Listopad 2011

Jsme celek - jsme nic

30. listopadu 2011 v 13:42 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
Byla tma a žádné světlo nenarušovalo tohle bytí,
Jen co prošel rudý obr, co se naší energií sytí-
Nastalo i ticho, nikde jsme nikdy neexistovali
Jenom otisk naší ozvěny se ozývá z dáli.

Vlastně nic není a nebylo jenom čistá prázdnota
Nemůžeš nic vůbec cítit, neřeší se samota
Tak trochu nihilismus v praxi ukázaný
K tvému mozku divně myšlenkami přivázaný

Jsme celek- jsme nic!


při zemi v hlíně.-...

29. listopadu 2011 v 16:45 | Shagua Akitsumi |  - Krátké útvary
Stála jsem u lesa a viděla jsem jeho. Ve vlasech jsem měla zapletené zelené listí a na sobě dlouhé černé šaty na zem místy protrhané.
Stál nade mnou na velikém balvanu a za ním se tyčil kopec. Natáhl ke mně ruku. Neviděla jsem mu do obličeje, neviděla jsem, co chce. On se otočil a šel směrem ke kopci mezi velikými balvany, které se táhly do kopce vzhůru. Co chvíli se otočil a pohlédl dolů za mnou. Na to, co dělám.
Chvíli jsem ho pozorovala, jak leze vzhůru. Přemýšlela jsem, proč jde tak pomalu. Rozběhla jsem se. Jediné, co mi zůstalo v hlavě, byla myšlenka na obrovský skok. Vyskočila jsem vysoko a letěla jsem vzhůru, dopadla jsem na čtyři v podobě černé kočkovité šelmy. On už měl náskok ve stoupání a já jsem pružně vyskákala za ním do kopce. Usmál se na mě, když mě viděl a rozběhl se vzhůru.
Za chvíli jsme byly na vrcholu a on utíkal mezi vysokými stromy a smál se, dvěma skoky jsem ho dohnala. Když se otočil, skočila jsem na něho a povalila ho na zem. Trochu se zalekl toho, když jsem zaryla drápy do jeho ramenou. Ale zůstal v klidu alespoň na oko. Jeho srdce bilo jako o závod a rozhánělo mu krev po těle.
Ta vůně byla pro mě jako symfonie, moje nozdry se rozšířily a já se naklonila k jeho krku. Ruce mi položil na tlapy. Já se zhluboka nadechla a zavřela oči. Když jsem je otevřela, byla jsem opět člověkem. Moje vlasy mu spadaly na krk a hruď a mísily se s jeho tmavšími a rovnějšími. Když s úsměvem zjistil, že je zase silnější, než já nenechal to jen tak být. Jak mi držel, nyní přeměněná zápěstí, přetočil se nade mne a držel mě na zádech. Přitiskl mne svou váhou k zemi a já cítila na zádech vlhkou hlínu, mech a větvičky.
Vzal do ruky drobet lesní hlíny, která nádherně voněla po schnoucím dešti. Pomalu jí položil na můj krk a rozetřel jí po mojí kůži. Nevadilo mi to, navíc to bylo velice příjemné. Pečlivě sledoval vlastní pohyb, že si ani nevšiml mé nově svobodné ruky. Opatrně jsem jí zvedla k závěsu vlasů, který ke mně stékal přes jeho levé rameno, a vytáhla jsem mu z vlasů pár větviček, které se mu tam zamotaly, jak jsem ho porazila k zemi.
Druhou ruku mi drtil k zemi a já cítila, jak se boří do mechu a hlíny. Cítila jsem ve vzduchu, jak se nese nádherná vůně čerstvého lesa. Pryskyřice. Houby. Vlhká zem. Tlející větévky. Pramen vody. Listí po zemi.
Pomalu si mě pečlivě prohlížel a pak mi nakreslil několik run na čelo, jejich význam jsem znala, ale nebyla jsem si jistá jejich jmény, ani jak se píší. Pak se nahnul k mému uchu a pošeptal:
"Poslouchej zemi, poslouchej přírodu, poslouchej život!" a odtáhl se ode mě a lehnul si sám do hlíny vedle mě. Stále se nepouštěl mojí ruky. Jenom změnil polohu své dlaně tak, že měl nyní mojí ruku ve své horké dlani.
Koukala jsem nad sebe do korun stromů na modré nebe a nádherné stromy. Vnímala jsem jenom jeho dech a to jak mu krev proudí v žilách. Jak se energie mísí a kumuluje v našich dlaních. Neucukl, nevadila mu moje podstata, ani to kým jsem. Sdíleli jsme ten okamžik, ten pohled.
A já jsem slyšela, všechno. Nevím, jak dlouho jsme tak ležely, ale bylo to doopravdy dlouho ...-



Too-soft - za život

28. listopadu 2011 v 14:26 | Shagua Akitsumi |  - Krátké útvary
Viděla jsem jeho rty. Pěkně vykrojené pod ostrým nosem. Byly něžné vláčné, jako by se chystali k polibku, i když on krásně spal. Bledá pleť byla šíleně krásná, bez krve skoro průhledná. Do rtů se mu prodralo trochu nafialovělé a to mě přitahovalo víc, než je zdrávo. Chtěla jsem to zkusit. Chtěla jsem ho líbat, ale nebylo to jednoduché- nahnout se na tu krátkou vzdálenost a neprobudit ho. Ale byla jsem již dost blízko, abych na něj dosáhla dost blízko jeho rtů.
Zadržela jsem dech a narušila jeho nehybnou strnulost. Byly ledové a naprosto ztuhlé na dotek. Ale já se nevzdala. Dokonalé jemné se najednou přitiskly na moje. Cítila jsem sípavý nádech, jak vzduch jel do plic. Rty mi odpověděly na moji prosbu a on se vzbudil z mrtvolného spánku. Zamrkal a pohlédl na mě prázdnýma očima. Pomalu se mu do nich vrátila barva a jas. Byl vzhůru.
Housloví tón vrcholil v nenadálé míře, kdesi na pozadí celé scény a on hledal svými nově probuzenými zraky živost v mojí tváři. Žádný nenašel a tvářil se překvapeně, pak mě ale pevně objal, jako bych byla něco, co dlouho hledal. Jako by moje tvář mu nevadila. Celé černé oči, temné a zlé. Bezústá tvář zahalená do různých proudů energie. Jeho to neděsilo, on již tolikrát pro mne zemřel. Jen aby mne znova našel. Démona, který se skrýval za rouškou tmy a živil se energií jiných. Jemně mi líbal líčka, jenom abych věděla, že to jak vypadám, je normální. Jeho mrtvolný dech mě šimral v nose, ale nebylo to odporné. Naopak velice příjemné. Moje tělo milovalo tu vůni.
Možná to bylo proto, že jsme již oba byli mrtví. Možná proto, že to byl osud. Možná proto, jsem cítila jeho ledové ruce v mých dlouhých pramenech a věděla jedno jistě. Nikdy mě neopustí, nikdy už nebudu sama se svou hlavou. Položili jsme za sebe život.


třeskuto- až květiny znova rozkvetly

27. listopadu 2011 v 23:25 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics

jedna malá vycházka se mi vryla do paměti v podobě tisíce myšlenek a příběhů- chcete si to užít stejně?


[Eld -Månegarm] očistný oheň

23. listopadu 2011 v 22:33 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics
posledních pár dní mě docela zaujalo,- tedy ne v posledních dnech ale v poslední době- tohle:
Docela přemítám o Gaie, matce nás všech, a o tom- jestli na ní náhodou nezapomínáme. Tedy trochu jsem se zase poddala vlivům keltismu a podobným severnější záležitostem. Několik dní v kuse poslouchám pár docela roztomilých a k srdci se přítulných písniček. Tedy, něčemu co mi je blízké, jako kdybych to zažila, jako minulý život a přitom realita. Mám to prostě ráda.


Kdyby někoho zajímal text, protože je okouzlující, dokonce jsem našla i překlad do češtiny... aneb, švédsky neumím!

Padlý je had,
hluboko do propasti.
Spoután řetězem
vykovaným z jeho nenávisti.
Z jeho jedu vznikli skřítci
na krvavých křídlech padlých
Očišťující plameny
nad zemí a mořem...

Déšť padá nad Midgardem
odplavuje jed pryč.
Omývá posvátné kameny;
čisí posvátné háje.
Sluneční paprsky se probouzí k životu
ve zjizvené půdě srdce.
Umírající žhavé uhlíky
znova vzplanou...

Očišťující oheň
hoří nad zemí a mořem.
Byl jsem muž i žena,
čistící požár...

Opět tu stojím
na úpatí stromu.
Háje a haly
ve své bývalé slávě.
Výnos a mír,
silné vazby.
Vlci putují
klidou nocí...

Očišťující oheň
hoří nad zemí a mořem.
Byl jsem muž i žena,
čistící požár...

Očišťující oheň
hoří nad zemí a mořem.
Byl jsem muž i žena,
čistící požár...

Abych řekla pravdu švédsky to umím už na zpaměť! moc se mi líbí, jak to zní. Nutí mě to přemýšlet o Gaie, o matičce, o tom co bude. Zrovna tahle kapela nemá špatné ani ostatní písničky, moc se mi na nich líbí, že nehrají v angličtině. Hodně kapel ze švédska právě hraje, a mě se líbí to kouzlo jejich jazyka.

Mrazivá, drtivá vteřina!

23. listopadu 2011 v 22:17 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
Skrze svět prochází síla,
Tichá, bílá- mrazivá!
Všechno o čem jsi snila,
Křehká, krásná- drtivá!
Přítomnost jenom shnilá,
Lehká, vášnivá- vteřina!

Mrazivá, drtivá vteřina!


Mlsný kocour

15. listopadu 2011 v 8:13 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
*upozornění pro cestujcí, jde o fotky ne o říkanku...Ukončete výstup a nástup dveře se zavírají*

Mlsný kocour přišel dom,
maso chtěl,
měl hlad jako velký slon,
tak maso měl...




Natsuki.... to je záruka pro mučení 24/7

14. listopadu 2011 v 14:35 | Shagua Akitsumi |  - 3 in 1
Když jsem seděla v autobuse a přemýšlela nad svými věcmi, myslela jsem Akiho. Prošla jsem si svoje vzpomínky na jeho úsměvy s odhalenou dásní a vlasy na ramena. Přemýšlela jsem nad tím, jak moc ho mám ráda. Nakonec jsem došla k názoru, že ho mám tak ráda jako Nightmarry. Vzápětí reakce na moje myšlenky přišla od Natsuki, která si své sarkastické poznámky odpustit neumí.
"To víš, je to chudák… Nightmarry se z toho, jak si ji milovala, radši zabila!" povytáhla dokonce i odbarvené obočí a posmála se mi.
"Ale kuš Natsuki!" řekla jsem si v hlavě a pomalu jsem se pochechtávala jejímu vtípku. Paní vedle mě se mírně odtáhla, přece jen holka co se z ničeho nic začne sama smát, musí být docela divná.
Pak mě přepadla deprese a nějak jsem trochu sklonila hlavu, pustila si muziku a nechtěla jsem být tam, kde jsem byla. Toho zneužila Natsuki a dostala se mimo moje myšlení a vydala se po křišťálových schodech do astrálu. Při tom si brblala pod fousy něco o tom, že nesnáší cestování bez zrcadel, když jsem chtěla namítnout, že mám jedno v batohu ona se otočila a zakřičela
"Aaaaha! A kde máš batoh ty krávo?! V kufru!" a pokračovala s cinkáním platforem o schody.
Jediná Rayne si to užívala jako nikdo. Utíkala vedle autobusu po krajnici, plachtila obřími skoky dál a dál. Běžela v tempu pro reálné zvíře nepředstavitelném samou radostí jenom z toho jak se jí protahují svaly.
Ani jedna z nás se netěšila do brna, hlavně kvůli protokolu co jsem měla odevzdávat do 23:00. Abych pravdu přiznala na holou zeď, odevzdala jsem to v 22:57 s modlitbou, aby nevypadl net. Cynismus v praxy fakt, museli byste tam být ještě doteď Natsuki s radostí opakuje-
"Satane, Temná Luno… vládcové čtyř stran, Veliká Gaio, matko nás všech…. Satánku, Satánečku - do prachové hroudy ať to nevypadne ze sítě!" nevim proč jí to přijde vtipné. Moje průpovídky nejsou ideální- všici si myslí že jsi kreten, jenom ty výš že si to jenom nemyslí.
Nic děcka, jdu si dát radši štamprli sava- to mi snad pročistí hlavu!
Natsuki: "Vanišh skvrn a špíny se zbavíš…. !"
Shagu: "kéž by! Kéž by satan dal…!"

I can't have you now...

9. listopadu 2011 v 15:55 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics

Nechápu jak někdo může si myslet, že život je jenom normální fraška se vším všudy. Někdy děláme věci na které nejsme pyšní, ale musíme být pyšní na to proč je děláme. Nechápu… nechápu spoustu věcí. Často je nechci pochopit. Jen se mi myšlenky honí hlavou a já hledám ty správná slova pro můj vlastní scénář mého bytí.

Poslouchám písničku… o holce, která byla zamilovaná a on měl nad ní moc, protože ji nemiloval. Tak to někdy bývá. Ale myslím že se to každému někdy stalo… a komu ne, tak ten je v mých očích veliký šťastlivec. Větší než cokoliv. Bohužel se tak chvílemi cítím…

A chcete si ji pustit?...



You don't want me, no
You don't need me
Like I want you, oh
Like I need you

And I want you in my life
And I need you in my life

You can't see me, no
Like I see you
I can't have you, no
Like you have me

And I want you in my life
And I need you in my life

You can't feel me, no
Like I feel you
I can't steal you, no
Like you stole me

And I want you in my life
And I need you in my life