale nyní jsem našla komunitu, která je ucelila před více jak 30 lety.

Někdo to slyšel, někdo to neslyšel, ale v určité části podvědomí společnosti tyto slova jsou již zakodována. Straigth Edge (dále jen SXE) je sociální hnutí, subkultura či životní styl.
SXE se ztotožňuji s pár jednoduchými pravidly:

-Bez Alkoholu
-Bez Cigaret
-Bez Drog
-Bez Masa
-Bez Sexu

Toto je základní koncept, této subkultury. Ale nesmíte (a nemůžete) to brát úplně radikálně. Protože než se tato společnost vyvinula, prošla spoustou fází. A každý si to vysvětluje docela po svém a vytahuje si z historie určité časové období.

Jsou naprosto radikální Edgeři, kteří odmítají jakékoliv drogy, včetně čaje a kávy, jsou stoprocentními vegany a sex mají nanejvýše po svatbě. To však je velice vyhrocené.
SXE se ale zakládá na bez drogovosti. Ale najdou se tací, kteří nejsou ani vegetariáni, a k sexu přistupují také volněji.
Někteří mají názor, že v původní verzi nebylo o vegetariánství, či veganství ani slovo, takže se tímto neřídí. Ale SXE jsou velice zapálení pro ochranu životního prostředí, a života celkově. Jsou mezi nimi bojovníci za práva zvířat, kteří jsou radikální vegani. A dokonce je i odvětví tohoto hnutí, které nepodporuje potraty (Hardline).


2) kde bych chtěla být za deset Let – Sci~Fi

2. srpna 2012 v 14:01 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
Když nad tím tak přemýšlím, tak je pár možností, co by se mohlo přihodit!

Za A) Jsem na Zahradní a krajinářské Architektuře- takže pokud to pude, moje budoucnost je v doktorátu a praxi, takže pravděpodobně na škole. Dle mých propočtů je to horší než vystudovat doktora. Pak bych se mohla třeba prosadit jako Pán Architekt, což je trochu Sci-Fi.


Za B) Budu mít na krku tři fakany, a budu ráda, že se dočkám sociálních příspěvků. Jelikož nemám moc ráda soužití s ostatními, tuhle možnost také vylučuji.



Za C) Budu slavný Umělec, který spáchá nějaké zásadní dílo. Ehn *Směje se sama sobě*


Za D) Budu zkrachovalá ožralá Gothka, někde na ulici, protože propiju dům, budu se flákat po hřbitovech nasávat můj milovaný Absinth a budu nadávat na fakt, že jsem mohla být Geniální umělec.


No ale, co bude, nebyla otázka. Otázka byla, co chci, aby bylo.

Tudíž, Chtěla bych, se do té doby naučit Švédky a Japonsky (Japonsky se doučit). Třeba dostuduji tu Architekturu, a budu mít dobrou práci. Možná nějaké to dítě, ale chlapa rozhodně nechci, jedině pokud by to byl Minoru. Chtěla bych dál žít v tom nejkrásnějším městě světa, Praze. Chodit na procházky k řece. Sledovat mraky a rostliny v jejich nekrásnější kráse. Zůstat taková svobodná a sebevědomá jaká jsem, chtěla bych si zachovat nějaké názory, které se mi zdají únosné.
Rozhodně v tu dobu už budu dávno šít úžasné šaty a vydám básnickou sbírku. A prostě chtěla bych docela normální život, který nebude složitý, abych se stále mohla věnovat svým zájmům. Jak říkám, Sci Fi!
Ale stejně je nejspíše budu mrtvá, protože mi z toho všeho hrábne! A blog bude stejně nesmrtelný!


Večer s mými Dětmi- O mých přátelích a jiných kecech.

2. srpna 2012 v 8:00 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics
Byla jsem venku, za svými dětmi. Zrovna jsem vytáhla ven Nitrin a Danteho, s nimi tam byla malá Gwen, která na svůj mladičký věk je celkem rozumná. Rozhodně jí baví se s námi bavit, nějspíš jí to přijde, že je ve skutečnosti strašně dospělá. Ale upřímně můj pohled se na to dost změnil.

V naší skupince magorů jsem považována za "Matku" a já se tomu označení vůbec nebráním. Protože opravdu jsem ve skutečnosti jejich Matkou. Některé jsem docela vychovala, některé jsem povzbuzovala, ale ke všem chovám mateřský cit.

Je zajímavé- toto postavení ve společnosti. Lidé, vám věří, protože neklamete jejich důvěru, a všichni se vám svěřují se svými problémy, a chtějí znát váš názor. Zjistíte, že se nemusíte jenom cítit důležitě, ale že jste důležití. A máte hodně pro co žít. Jsem moc ráda, že je mám, i když to někdy skřípe, jsme více než přátelé.


A tady je pár fotek co jsme udělali.

Shagu v celé své kráse, aneb fotky půjdou asi na Daily Gothic, no uvidím!

1) Jaké to je být single - svoboda!

1. srpna 2012 v 23:56 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
Jelikož jsem single neboli nezadána, budu psát o tom jaké ke to být jednak svobodná, a jednak jaké je to vnímat ostatní.

Nechci kazit nikomu iluze, ale být single je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Když jdete spát, nemusíte přece přemýšlet nad tím, jestli je ten druhý v pořádku, nebo jestli se budete v noci prát o peřinu. Nemusíte se soustředit na to, abyste váš protějšek nepokopali ve spaní, takže se můžete válet, jak chcete.
Chcete si pustit film a můžete si pustit jakýkoliv film chcete! A když vás to omrzí, v půlce ho vypnete! Ano jsou to maličkosti, jako třeba rozsvícené světlo přes noc, muzika, koupelna. Ale soužití je prostě někdy složité jenom kvůli těmto detailům. Nezapomínejte na detaily!

Navíc já jsem typ člověka, co nevydrží s vlastní hlavou, to znamená že vydržet s někým dalším, například 4 dny pod stanem, je naprosto nesnesitelná představa protože prostě ráda si dělám, co chci.

V tuto chvíli, jste se o mně dozvěděli, že jsem naprosto netolerantní člověk, sobec a narcis, co je nesnesitelný. Nijak to nepopírám. Prostě vztahy jsou o tom, jak dokážete tolerovat chyby ostatních. A já na to nejsem a snad nikdy nebudu zralá.

Ke svým vztahům řeknu toto: 100 blažených dní! Kdo koukal na StarGate SG1 a pamatuje si ten díl, ví co tím zhruba myslím. Je to prostě 100 dní, kdy je vztah mladý, pak krásný, pak vážný, otravný a nakonec mrtvý. Pokud někdo překoná těchto prvních 100 dní, je buď hrdina, nebo splachovací.

Takže co Vám dává vztah, kromě pravidelného sexu, a trochu citu?


Shrnuto a podtrženo:
Nejšťastnější jsem sama, jelikož jsem vlk samotář. Ale i ten vlk si zajde někdy za smečkou, aby mu dělala společnost. Ráda se tulím.

30 dní otázek + trochu větráme!

1. srpna 2012 v 23:35 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Tak jsem, si prohlížela svoje oblíbené stránky, a narazila jsem na několik věcí. První bylo 30 dní dotazník. Jeho otázky mě zaujali jako témata vhodná k popisu. A osobně jsem zadoufala, že bych u toho mohla vydržet. Bohužel neznám zdroj, odkud vzniklo těchto 30 otázek, tak kdyby někdo věděl, tak je, prosím, vložte do komentářů. Ráda doplním původ. A posuďte sami jak jsou celkem zajímavá témata





1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single
2. den - kde bys chtěl/a být za deset let
3. den - tvůj názor na drogy a alkohol
4. den - tvůj názor na náboženství
5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě
6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě
7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí
8. den - chvíle, kdy ses cítil/a nejspokojenější se svým životem
9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost
10. den - popiš svou první lásku a první polibek
11. den - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje
12. den - popiš celý svůj den v heslech
13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a
14. den - tvá nejranější vzpomínka
15. den - tví oblíbení blogeři
16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku
17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok
18. den - v co věříš
19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání
21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů
22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky
23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní
24. den - tvůj oblíbený film a o čem je
25. den - někdo, kdo tě fascinuje, a proč
26. den - jaký typ lidí tě přitahuje
27. den - jaký problém jsi měl/a
28. den - něco, co ti schází
29. den - tvé cíle na příštích 30 dní
30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc




Další věc, co mě zaujala bylo krásné pokrytí akce "Kozy na titulku", které projelo celým AK. Já to beru tak že by se mělo víc přemýšlet nad přijatými členy, rozhodně by měli umět se inteligentně vyjadřovat. To by mi stačilo ke štěstí. Sice nedoufám, že tato akce něco změní, ale myslím, že je na tom pěkně vidět jak blogerky z AK, a samozdřejmně někteří blogeři, drží spolu a vystihlo pěkně původní záměr AK, jsem všichni propojení.

Je mi líto těch skvělých autorů, jež opustili řady AK, protože jsem je měla moc, ráda. I když můj osobní blog, není nejznámější a nejnavštěvovanější, musím říct, že nemám jejich "koule" na to opustit AK, jelikož jsem se docela prala, abych se sem dostala. Ale upřímně, si myslím, že prostě jednou, bude zase klid a AK se alespoň tímto provětral a oživil.

Kozy na Titulku- stupydyta graduje!

1. srpna 2012 v 1:22 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics
Kdesy zažehl toto, jeden nově přijatý člen do AK. Když si přečtete samotnej úvodník, toho kdo to napsal, v rámci seznamte se s nováčky - A protože všichni chceme návštěvnost že by si slunce nazvracelo do krku, a jsme Khůl jak třešňový kůl na Edwarda, a prstě prtž MUCQ!



Bojujme lidi se stupiditou alespoň chvíli

A ano jsou to moje vlastní prsa!

*RECESE*