Srpen 2011

Slunečnice

29. srpna 2011 v 8:03 | Shagua Akitsumi
Na sluníčku párek slunečnic,
žluté květy se honosily-
jako kostým krásných tanečnic,
jež číslo nacvičovaly v píli.

No tak ty dvě krásné nezbednice,
navštívila jedna včela
a jelikož to byly slunečnice
kapku nektaru jim setřela z čela!


*vyfoceno v dobrochově na sousedově zahrádce! prostě miluji květiny!*



Závislosti dněška

28. srpna 2011 v 22:08 | Shagua Akitsumi
Poslední dobou hodně přemýšlím, nad vším nad čím se přemýšlet dá. Ale nejmarkantnější z toho je, že prostě miluji samotu. Tu danou svobodu, tu krásnou a plíživou tichost. Nikým nepřerušovanou. Prostě dělat si co chci bez ohledu na cokoliv. Zkrátka naprosto bezohledně. Ani nevím, co dál a jak se mám chovat k mému životu. Ale nic mi nechybí, jenom jedna věc je trochu, malinko, špatně.
taky jste si někdy všimli, že určitá časová období vaše sebevědomí je napojeno na váš blog? Je to docela děsivé zjištění- jak se chovám, když mi psaní jde- a jak se chovám, když mi psaní nejde. Před pár dny jsem četla nějaký žvást o personální dualitě, která je závislá na tvoření webových stránek. Po té jsem se trochu zamyslela a zjistila jsem, že to zas takový kec nebude. Protože, moje hluboká závislost na Blogu mě povzbuzuje, nebo naopak odrazuje od činností v normálním světě. Takže když dostanu osm komentů, celý den se směju, jako naprostý idiot- prostě feťák na dávce heroinu. A když není co komentovat, protože moje líná huba nic nestvořila- jsem trochu off (snad víte jak to myslím)!
Ale když se na to podívám, dost mi pomáhá moje členství v Autorském Klubu, protože čas kdy se mi vážně nechce nic, se právě věnuji aktivitě pro příspěvky na klubovou stránku. Je to sice marginální činnost, dělána často velice nespontánně, spíše z donucení- ale jsem strašně ráda, že takovou to činnost mám. Jinak bych se asi užírala.
Nevím, jestli to tak cítí ještě někdo, ale myslím, že i když si haním zrak u počítačové obrazovky, stále je to lepší než kouřit nebo pít jak nezavřený, což ani jedno neprovozuji. Skoro abstinent, nekuřák, vděčný piják kávy a japonských čajů, nežiji až tak nezdravě.
Ale popravdě ta závislost na tom, že když píši blog, mám to komu říct, aniž by si to musel nebo chtěl někdo přečíst, je přesně ta ochutnávka svobody, kterou tak miluji. Je to ona opojná Svoboda slova a fantazie. Ve své podstatě tu můžete udělat úplně cokoliv, pokud na to máte nervi.

Detailní záběry z mého života

28. srpna 2011 v 21:21 | Shagua Akitsumi |  FOTKY
Poslední dobou hodně fotím, ale stále nic neuveřejňuji, nevěděla jsem proč. Teď jsem se toho domákla, prostě nebyl čas. Stále je tu něco co musíš přečíst, znát a rozumět, etc.
Takže nějaké malé pofoceníčko by nebylo? Ale ano... tak si to dobře prohlédněte drazí. Tak blízk k zebřímu zadku se už v životě nedostanu.


ne že by to tedy byl jenom zebří zadek


No myslím, že k tomuto zadku bych snad ani bylížeji přijít vážně nechtěla.


Zase k tomuto bych nechtěla přiblížit zadek svůj... hehe xDD!


Kryšpín Riš-pín... neboli moje zlatíško Richard, který okupuje moje oblíbené místo na sedačce, zvláště tehy chceteli si sednout.
Nakonec tedy zebří čuch...



A nějaký zebří sluch!

Poloverší a vzpomínka na Pana Učitele.

25. srpna 2011 v 22:22 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Vyšlo v rámci Střípků vzpomínek na AK!


Pokud jde o moje vzpomínky na učitele, lektory a profesory mám jenom jednu, která za to opravdu stojí. Ano jistě pár vtipných příhod tu bylo, které by stály za zmínku. Rozhodně, ale mám takovou nostalgickou a tichou vzpomínku, které se tváří jako jedno poloverší. Ta jediná stojí za to, abych ji popsala.
Bylo to na základní škole. Naše škola nebyla nijak zvláštní, trojité schodiště, tvarované zábradlí a dlouhá chodba plná tříd. Měli jsme tam Pana Učitele, který měl potíže se štítnou žlázou. Nemohl moct projít dveřmi a všechny děti se mu posmívaly. Nikdy jsem to nepochopila, proč, ale neřešila jsem to. Obdivovala jsem Pana Učitele, protože byl akademik, a rozhodl se učit na základní škole, i když měl rozhodně na vyšší ročníky. Protože říkával, že jsme budoucnost a ta se musí cepovat od začátku.
Tento neoblíbený profesor češtiny míval také službu ve školní družině a tehdy jsem tam moc ráda chodila. Jednoho dne jsem mu ukázala svoje básničky a on mě pochválil a začal mě učit psát poezii. Pokud mě někdo o tom něco naučil tak on. Vždy se mi s vervou věnoval a já jsem ho ráda poslouchala a snažila jsem se vyhovět jeho požadavkům a připomínkám k mému básnění. Jednou jsme narazili na verš, který jsme nemohli rozlousknout. A Pan učitel mi řekl, že si to mám řádně rozmyslet a přijít za ním až na něco přijdu. Nu tehdy jsem se s tím trápila strašně dlouho. Chtěla být perfektní v mém básnění a tak jsem se snažila, aby to bylo nejlepší a aby se mu to líbilo.
Bohužel můj Pan Učitel, zemřel za čtrnáct dní potom. A já jsem byla skoro jediná, kdo ho ze školy oplakal. Nemohla jsem uvěřit, že ho vážně nikdo neměl tak rád. Když byl tak dokonalý a milý člověk s férovými názory a skvělým mozkem. Natolik mě to šokovalo, protože jenom kvůli povrchnosti, kvůli vzhledu nikdo ho neměl rád. Jediné na co nostalgicky vzpomínám je to krátké poloverší, z něhož jsem si vytvořila nádhernou vzpomínku na mého Pana Učitele:


"Nejlepší je pít z poháru pravdy!"

Fialová

25. srpna 2011 v 8:00 | Shagua Akitsumi |  KRESBY
Bylo jedno krásné barevné téma. A bylo na fialovou barvu. Tak jsem se rozhodla že něco nakreslím, jelikož to vyšlo již na AK tak to mohu uveřejnit.

A pokud jde o příběh? Byl jeden fantaskní svět, kde byla spousta věcí možná. Na některých místech rostli květinoví motýli, kteří létali připoutání na stoncích a vystavovali svá křídla na obdiv. Lidé zde byli různí, malí - velcí - tlustí - tencí ale jejich královna baly blonďatá buclatá dáma, co žila v korálkovém zámku na okraji pouště. Denně pila zelenou hořící vodu a říkala jí Absinth a když za ní čas od času přišel nějaký milenec, jenom cigarety přijímala jako dar.
Ale stejně, nejraději byla sama v tom zámku. Přemýšlela nad svým světem, nad tím jaký je a jestli je vždy spravedlivý. A pokud nebyl, tak její oko na to dohlédlo, i když ten svět byl nekonečný.
Tak se stalo, že nejraději stála s hořící cigaretou v ruce a sledovala krajinu. Dívala se na dlouhé kopečky dun a všech jiných pískových útvarů. Jenom štíři naslouchali jejím myšlenkám. Udržovala v tomto světě pořádek a přísný klid. Byla to fantaskní idea o ideálním světě s naprosto neproveditelným a imaginárním základem


Moje oblíbená netradiční technika. Nízkogramážní papír, propiska a pastelky.

BrownRosalia - šaty

22. srpna 2011 v 18:16 | Shagua Akitsumi |  - HandMaded (mad)
Mí drazí, Zde jsou šaty, kterým říkám hnědá Rosalie, látka mi ještě zbyla...docela hodně mi jí zbylo. Takže z ní jistě ještě něco ušiju. nespíš nějakou sukni a doplň protože je nic líbí.takže je to základní střin na šaty Onepeace a sukně je trochu delší a udělala jsem to volnější. jak můžete vidět tak určitě nádherně zakryje kypřejší postavu. Ne že by mi vadila, poslední dobou se mi to dokonce líbí takže- jsou ideální. Výstřih je více lodičkový, aby mi nebylo vedro.. protože na to trpím.




Lanette - sukně

22. srpna 2011 v 14:30 | Shagua Akitsumi |  - HandMaded (mad)
Tato sukně z látky co jsem dostala od babičky. Byl to jenom zbytek ale je moc příjemná a mě se liíbí hnědá kostička, jako vzor. řasení dvojvolánu dalo strašnou práci, načeš přiběhl pes a utrhl ho kus, takže jsem to musela párkrát předělávat. No potěž koště že!
Nicméně, co ji lidé viděli, moc se líbila, mám ji ráda také proto, že drží krásně tvar a nemusíte mít zrovna spodničku o klometru krychlovém tylu.




ClasicBlueLine - sukně

22. srpna 2011 v 14:20 | Shagua Akitsumi |  - HandMaded (mad)
Šila jsem si lolita klasik sukni. moc se mi líbí ten vzor na lárce je opravdu kouzelný. řasená v pase na gumu, ručně skládaný volán, celkem nositelná i bez spodníčky. trochu těžká, takže spodničkový vrah! Ale za to může tužší látka.





Wamono – Kimonové šaty

22. srpna 2011 v 14:11 | Shagua Akitsumi |  - HandMaded (mad)



Zdravím všechny. Ušila jsem si šaty. Spíše tedy na podzim, protože látka je celkem teplá. Střih má jednoduchý na kimono. Délka je podřízená tomu, že látky byl vážně zbytek. Ušila jsem to zhruba za dvě a půl hodiny, a to bylo spíš proto, že jsem se u toho koukala na film.


*Zbytek fotek a náznak střihu pod perexem*

Sleepy Rose

20. srpna 2011 v 21:40 | Shagua Akitsumi |  - HandMaded (mad)
Zdravím Vás, dlouho jsem nic nepostovala v tomto oddělení, ač mám za tu krátkou chvíli na kontě několik věcí. Ale z doplňků jsem přesedlala na už oblečení, což je pro člověka koho to nikdy nikdo neučil docela složité. Toto jsou šaty, které jsem pojmenovala ospalá růže "SleepyRose", protože jsem sehnala úplně skvělou látku a krajku. Bohužel, nebylo látky tolik, tak jsem se rozhodla pro celkem jednoduchý střih s rovnou sukní. Mám ráda elegantní věci. Snad se povedly.



Koho by zajímala výroba, tak je to celkem jednoduché pro všechny, kdo mají malé zkušenosti na šicím stroji. v pase je žabičkování na gumu a ve výstřihu také.
Kdo se chce podívat na střih, tady vám ho přidávám. Pokud by chtěl někdo detailnější popis ptejte se!


Opršené Růže!

20. srpna 2011 v 18:24 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics

Růže. Symbol zamilovaných. Někdy je to ale jinak. Svět, ve kterém kvetou mé růže, je úplně jiný. Pochmurný a deštivý. Moje růže povadle vyrůstají z bahnité půdy a kloní své hlavy k zemi. Déšť jim smývá barvu z okvětních plátků, jako stejně smývá barvu ze starých vybledlých plakátů. A ony pochmurně klopí omšelé listy k zemi. Listy na nichž se jeví známky stáří a opotřebovanosti. Jistě květiny, které by nikdo nechtěl ve své zahradě se spoustou pochmurných barev. S krásnými dešťovými kapkami rozlitými všude po celých okrajích i vně květu. S kapkami, co vysávají barvu ze všeho, čeho se dotknou.
A ty růže by vážně chtěli být možná i čerstvé a vzpřímené, ale nejsou. Jen vzduchem se nese jejich těžká vlhká vůně. Která osvětluje svět tisícem světel. Prosakuje skrze bahnitou půdu až k pramatičce Gaie, která sídlí hluboko v nitru Země. A říká všem, že i když deštivé období zničilo všechny květy, stále tu tato konstantní síla je a stále chce být spatřována a pociťována. Tyto květiny se svou chladnou vizáží ukazují jen druhou stranu světa a jeho energie.
Růže jako květina, která fascinuje lidstvo po mnoho generací, se otvírá všem na obdiv. Ale nehledejme perfekcionismus v růžích u stánku, s umělými kapkami rosy. To opravdu ne. Podívejte se do rozblácených záhonů po týdnu letních dešťů. Na ty opršené květy, které přestože vykvetly za morousna a oblačna hrdě kvetou dál. A jejich omšelá barva působí romanticky pobledle a pastelové tóny dodávají životu melancholii.
Možná jsme jiní my, co tyto růže považujeme za mnohem krásnější, než ostatní.

Růže

Povinná planetární výbava/záhuba lidstva.

19. srpna 2011 v 13:47 | Shagua Akitsumi |  - Psychadelics
Ilustrační obrázek (google)Povinná planetární výbava nebo jenom další zbytečná věc, kterou lze zahubit planetu a život na ní. Ano, nezdá se vám to, ale řeč je o toaletním papíru.
Když vezmeme v potaz vznik lidstva, někdy prostě toaletní papír musel přijít a nejenže ho výrobci přidali jako základní položku vybavení k nově vzniklé planetě. Ne, abyste na toto téma přehnaně vtipkovali. Protože toto téma není vůbec vtipné. Nicméně když se nad tím zamyslíme mnoha způsoby, přijdeme k jedinému řešení.
Vlastně svět by byl naprosto ztracen bez toaletního papíru a zánik lidstva samozřejmě by následoval.
I ve vzdálené galaxii s potencionálním životem je toaletní papír, i když mají rektální otvor určitě a zcela jinde, je to naprostá nezbytnost, která je vložena do základního vybavení každé planety. Tento útvar se nejčastěji používá srolovaný na duté trubičky tvrdšího papíru, a musí vyhovovat standardům a pohodlí. Pokud samozřejmě obyvatelé jakékoliv vesmírné hroudy změnili jeho vizáž a design pro své pohodlí- budiž. Ale představa, že pan stavitel nedá toaletní papír na nějakou planetu je značně nepraktická. Přinejmenším pro budoucí či současné obyvatele takového místa. Nikdo by nemusel řešit, proč je toaletní papír tak důležitý. Kdyby vlastně neexistoval. Ale ze zdravotního hlediska je to u obyvatel rozsáhlého vesmíru naprosto nepřípustné. Zkuste si sami žít den bez toaletního papíru.
Nebuďme tedy rigidní a podívejme se na toaletní papír, jako na více účelový prostředek. Kdo ho používá jenom na jednu věc je jistě mírně řečeno ignorant. Protože do toaletního papíru se dá i smrkat, otírat pot či slzy, utírat různé rozlité věci, dají se z něho dělat umělecká díla, oděv, ba dokonce i pro některé tvory je to docela dobrý oběd. V tuto chvíli nemyslím zrovna osoby mladší 19 let trpící Anorexií Nervosou.
Pokud tedy jste se rozhodli toaletní papír den nevyužívat, zjistíte, že život bez něj je naprosto nesnesitelný. A pokud jde ještě o naší milostivou planetu, dodala bych, že lidé by neměli kácet stromy na toaletní papír, což ve většině


času už nedělají. Ale, co si vlastně pomyslíte, že používáte svoje včerejší noviny k tomuto účelu. Ne, nebojte, není to nezdravé, je to naprosto v pořádku, recyklací by se vlastně zachovaly spousty let rostoucích stromů. Bohužel, kdyby byla dostatečná. A kdyby lidé dokázali šetřit, i s takovou banalitou jakou jsou toaletní papíry. Ale zas to šetření moc nepřehánějte, protože začnete zbytečně plýtvat jinde. Holt, lidská povaha je vraždy hodná a naneštěstí nezměnitelná.

Takže naprosto jednoduše si ulehčujte život s toaletním papírem, šetřete matičku Zemi a mějte se krásně.

Katedrála ve Sněhu

17. srpna 2011 v 23:10 | Shagua Akitsumi |  - Retner
Anotace: Musím podotknout, že mě docela toto téma zaujalo, sice ještě to není uplně domyšlené, ale abych Vám pravdu řekla určitou scénu jsem nosila moc dlouho v hlavě na to, abych ji nezpracovala.


Dlouhá řada mezi modlitebními lavicemi. Katedrála byla ztichlá a temná. Noc byla naprosto ledová a třeskutá, jen v kostele bylo ticho a zatuchlo jako vždy. Jediné, co se vzduchem neslo, byla tichá ozvěna kroků na vysokém podpatku. Nohy se rázně střídaly jedna za druhou směrem k oltáři. Klapot se odrážel od stěn a nutil sochy se dívat za kroky mezi lavicemi.
Od úst ženy stoupala tichá pára, která říkala všem přítomným, že je velká zima. Tedy pokud by v tomto kostele někdo byl. Zvony začaly odbíjet půlnoc a žena kráčela ke kopuli katedrály. Byla v půlce a rozpraskané dlaždice pod jejíma nohama se mírně drobily, jak rázně kráčela. Když došla k oltáři sklonila k němu hlavu a soustředěně se zapřela do horní desky rukama. Její lokny se rozprostřely kolem ramen krátkého modrého kabátku a dosahovaly až k jeho okraji. Se záklonem naplnila dlouhým nádechem své plíce. Nádechem, jenž zněl spíše jako zavrčení.
Nechala otevřené velké dřevěné dveře a pruh modrého světla měsíce v úplňku byl přerušován pouze loudavými sněhovými vločkami. Když dozněl poslední úder zvonu i jeho ozvěna a rozhostilo se ticho, ona se otočila a pohlédla nahoru mezi četné gotické sloupy, zdobení a žebrování až ke kopulím katedrály a k zamrzlým okenním vitrážím. Přes které byl vidět plný a krásně kulatý měsíc. Je

Bilej Lébeť

14. srpna 2011 v 16:20 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Bílá labuť přiletěla jako královna všeho. Je to kráska se svým skvostným peřím a načechranou hrdostí. Ale i tahle labuť někdy umí být zlá. Protože hlavně v tom krásném je spousta zla! A tahle labuť…- co mi víme, co mohla prožít


Příspěvek na AK, k barvě Bílá.

Náš svět? Naše realita...-!

13. srpna 2011 v 22:06 | Shagua Akitsumi |  - Myšlenník
Kde začíná váš svět, kde je fantasie? Kdo ví. Ale jedno je jasné, jsou tu snílci a realisti.

Z mého pohledu co bych vám o tom asi mohla říct. No nejspíše hodně, jelikož žiji životem cyber-reality. Nebo taky jinými slovy, jsem ve světě, kde je všechno možné, pokud se to dá napsat v řádku 1001001 *73*. Tahle realita je klamná a zlá, někdy je tak krutá že vám ukradne celý život, aniž by vám o tom někdo řekl. No holth, zde se nehraje na oznámení typu "sedíš u internetu deset a půl hodiny denně, není náhodou něco v nepořádku?!?" Ale abych pravdu řekla, někdy je ta realita až moc sladká, tak nutně potřebuješ pokaždé znovu a další, stále potřebuješ nová data. Nové aktualizace. Stálý přísun něčeho, čemu se říká cyber-reality.

Přijdete tak že ještě svobodní, jen zde vám nehrozí přímá šikana, jen zde zajímá lidi, jací jste uvnitř. A nikoho ani nenapadne, že jste odlišní. Možná tlustí, možná oškliví, možná jenom jiní. Nikoho to nezajímá, dokud tady nemáte fotky a články jenom o vás. Je to sladká anonymita. Můžete se změnit, můžete hrát za někoho jiného. Můžete být kýmkoliv. A než si to uvědomíte, jste svázáni kabelem a přibytí k monitoru. Váš život se skládá z oken, pixelů a jedniček-nul.


A věřte mi, jednoho dne vstanete a po dlouhých měsících vypnete počítač a zapnete znovu mozek z úsporného režimu. Podíváte se kolem sebe a zjistíte po pár dnech, že vlastně ten celý internetový svět nepotřebujete. Však je taky život venku.

Ale víte, občas je nádherné vrátit se do reality, do té cyber-reality!


pastýř a štír

7. srpna 2011 v 23:28 | Shagua Akitsumi |  POEZIE
Pastýř a štír,
pastýř
štír
přišel na štír
pastýř a štír
pastýři pastýři
pásli na štěrku
štíry
štěrk a škvíra
pevná víra
víra a pastýř
pastýř a štír
štěrbina vířivá
vteřina
pastýř a štír pastýř a štír
škaredá mělčina
uzoučká štěrbina
klidná hladina

pastýř a štír.