Únor 2011

TPR means The Pretty Reckless

22. února 2011 v 19:22 | Shagua-san |  - Psychadelics
TPR? co je to proboha TýPíeR?

Abych Vám to přiblížila je to kapela, která mě docela učarovala. Tedy většinu pochval směřujte Minoruovi, kterýžto mne přivedl k poslouchání jak já tomu říkám "Girley Rock!", což pro moji osobu znamená, že tam zpívá holka, zbytek je mi jedno.
Nicméně tahle kapela, je hodně zajímavá, i když se mi někdy zdá že jejich texty jsou jenom poloviční, ale možná že v tom je to kouzlo.
Občas mne mate mírně gotha-bliními outfity...ale přesto, mne se to zalíbilo, a to je co říct je to jediná kapela, kde zpívá dívka kterou dokáži poslouchat....
Takže dost keců...

TPR means that....:



část I - Natsučino šílenství

20. února 2011 v 19:57 | Shagua-san
8
Položila hlavu na stolek před klávesnici. Vyčerpaná, naprosto nerudná. Život se točil okolo pár bodů, které jí kdesi visely v mlze. Nevěděla co je za den, co kdo chce a co kdo potřebuje.
Seděla už řádku hodin u hloupého příběhu o ničem, kde se ani nevyznala v hlavní dějové lince. Protože to bylo opravdu špatně napsané. Popřípadě ona byla už tak mimo, že to nedokázala vnímat.
Dvě rány na zápěstí už přestaly bolet, což ji štavo ještě víc, než to že budou vidět další dva týdny, jen jako malé hnědé proužky. Cynicky se pousmála zoufalému nápisu na zápěstí MEAL KILLS, který si snad nechá vytetovat.
Dneska to bylo příšerné, od rána jenom jedla a to, že tři týdny předtím nejdela vůbec, bude mít určitě negativní dopad na 97 kilo, které váží.
No jo, od zítra snad zas nebude jíst. Protože těch posledních pár dní je opravdu peklo, kdykoliv se nají, je jí tak špatně že chce zvracet. Ale zvracet jí nejde, což paradoxně dopadá tak že je ještě naštvanější a vysílenější než když nejí vůbec a přitom skáče radostí.
To, že je nejspíš Anorektička ji je jasné, ale kašle na to protože svět je jenom ten zlý a jeden. Nic ji nebaví, chtěla by dovolenou od svého života od svého bytí.
Pokud jde o chlapy, ti se jí tak znechutili za posledních pár dní že se jí natáhne na vytoužené zvracení jen si na ně vzpomene. Bohužel, kdyby to fungovalo, tak má před očima neustálý obraz blonďaté hlavy a hlubokých šedomodrých očí.
Ale to ji nepomůže tak se může jen blbě pousmívat své mizerii. Navíc, její nejlepší přítel má taky problémy a ona neví zda za ním zajít. Ale to je zase další boj. Její život ji přijde jako jedna velká roztěkaná kapalina. Nevydrží na jednom místě.
Otevřela si svůj prohlížeč pustila se písničku od nejlepšího přítele a položila hlavu zpět. Ach to zoufalství, kdyby alespoň bolelo!
Povytáhla svoje rádoby upravené obočí a začala přemýšlet o tom, že otec nejspíš tuší, že má problém. Sere jí to mnohem víc než by se dalo očekávat, ale nikdo, už vůbec nikdo ji nemá co říkat. Snad již zmíněný jediný člověk, kterého je schopna poslouchat. Její přítel. Ten je jediný snesitelný v jejím okolí, jediný na koho se ještě může podívat, a slyšet jeho slova. Nepovažuje ho moc za muže, proto s ním vydrží i když si, kdes v podvědomí uvědomuje, že nějakou mužskou podstatu má, vždy vnímala jen jeho duši. Jeho jen jako bytost.
A teď by měla jít na ICQ a vyslechnout si od něj nějaké kázání, ale je tak líná cokoliv napsat. Chce dělat něco u čeho nebude potřebovat mozek, protože to je ta nejhorší věc, která není snesitelná. Být se svojí vlastní hlavou.
Čtení se původně zdálo být docela slušnou volbou, ale pokud je příběh napsán tak debilně, že to nepochopí člověk s IQ 137, asi to opravdu nebude mít cenu. A stejně, řecká mytologie, která se povaluje na nočním stolku je mnohem zajímavější. Ale má tak strašnou nechuť se zvednout a jít cokoliv udělat. Je líná dokonce zvednout hrnek s kávou kterej stojí vedle ní.
Když se někdo ptal jaký bude život, nikdo mu neodpověděl že takle nenávistně nudně líný. Normálně ji to dohnalo, né dohání, dohnalo k šílenství. Musí si to přiznat. Natsuki se zbláznila!

Sadů-Klas!

20. února 2011 v 17:36 | Shagua-san |  POEZIE
To není jest mé bytí,
to jen síla toho blití-
To jen útroby topící se,
 černý kouř zahalil mé plíce.

To nic, jen jídlo špatné,
jenom ticho zrádné-
To je to co naplnilo mé útroby
deroucí se ven skrz zuby.

A pak jsme přišli již,
pocit co je nám blíž!
Tak špatně nám bylo že už víš
že se nikdy dál už nenajíš.

BolesT?

18. února 2011 v 17:20 | Shagua-san |  - Psychadelics
13

Samotný mistr pera, Shakspear, se ptal být či nebýt. To byla a je otázka, na kterou jen tak někdo nepřijde. Jen tak, ani nikoho nenapadne.
Ale když to vezmu tak, jak bych chtěla, většina lidí cítí. A proto jsou. Cítí se šťastni, znuděni, nadšeni či jinné bídné emoce. Ani si neuvědomují, že jsou.

Ale když... Vás někdo zraní..tak si uvědomíte že jste... bolí to tak moc že křičíte bez ran na těle a doufáte, že to nikdy nepřejde. protože cítíte jak vám bije srdce, které nechcete, cítíte jak se rozpadáte na prach a přitom držíte v celku.

a pak si s hrůzou uvědomíte, že čím víc vás to bolí...tím víc toho dotyčného milujete. A to je to nejhorší na tom všem. Milujete aniž by jste chtěli.

citáty z "Knihy"

17. února 2011 v 12:13 | Shagua-san |  POEZIE

Tento článek je  věnován Minoruovi....


pro Gaiu z 10th Febuary:

Prababičko Gaio, Ty mocná, Ty Země stvořitelko.
Mocná Gaio, prababičko nás všech.
Milujeme Tě, ctíme Tě, ochraňujeme Tě.
Tvá láska rozkvétá v našich srdcích-
Velká Prababičko Gaio!

***

Tenha ni butsu no ataezu!
(bůh nedává nic dvakrát/Bůh nedává dva dary)

***
12th Febuary
"Můj milovaný Deníku, má děravá bárko v temných kalných splašcích!"

***
14 th Febuary
Ano? Kde jsi potřebuji Tvoji lásku.
TO ON! TO VŠECHNO ON!
MILUJI HO VÍC NEŽ JI KDY
PŘEDTÍM.
VÍC NEŽ JI!
 Ano, chci tě zpět- odvěď si mne prosím-
Chci moc...-

***

Moje představy se rozplynuly a já zjistila, že to nikdy nebude pravda. Nikdy se to nestane, protože jsem  slabá a hloupá.
Nikdy mne nebude milovat, nikdy mne nebude chtít, ale já jeho vždy. A vždy po něm budu chtít, aby byl šťasten. Chci pro něj to nejlepší a to nejsem nejspíš já.

***

Zvadlá růže, nikým nemilována, umírá hlady po polibcích.

***
15th Febuary

Pak Havran zemřel a ležel na miscce s kornflaky a byl veliký jako moje dlaň.

***

Dotek ruky na tváři-
kolíbání v náručí.
Vlasy světlem rozzáří,
dřevo neskřípe a neskučí.

Není dětského křiku,
není našeho nic.
Jeho pohled pln soucitu-
Nezpraví už pranic.

Nejsme již spolu, jsme cizí-
nejsme spolu, jen bolest.
nejsme spolu opustilo nás naše spojení.

The Worst apanage of parents!
(kresba dvou rodičů chovajících v náručí malou rakev, dokresluje celou situaci na stránce, je to celkem důležitá součást tohoto útvaru.)

***

I'm kissed GIRL!

***

16th Febuary

Chci domů...chci pařit...chci líbat...chci objímat...chci...
Chci přestat mít, takto trapné myšlenkové pochody!

***

"Hele, koukej úplně se mi uštípl kus nehtu!"
"Si zajeď do servisu!"





Láska co se nestala

16. února 2011 v 15:45 | Shagua-san |  POEZIE
mé prvotní obavy z nedokonalosti mého já a mé perverzní představy o vhodném objektu, jenž si nicnetušíc usrkává likér z burbonky (sklenička).


Objal mne a já
položila ruce na jeho srdce.
Nebyla to anonymita neznámá,
i když bolest trhala mé žíly prudce.

Chtěla jsem mu sedět v klíně
objímat ho vším co mám.
Tesáky v krku mém zabořeny silně
v tlumeném světle - není nám okamžik přán.

Úsměv z jeho rtů slíbat.
Dech z hrudi vymačkat.
O nic jiného se nezajímat,
snad jen se nerozplakat.

A jsem zas zpět, na druhé straně-
v čele stolu naproti mé touze.
Rty má opřeny na burbončině hraně,
jen se na mě dívá dlouze.

Najednou vím co nevidím-
realitu hořkou, ale živou.
Jeho rty na svých neucítím,
tak chutnám pravdu sivou.




Ze života

16. února 2011 v 15:34 | Shagua-san |  POEZIE
Každá vteřina dává smysl, a v každé minutě proběhne hlavou něco racionálního. Tohle jse spíše deník než báseň, každý bod a každé slovo je významné.

Lilie spící na stole,
mrtvola havrana v misce
smrt plíživá na kole-
hřbitovní zvonice zní blízce
řádky odeslané příteli,
na platformových kozačkách-
ukradený polibek v úterý,
co se snad nikdy neměl stát-
nesrýmovaná slova básníka
a zuby v těle zahryznuté
nemoc snášet s hrdostí mučedníka
zkrvavené lodičky opuštěny zuté!

To jest ta věta, to jest mé bytí!