Prosinec 2010

Yaoi jako Obsese nebo životní styl?

31. prosince 2010 v 16:43 | Shagua-san |  - Myšlenník

Věnováno Minoru Akitsumi.

54646464
Inu, když je tématem týdne Yaoi, nedá se o tom nenapsat. Vlastně celý kolaps mé mysli, a to kým jsem teď vděčím jen a jen Yaoi. Nevím jestli je to dobře a nebo špatně, ale rozhodně nikdy to nebylo nejlepší.
Vlastně díky tomu, že jsem začala kreslit Yaoi jsem poznala spoustu lidí, spoustu lidí ztratila, ale dalo mi to mého Minorua....protože kdybych se nedostala k Yaoi, nikdy bych nebyla tak hrdá na duhovou vlajku jako jsem teď. A nikdy by mě nenapadlo být pro někoho oporou. 

Pro hodně lidí Yaoi začíná tím, že si stáhnou jedno S-Ai (Shounen Ai). A tady je bod zlomu, protože buď se nadchnete pro tuto mírně zvrácenou romantiku, nebo vás to nezaujme vůbec, spíš znechutí. Pro ty, co to nevnímají pozitivně, bych byla ráda aby zde skončili, dál nekomentovali znechuceně a nenaváželi se do těch, jímž se to líbí. Ale to bych asi byla idealistka, že! 
Ale zpět k Yaoi... Když se vám to jednou zalíbí opravdu nepočítejte s tím že vás to po třech měsících pustí, tohle je strašná věc, je to horší než žvýkačka na nových lodičkách (či Steelkách, jak chcete). A tak jste se prokousali k tomu že začnete stahovat a stahovat. Výborně, skvěle, máte v počítači kolem 40 mega Yaoi a všichni okolo, co to nechápou, si myslí že máte 40 mega gay porna. A pak i vy sami si řekněte: "Fajn, co teď, nejsem nějaká divná/ý..."
Ne nejste divní, opravu ne! Divní jste až v tu chvíli když si řeknete: "Já bych fakt chtěla být taky Gay a zažít nějaké Yaoi Doramasu!"
A když minete poslední vývojovou fázi, zjistíte že i bez Yaoi se dá žít, vrátíte se zase zpět. Nebo jakž takž, protože když zhlédnete veškeré dostupné Yaoi či přečtete, už vlastně znáte téměř všechny obrazy na zpamět a není to to ono...Yaoi je hodně o objevování něčeho jedinečného....co vlastně není tak jedinečné.... je to jen obyčejná láska k životu, láska k lásce... je to něco úplně normálního a vy jste došli poznání, že to je věc, která se stává naprosto všem.
Jen teď víte, že nezáleží na pohlaví, že nezáleží na vzhledu, záleží jenom na tom jak milujete uvnitř a jakými a kým jste... popřípadě kým chcete být. 
 Yaoi wa Ai...*Yaoi je láska*

Mohla jsem psát o tom že S-Ai pochází až z dob Hokusaiových a dřívějších, a jak vlastně všechno vzniklo, ale vím že nemusím, tolik blogů a tolik fanoušků....najděte si to u někoho kdo má čas smolit článek o něčem co si přečetl na blogu vedle. Já na to čas nemám, mám čas přemýšlet a dávat pozor a můj mozek toho opravdu ví o yaoi i historii japonska velmi mnoho, ale ne tolik kolik bych chtěla já. Psát článek o historii by bylo pro mne velmi namáhavé, protože jsem rypna po matce a babičcce a musela bych všechno dohledávat a ověřovat...ať žijí puntičkáři...

Takže k závěru...
Yaoi mi změnilo radikálně život, bylo pro mne obsesí, že jsem bez něho nemohla vydržet, teď je pro mne životem, který mě naučil že jsou si všichni rovni a nezáleží na okolnostech.
Yaoi mě naučilo milovat.... 

Shagua Lucienn Akitsumi-sama

Jak jsme s Anettkou vyrazily ven...

31. prosince 2010 v 0:13 | Shagua-san |  - Shagua diary
Inu tady dnešního temného odpoledne, jsme se rozhodly s mou milovanou Anettkou, že někam zajdeme. Jelikož zbyl ubohý zbytek vánoc a my se rozhodly to dotáhnout do konce a rozházet uplně všechno.
Inu, ustrojili jsme se, do již včera vybraných modelů *Anit trpí akutním nedostatkem inteligentního oblečení tak mi "čoruje" to moje, ale mně to teda opravdu nevadí*. Nu a tak jsme se shodli na tom že pojedem do RedRaven a Nosferatu, aneb co mohou dvě holky dělat jiného než se lajdat po komerčních obchodech s Goth modou.
Anit měla sen o páskových návlecích a já o platformových botách.
Anitka začala magořit už cestou ze Smíchovského nádraží, protože není zvyklá na to chodit jako totální magor, a já jelikož jsem na to zvyklá, sem si přišla fakt divně. Ona asi není zvyklá na extravagantní účes a šílené doplňky, aneb jak si udělat v prostém životě gothky radost...
No a vlastně....to můžete posoudit sami, sice máme dvě fotky jenom v kabátech(protože Anit je líná i fotit...geh!!!) Ale přesto máme dvě fotky...

Shagua-sama

Shagua:
Kabát: Po mé drahé matince *tahle ženská vždy měla vkus, ani netušíte kolik černoty se dá nalést v šatníku tohoto šílence*
Sukně: Aderlass
Boty: těžké ze sekáče *něco jako trojkové steel*
Korzetový Top: sekáč
Paraplíčko: nově nabyté v RedRaven, posléze přejmenováno na Raplíčko protože jsem rapl.


Anettka
Anetka:
Kabát: to je můj skoro handmade, základ byl ze seka, úpravy jsou moje. 
Sukně: Sekáč, jeden z mých dobrých úlovků.
Boty: Po Anit mamce, jsou fakt teplý, teda....s kožíškem uvnitř...!!!
Top: Queen of darkness (je pod kabátem věřte mi...)
A a on drží mého Rapla!


No fotky, jsou ....inu tváříme se tam blbě, ale kdyby jste věděli jak přemluvit Ani k jiný, určitě se nebráním ani tomu ji znásilnit...ehm to by se snad nebránila ani ona....nebudeme to rozebírat.

Když jsme hledaly RedRaven (který blbec našel místo takto nenajitelné by měl dostat metál), nicméně díky Shagunčině kompasu v hlavě (a chytře uložené mapě v Mobilu) jsme to našly.
Chvíli dete po schodech a nevíte jestli tam dojdete, ale po chvíli zaslechnete oslňující tony metalu a víte že jste doma.
Vešli jsme dovnitř a Shagun prohlásil: "Konečně hudba co se dá poslouchat!" a prodavačka se začala smát.
 Nicméně to by jste nesměli Shagu znát, ta hned zamířila k botám a u police (Velký Police) s Demoniema jen se zmohla na demetní:" BOBOoooooooo!", tedy moje zkratka pro boty, když mi vyrazí dech. Nádherný platformičky. Inu hned jsem si jich pár vyzkoušela, inu zjistila jsem že....jednoduše zlatý Steely!!! Opravdu posvěcené steelky. Anit se dala do prohlížení si čehosi, co vypadalo jako kříženec trička a šatů. Pak jsme si prohlížely všechno možné až se k nám připletl takový metalistický prodavač a hned vyzvídal jestli něco nepotřebujeme.
Usmíval se na Shagu tak urputně že mu to oplatila, až se jí začal líbit. Byl prostě rozkošný, ptal se nás ještě třikrát a byl prostě k sežrání (z nějakého divného důvodu si toho Anit zřejmě nevšimla, ale já z něho nespustila oči....geh geh).
No nakonec si Shagu vybrala návleky (nejspíš jako vánoční dárek někomu) a ono zmíněné Raplíčko. Když se jí ptal ten prodavač jestli chce tašku na Raplíčko odvětila jsem mu: "Ne já s tim budu šaškovat hned!" nu a on se smál. 
Pak jsme tedy odešly hledat metro (Location, Location, Location...). No tam jsem šla s otevřeným raplem a vůbec nic mi v tom nezabránilo. Anitce po cestě nějakej cizák řekl že je sexy, tak jsem si ji majetnicky chytla pod ramenem. Přecejen na FB je to Moje...vztah!!!  
Inu nakonec jsme se dobelhaly do Nosfe. Ano oproti RedRavenu, je to vážně veliký jejich výstavka "Bobooooo" mi vzala dech! Nazvala jsem to Schody do nebe. Zaujaly nás pětadvacítkový platformy... a přemýšlely jsme který jiný šílenec kromě hidea pod podhrůškou alkoholu, by si je vzal na sebe...
AG
No a tak Ani, slintajíc na týpka: "On má vlasy jako Criss Angel, já ho miluju!", si vybrala tričko a své vysněné návlečky....já jsem neodolala prstenu od Alchemy Gothic a pak jsme vyrazily domů..
A jelikož mé Raplíčko se mi líbilo, nesla jsem ho hrdě nad hlavou až teměř domů. kdy se na mě Anet obrátila:
"Proč máš furt to raplíčko?" a já "Se snad neopálím, ne? " a jak tak mrzlo  Anit se rozhlédla po pouličních lampách jako po jediném zdroji svtěla...

Tak vypadá můj nový "milášeeek!"


Láska v bolesti

30. prosince 2010 v 10:56 | Shagua-san |  POEZIE
Tve nehty jako žiletky,
do mých zad se zarývají.
Tvé nehty jako žiletky,
moji kůži otvírají.

A mé srdce v dlaních tvých,
krev vytéká -  jak převržený kalich .
Syrové a čisté je,
však nikdo po něm neprahne.

Ošklivý holky mají taky šanci

30. prosince 2010 v 9:44 | Shagua-san |  - Psychadelics
*Kniha 23th December 2010*


Byla jednou jedna holka a ta se jmenovala Jane. Nebyla krásná, spíš ošklivá, měla taky nadváhu a spoustu komplexů. Nikdo ji neměl rád a žádné přátele neměla, jenom proto jak vypadala. A tak na lásku zanevřela uplně. Zůstala sama, nenáviděná se nenáviděla, svět pozoroval z velké dálky a nechtěla nic vidět, slyšet, ani cítit. Nakonec se Jane rozhodla to vzdát a tak skočila z veliké skály a když ji našli, nevěděli vůbec kdo to je, ani jaká byla. Jediný kdo to věděl jsem byla já, a když jsem stála nad její mrtvolou, které byla nepoznatelná, řekla jsem si, že Jane je snad v ráji.
Pokud by v ráji snad nebyla, je tam snad spousta dalších osamělých lidí, kteří se zabili jen proto, že byli sami. Jen proto, že je nikdo neměl rád nebo jim každý den ubližovali. 
A jelikož nikdo nevěděl, že Jane je Jane, tak ji uložili do hrobu beze jména, jen s datem úmrtí. A mě napadlo jediné, když jsem hladila zlatý nápis na hrobě...

Kolik z nás je jako Jane?

Otázka

30. prosince 2010 v 9:36 | Shagua-san |  POEZIE
*Přepsáno z Knihy ze záznamu v den 23th December 2010*



Ztrácím se v tajemných zahradách,
ve složitých osobních záhadách,
v kopcích zasněžených pod bílou hladinou,
v zapomenutých dálkách nad bílou krajinou.

Tam všude já hledám těch pár slov tajných,
v těch pláních sněhem pokrytých.
Kde ticho nerušeně působí,
kde víš že tě nikdo neosloví.

Tam kde než nic jen věčná ledová krása,
mezi kmeny temnými navždy já chci zůstat.
Hledám odpověď v surovém mrazíku,
když do černého kožichu opírají se poryvy větříku.

A znám já vůbec tu otázku?

Shagua Akitsumi - velká prohra tichosti a pocta stínům.

29. prosince 2010 v 23:06 | Shagua-san |  - Shagua diary

2
Víte, když jsem tento blog zakládala, byla jsem jen ta naivní holka co si myslela, že udělá díru do světa. Chtěla jsem jenom psát  povídky, jako moje tehdejší hvězdy(některé jimi jsou až do dnes). Fakt že jsem divná a miluji Slash/Yaoi, či cokoliv podobného, je faktem. Duhová vlajka je pro mne důležitější než můj vlastní Antikristismus (a to si potajmu říkám Lucienn filia Satanas).  A tak jsem začala. Na tomhle webu asi na tři nemístné prohry najdete všechno co jsem kdy napsala veřejně. A Ano, často nevím co si o tom mám myslet, někdy jsem si přišla jako smyslů zbavená když jsem něco takového mohla napsat. 
Nicméně, pak jsem si oblíbila Japonskou hudbu, když se mohu k tomu vyjádřit teď nejlepší jsou prostě 80. léta, (a to že Aunt Sally je fakt úlet). A tak jsem sfanatizovaně vše převáděla na japonsko a nic nebylo tak nádherné dokonalé...znáte to....myslím že mnozí z vás.
A jako každý jsem udělala spoustu chyb, jsou některé které jsou neomluvitelné tak je omlouvat ani nebudu, ale i pár pěkných věcí. Nechápala jsem stejné jako teď to velké nic, můj cíl byla návštěvnost, rozhněvat určité persony, které jsem obdivovala, jen kvůli tomu abych s nimi mohla mluvit. Žila jsem tím, jako nikdo, byl to pro mne svět, kde jsem to mohla být já, a ne ta obézní nevkusná holka, jenž nic neumí. Byla jsem...hloupá a naivní, i když jsem tvrdila že nejsem. Styl, boty na platformě, učes a malování pro mne znamenali víc než cokoliv. Bavit se s lidmi ve stejném rozpoložení, nemeškat se s lidmi jenž v tomto světě nic neznamenali. Nenávidět, jen pro nenávist všeobecnou a milovat protože milují ostatní. Ano byla jsem takové, ovce stáda, co jsem nejvíce vždy odsuzovala, pozička bez mozku.
Ale i takové holky umí jednu věc. Je to temná a zlá věc, jenž ničí životy. A to je láska. Ano milovala jsem na tomto světě jenom čtyři osoby, které nikdy milovat nepřestanu a jen díky hlouposti jsem o některé z nich přišla. Nechala jsem si zničit všechno svou mindfreakspeaker, nebo vlastně sebou.
Vždy jsem milovala Eii, dívku s třpytivýma očima a rychlou hlavou, jenž ve svém světě dokázala mnohé a v mých očích je nepřekonatelná. I když jsem ji ublížila, a vím že to bylo určitě strašné často si říkám co všechno by bylo jinak, kdybych nebyla takový srab, před svým okolím, kdybych byla tvrdá jak sem se dělala. Ne určitě by bylo všechno jinak.
...Pak tu byla Lenne. taky jsem o ni přišla, i když jsem byla ochotná pro ni zemřít, ale netušila jsem jak...Nebudu říkat jaká je, ani jaká byla, či jenom co vím jaká byla ke mě. Byla pro mě vším.
Jistě, je zde ten jenž zaplnil mé srdce zelení a tichostí zenového chrámu. Milovaný a nejhlubší přítel na kterého jsem kdy mohla narazit. Minoru. můj malý přístav naděje, jenž si jednou najde spřízněnou duši a budou spolu šťastní, jediný člověk na kterém mi záleží ve svém pravém slova smyslu, i když mu to nedokážu říkat urputně často, zůstal se mnou, já ho miluji a navždy mu budu za tohle vděčná. je to jediný chlap v mém životě, jenž na sto procent zaručené mé srdce.
No a ten čtvrtý.....to je má schizofrenie, neuvěřitelný zpěvák a přelud zárověň. Hideto Matsumoto. jediný který mne opustit ani nemůže, protože bych ho musela opustit já.
Nu, tak jsem se dostala do toho jaká jsem teď, jsem zalezlá v krunýři, jenž je postaven z černé látky, sledování filmů a nepřítomného života. I tento srdceryvný článek píšu mezi stáhnutím dvou filmů. 
Víte, ti jenž mají blog, mají spoustu práce, se o svého mazlíčka starat, ale ti jenž žijí život tohoto "mazlíčka" jsou na tom bídně.  A pak se to jednou zhroutí a vy sledujete nekončeno filmů jen proto, že u toho nepřemýšlíte, jen proto že nejste schopni myslet....respektive máte v životě tolik bolesti, že se vám "Velké okamžiky" stále vrací. A věřte malé úlety s velkým počtem lidí, opravdu to nepomáhá, těch lidí je nepočítáno a vy s nimi jste jen pro to aby jste zapomněli, a běda těm jenž si vás oblíbí protože jim ublížíte. protože jste hrouda kyslého krému, ze kterého nikdy cukroví nebude.

Mě také jako každému blogerovi jeho blog něco vzal, ale i něco dal...dal mi jak bolestné rány, tak místo kde dokáži žít, obojí je sladké a krásné....i když má každé základ úplně jinde.

A za celou tu dobu zpomenete, na tu nejdůležitější věc, co pro vás vždy znamenala svět a pro co vlastně přežívat...

jenom, tiše poslouchat....a vžít se do tonů...

MY EYES LOVE YOU

Please, Do not hide- behind your eyes

16. prosince 2010 v 22:05 | Shagua-san |  POEZIE
Prosím neschovávej se za své řasy,
za ofinu a prameny, za své vlasy.
prosím neschovávej se za nic,
když já vím že chceš vědět víc.

Otevři víčka a uzři svět,
vím že chceš jen nevidět...
prosím ale pohleď- všichni stejní.
Jak vejce vejci- ustrojení.

Normalitní společost- zalepené oči.
Jako malé opičky- nacvičené řeči.
Ale ti jiní mnohdy kamenovaní
otevřeli oči a odsouzeni za to že znají.

Miluj dál, neobávej se stát,
plakat a nebo naopak se smát.
že žiješ buď ty umělče velmi rád,
a zpívej, i když nejsi zrovna mlád.

Svět nepočká, tak teď...
Please don´t hide behind your eyes

Hideto matsumoto

Mind freak speaker...

16. prosince 2010 v 19:08 | Shagua-san |  - Psychadelics
*Edited*

25
Vždy jsem snila o tom, býti hrdinkou. Vždy jsem chtěla být ta, co má nějakou sílu, kteráněco umí nejlépe. Ale jediné, co se mi kdy povedlo bylo to,- že jsem věřila. Věřila jsem v sebe, v lidi a ve všechno ostatní.
Když totiž v něco věříte, přijde to....Vím to.... Dříve nebo později, ale zaručeně to přijde....věřím v to a vždy se mi to vyplatilo, když moc v něco doufám splní se to, ale musíte dát bacha...Vesmír nefunguje jenom na dobré věci, hlavní je dát si opravdu pozor na to co si doopravdy přejete, mohlo by se vám to totiž splnit a nakonec by to nemuselo být tak uplně hezké.
Tak jsem si i já říkala, že je to fajn... že teď mě nikdo neotravuje a mám čas jenom na sebe, bez výjimky jsem všechny vyloučila z komunikačního kruhu, až na pár nezbytných. Jsem v klidu a zase nacházím sebe, a to kým jsem.
A k těm Hrdinům....nepřijde mi že by v této době mělo cenu být hrdinou. Můžete být hrdinou v něčích očích, ale ne v očích všech. Kdyby se teď někdo převlékl do kostýmu superhrdiny a někam vyrazil, tak se mu buď vysmějou nebo ho zmlátí. A jak tahle bezpáteřní společnost vřele funguje.
Nehrajte si na hrdiny, nezachraňujte ostatní, je to jediný způsob, jak zachránit sebe. Vaše hrdinství přijde v očích vašeho nejlepšího přítele, přijde v tom když zjistíte, že pomáháte i drobnostmi.
Hrdinství je v tom, že přijde přítel a vy ho obejmete a víte, že vám na něm moc záleží. Nemusíte spolu mluvit ani se vidět, ale hlavní je, že tu jste. Vždy pro něj.
Peklo mysli se probouzí jen tehdy, když jste sami... A...tiše se plíží, když sami nejste, ale když si vzpomenete na někoho na kom Vám záleží Mind-Freak-Speaker(šílentsví) nemá šanci...
Hlavní je aby jste to byli vy, ne náhražka naprogramovaného kusu hmoty, který pečlivě zapadá do systému Lega, podle kterého se řídí naše společnosti a vše...žijte, prosím všichni žijte...ale každý sám za sebe, vzhlížejte jen k sobě, nikoho než sebe nemáte...a to je to hlavní.

Hide Ghost

10. prosince 2010 v 20:11 | Shagua-san |  DESIGNY
Nový Design s hideem, jelikož sem si zase oblíbila nějakou jeho fotografii, tak jsem si předělala i design, takže, doufám že se na těch pár dní bude líbit než udělám něco zase nového.

Undead hide

Vitae Mortis

10. prosince 2010 v 17:39 | Shagua-san |  POEZIE


V černých verších se krčí strach
a mé srdce bije na poplach!
Tichost bytí, jeho moc,
podtrhuje jen černá přítomnost.

Vidím jeho a má v ruce nůž,
Tak zabodni mne! Můj sne už..
Nenech trpět tu zkaženou,
ošklivou, láskou nezasaženou.

Ukonči to trápení,
neodolej mámení,
Jenž ti chci v sobě nabídnout.
Mé srdce ledové, čepelí ostrou kout.

Ach ty, kráso světa rozlehlého-
vidím jeho, pobledlého.
dvě oči za černě-havraními vlasy,
zabije mě a nebude mi spásy-...

Živote můj jak jsi, ve své zlobě, krásný!

Válečnému Autorovi

9. prosince 2010 v 11:44 | Shagua-san |  POEZIE
Snaha opravit všechny hrubky kterých jsem si všimla....byla doufám úspěšná a tak...jen jsem dysgrafik a psala jsem to ve škole asi v deseti minutách takže....když-tak...napište co tomu schází...


Ruce mne začínají zábst,
po těle mi běží mráz.
Přitom noc je teplá,
jen ta mlha chladná,
která se plíží kolem mrtvých
vysává jim život skrytý.

Mrtvoly slábnou a jemně se chvějí.
Jen teplo a život, budoucnost chtějí.
Umřeli jsme, mrtvi jsme
a je nám tak nádherně,
že ta krása roste jako štěp,
do srdce nám řeže stejně střep.

Jsme vojáci mrtvi a neživí,
černých dálek plané přísliby.
láska vyprchala z nás,
v srdci zbyl ztuhlý mráz.
Těším se na vás po dlouhé době,
ve hromadném, anonymním hrobě

Tak chutná válka.
Tak chutná děs.
Taková je černá dálka.
Na krajnici jedovatý vřes.

Beuty Art....neboť trocha naturalismu....

7. prosince 2010 v 22:43 | Shagua-san |  - Psychadelics
Napadlo mě, že hodně poslední dobou zbírám z netu zajímavé fotky, od ruzných autorů, ahlevně mám takovou dekadentní zvrhlost v posledních pár týdnech tak mne napadlo se podělit o má oblíbená dílka....mých oblíbených autorů....


Two boys like one

....the water
glassgarden

intisimi
rare

Jsou to nejlepší z nejlepších....tedy alespoň můj výběr....miluji tyhle fotky velmi obdivuji jejich stvořitele...je to druh genialismu....

Soreda~ watashi wa maho...!

7. prosince 2010 v 22:18 | Shagua-san |  - Psychadelics

Co si vlastně myslíte o písničkách....tedy...když posloucháte jak posloucháte hudbu, já bych to osobně trochu rozdělila....na pár věcí...

Takže že posloucháte jenom tak a nic vám neříkají slova, jen se vám líbí hudba a melodie...
Ráda bych se takto uvolnila a poslouchala...jeden z pár důvodů poslouchat Drum'n'Bass....tedy ne vždycky....Ale když vás štvou slova...

pak tu je další sorta hudby, kdy to posloucháte, protože máte nějaký vztah k něčemu externímu...Třeba někteří metaláci poslouchaj Blakoš i když tomu nerozumněj a pak prostě můžou říkat že jsou drsný...ale přesto nemaj ani páru o ničem, co je v textu...Nebo třeba to poslouchaj jenom kvůli tomu že to pochází z nějaký země, nebo tak něco...

Nicméně...další co mi přijde...je taková hudba, kterou si oposloucháte a pak melete nějaký sračky a snažíte se zpívat, i když vůbec třeba nerozumíte textu, ale je to něco jako snaha už se do hudby zapojit...což na jednu stranu chválím, protože takle to začíná u většiny oblíbených kapel které se vám líbí...gege..

Ale pokud jste jako já...nebo respektive jako já a většina muziky co poslouchám...Se jí snažím do puntíku porozumět....učím se texty z paměti (jelikož můj hudební hluch a hlas chcíplého skřivana si může připočíst k dobru jedině a pouze celkem slušný rytmus)...ale jsem šílená a většinu textů mých oblíbených kapel znám nazpamět a pak se mi určitě stává že se dokonce pokusím o nějaký hlasový projev, ale pouze v případě že v blízkosti neni něco, čemu by to mohlo nenávratně poškodit sluch.

takže závěr tohohle mého myšlenkového pochodu je nulový, ikdyž to tak vezmu a vrátím se k začátku.....což stejně nikdo nebude vědět...
Víte kde se zpívá (dámský vocál): SOREDA WATASHI WA MAHO...!
Je to můj oblíbený popěvek....i když nesnesu ženský hlas....

We all want to be like hi...him...maybe only me!

7. prosince 2010 v 21:48 | Shagua-san |  - Myšlenník


Hideto matsumoto
Shagua Akitsumi- Nu ta holka, co sem občas přijde...Ta jenž není nic a nikdo, nikým nechce ani být. Možná vlastně já...Stejně nevím kdo já jsem takže to je jen další žvást v pořadí tisícího myšlenkového pochodu jenž mne trápí ve dne i v noci.

Víte, prošla jsem si něčím, čemu říkám temná fáze. Nebylo to tak zlé, jako obvykle, ale spíš to bylo jen o tom že se mi nic nechtělo, mnohdy jsem ani nepustila počítač, když už jsem něco šla dělat tak jsem si radši stáhla film než abych něco dělala doopravdy a je mi docela líto že to tu zanedbávám.
I když to čte jen tak .....no skoro nikdo a mne to netrápí....jen mám moje místo...

Only my space...SPACE....ano...místno nebo vesmír...ne tohle je samotná odnož vesmíru samotná trýzeň samoty, samtné sladké hrozny kyselho šílenství a ano jsem šílená, ale zbožňuji to.
Někdy si sice stěžuji na to že jsem sama, ale je to docela hloupé. 
Sama jsem na světě nejraději nejraději jsem svým soukromým vlastnictvím, nejraději si povídám se sebou, mohu si vlastně dělat co chci když jsem sama. Je to pro mne, jako život, ale ne ten, kdy se ve jménu hlouposti objetujete pro druhé, což je ztráta času. Je to ten život, který si užíváte, jenom kvůli sobě. Je to moje chvíle, jen čistě moje a ničím pozměněná, jen má. Jen můj osud....
Sebe nenaštvu, tedy, taky naštvu, ale sebe nedokáži nenávidět, miluji sebe, miluji samotu ale miluji i lidi, jen nesnesu když se kolem mne začne něco stahovat, něco stálého, ano vyzerá to skvěle, ale není to tak a já utíkám, zdrhám jak nejrychleji umím a přesto se do toho pouštím znova a znova.

I teď mám svojí oběť, můj objekt, moji vizi. s rudnoucíma tvářema a šedavýma očima. tu prchlivou tentokrát...ale co mám očekávat od ostatních...jen opovržení, nebo podporu v přehnané poze....ale někoho jsem po dlouhé době potkala a ta mi připomněla  jaký je to vlastně zase žít, že žijeme stále dál....
Ano přesně potkala jsem Yuri. Osobnost se zválštním smyslem pro humor a nadáním. vždy když ji vidím...cítí se i mé ledové srdce živé bez zábran a tak bych vlastně ji chtěla poděkovat, na to že když jsem šla kolem zařvala na mne "Shagu!!!" bylo to krásné....celé dvě krásné cigarety a ujetý autobus....rozkošné...připomněla mi něco co musím dokončit....

A v neposlední řadě jsem si včera uvědomila jednu věc....
I LOVE HIM and I can not imagine life whithout his existence....my lover in fades...my lover in Death!...(kdo neumí anglicky přihlašte se *Shagun-desu hrdě zvedá ruku do výše*)