Duben 2011

Melancholický dnešek

13. dubna 2011 v 22:23 | Shagua-san |  - Psychadelics
Mám se jako každý před maturitou. Hekticky! Nicméně-přidejte k tomu bolest hlavy, která způsobuje dávivý reflex kdykoliv , kdykoliv vidíš ostřejší světelný útvar, popřípadě slyšíš vyšší tónovou frekvenci. Neříkám, že by mohlo být hůř- Bude hůř. Což je celkem optimističtější než první verze, ve svém tajném skrytu.

Den je skvělý- nesvítí slunce, chladno a leje. Přesně den pro mně. Kéž by to trvalo dlouho! Gothici vyráží do ulic, protože toto vskrze britské počasí je pro tuto módu naprosto příhodné. Dnes je jich víc než kterýkoliv silně hřejivý den, kdy se všichni snaží zalést někam, kde by se neupekli jako mrtvola rozjeté krysy na silnici. To pak netopíři, jako já, zalézají kam se dá- tudíž dokonce i do metra a tam setrvají, než se slunce zhoupne k hřejivým polštářků večera. I když pochybuji, že to slunci je nějak pohodlné, jelikož země je tvrdá a vyprahlá.
No prostě den do výstavky sice nic neříkajících, přesto optimisticky laděných a melancholicky přívětivých dní. Protože jedině chladné poryvy větru dokáží dofoukat někoho k někomu druhému. V takovém šedivu je totiž teplo nedostatkovým zbožím, a je vysoká taxa za přítomnost. Jen málo lidí se rozhodně nezdílet svůj den s někým podobně psychicky labilním jako je on sám. Nakonec se z toho vyklube příjemně ztrávený den s kávou v centru, kde lidé před deštěm utíkají sem a tam, snaží se skrýt. Jen s kávou, jejímy výpary, sedíte a koukáte se na všechny okolo.
Nakonec se do cafeé baru přiženou dva roztomile otylí chlapci, a dají si něco příšerně sladkého a nad kávou se smějí. Na lidské odsouzení, tento den nemyslel a nechal tyto dva mladíky přímat potěšení tak, jak jsou zvyklí. Na buclatých tvářích se jim rozléval úsměv a má drahá společníce na jejich vizitku odvětila, že jsou roztomile překrásní. Ano byly! A dokud existuje dnešek budou.
Dnešek byl jako kapky jeho deště. Krásný a hlavně pomíjivý, jako rychlá voda, co zabraňuje nemrtvým dostat se z hrobů. Opravdu nevhodná doba na procházky na hřbitově,...dnes jste tam neměli chodit, až zítra. Pokud tedy chcete naleznout obnažené kosti a obličeje lidí pod listím a hnilobnou hlínou, které rychlá voda dostala ven nad povrch. A věřte mi, šest stop a náhrobní kámen někomu nestačí.
Inu, nikdo se nikde nezastavoval, ani když rozsvítili pouliční lampy a svět upadl do temnoty. Všichni zakriti řelezným větvovým svých deštníků umírali touhou se schovat, či zkrýt. Nikdo nestál. Nikdo, až na mě...Já stála v teniskách a mikyně, do které se ustavičně vsakoval proud vody. Já je sledovala. Sledovala jsem ten nádherný dnešek.

Dnešek je melancholický jako žádný jiný den...