Květen 2011

Svět...

31. května 2011 v 20:51 | Shagua-san |  POEZIE
Nechci to cítit ani se prát.
Nikdy jsem netušila jak moc
ze všeho spěchu chce se mi spát.
Už toho mám vážně dost!

Bojovat pro každý nádech
a přitom snášet vše tohoto světa.
Nakonec ležíš na zádech
a ze rtů ti splyne poslední věta.



Nový-1.cpt....nemám sílu tomu dát jméno

31. května 2011 v 19:25 | Shagua-san |  DESIGNY
Po dlouhé době jsem chtěla zase změnit design. Je o mě dost roznesené že ho měním každou chvilku, protože je to něco co dělá z mého blogu, můj osobní záznamník. kéž by se dalo vše upravovat tak jednoduše k obrazu mému,...ale svět takto nefunguje...tak to alespoň tolerujte pro svět můj...



pokud máte ten pocit že je to značně kýčovité...Váš pocit je zcela správný...xDDD

Pohádky z mého pohledu

30. května 2011 v 19:10 | Shagua-san |  - Myšlenník


Pokud jde o pohádky, vždy jsem se ráda dívala na televizi a vždy jsem ráda četla pohádkové knihy. Ale nakonec jsem dospěla do bodu kdy mě vlastně celé pohádky děsí.
Pohádka je vlastně svět, kde soupeří dobro a zlo, kde se střetává věčný boj v přeneseném slova smyslu. Svět jenž má poučit potomky, co dělat a co nedělat. Ale v tomto světě se skrývá tajemství.
Skrývá se tam neutuchající temnota, mihotající stíny na pozadí zamilovaného prince a princezny je stále hrozba, že nové princátko a princezna budou zakleti, je tam stále nebezpečí a spousta lidí, kteří jsou nevyužití. Pro pohádkový svět se člověk musí něčeho vzdát. Racionálního myšlení a důvodů, proč svět tak funguje, jak funguje. Zde neplatí zákony a na každém rohu vám chtějí setnout hlavu.
Z pohádek jsem ve 12 letech začala mít deprese a od té doby je nesnáším. Navíc Vánoční pohádkový maraton mi vyvolává pocit citlivých zubů.
Pokud je pro mě nějaká pohádka krásná vždy se mi znelíbí, protože jak to u pohádek bývá, má prazvláštní náladu a impresy.
Miluji všechny příběhy. Ale nenávidím pohádky. Něco, co je pro mne pohádka, má být pohlazení po duši a proto miluji vyprávění o historických postavách. Třeba, že neumějí létat, ale přecijenom něco dokázali. Možná jsem až po uši ve fantazijním světě, ale rozhodně jsem nikdy nechtěla patřit do pohádky. Mě by totiž přidělili post Ledovky.

Nenávidím pohádky, protože mi až moc připomínají realitu.

Nejkrásnější chvilka pro sbohem

29. května 2011 v 20:13 | Shagua-san
Moje soutěžní/dobrovolná, básnička na web Autorského Klubu. Jelikož již vyšla, doufám že se nijak neproviním, když ji již postnu. Takže, zde je....a na Autorském Klubu je ZDE


Přišel prudký déšť bušící do okenních tabulek,
mocný příval bolesti mi vehnal do očí pláč.
Tma se pomalu valila z otevřených zásuvek,
aby pohltila moje tělo a vehnala do mě zášť.


Bolestně tělo skrčené v poslední mé agonii,
vedle mne ona poklekla a svíce začala plát.
Milovaná, ve vzlycích měla uzavřenou symfonii,
zpívala o tom, že pro nemoc, již budu v klidu spát.

Díra v pravé kapse,...či hemisféře?

29. května 2011 v 13:27 | Shagua-san |  - Myšlenník


Jak jste si dozajista povšimli, můj web mlčel z prostého důvodu. Stále si říkám že to není možné, ale odjela jsem k babíčcce do Znojma. Bylo tam krásně, přímo fenomenálně. Dokonalá rekonvalescence duše. Tedy na posledních pár dnů na mě doléhaly místní poměry tam, i fakt že jsem několikrát zahlédla místního ducha. Duch nebyl nikdy tak otravný jako atmosféra. Vlny se tam šíří po naprosto nesrovnaných křivkách tak mne trochu bolela hlava.

Ale to by se všechno dalo omluvit, že! Až na to že jakmile jsem chtěla něco napsat, tak jsem měla okno. Nevzpomněla jsem si na žádné heslo, nakonec jsem zapomněla i triviální PIN do mobilu. Nemohla jsem si vzpomenout, i když to bylo poskládáno z jména hide~a prostě masakr. Naprosté okno.
T
akže jste nejspíše poznali, že už jsem doma a zase si křivým páteř na mé oblíbené tvrdé židli.
Nemít svoje PDA nepamatuji si ani jak se jmenuji...několikrát už se mi stalo že na oficiální papíry začnu vypisovat Shagua Akitsumi... Aneb když svoje vlastní jméno máte moc dlouho!

Tak blízko matičce jak se jen dá

15. května 2011 v 23:08 | Shagua-san |  FOTKY




Byla jsem...venku. Fotila jsem na jaře, jak Gaia ukazuje svou tvář. Jak se snaží pobudi vše co známe. Tiše aniž by si toho někdo všimnul a najednou je vše zelené krásné a uchvacující. Málo z toho, málo lásky jen naznačuje pouhý snímek, ale jak zachytit dokonalost. jak zachytit vítr ve vlasech- jak zachytit hnilobnou vůni mechu...-Nikdo neumí, avšak moje oblíbené fotky vám jsem dám. Byl to první den co tu bylo hezky


Hrajeme si- kdo to ví, na lolitky- co nezlobí!

15. května 2011 v 11:24 | Shagua-san |  - Šatníková sonda
Před maturitou jsem si chtěla udělat radost a tak jsme šly s Anette ven, poslední dobou se zlepšil i můj stav a já po vážně dlouhé době vytáhla Lolita oblečení. Nu jak to bylo či nebylo se podívejte sami. Sice fotky nejsou venku protože nešlo fotit- byla tma ani moje geniální zrcadlovka to nezvládala- nebo spíše jsme se nezvládaly nepohnout...






(pokud se někomu nelíbí že jsem tlustá, může mi políbit zadek!)

Na sobě jsem měla:

Sukně: seconhand, handmade
Spodnička: Handmade
Triko: secondhand
Vestička: secondhand
podkolenky, návleky: Nějaký vietnamský obchod s drobnostmi
boty: secondhand (jak jinak)
mašle ve vlasech: handmade
brož, naušnice: "My Cat was Yummy" (handmade- kdyby se někdo ptal, ano je to kočičí lebka a čelisti)
klobouk: Secondahand, ale stále se pereme o něj s mámou- ona tvrdí že tenhle je její, přitom ho nikdy nikde neměla..
korálky: dárek od Anette, moje oblíbené.


NU a když jsme u toho focení venku, tak jsme to zkoušely, ale Anette pak musela domů...nicméně já tomu říkam víla v zahradě a hrozně se mi líbilo jak byla mázlá. je to uplně super fotka...heh...no prostě si nemohu pomoct...

Zahradní víla, která tu je a není- všechna stvoření nemusí být vyhublá aby bala krásná- miluji tuhle fotku, miluji mojí Anette...

Od desíti k pěti, zakončeno poučováním o stylu Goth

12. května 2011 v 23:27 | Shagua-san |  - Shagua diary



Moji drazí,

Ti naivní i ti méně naivní (tedy ti, co mě zanjí více že Minoru). Dnešní den byl velice zajímavý. Tedy z pohledu člověka, který čučí do maturitních otázek by se to ani nedalo podat jako zajímavé...ale poslechněte si...

Ráno když jsem se probudila bolela mě hlava, fakt mých migrén a mindráků zná každý. Nebylo to nic strašného, ale když nesmím kávu- myslela jsem, že vyskočím z kůže. Pes tu kňučel celý holý (holly) den než jsem ho pustila ven. Posléze, asi za pět minut, chtěl do vnitř- začalo pršet. Od rána jsem byla celá naštvaná, prostě jsem nerudná.

Pak přišla Babka....- Pořídila si internet a tahala ze mě rady. Bohužel nerozezná rozdím mezi Google Chrome a Google.com . A tak jsem se jí snažila vysvětlit jak to, že když se přihlásí na email a vrátí se na seznam okénko přihlašovací zmizí a oběví se výčet mailů. Pak jsem se jí snažila říct, že si adresy musí vybrat z adresáře! A ne zadávat je tam ručně, jelikož místo "@seznam.cz" napíše "@seznam.sz" - Pak se divý, že ji e-mail nedošel a mailová schránka ale odepsala: "email byl úspěšně odeslán."
Ano.... nepříčetně jsem vybouchla, jak převařený papiňák. A řvala jsem- ne na ni, ale zoufalstvím. Navíc přitáhla jídlo, které nemůžu ani jíst...
Babka je hodná, ale neuvěřitelně mě sere, ostatně jako 70% mého okolí, což je prostě můj statický problém. *Adorujte moji nenávist, ano, Adorujte.*

Pes mi potom vlezl do postele a já ve snové depresy uklízela. Nebyla to špatná nálada to byla bezedná díra na konci studny. Šíšala jsem zarámovaný portrét hidea v životní velikosti a čekala až zavře očíčka. Mizérie nepolevila ani, když přijel otec. Ale ten mi vůbec nevadí, když se chci dívat na film, díváme se spolu, stejně u toho 90% času prospí.
"Někdo to rád horké!" by mě ale nemělo sklamat...možná to bude tím že jsem se mezi technologií a nagličtinou kouakala na "Bastardi", což mi přišlo jako docela dost impresivní snímek. Zaujal mne, což se u moc filmů nestává.

Ale nakonec co dorazilo moji osobu nejvíc-
Nějaká nejspíše slečna, či skupina lidí ze slovenska, mi poslala email o 1066 slovenských slovech (zkuste to přečíst s mojí náladou). A v nich poučovali MNE o tom, co je to STYL GOTHIC. A prosím, jako krve přísažného satanistu poučili na závěr i co je to SATANISMUS. Ta zpráva,- která je nejspíše posílaná hromadně chudinkám blogerkám (12 - 15 let), které musí vyděsit tak, že je to snad ještě více zaujme- mi tudíž přijde zbytečná. Ve snaze vskrze dobré obeznámit lidi, co je to Gothic, to ale trochu přehnali a vysvětlují i docela blbosti.
Jen mě zaráželo proč to poslali mě? Já Gothicem žiji....už čtyři roky. znám spoustu detailů z historie, poslouchám kapely, které oni ani neznají (pokud znají klobouk dolů), nosím ultimátní gothic strašně dlouho. Ano jistě potkáte mě v jeansech, ale v případě, že mi je špatně a nechce se mi oblékat nic vymýšlet (v takových stavech většinou nemám daleko do zvracení). Myslím že by si ti lidé, nebo osoba, měli raději pečlivě prohlédnout toho komu to hodí do rychlých vzkazů autorovi. A ne to jen bezmyšlenkovitě kopírovat do všech stránek, které mají "Vzkaz Autorovi". Protože to může někoho (MNE,MNE a MNE) pořádně namíchnout.

Na uklidnění si chci pustit InuYashu....a v tom díle ta ženština (vyjetá lehká děva závyslá na sběračích duší) obživne. Jak já ji nenávidím. DIE KIKIYO DIE!

Víte co, ještě mi chybí aby mi někdo poslal e-mail s poučením kdo byl Hideto Matsumoto a co je to Visual Kei-- A pak bych už vážně dostála slovům na svém triku "ESC - I escaped windows."

Trnoví

10. května 2011 v 22:41 | Shagua-san |  POEZIE
Všechny plody chutnaly tak sladce!
Jen temnota je cítit hladce-
jenom ona na zahrádce
sije svoje ostré trnoví.

Proč v prázdné láhvi není dna?
Proč nemá se člověk budit ze sna?
Možná je to jen existence-hra,
kdo tvou duši obnoví?

Pak zvonek slyšíš krátce
a smrtka kráčí k tobě vratce!
Zachycen v houští na zahrádce
na Tebe si políčila své trnoví.



Kam zmizlo štěstí?

10. května 2011 v 22:23 | Shagua-san |  - Myšlenník





Podívejme se do dálné minulosti!

tak před čtyřmi lety...Říká Vám to něco? Ne?...mě ano...v roce 2008 jsem založila tento blog. Když se podívám zpět vidím tu šťastnou holku. Milovala jsem, moc jsem milovala. Sebe, web, povídky...tehdy jsem ještě četla. Tehdy jsem dýchala

čistý nezkažený vzduch, tehdy jsem neumírala ve stínech. Nový nezkažený člověk, založil si svůj blog a chtěl psát. Nechtěla jsem být nikdy spisovatelkou přímo, ale vždy jsem chtěla ukazovat svoje umění. Vždy jsem se chtěla projevit. Musím křičet svoje názory do světa jinak prasknu. Je to dost zajímavý pocit.
Teď zažívám dost hnusný pocit, pocit že jsem bez štěstí a bez života. Bez životní energie, bez touhy tvořit. Ale předtím, jsem byla nadšená plná života plná tvořivosti- plná. jsou to jen čtyři roky...
Já si přijdu vysátá a k ničemu. Ani nikdo tohle už nečtě. Proč nikdo nečte blog, kde se dají najít celkem inteligentní články, ale čte blog (můj před 4 lety) kde probíhaly stupidní překlepy, kde se místo v psalo w. Proč lidi nezajímá to, co je zajímavé- ale to stupidní je táhne.
Dnes mi Minoru řekl: " S kým se tu TY proboha srovnáváš?" nebo tak nějak a měl pradu. Moc velkou pravdu.

A od štěstí je tu přece on...- Tak proč tak strašně se cítím vysílená. A pak mi to došlo- jsem nemocná nikam nesmím, s nikým se nebavím- co jinýho zabije psychickýho upíra rychleji? Hladovým po vás přátele moji! Hladovým po lásce, po kráse přátelství hladovým a žízním po týdnech v poušti samoty. Po dotecích a smíchu. Ale najednou proč mi přijdete zkažení a falešní? Proč nemohu sbírat energii kterou nepotřebujete, které se smíchem zbavujete? je hnusná a zkažená jako jste vy sami, za přátele převlečeni. Ach, ta bolest- proč nemůžu věřit otrávené krvy znova?

Lásko...- Vím co je to navždy!

10. května 2011 v 14:52 | Shagua-san |  - Shagua diary


Chtěla bych Ti, lásko, pomoct....ale vím že je to marné, jak já se cítím prázdná tak jak prázdná jsi i ty. Vysypaný odpadkový koš čekajcí na další smetí světa. Když vidíš něco krásného nenaplňuje tě to, když cítíš něco krásného nedotýká se tě to. Lásko, jsme jen vypité láhve v kontejneru na sklo. Obě čekáme na tu druhou.
Myslíš si že jsem slepá, že nevidím nic. Ale já vím všechno- mám tě přečtenou. Jako já obracím svou hlavu za tebou...ty obracíš svou hlavu za ní. Ani jedna toho do smrti nenecháme, já to vím já to cítím. Stejně jako moje láska k tobě, ta tvá tě zabije.
Chtěla bych umět ti napsat abys mi nikdy už nepsala...Ale neumím to. Nedokážu to. Každé hněvivé písmeno je přijmáno s pokorou, každé něžné zvyšuje moji náklonost. Bože, trestáš mě? Ani tvé mlčení ti není vyčítáno. Chvíle kdy nic neříkáš, jsou ponechány tobě, aby tě nic nerušilo, na přemýšlení.
Kvůli tobě...jsem opustila své přátele a všechny které miluji...Ne z donucení jen tak sama... nějak to vyplynulo. Ale tys opustila mě, mnohokrát. A já se ptám proč? Ne proč mě opouštíš a necháváš ve tmě, to vím...Ale z plných plic řvu...proč TY? proč jsi mi jediná tak hluboká střepina. nezůstal nikdo- Nezůstala jsem snad ani já...ale v mé mysli jsi věčná.
Nevěřím že to je láska, nevěřím tomu. Nevěřím na lásku- přesto to dokážu a ztrhává mě to do kruhu tisíců otáček. Proč ty?
Nedokáži se tě zbavit- nedokáži tě nemít- nedokáži sama pomalu ani vstát-
Pochopila jsem, co je to na vždy- Jednou jsem kvůli někomu změnila osud, byla jsem za nejvyším aby můj hrob stál později. I s ní jsem se rozloučila,...proč...Nedokážu říct stejné sbohem tobě. Možná jsem pochopila...ano už to vím....

Už vím co to znamená být na vždy...tvá- Je to něco čeho se nemůžeš zbavit ani když to nechceš...jen doufám, má královno, že tohle nečteš...není to hodno tvého pohledu. Jednoho dne přijdu proč jsem žila- ale i v ten den...budu myslet na tebe...

Když moje obrazy ožívají...

3. května 2011 v 18:48 | Shagua-san |  - Psychadelics
Pomalu zmírám. Ano, je to faktem, netvořím- nic. Nemaluji, nešiji, nepíšu, nekreslím, ne...umím nic. Chybí mi jiskra chybí mi přesvědčení, chybí mi nadšení. Chybí mi všechno co by se dalo považovat za celkem pozitivní.
V mém pokoji je chaos, kolem mě kamkoliv přijdu tak se okamžitě ocitne přehršle tisíců věcí, nedokážu nic. Jen ležet na zádech a zírat z podhledu na Hidetovu neusmívajícíse tvář, která pomalu ale jistě dostává svůj pravý mrtvolný výraz. Všechny moje obrazy na stěnách vadnou. Lidem a květinám dochází síla. Jenom depresi...se rozšiřují ústa v křiku. Ano ten jediný obraz je posílen mým stavem. Jinak ze všeho a všech vysávám svoji sílu zpět.
Mrtví odešli, bez rozloučení. A to jsem je dříve živila. Jen v koutku duše vím že tu zůstali tři. A i ti se skrývají ve stínech před mým zrakem. Příjdu si jako psychický vampír a štve mě to, jako bych všechny odpuzovala.
Ale, možná...to není až takový problém jako fakt, že se mi vlastně líbí být samotná opuštěná jenom se svými myšlenkami. Libí se mi to a nevyměnila bych to. Ale proč...se cítím tak divně?

I-dentita, I-ntorvertnost, I-gnorace, I-....

3. května 2011 v 18:38 | Shagua-san |  - Myšlenník
Kdyby mě byli lidi zajímali, asi by můj celý život vypadal docela jinak. Docela určitě by to bylo daleko útěšnější a méně zdrbané. Ale mě vlastně nikdo nezajímá, kromě mě. Nikdy jsem si svojí sobeckost neuvědomovala jako teď. Jsem sama, jsem šťastně sama, nikoho nevyhledávám, s nikým nechci mluvit. Nesnesu komunikaci cílenou, a tu náhodnou jen tak udržuji, protože člověk zas nemůže nekomunikovat uplně, to nejde přežít.
Nedělím se s nikým o svůj čas. Žiju sama se sebou, s mými představami. S pohnutými výplody příběhů a jiných vecí. Soukromě se rozčiluji nad anime i nad knihami. Snažím se přežít hektické období, které mě z celého srdce unavuje.
A to si nedokážete představit jak nepřekonatelně těžké je napsat svému nejlepšímu příteli na zeď na FB jenom hloupé srdíčko. Je to marnost nad marnost, jen zpráva aby na vás počkal, že jem máte něco těžkého, můžete jen doufat že to pochopí. Nakonec...jste si svůj svět udělali složitý sami, nikdo do toho nezasahoval.
Pro moje zanedbávané okolí jsem nesnesitelná a zlá, pro moje nejbližší když něco chtějí tak raději předstírám že spím. Stejně jsem unavená furt a nic tomu nezbraňuje to trochu podpopořit.
Chybí mi svoboda...svoboda projevu. Protože ač si říkám že je to jedno, stále mě děsí celkem panický strach kdo to bude sakra číst. Nemohu si to nechat pro sebe, potřebuji křičet. Potřebuji to říct veřejně. Ale na to abych si založila něco nového a skrytého, si přijdu už moc daleko. Daleko v budování mého světa, mého webu. Jsem moc daleko v budování své identity jako takové. Vždyť Shagu mi říkají všichni, jak by jste mohli zahodit svoje jméno. Jméno které jste si dali sami, nemůžete si stěžovat že je nedokonalé, nebo že se vám nelíbí, byl to váš výběr.
Shagua Akitsumi. Kolik vám toho to jméno prozradí? Když jde o mě, první když si představím sebe tak je duše s vypáleným cejchem "Shagua Akitsumi"! Pak teprve dlouho potom mi dojde že se jmenuji nějak jinak, nějak jak si to přál někdo jiný. Nejde zavrhnout svoje jméno podruhé, nejde zbudovat novou identitu. Tohle mi přijde nezvratné, jednou přijdete se svým novým jménem, vlastním jménem. Začnete pod ním žít, milovat, chybovat a nenávidět...a již nikdy nebudete nikdo jiný. Vím, že přezdívky se mění, ale...to jsou přezdívky: Shatsuko, Lucienn, Andrea, Kibet, Weya. Ty se budou měnit, ale jméno zůstává. Shagua Akitsumi je moje identita, není to druhá ani třetí, Shagu je moje jediná.


Nemůžete mluvit s nikým a nemůžete mlčet. Nechcete nic dělat a musíte toho udělat spostu. Nenávidíte plnou mailovou schránku, ale míníte se zbláznit když je prázdná. Lidi vás otravují ale potřebujete je.
To je psycho dnešního světa. A jestli mi zbývá tolik času kolik vím, myslím že se mohu pokusit jen o jediné, přijít s něčím- přijít na myšlení- přemýšlet.

before....

1. května 2011 v 22:08 | Shagua-san
Before 13teen years ago he leave us according his wish. Only one message I have for you... I believe you stay in peace and everything there is going to be better. That is my prayer for you... Nothing else..

Doesn't matter what others think...I pray for you!