Duben 2012

Vedro-Vědro!

30. dubna 2012 v 15:39 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník

"Bude rychlý nástup léta. Léto bude trvalé a horké" Naklonil se ke mně Marcel před testem. Otočila jsem se na něj a povytáhla jsem obočí.
"Tak to mě zabij hned!" jen se na mě usmál a nic neříkal. Ani jsem si nemyslela, jakou bude mít pravdu. Když jsem dneska jela z kolejí, kde jsem neúspěšně vyřizovala navrácení klíče a všeho možného, musela jsem uznat, že je vedro jako blázen.

Šla jsem po České, kde děvčata na slaměných platformových sandálech pobíhala sem a tam. Moje černé plandavé kalhoty zaručeně pohlcovaly většinu vedra a pod ně foukal vítr. Ani nevím co je tohle za den, je prostě vedro. Všude se vznáší letní opar a mně se stýská po jaru, které tady bylo. Těším se na déšť, na letní bouřky- ale tohle mě děsí. Všudypřítomné vedro!

Vedro mě dusí, nelíbí se mi, nejsem na něj stavěná. Raději bych déšť a pár stupňů těsně kolem nuly. Čekám, že se můj život nějak změní, ale on se nezmění, pokud nebudete chtít vy sami. Bohužel nemám recept na to jak zahnat lenost, ale jediná možnost jak ji ustát je něco stále dělat.

"Jenom si na půl hoďky lehnu a mrknu na jeden díl seriálu!" hloupost, nevstanu, nikdy. Chcete se udržet v bdělém stavu a učit se? Vypněte muziku, internet, televizi - všechno. Pak si sednete k učení a přemýšlíte, proč jste tak prázdní. No to je přesně to, co způsobuje lenost. Prázdnotu lidí jako celku. A od toho není pomoci.

Uvědomila jsem si, že v mém případě se buď budu hýbat, nebo zastavím a zůstanu stát. A já nechci zůstat stát- chci jít dopředu. Ale léto mne ubíjí.

Je šílené.

změna je dřina!

29. dubna 2012 v 23:19 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary

Změna…- Změna? Změna! Je to to co potřebujeme? Neměníme se náhodou každou minutou? Nebo jsme stále stejní? Chceme se měnit, nebo si jenom dáváme nesmyslné cíle, jakých chceme dosáhnout? Má to vůbec smysl, nebo tímhle světem hýbou zoufalci, co si na změnu hrají?

Chci se změnit- a udělám to. Dnes jsem se rozhodla a naplánovala jsem to, co se stane- nechám si, zatím, pro sebe. Je to totiž pojistka na mojí vlastní lenost. A zatím se bojím dávat vlastní rozhodnutí i do svého deníku natož na veřejnost.

Potřebuji podporu, potřebuji proplesknout. Je divné, že jako slepec ve tmě neběžím za Nallim, tedy za tím co celkem dobře znám, ale hledám někde úplně jinde. Ale asi je to touha potom poznat něco nového…něco změnit. Něco udělat nového. Takže je čas na změnu, ne děcka?


Brains....Or Brains-?

28. dubna 2012 v 12:07 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Jak se v posledních dnech ukázalo, ani život není ta věc, která by byla nějak úžasně jednoduchá. V posledních dnech mi běží hlavou dost podivných věcí. Nechápu některé, některé vlastně nechci pochopit. Tak se snažím ocenit nějaké věci, které ten smysl dávají a nejsou tak prosté. Kdežto v této spleti slov žádný smysl nevidím, ba ho ani nehledám. Je to jenom prostě myšlenková dráha mezi galaxiemi mých mozkových polokoulí.

Věřte mi někdy je můj mozek tak zajímavý, ale je zajímavý i mozek toho druhého? A jsme stejně výjimeční, jako si přijdeme, že jsme? Někdy mi to dost vrtá hlavou. Je to fakt zajímavé že se snažím přemýšlet ne nad věcmi, ale nad tím jak je vnímám, nebo spíš proč je tak vnímám. Je to vážně tak že by náš mozek plodil ty dokonalosti nebo to dělají i mozky všech kolem nás.

Kolik se tedy v našich hlavách inteligence a co by to spáchalo dohromady.
Ale možná to nechci vědět, několik hororových scénářů mi stačí… *tváří se jako zombík*

malé prokrastinace

27. dubna 2012 v 22:01 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Když už došla všechna inspirace. Můj mozek ovládly květiny. Jejich latinské názvy a zkoušky. Ždímat svoje nápady taky nemůžete do nekonečna. Najednou zjišťujete, že sledováním seriálů jste zabili drahocenný čas. A teď nevíte co dělat když se dívat nechcete. Na co nám vlastně je zdravé všechno když to nepoužíváme?

Jsme zničená tím, jak jsem uzavřená v sobě a přitom otevřená všem. Nikoho to nezajímá, ani mě ne. Nejraději bych byla kamenem. Tem tu leží miliony let a nic nedělá. Má čas na přemýšlení a nikdy se nerozpadne, pokud do něj někdo rýpat nebude. Krásná představa. Propadám malému nihilismus své podstatě nevím o čem bych měla psát celý příští týden, stále a teď. Nějak mi uniká pointa slova. Pointa života.

Pluji ztracená na moři a nevím co a kdy a kde chci. Vlastně vím, nechci nic, jenom hodiny a dny strávené s mojí milenkou - přípojkou k internetu.

Život je břečka bahna… stačí ho jen uplácat a vysušit!

Bella-donna zlomocnice!

27. dubna 2012 v 14:03 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
Kráska mezi květinami.
Však zrádná je to nevěrnice-
tichu mezi bylinami
Schovává se poběhlice.

Když vykvete je tak krásná-
a dozraje v plném proudu!
Skrze pentagram oběť láká,
k lahodnému černému plodu.

Však ty černé její děti,
jen jazyka se dotknou.
Vpustí do tebe všechny jedy
nemusíš ni polknout.

Ta kráska je zrádná madona,
roste si tam sama v lese-
Atropa Bella-donna
Své poselství vám nese.


Mátový čaj v bouřném večeru

26. dubna 2012 v 22:02 | Shagua Akitsumi |  - Krátké útvary
*!Obsahuje mírnou brutalitu a není vhodné pro slabší povahy!*

Nasypala si do mátového čaje cukr. A druhý. Netušila proč by neměla, i když váha v zaprášeném rohu měla protestný pohled. Nechtěla, aby jí někdo otravoval život. V televizi běžel animák bez pointy a venku zuřila bouřka. Její pohled ven z okna byl pošmourný, rozmazaný a mizerný. Vzala telefon do ruky a vyťukala smsku:

>>Nechces jit ven<<

>>Mozna… A kam?<<

>>Hrbitov?<<

>>Nebojis se?<<

>>Se svýma botama ne!<<

>>Mela bys. Ta za půl hodiny v rohu!<<

Pousmála se výměně textovek a natáhla si dlouhé nadkolenky na macaté nohy a zašněrovala si boty vysoké do půlky lýtek. Kabát k zemi dlouhý a šla ven.
Čvachtala směrem ke hřbitovu v kalužích vody. Přemítala o své deštníku se štěňátky, který se choulil v teple skříně. Kapky velké jak démoní slzy jí smáčely vlasy a obličej měla mokrý- ruce pevně vsunuty v kapsách- došla na tichý a bahnitý hřbitov. Prošla skřípající bránou a došla skrze kaluže na ono místo pod mokrou smuteční vrbou, která se ohýbala pod nápory větru, pod ní byl náhrobek básníka.

Za chvíli uslyšela šelest větví, jak k ní běžel ten, se kterým si psala. Když se ladným skokem vymrštil nahoru na zítku a ďábelsky se mu zalesklo v očích věděla že pro něj to nebyla hra na démony, on jedním byl a když stála pod vrbou a sledovala jeho šílený pohled došla k tomu, k čemu by měla dojít většina lidí. Nehrajte si s ohněm, pokud jste se už několikrát nepřesvědčili, že zrovna vás nespálí.

Chtěla utéct, ale zakopla o náhrobní kámen básníkova hrobu. Upadla a on se na ni vrhnul. Ostrými zuby trhal její hrdlo až kůže hlasitě praskala a maso se trhalo. Rval kusy jejího horkého těla a polykal je nenasytně. Ona umírala a necítila zlost, ani lásku. Na svoje bytelné boty si nevzpomněla ani na vteřinku, prostě podlehla přímému děsu a ochromení jenž taková situace naskytne.

Skoro nic- jen malou lítost k tomu, že jí vychladne mátový čaj.

Představuji Dead by April - aneb to čím si v posledních dnech vymývám mozek

24. dubna 2012 v 6:59 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary

Moje oblíbená muzika v dnešních dnech je…. Je to taková zvláštní kapela. Mám je moc ráda. Míchají mírně tvrdou muziku, elektro, trochu gothu a příjemný mužský hlas. Prostě jsou vážně fajn.
Jmenují se Dead by April a už ani nevím, jak jsem je našla. Ale rozhodně se mi zalíbili- kombinují moje oblíbené prvky a jsou takový trochu odpočinkový. Žádná vymejvačka.
Navíc mají pěkné anglické texty, a jak mne znáte já si na textech ujíždím nejvíce. I když jsou trochu sladší, ale mě to nějak přestalo vadit.



Ukázky jejich muziky a textů najdete tady (a navíc moje oblíbené písničky):






Jak se vypořádat s vysokým podpatkem a jak nakoupit

23. dubna 2012 v 7:01 | Shagua Akitsumi |  MÓDA

Musím říct, že jakmile si jednou zvyknete na vysoké podpatky tak je nechcete vyměnit za nic jiného. Ale kolik žen si je umí doopravdy vybrat, aby byly pěkné a pohodlné zároveň? Ono upřímně, když vidíte slečny vykračující si na platformových lodičkách v minisukni tvářících se, že jim patří svět (což s postavou XS jim patří) myslíte si, že jaká to není pohoda. Ale s prvními lodičkami zábava dost končí. Když si na vlastní kůži zkusíte, jak vás bolí nohy ne po hodině, ale po půlhodině chození na nových parádních ale bez rozumu vybraných.

Jde si skutečně zvyknout na vysoké podpatky nebo je to jenom fáma? Budou mě bolet nohy do konce života, protože jsem se rozhodla nosit podpatky skoro pořád?

Myslím, že hodně záleží na výběru bot a na vaší povaze. Kdybyste mne znali, tak víte, jak moc veliký masochista jsem, co se týká nových bot a nošení různých mnohdy velmi dřících, ač stylových bot. Když jsem měla temnější období rozcházela jsem steelky, pak dvoje marteny, několikatery hodně vysoké podpatky, pak nízké podpatky, boty na platformách a jiné zrůdnosti. Řeknu vám to takto: Mám na nohách pár pěkných jizev od vycházení bot a každou umím pojmenovat, která bota ji způsobila a kdy. A ano, můj přítel se mi velice směje, že jsem blázen, když je nosím.

Takže co se nám honí hlavou, když myslíme raději na krásu na vysokých podpatcích, než na naší bolest a ničení vlastních nohou?
No tak děvčata, víme všechny, že lidská noha není stavěná na vysoké podpatky, ale to se nám to tolik líbí, že jsme schopny ničit sebe? Ano narážíme na aspekt toho, co odlišuje lidi od zvířat- není to, že by jsme byli inteligentní, uvědomovali si sami sebe, ale schopnost ničit vědomě sami sebe.
Takže když už to musí být tak dejte pozor na výběr bot.

Věřte mi, že ač můj šatník je obrovský, jsem mistr univerzálnosti. Vyberte boty tak, abyste je měli k čemu nosit. Třeba 96% mého šatníku je černý. A tak si nebudu kupovat jiné než černé boty. Jelikož chodím teď na univerzitu a potřebuji vypadat společensky a elegantně, nebudu volit boty, které budou extravagantnější než zbytek outfitu.
Takže jsme popřemýšleli nad tím, jakou barvu máme nejčastěji v šatníku a nad tím na kolik si troufáme. Takže máme zhruba typ bot. Věřím, že toto čtou spíš blogerky, co jsou začátečnice na podpatcích, tak nekupujte boty s úzkým ani přehnaně vysokým podpatkem- v obou případech se zabijete (pro určitou praxi je důležité chodit v nich chvíli doma).

Bytelný a dost široký podpatek zaručuje stabilitu a nezasekává se v mezerách v dlažbě! Je to určitá výhoda. Vypadá to blbě, když rvete botu z vpustě do kanálu, opravdu potupné- zažila jsem. Navíc, taky si dejte bacha, aby podpatky neměly těžiště moc vzadu- jednak si je ulomíte a jednak je to strašně nepohodlné a dokonce i nevzhledné (apeluji na tu část o nevzhlednosti).
Navíc pokud bude mít bota podpatek více do středu, nebude vás tolik bolet noha (co to kecám, bude ale po delší době) protože nebudete přetěžovat přední část nohy- která bolí ze všeho nejvíc.

A takto jsem si vybrala já moje nové boty na letošní léto. Jelikož nesnáším sandálky! Polobotky na podpatku byly jasnou volbou, šněrování jim přidává na pěkném mírně historizujícím vzhledu, dají se ale zouvat a obouvat bez šněrování (rychlost často ve výběru bot vítězí).
Podpatek do středu je dělá velice pohodlnými, a je celkem bytelný a široký. Prochodím v nich dlouhý den bez povšimnutí, ale není moc příjemné v nich stát dlouho na jednom místě. Na fakultu a po městě jsou ideální.





*Zajisté si všímáte jak krásně se umím rozepsat o botách- protože boty prostě miluji*

Zmatené světlo

22. dubna 2012 v 14:03 | Shagua Akitsumi |  POEZIE


Do naprosté tmy vlétlo-
nejdřív tiše kvetlo.
Pak se možná pletlo
a ode tmy se odečetlo.
Za sebou zametlo,
než se znova střetlo
a svět dokola oblétlo.
Nikomu nic nevyčetlo,
protože zas odkvetlo
a své kořeny si rozpletlo-
pak je trochu hnětlo,
a když je dohromady sečetlo:
Zjistilo, že je to světlo!



Jaro hekticky vspěchalo až zakoplo o zárubeň

22. dubna 2012 v 6:34 | Shagua Akitsumi
Jaro už je nějaký pátek tady a my nevíme kam dříve pohlédnout. Je to hektické období plné neuvěřitelně šílených starosti začátek maturit a zkouškových období. Žijeme ve velkém stresu a někdy se ani nestačíme dívat na zahradu, jestli tam něco kvete nebo ne. A protože jsem chtěla mojí matce poslat pár pěkných obrázků kytek z její staré zahrady tak mě napadlo, že i tento klídek si zasloužíte vy.

Co vám přináší jaro, musejí to být jenom problémy nebo to mohou být i normální věci které si všichni zamilují. Je opravdu jaro tak hektické nebo to jenom děláme my z našeho života?














Výrazová výrazovost!

21. dubna 2012 v 6:57 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics
Když jsem koukala na jeden hloupý seriál tak mě napadlo takové úplně přírodní focení- které nakonec tak přírodní nebylo. Ale přitom se mi povedlo dostat tam do toho určitý prvek jemnosti. Nemám ráda moc usměvavé pohledy, vlastně je ani neumím a tak mi na tom moc nezáleží.
Můžete se zeptat lidí kolem mě, ale zadumaný až podmračený výraz je moje doména, která je mi vyčítána od dětských let slovy: "No tak! Nemrač se pořád!" a tak jsem to nějak přestala vnímat.
A tak když si otevírám složku s fotkami tak moje slova jsou většinou "Hmm…jo….hmm….skvěle pohrdavé….odpudivé….zářně cynické…" … ehn radši nekomentovat!


Tento je můj oblíbený-.... takový zhrozený..xD



Ona chtěla přátelství

20. dubna 2012 v 6:52 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
Přišla ke mně ve své touze
V kapse kousek černé nouze
Vlasy v pevném copu
Smutné oči celou dobu

Přišla ke mně stála dlouze
oděná v triku pouze
Ošklivá tvář přece krásná
Vrásčitá, nečitelná přece jasná

Slzy stekly v jedné strouze
Rozpřažené ruce sáhodlouze
Jenom přátelství chtěla
A jenom to jediné měla.

I smrt by chtěla přátelství…


Medvídci žuvítci-

19. dubna 2012 v 7:11 | Shagua Akitsumi |  DESIGNY
Dlouho jsem nevěděla, co na plochu a nějak mě unavovalo tam mít něčí obličej že jsem si řekla že nutně potřebuji něco abstraktního a šíleného. Nakonec z toho vznikla sgarfikovaná fotka žuvítků (žuvítek - chápej jako gumové žvýkací bombony - původ slova je mi dost neznámý).







roztomile cáklé, že ano!?

Týden Mlčení- týden učení!

18. dubna 2012 v 14:43 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
Moji Drazí (sešli jsme se dnes, abychom oslavili tento čistě všední den).

Měla jsem týdenní pauzu, kdy jsem nic moc nepsala, protože jsem se učila. Musím upřímně říct, že do konce června to bude jenom horší a horší. Protože se budu snad pořádně učit. Což paradoxně někdy znamená, že těch článků je víc a víc, a ne právě míň. Myslím, že maturanti a vysokoškoláci mě chápou úplně nejlépe.

Tak abyste byli v obraze co se dělo. Takže jsem se válela doma. Uklízela jsem, a brzy by měl vyjít post s tím, jak to vypadá u mě v pokoji (až znova uklidím), protože moji stalkeři jsou určitě toho lační (ne že bych byla nějaká celebrita).

Nebylo mi moc dobře, strašně mě bolela hlava a moc příjemné to tedy nebylo. V e čtvrtek u mě byl můj Nalli, a koukali jsme na filmy a přemýšleli jsme, jak bude probíhat sobotní SteamUp

V sobotu byl onen SteamUp kde jsme byli s naší malou partičkou. Předtím jsme byly v kavárně Dobrá trafika, kde to bylo opravdu vtipné. Náš sraz Steamziňácké redakce byl opravdu zábavný, proprali jsme vše- kromě věcí na Steamzine…- (geh geh geh).
Odpoledne jsme šli do Hoo Doo klubu- na Steam Punkovou Párty - SteamUp, kde jsme to s JAm velice rozjely a fotografovaly jsme trolls. Ale hudba byla velice hlasitá a na mojí hlavu to, ještě nebylo to pravé.
Naštěstí se nad námi slitoval můj otec, a dojel pro nás (teda nejdřív jsem mu půl hodiny volala a tak nás s Marmeládkou vzal domů).

A tak doufám, že se na mě kvůli té odmlce moc nezlobíte- a moje návštěvnost tím neutrpí (ne že bych ty kraviny jako komentíky, návštěvnost a tak nějak hrotila... hmmm.... prostě to potěší!)

My my me....!-

18. dubna 2012 v 14:03 | Shagua Akitsumi |  DESIGNY

Tak jsem procházela svoje stará alba a přidávala jsem do ně fotky, tak jsem si řekla že bych mohla něco dát i sem. Vyhrálo to pro dnešek pár fotek, které měly takový pěkný názem - Možná se tak narodila, jisto jistě photoshop! - a chtěla jsem tím podotknout to jak moc se lidi photoshopují a jak tojde vidět. I když já kopu za COREL, na tom moc nezáleží-

Princeznina muší křídla

9. dubna 2012 v 17:32 | Shagua Akitsumi |  - Krátké útvary
V pohřebišti much daleko od dnešních dní, stalo se to, že princezna si líčila obličej na bílo. Jako malá holka, co se chce podobat matce, si patlala rtěnku na rty. Kolem byly mouchy mrtvé nožkami vzhůru a jí to vůbec nevadilo. Byly všude. Visely v zašedlých záclonách na velikém okně, byly poházeny jak černé sněhové vločky na zemi. Za oknem padaly pravidelně kulaté krupky a poslouchaly tón princezniných myšlenek.

Byla tam sama a přitom s někým byla stále. Všude byly mouchy- na pleteném koberečku jich bylo celé hejno. Nabrala mrtvá tělíčka do ruky a nechala je propadávat mezi prsty. Nepřišlo jí to ošklivé ani nechutné. Byly to mouchy, které zabloudily k ní do komnat a zemřely, protože vítr zabouchnul okno.

Ozdobila si víčka jejich křídly a nedokázala si představit to jak, by mohla létat díky těmto křídlům. Vyhlédla ven z okna. Vítr si tam pohrával se vším marastem venku vznikajícím. Bylo to krásné a zároveň ošklivé. Nevěděla, co si o tom má myslet vůbec ne.

Byla to princezna v mrtvém království, tichém tichu vlastní mysli. Vše kolem bylo zamrzlé v jemném oparu. Snové ve snu, živé v realitě, bylo to nahraně. Nahraně reality - bytosti - myšlení.

K obědu si dá asi zavináče se zelím.




Malý koutek mojí duše...

8. dubna 2012 v 8:27 | Shagua Akitsumi |  - Shagua diary
V mých pokojích se vyskytl malý koutek. Vedle knihovny je křeslo, které jsem tam dala jenom tak náhodou. No nakonec jsem si tento koutek oblíbila, má zvláštního ducha. Genius Loci? Ne to asi ne jenom příjemné místečko, kde se zhroutíte a otevřete knihu a ponoříte se do vzdáleného světa. Milujete tyhle místa, protože jsou klidná a plná. Jsou nádherná a šílená my je všichni nedokážeme nemilovat.
Energie je zde moc příjemná a kdykoliv někdo přijde je to první obsazený koutek, v téhle místnosti!



Tento neplánovaný koutek, byl jako požehnání pro mojí duši.

Hrajeme si s modelkou - skicujeme

7. dubna 2012 v 8:13 | Shagua Akitsumi |  KRESBY
slíbený post z mého skicáře je opět tu!
Přešla jsem jenom ze stínů do mírné linky. takže jsem použila i podkres, který normálně nepoužívám. No tak zase trochu změna. a středeční trojhodinovka.



Propadené chvíle - krásné chvíle

6. dubna 2012 v 12:03 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Někdy se mi stane, že zmeškám autobus z Brna do Prahy, musím počkat na ten, který jede později. Někdo by si prostě postěžoval a řekl si jaká je to smůla, ale já si vždycky řeknu, že tak fajn. Je to rozkošná hodinka (tedy tři-čtvrtě hodinky + přesun), kdy si zajdu do Nonstop kavárny naproti, přes ulici.

Tahle přítulná kavárnička vás chytne za srdce. Jednak když čekáte dlouho a vyplatí se to, můžete si koupit internet a sedět tu na internetu a bavit se po svém, nebo prostě něco hrát a jen se připojit zdarma do elektrické sítě a popíjet jedno z nejlepších latté v Brně.

Když já si jdu na kokosové Latté Macchiato, většinou si k němu zde dám můj oblíbený zákusek. Ano zbožňuji medovník, a za těch pár let, co zkouším různé typy a druhy jsem nikde nenašla takový jako je tady. Pokud vám ho donese ještě moje oblíbená číšnice s nakrátko střiženými platinovými vlasy. Usmívá se jako mílius a je vždycky milá.

Návštěvy této kavárny se staly mojí milovanou zábavou, kdy pozoruji zdejší ruch, poslouchám tlachající čísnici se svojí kamarádkou a vychutnávám si zapovězenou dietologem pochoutku, o které se nikdo nesmí dozvědět.
Ani nevím v čem to kouzlo zašifrované.




Kokosové Latté Macchiato- Medovník šlehač ... nechci do toho cpát nic komerčního ale tohle rande s kalorickou bombou stojí pouze 73,-Kč, což uprostřed Brna na Hlavním terminálu vedle luxusního hotelu, je prostě...super!

tuŠové tuŠení - Skicujeme

5. dubna 2012 v 7:04 | Shagua Akitsumi |  KRESBY
Na hodinu kresby, na kterou jsem vůbec nemusela, jsem si vzala tuš. Ne tedy že bych s tím počítala prostě jsem ji ráno koupila a šla jsem na hodinu navíc. aneb jak se stane z 3 povinných 9 hodin radosti. No, tak jsem se koukala na naší modelku, užasnou rozkošnou princeznu, a říkala jsem si, že sedím blbě kvůli stínu. Nakonec jsem zneužila stínů a udělala z nich výhodu.
Bavilo mě to provedení sice hapruje, ale je to sranda - anvíc tahle tuš vytváří takové krásné odlesky....



Svoboda slova...-!

4. dubna 2012 v 21:51 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Je vlastně nějaká. Oficiálně ano, ale neoficiálně si myslím, že není. Ano můžeme se ometat, že žijeme ve svobodné zemi, že tu máme svobodu slova a že si můžeme říkat to, co chceme.
Ale je to opravdu tak? Nemyslím, žádná svoboda slova není, vlastně nikdy nebyla. Teď je jenom vyhlášena. Jak podotkl můj kamarád tabu je tu pořád, je všude, je to něco zažitého. Jenom se čas od času změní okruh témat, jež jsou tabu. Je to takový kruh.

A když není moc svoboda slova, co to má za následky, když si píšeme, co chceme? A pokud píšeme naprosto nekontroverzní věci, kam to povede? Musí mít člověk na to náturu?

Řekla bych, že musí. Protože jemní lidé, kteří moc nesnášejí kritiku (ne že by ji nesnášeli, ale pokud se hroutí při jakémkoliv zlém jazyku…), by se neměli moc vyjadřovat, nebo by se měli vyjadřovat tak, aby jim to ostatní nepomluvili. Což ale zabíjí to svobodné kouzlo, které by jim jinak dovolilo napsat to, co chtějí. Neříkám, že to nemají dělat, jen že si stejně každý dobře rozmyslí. Protože kritika mnohdy není příjemná.

Ale jak to udělat, abychom si mohli psát to, co chceme, ale zároveň se vyhnout ostré kritice vlastního jména, nebo veřejnému zesměšnění? Vyřeší tohle anonymita?

Ano asi vyřeší- upřímně, taková anonymita dokáže svoje. Když se pod něco nepodepíšete a nikdo neví, kdo jste, je to o dost jednodušší. Je to jednoduché napsat nějaké dílo, když vás nikdo nepozná. Takže vlastně jste svobodní, ale do určité doby. Do doby, kdy najednou zjistíte, že vám zaleží na vašem pseudonymu (ano je to už víc než anonymní přezdívka). Pak se tahle svoboda vytrácí.

A není to už taková válka? Ano je. A v této válce se nám mísí: svobodný pisatel a svobodný čtenář a jakási anonymita. Je to jednoduché, zkritizovat něčí dílo, když vaše jméno nikde není.

A když už se rozhodnete psát nějaká kontroverzní díla, jste na to připraveni?
Na to aby si člověk mohl psát to- co chce- musíte mít v kalhotách, jen tak někdo to neumí. Ale je to jednoduché? Ne není, i když je to mnohem jednodušší, než nosit extravagantní módu. Ale přesto to může mít tři následky:

1) ten, co byste měli nejvíce očekávat - Je kritika. Lidem se to nelíbí a nebojí se vyjádřit, mnohdy urážlivě. Lidé mají určitý způsob myšlení a to je líbí/nelíbí. Nemůžete jim to nijak vyvrátit a buddhistický přístup k tomu má málokdo. Ale zas pokud je váš názor vyhraněný odpovíte- může z toho vznikat pěkná hádka. Zlé jazyky jsou zlé jazyky, s tím nikdo nic nenadělá.

2) Nebude reakce žádná. Budete mít na blogu/stránkách/čemkoliv návštěvnost 0 - 3 lidi denně a tím budete slavit úspěch. Nebude se to líbit, ale vám to třeba bude pomáhat a tak vás to bude bavit a bude vám úplně jedno, že k vám na web nikdo nechodí a nikdo se nezajímá.

3) Reakce pozitivní. Bude něco, kdy se vám potvrdí, že to co si myslíte, je stravitelné pro ostatní, budete mít stále čtenáře a ve své podstatě vás to bude těšit.

Ale zas, je svoboda slova tak svobodná? Že když už má váš nekonvenční obsah čtenáře, budete slavní jenom proto, že píšete něco, co nikdo nepíše? Ne nebude to tak, protože věřte tomu nebo ne lidi málokdy přijdou s něčím novým neokoukaným nenapsaným. Takže většinou kopírujete názorově něco, aniž si to uvědomujete, jen se to může někomu líbit proto, že má rád původní verzi, nebo se mu ta současná líbí. Ale v tu chvíli se začne ztotožňovat s vašimi názory. A nakonec jako znova-průkopníci něčeho se stanete někým, kdo se inspiroval. Už to nebude tak moc z vaší hlavy.

Máme na to prolamovat tabu a konvence? Máme na to psát obsah, jenž bude šokovat? Je tedy svoboda slova nějaká, nebo je to jenom zástěrka? Když napíšete-li článek, přemýšlíte pak zda-li byste se pod něj podepsali, než ho vydáte?


Andělské Mrchy...-

4. dubna 2012 v 8:05 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
tohle by jste neměli brát příliš vážně


Andělé jako zlodějská cháska
Kradou všechno, co mohou
Nevíte, co je dobrost nebeská
Když kradou nebožtíkům boty z nouhou.

Andělé jsou zhýralci,
jenž přetvářkou stále hýří.
Chvílemi jsou zoufalci,
co na sebe se shora shlíží.

Prochází zdejší zem starou
a hledají jak se zbavit vinny.
Velké divadlo jako mistři hrajou-
krycí bílý pudr na vrstvy špíny.

Andělé čerpají sílu ze slepých
Kterým posílají svůj obraz líbezný.
Andělé čerpají sílu z hluchých,
jenž nechají slyšet hlas tak nádherný.

Andělé vyděračské mrchy jsou!
Jen to nikdo nechce znát.
Do své náruče nás jemně zvou.
aby nám mohli z kapsy neviděně brát.


Sešněrovaná Amelie

3. dubna 2012 v 15:54 | Shagua Akitsumi
Když jsem před pár měsíci fotila lehce erotické fotky Amelii, nemyslela jsem si, že je někdy bude chtít zveřejnit, ale nakonec touha ovládla prostředí, a šly na veřejnost bez bázně a hany- aneb když jsem postovala jednu, postnu všechny.
Takže abych to nazvala dobře- neukazuje toho moc, neukazuje toho málo- prostě akorát.
Chtěla jsem poukázat na to jak jsou i normální holky nádherné a nemusí to být vychrtlé zrůdičky.




True BlooD is True blood, BITCH!

3. dubna 2012 v 7:02 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics
True BlooD is True blood, BITCH!
První co mě napadne, když koukám na fotky, s umělou krví, na netu, mě napadne, že to není moc realistické. Pak mě to trochu mrzí, že jsou některé, bloody-puddle fotky docela pěkné. Ale stále jsou dosti Béčkové.
No samozřejmě, Shagu se řízla fakt hluboko, když krájela okurky a tekla jí krev, jak blázen. Místo toho aby ošetřila ránu, začala fotit fotky.

A pak je upravila a vzniklo tohle. (Slabší povahy háklivé na krev by to neměli asi číst, ani prohlížet, záleží na vás…-)


Trocha vztahové nelogiky

2. dubna 2012 v 23:48 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Když jsme ve vztahu, toužíme po svobodě. Když jsme sami, tak hrozně chceme, abychom jenom mohli s někým být. A tak mě napadlo, nejsme náhodou nespokojení jenom ze setrvačnosti. Nedělá tahle doba pro nás nesnesitelné vlastně všechno?

Proč vždycky něco chybí- a když se zdá něco dokonalé jsme ve stresu a nemůžeme spát? Nejhorší mi vždycky přišla samota a to ticho. Když jsem dost vyrostla z pubertálních střevíčků a dostala jsem se do dospělejší fáze života, začalo mě těšit být samotná a single. Možná si myslíte, že jsem nikdy nebyla zamilovaná a tak nechápu, co se to znamená, ale to není ani trochu pravda. Já jsem byla zamilovaná- ale když nad tím přemýšlím, způsobuje zamilovanost takovou spokojenost, že dokážeme přehlédnout všechny nedostatky našeho partnera?
Možná ano, možná se zamilováváme jenom kvůli daným nedostatkům a nepřízni, kterou to většinou provází.

Vezměte si to tak, kolik lidí v této době miluje někoho, koho nemůže mít? A kolik lidí, když konečně má vztah, který za něco stojí zjistí, že ten koho jste milovali je najednou volný. Je to k nevíře jak moc lidí se začne o Vás zajímat tehdy, kdy prožíváte šťastné období a snaží se to rozvrátit. Je pak na vás jestli podlehnete nebo ne, ale proč se tohle celé děje?

Znám jednoho kluka, Doriana, ten se většinu času chová jako děvka, a já mu to nikdy nevyčítala, alespoň jsem vždy věděla na čem jsem. Ale, co mě zaráželo, že i takový typ jako Dorian projevuje svědomí a když mi přál přes SMS k narozeninám, projevil dokonce lítost a starost o to jak se mám! Jako by mu na něčem, co se týká mne, záleželo. Což můj mozek sice pokládá za fakt naprosto bezvýznamný, přesto mne to hlodá v hlavě. To už by byl tak zoufalý, že se takto projevuje ke mně, nebo za to může jeho dost zničená Karma? Nebo prostě jenom fakt, že jsem teď něco, co nemůže mít?

Takže projevuje se štěstěna tak vrtkavou, že dokonce se snaží rozvrátit to šťastné, co sama stvořila. Čert nosí na větší hromadu a štěstěna nejspíše taky. Ale jak ona sama pozná komu dát přednost a kdo si ji nezaslouží? Existuje v tomto nějaká spravedlnost, kdy vám někdo ubližuje a vy tím projdete s hlavou nahoře a nakonec on přileze?

Nebo jsou to čistě náhody…?-

Je přátelství mýdlová bublina naplněná kouřem, nebo je v tom víc?

1. dubna 2012 v 9:00 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Před rokem?

To bylo touhle dobou zhruba. Byla jsem zažraná do Ravena Digitalise, jak Savo do podlahy. Celkově to bylo takové zajímavé období- vzpomínám že jsme se strašně moc bavili s Minoruem, zase po nějaké době. Bylo to kouzelné. Škoda, že tyhle chvilky netrvají věčně, ale to by jsme nikdy nikam nepokročili a nic neměli a nikam nedošli. Což by nebylo zase tak fajn.

Každé přátelství někdy končí, je jen málo přátel, co vydrží na celý život. I když se vám třeba může šest let zdát, jako věčnost oproti všemu to neznamená nic. Ale jak se stane to, že se to začne ztrácet v dálce? Že to vyprchá a praskne to jako mýdlová bublina plná kouře.

Všichni vždy cítíme ono napětí předtím, než to celé jde do kytek. Než ta nádherná bublina udělá "PloB!" a praskne a její části se rozletí do všech stran. Chvíli je ve vzduchu ještě stojatý kouř, ale ten vyprchá během chvíle. Jak dlouho se vlastně můžeme udržet na kouřovém stavu, kdy už to stále drží silou vůle, ale není to ono- je určitá nechuť obou stran se bavit, nebo když se baví je to moc intenzivní, protože cigareta zahoří, ale - mýdlovou bublinu nepostavíte znova.

Je opravdu "PloB!" fáze nevratná?

Jediné co si myslím, že zůstává navždy jsou hmotné věci- třeba někdy stačí jenom jejich malá část, aby se připomněla určitá vtíravá myšlenka na něco, co třeba chceme zapomenout. Ano i hezké chvíle chceme někdy zapomenout. Ale tyhle věci se objevují ve chvílích, kdy je chceme nejméně. Takže čistě a upřímně. Jsme připraveni převzít dar od přítele, který i po jeho odchodu bude hmotně připomínat jeho nepřítomnost. Jsme snad masochisti? Já vám nevím, je to možné.

Osobně pokud přijmu nějaký dar od někoho, tak musí ten člověk být blízký mému srdci hodně, nebo naopak málo. Protože když se do toho nezamíchají ještě žádné city, tak je snadnější říct "To mám od toho a toho…jo to je kámoš!" než sebrat odvahu a říct "Tohle mám od mrtvé milenky!"

Je to zapeklité celé. Vlastně úplně všechno, jestli chceme se vůbec s někým bavit? Ale ano, žijte přítomností, a když se bavíte s někým, bavte se s ním rádi. Jinak přijdete o to kouzlo, co se přikouzlilo sílu Situačnímu Humoru.

Někdy být ve společnosti dost bolí, ale nebýt v ní zabíjí!