Když moje obrazy ožívají...

3. května 2011 v 18:48 | Shagua-san |  - Psychadelics
Pomalu zmírám. Ano, je to faktem, netvořím- nic. Nemaluji, nešiji, nepíšu, nekreslím, ne...umím nic. Chybí mi jiskra chybí mi přesvědčení, chybí mi nadšení. Chybí mi všechno co by se dalo považovat za celkem pozitivní.
V mém pokoji je chaos, kolem mě kamkoliv přijdu tak se okamžitě ocitne přehršle tisíců věcí, nedokážu nic. Jen ležet na zádech a zírat z podhledu na Hidetovu neusmívajícíse tvář, která pomalu ale jistě dostává svůj pravý mrtvolný výraz. Všechny moje obrazy na stěnách vadnou. Lidem a květinám dochází síla. Jenom depresi...se rozšiřují ústa v křiku. Ano ten jediný obraz je posílen mým stavem. Jinak ze všeho a všech vysávám svoji sílu zpět.
Mrtví odešli, bez rozloučení. A to jsem je dříve živila. Jen v koutku duše vím že tu zůstali tři. A i ti se skrývají ve stínech před mým zrakem. Příjdu si jako psychický vampír a štve mě to, jako bych všechny odpuzovala.
Ale, možná...to není až takový problém jako fakt, že se mi vlastně líbí být samotná opuštěná jenom se svými myšlenkami. Libí se mi to a nevyměnila bych to. Ale proč...se cítím tak divně?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama