Řeka života často semílá i ducha

24. září 2011 v 19:01 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics
Když vidím, kde jsou všichni ostatní, chce se mi křičet. Chce se mi utíkat jako malé holčičce a vztekle kopat do všeho co potkám. V očích se mi mažou první slzy za dnešek. Jsem v háji. Nechci- nic nechci! Jen lehnout a snít. O ideálním světě, kde jsou jenom krásní muži, ženy a já patřím mezi ně. O světě kde mi všichni rozumí.
Jsem naštvaná. Frustrovaná, já nevím, co mám k tomu říct. Nevím proč. Jen tak potichu mne bolí hlava a vím, že mám moc práce. Myšlenky na práci mne drží na vzduchu. Na dokonalé výpisky z přednášek, zpracované jako bůh. Odvykla jsem si být dobrá. Jenom dobrá. Vždy jsem chtěla být perfektně nedokonalá. Moment, taková jsem, ale proč se naštvu, když někdo v mém okolí něčeho dosáhne. Najde práci, vydá knihu, složí píseň, uvede přehlídku. Chci brečet. Jsem k ničemu, opravdu si tak přijdu. Moje méněcennost je tak evidentní, že si chci lidi kupovat informacemi. Že když se snažím a všem rozesílám přednášky a podobně, že mě neopustí.
Jsem naivní, jak mladé tele. Nejsem nic víc než to kdo jsem. Proč mne všechno ničí. Přijdu si blbá, až kravsky tupá. Prostě jenom koukám a přemýšlím.
Když jsem se bavila se staršíma holkami na koleji… ony na mne koukaly, jako kdybych byla, já nevím co. Proud informací se na ně šinul, a ony to strašně žraly. A mně se to líbilo, jen mi přišlo, že toho vím strašně málo. Jako kdyby na mě křičel Sokrates, že přesně o tom to bylo. Ale nechápu- nemohu pochopit. Co přesně mi v tom životě chybí, skvělá škola co mě baví- zajištěná- svobodná- ve své podstatě si mohu dělat co chci… pro některé pohádka. Pro mne klec.
Někdy chci sníst jed na krysy a jen tak lehnout, zvracet a koukat na mraky jak plují na obloze. Dokud ze mne nevyprchá i poslední nádech. Abych pošla jako ta nejmenší nejhloupější krysa. Krysa v lidském těle.
A i tak bych se cítila mizerně špatně a bídně. I tak by mě to nepřinášelo radost. Jenom bych
se trápila. I v poslední minutě bych přemýšlela, jestli to mělo cenu, tahle potupná inkarnace. Jestli jsem chtěla žít. Stále hledám nějaké známky u někoho. Známky o tom že nade mnou přemýšlí, že mu přijdu zajímavá, že mu přijdu jedinečná, ale v mém okolí nikdo někdo takový není, kromě mého Miniho. Ale prostě k němu se nedokáži v tuto chvíli upnout, musím to zvládnout, tak jak mi to bylo přiděleno, samotné.
Jsou z toho jenom dvě východiska, buď se zničím a zemřu jak svojí rukou, nebo rukou někoho jiného, ale ne jeho při viněním. Nebo to přejdu.
Ale opravdu často přemýšlím nad tím jestli, jsem doopravdy sobec, nebo ne. Často si přijdu že ano, ale pak přijdou ve chvíle, kdy vařím jídlo a schválně tam hodím víc těstovin, abych mohla dát spolubydlící. Aniž by mne kdokoliv požádal, posílám poznámky. A pak… je tu pusto.
Nechápu své pocity a myšlenky. I tento článek je jako řeka. Někde pluje pomalu, někde rychle. Je to prostě na mne moc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Achren Achren | Web | 24. září 2011 v 19:40 | Reagovat

Myslím, žě Tě chápu. Taky mám občas takové pocity, kdy si přijdu méněcenná, že na mně nikomu nezáleží, jsem na tomto světě zbytečně.
Ale nevzdávej to, třeba přijdou lepší chvíle. Říkám "třeba", protože s jistotou nic říci nemůžu, a když mi někdo říká, že "to bude dobrý", ještě víc mne to vytočí.
Nepřemýšlej nad sebevraždou, ublížila bys nejen sobě, ale i svým blízkým. Možná je můj komentář zbytečný, ale přeji Ti, aby Ti bylo líp.

2 Tendri Tendri | Web | 25. září 2011 v 2:23 | Reagovat

Myslím, že jsme na tom podobně. Pomáhat druhým proto, abychom se trošku pohnuli na společnském žebříčku, kdy stejně zjišťujeme, že se k nám lidé chovají mile jen, když něco potřebuji a jinak nás na každém rohu pomlouvají a nenávidí.
Jak jistě víš můj názor na ubližování, nesouhlasím s tím, ale myslím, že tě to asi moc nezajímá a je ti jedno (nejen v aktuální chvíli, ale moje názory celkově).
A do role té, že budeš sama jsi se dostala dobrovolně. Je sice pravda, že hodně přátel lidi jako my nikdy mít nebudou, ale myslím, že i těch pár stačí, když jsou dobří. A myslím, že Anet a Minoru tě podrží. A kdybys o to stála, tak máš dobrého kamaráda i ve mě. Jsou lidé, kterým na tobě záleží, ale ty nad tím zavíráš oči a popíráš to. Otevři jednou oči a zkus to uvidět, jsme tu pro tebe. Potom si třeba všimneš, že být sama bez přátel je jen tvoje iluze, ve které jsi zavřená. Já o tvé přátelství stojím, ale je to zcela irelevantní, pokud o něj nestojíš ty.
Ty si určuješ celý tenhle život, nikdo jiný. A když si určíš pozitivní směr, bude pozitivní i tvůj život. Tak nemysli na sebeubližování, které stejně nikam nevede a mysli pozitivně. Pokud tuhle inkarnaci násilím přetrhneš, stejně se dostaneš příště do stejné, možná horší situace. Podle mě jsi velice inteligentní člověk (pravda se vzláštním smýšlením, ale jsi) a byla by škoda, kdyby sis to neuvědomila a mrhala svým životem v depresích. Vím, že máš na víc, ale musíš chtít.
najdi tu správnou cestu, i když to bude trvat a bolet a najdeš sama sebe

3 Mirka Mirka | 25. září 2011 v 19:50 | Reagovat

Lucko,jsi chytrá, nemusíš se cítim méněcenná,ale vim jaké to je,však víš,
nekupuj si nikoho, protože ti co chtějí s tebou kamarádit a myslí to s tebou dobře, ti za tebou přijdou a budou te brát takovou jaká jsi, těm ostatním se nezavděčíš ani když jim budeš posílat poznámky nebo za ně něco psát,jedině budou falešně s tebou kamarádit a to si myslím nestojí za to. A jestli jsi sobec? Někdy ano a hodně, ale zase na druhé straně dokážeš pomoci když to někdo potřebuje a dát mu cokoli.
Nesmíš se podceňovat. Teď jsi na začátku
a uvidíš, že to všechno zvádneš, chce to jen čas. Nám ve Znojmě na tobě záleží,myslíme na tebe a chtěli bychom s tebou taky mluvit, tak zavolej až budeš mít čas. články i básničky se mi líbí. Však to víš. Drž se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama