Říjen 2010

Pro přítele...D

26. října 2010 v 21:51 | Shagua-san |  POEZIE
Pro jednoho velevýznamného člověka, co se snaží být Dark'n'Evil, ale je naprosto dokonalý a uchvacující osobnost...není tuctový, nedá se zařadit...je jedinečny....pro tebe D!



Pod širákem s krempou
dvě oči záhadné.
Na krku žíly tepou
a vlnité vlasy nádherné.

A ten potemnělý výraz,
jen obočí svraštěné,
když zahlédneš naráz-
Jeho myšlenky vražedné!

Jen co už si myslíš,
že vytasí svůj kvér-
ale ty se mýlíš,
tenhle kluk je fér!

A podání štíhlé ruky...
Na tváři usměv,
i když trochu bez záruky-
Přec zažene tvůj hněv!

Jo tenhle kluk je fér

Jsem štastná, že Tě mohu nazývat přítelem, protože pro mne mnoho znamenáš, i když se neznáme od počátku věčnosti. Jsi speciální, protože umíš rozesmát i temnotu a zlobu, umíš zahnat chmury... Když na Tebe ve vzteku vyjedu tak pokrčíš rameny a počkáš až mě to přejde...
Jsem ráda že tě znám a mohu s Tebou trávit svůj čas, jsem štastná že jsi. A hlavně, že nejsi jiný než Ty, jsi jenom Ty a to na tobě tak strašně zbožňuji. Buď prosím i nadále sebou, rozvíjej svou podstatu a buď stále fér a tak kouzelný jako jsi...
Jen pro Tebe D. a pro nikoho jiného!

Shagua Lucienn Kibet Dixie Natsuki Koisume Akitsumi-sama

Yellow Forest

25. října 2010 v 17:37 | Shagua-san |  POEZIE
V lese...tam kdes....v lese kde to nejvíc miluji je jediná lavička, ze které se dá pozorovat celý kraj... Tedy kraj ten kousek světa ve kterém se odehrává moje nuzné bytí...


Proč měla bych stát nad hrobem,
když vyřešila bych to jedním skokem?
"Poraď mi, strome dubový-
řekni to, co nikdo nepoví!"

A šedá oblaka nad obzorem válící se-
Já je vnímam, skrze své plíce...
a stromy dubové tu rostou
osvoboďte moji duši prostou... 

Suchá tráva kolem šustí-
Čekám krev, až se z ruky spustí
a vpije se dozemě vyprahlé...
Třeba vzkřísí květy uvadlé!

Oblaka moudře plují nad krajinou
propast zdá se jen trhlinou,
tak neváhej a skoč bídníku..
jen tak dál, nasedni do mého dostavníku-

Ku smrti království v žlutém lese,
Dostavník, klopty klop, už se třese.
"Vezu si pocestného na palubě,
sebevraha co skončil v hrobě..."

Ve smrti a temnotě setká se s paní svou
jenom mě jeho city podlehnou
V temném žlutém lese kdes
tvým tělem probíhá jen strach a děs

"Smrt vybral sis sám a tak
přestaň už věřit na zázrak
teď tě čeká osudu horšího než tam
kdes měl, tam kde to znám..."

"Jsi můj bídníku..."
v žlutém lese....
už je sám...
Na palubě dostavníku...
strachem se třese...
a jede k nám!

4164664646

Postřehy z mé tiché temnoty II.

21. října 2010 v 12:20 | Shagua-san |  POEZIE

Postřehy z tiché temnoty...jsou vlastně posžtřehy z mého deníku, který stroze nazývám kniha II...a je to jakýsi průřez jen nedokončenými dílky či malými názory, které stojí za zmínku...nemají spolu časovou souvislost a některé se vyskytují v knize měsíce zpět....

špína za nehty nahlodává moje vlastní bytí a vibrace telefonu rozechvívají moji duševní sílu.
Hořká pachuť čerstvého vzduchu mě tráví zevnitř vklidu a pomalu, jako by to měla předem napsáno v protokolu....

***

Někdy to zní jednoduše.
Možná někdy trochu suše.
když tvrdím, že slyším hluše!

***

Tvé tělo v temnotě drahé
já pomalu objevím
zlynčované tělo nahé-
zdali já ho ušetřím?

Světlem temnoty
jsem již řadu let
a čekám až přijdeš ty
možná tě chci hned

***

BEUTY
INTELIGENCE
WORK
SUCCESS
HIM
*girlie wishes*

Mé srdce jako Jablko...

21. října 2010 v 12:06 | Shagua-san |  POEZIE


Mé srdce jako jablko
hodně je potlučené
Mé srdce jako jablko
v mých náladách uzavřené

Mé srdce jako jablko
s nahnilou stranou
Mé srdce jako jablko
mou jedinou branou

a je to ještě daleko
tam kde křičí vrány
A je to ještě daleko
na všechny strany

Mé srdce jako jablko
má hrádby vysoké
Mé srdce jako jablko
sladké a široké

Mé srdce jako jablko
život může dát
Mé srdce jako jablko
stále se může smát

A je to ještě daleko
k tomu abych cítila
a je to ještě daleko
bych na cestu ti svítila

A je to ještě daleko
ale já vidím jasně dveře
a je to ještě daleko
než dopadnu z vysoké věže

Mé srdce jako jablko
oloupané bez slupky
Mé srdce jako jablko
rozkopané na cucky

mohlo by býti tvé?

Slzy ztracené v nebi

17. října 2010 v 23:06 | Shagua-san |  POEZIE
Slzy ztracené v nebi
zvonivě padají dolů 
zakořenit dají v zemi
tisícům mrtvých stromů

A ztráta mojí lidskosti
mnohem více bolí
kvůli pocitu blízskosti
proč stále vedle mne stojí?

Smrt popsána krví rudou
skrze zápěstí jak pergamen
Zvrácená na svoji práci hrdou
krev stékajíc jednotný pramen

Slzy ztracené v nebi
Zvonivě padají dolů
Kdes mračnu mezi
čtvrceny dozvukem hromů

Slzy ztracené v nebi
jako smutek můj

Krátké a paskvilní

16. října 2010 v 21:01 | Shagua-san |  POEZIE
Nezdravý myšlenkový pochod mého malého já, věnován nejspíše Rethovi...-

V šedavém odpoledni se zračí strach,
kdo asi bude náš potulný vrah.
Jak splín procházející naší duší,
co víc proniká do ovzduší.
A nás nezachrání ani slunce svit,
K sakru všichni nechejte nás žít....

Uvnitř hlavy myšlenka probehnutá,
nahá, rozcuchaná a bez bot zutá.
Vidím v dáli osud ten,
jenž jediný má být zachráňen.
Příští věc- smrtka bude žít
a tak mi svůj náhrobek budeme mít...

Ukradené obětí
a na krku dech.
a pak v zápětí-
můj poslední polibek.

O Štěkně a dalších událostech...

16. října 2010 v 20:04 | Shagua-san |  - Shagua diary
Jak jistě víte a tušíte, je sobota. To opravdu není nic objevného, ale bylo to docela netradiční...přijela Štěkna. Od té doby co přijela nepřestala ječet jako hornická siréna, alespoň že občas chvílema zaleze do myší díry(kancelář) nebo do věže(její pokoje). Jinak je čím dál nesnesitelnější, ano ale v něčem má pravdu to říkám pořád, ale ...má holka blbé to, že její empatie je asi tak vřelá a rozvinutá jako kra, co potopila Titanic. měla jsem jediné štěstí, že tu dneska přespal Reth, jinak bych se asi oběsila na vlastní nenávisti. Jo jo, Reth, to je takovej ten typ člověka, se kterym se prostě cítíte fajn i když máte oba splín, popřípadě nějaké jiné emoční nevyrovnanosti.
Mnohdy si říkám, čím to je, že se se mnou baví, ale možná asi doopravdy budu zajímavá a vtipná.
Ale zpátky k Štěkně. Když Reth odjel a rozloučili jsme se, já přišla domů a vykoupala se, ke mě nalítl Štěkající Tanker (Ne že by anorektička byla tlustá to opravdu ne, ale kdykoliv má nějakej názor ostatní prostě převálcuje( a začal do mě rejt, jak kdybych o tom všem nevěděla.
Čím víc se na ní dívám tak, že bych ji ignorovala, tím víc se její Screemo zvyšuje a zvyšuje. Pak se divím že jí nenapíchnou na technopárty, jelikož by zaujala pozici celé jedné reprákové stěny.
No poslední dobou zaručeně zjištuji a potvrzuji to, co mi došlo tak před půl rokem. Je to zasranej Egoista, zahleděnej do sebe. 
Není tady celý týden a jen, co přijede umí jenom kritizovat. Ano, přiznávám, bordel tu byl naprosto nesnesitelnej. Ale to ji neopravnuje mě seřvat tak že skoro brečím, aneb co maminka myslí tím, že se snaží abych byla štastná....takže nakonec na ní řvu ať vypadne a dá mi pokoj.

Načechraná...-

14. října 2010 v 11:49 | Shagua-san |  POEZIE
Načechraná krása,
myšlenková skáza...
Jak starožitná váza.
Radost z života jen hlásá!

Lolita krásná cukrová,
jak panenka unilá.
Ve středu je zahnilá,
když sebe jen ráda má...

Neočekávaně vtipné události...-

14. října 2010 v 0:59 | Shagua-san |  - Shagua diary
Víte, můj život se každým dnem mění. Tiše umírají další a další minuty pod mými prsty. Já tvořím, abych mohla říkat, v tento čas jsem něco dělala. Abych se mohla chlubit svými zvyky, a tím jaká jsem. Zjistila jsem, že ač jsem hrobníkem svého ega, jsem stále jeho věrným sluhou.
Víte je zajímavé, jak lidi se trápí. Trápí sebe jenom proto, že si myslí, že někomu ubližují tím, jak se chovají. Většinou jenom nechápou to, kým jsou. Většinou nevědí, co chtějí a nezajímá je to. 
Já se hodně často divím. Divím se tomu, jak mohou být lidé a bytosti naivní, když jde o něco, jako jsou city. Poseldní dobou jsem se hodně bavila, tím že se oběvila bytost, které záleží na tom, co cítím, což bylo v rámci mojí vlastní sexuality, docela neobvyklé. Nikdy jsem se nazajímala o to, co většina cítí. Někdy, když mi záleželo na jednotlivci, tak ano, ale normálně, jsem si kopala hrob pro ego. 

Život se nějak mění, lidé se mění. Hodně si teď uvědomuji, jak je všechno pomíjivé. Odsoudíte člověka za to, že si chce užít okamžik, že chce zapomenout na realitu, protože je těžká k žití? Já ne! Já podporuji všechny lidi, kteří se nebrzdí. Jsou spontální a chtějí takoví být.
Možná utíkám do tohoto ráje, nic nepříjmání, kvůli sobě, či před sebou...- Možná neutíkám, a jen jsem taková. Ale jedno vím jistě, prostě některé věci dělat chci a některé ne. A když chci tak musím- to mě naučila Dokonalost-sama slečna, která pro mne znamenala život! Když tak přemýšlím o její Dokonalosti, příjde mi to až vtipné, jak život a všechny jeho nástrahy pobírala ona. Dřív jsem si přišla stejná jako ona, ale nejsem, popřípadě jen v některých věcech. Tedy, když nechci na ICQ prostě nejdu. Nechci odepsat, prostě neodepíšu. 
S mým Rethem mám takové...pořekadlo, spíš je moje, ale nějak jsme ho začali používat spolu. FUCKIN' ...
Občas mi přijde, že tohle vystihuje všechno a je to čistě Shaguistický přístup. Kašlat na okolnosti je docela zajímavé. Občas vznikají zajímavé situace, ale teď jsem si vzpomněla na jednu zajímavou příhodu, co se mi stala ohledně Retha.

To Reth u nás přespával a Štěkna (Matka) přijela pár dnů po tom. Když se nebohého životně vyčerpaného Shaguíska ptala, jako správně starostlivá Štěkna, co s Rethem mám, z naprosto vyčerpané Shagu mohla vypadnout jen jedna věc...
"No co by jsme spolu asik mohli mít...no přece blbé kecy!"
Tvor od přírody štěkavý zmlknul a odešel a já se tomu dosud směju jaké to je, když vaše vlastní matka něco nechápe, a neví proč.

Inu ona Štěkýnka, je někdy otravná, ale to neznamená, že by neměla pravdu. Tedy samozdřejmě, že ji nemá, ale někdy jsou chvíle, kdy se dá využíti jejích moudrých(i nemoudrých) rad celkem spolehlivě. Copak bych mohla neuposlechnout jejích rad...
Nu, kdyžbych to brala kolem a kolem, ona je prostě Pilíř Světa. A tím bude, Hard Core jí bylo to vysvětlit. (Pro ty, co nevědí přesně, co je to Pílíř Světa, je to jen převzatý název pro někoho, kdo nemá magii, naprosto beze stopy...Mě se zalíbil tento název, je takový úderná a tak to říkám, ale stejně dobře můžete říkat i neobdaření, nevidoucí, bezvěrci, či vtipně Mudlové- dle HP a JKR)
No prostě já, jako Magik (občas i Magič) mám občas problémy netradičního ražení...Pochopte, a to mi nemusíte věřit možná jsem fakticky jen magor, když vidíte bandu dvaceti duchů, jak se za váma plíží, jako by jste byli celebritami a oni stalkery, neni to fakt příjemný. Pak se občas probouzím a nevím kde jsem, popřípadě dělám divný věci, či mluvim v Původním Jazyce, což spousta lidí nechápe už vůbec.
Štěkna si umí vytipovat přesně ty chvíle, kdy mi zrovna do zpěvu není a hustit do mě s realitou.... je docela zajímavé ji poslouchat, ale když vám za pozadím stojí démon, není to nic příjemného.
A v takové chvíli vysvětlujte Pilíři Světa, že je Pilíř! Nakonec to končí roztomile zařvanými slovy: "Já nemůžu za to, že mám magii, a že ty jsi zasranej PILÍŘ!!!" 
No jo, má milovaná Štěkna mě pak nazve bláznivou, či doporučí správného psychiatra a jako po každé hádce jde uklízet.

Občas si říkám, že život je fakticky těžkej, ale někdy je proč za to žít, a co za to dát. I za Štěknino štěknění jsem velice vděčná, přičemž si v tu danou chvíli říkám, jak ji nenávidim a myslím to naprosto vážně, v takvých chvílich, kdyby moje vnitřní Natsuki nedržela otěže nad bláznem, tak jí fakt zakuchnu kuchyňskou kudlou.
Ale ze všeho nejkrásnější když mi Reth dá ruku na čelo a já mohu cítit jenom jeho dotek, je to rozkošné... a uvolňující, to je něco, co jen tak někdo neudělá, pro Shagu...a v těhle chvílích si opravdu život užívám. Ale nikdy to nepřebije to, že ho stejně nesnášim. 

každé utrpení jednou skončí a každá věc jednou pomine

Sexismus v básni...-

13. října 2010 v 21:02 | Shagua-san |  POEZIE
V básni uzavřený sexismus,
naplnění mého nitra

rty, polibek, horkost, vlhkost hloubka...
Oči, řasy, pohled, rozšířená zornice, slzy...

V tu chvíli není rasismus
Ani myšlenky na zítra 

Ucho, sluch, vzdechy, milost, dech...
Ruce, hlazení, hrubost, cit, detk rtů na oční víčko...

Nic tu není čas neplyne
Páč myšlenka na budoucno
všechno tady zabije!

 Nechty v zádech, kousance na krku...
polibek v hloubce, naplnění lůna..

A příští pohyb - extáze

Bílá vršina-
Nevědomost pohybu-
tímto to začíná-
v tvém náručí zahynu...

Můj malý Erotismus...-

Mít srdce...-

12. října 2010 v 21:51 | Shagua-san |  POEZIE
Mít srdce z kamene,
velmi jednoduché je...
Když krev jak z pramene
prostě zamrzne.

Avšak s každým citem, 
který ti skrze zeď uteče,
Kapka dopadne na zem-
krev slupkou proteče...

Zamrazit ji musíš rychle,
a uzavřít ji dovnitř,
než ucítíš někdy příště,
citů vroucích příliv.

A nakonec tvůj otvírač,
prsten s černým kamenem.
Pomůže ti pozavírat-
Co jest tvým osudem...

Bratře!

11. října 2010 v 20:56 | Shagua-san |  POEZIE

V temných mých myšlenkách a snech,
Ty si v klidu a pokoji zahyneš.
A bezvětří odvěje tvůj dech,
k cimbuří, co obrůstá mech.

Poslední nádech stvůry- vlkodlaka,
a když rozjasní se oblaka.
Proč hanebný pocit mám v srdci?
Zabila jsem zrůdu, netvora přeci!

A najednou já se zalykám a vidím.
Už vím za co se tak stydím.
Bratře můj v té krvi rudé nelež,
Neříkej, že kvůli mé hlouposti zemřeš. 

Tak objímám tělo bezvládné
a klidný výraz ve tváři jeho nádherné.
Donutí mne čekat ba, co víc.
Obětovat sebe v žáru slunce - tisíce svíc.

Jsem prach a vítr odvál mé tělo
i jemný dotek rtů na čelo.
Až dojdou sem k ránu nevědící,
uzří naše těla vedle sebe umírající.

Snad dozvědí se, že každý má co ztratit,
že za své chyby se musí platit.
Že všechna bolest zůstává v naších srdcích
i ta po mrtvých padlých předcích.

Sbohem Bratře můj již v dáli,
vždy vzpomínám jak jsme si spolu hráli
a teď tu zemřeli jsme vedle sebe.
Snad se nám otevře společní nebe...-




Jsi jak motýl bez křídel.

11. října 2010 v 20:34 | Shagua-san |  POEZIE
Pro všechny, kdo se nenarodili úplně ideální a pro ty co nemají sílu bojovat...Já ve vás věřím!


V těle mrzáka zraněný duch
a jeho zraněnost vyšla na povrch.
A ta krása z něho přímo line,
pro srdce z kamene sám zhyne.

Nebýt jako ostatní zdá se prokletím,
Ale záleží s jakým to bereš pojetím.
Nesmíš si to díte zlé k srdci brát.
Ono si umí s krutými slovy hrát.

O krásu, jako květinu, musíš pečovat.
Své myšlenky a sny nepodceňovat.
To, co jiní nevidí drahokam rudý pln.
srdce své neztrať do davů vln.

Drž své srdce v rukách pevně,
i když tě společnice  láká jemně.
Drž je pevně ač nezaslouží si nikdo,
do světla krásy moudrosti příchod.

Ty mrzáku jenž jsi krásnější,
než hloupá holka někdejší.
Tvá krása trvá tam uvnitř v dáli,
nejsou nikým aby za to stáli.

 Modrost vychází z očí kdes,
nikdy z krásy zevnější přeč.
Spousta krásek život jednoduchý má,
dík tomu ho ani nepozná.

A proto láska tvá čistší je,
protože krása jednou zahnije.
A když udržíš zdravé srdce tvé,
my ostatní  tě čekáme zde. 

Jsi pro nás rytířem bez zbroje,
a přez to ses vydal do boje.
Tak bij se pro svůj nuzný život
i když zdá se být jen motýlí bzukot.

I motýl bez křídel někdy vyhraje svůj boj!


Jsi ty má....???

11. října 2010 v 19:52 | Shagua-san |  POEZIE
Jsi má Gothická víla.
Jsi můj meč i štít.
Jsi má vnitřní síla.
Jsi můj důvod žít.

Ty krásko dlouhých nocí-
Ty s hlasem anděla.
Ty spěchající ku pomoci.
Ty kdybys jen věděla.

Má radost v tobě.
Má šlechtično krvavá.
á jsi věčnost v hobě.
Má hrdinko úžasná...


Napsáno pro Nitrin, z čisté lásky k její podstatě!

Poupě v Luně...

11. října 2010 v 19:43 | Shagua-san |  POEZIE
Ach ta vůně- ta vůně
poupě téměř rozkvetlé.
Stále spící v lůně
Probouzejíc se ve světle.

Rudost krvavá,
jak stydný líc,
Zrod ta chvíle zázračná.
V jemných plátcích mládí skvíc.

A poupě hrdě kvete dál,
vypnutou má hruď.
Dítě mladé - smíchu král,
ty cyniku mládí neodsuď.

Však mladost krásná,
jednou vyprchá a zmizí-
až dospěje do světla jasna,
zůstane jen vůně ryzí!

Postřehy z mé tiché temnoty.

11. října 2010 v 19:27 | Shagua-san |  POEZIE


"Měsíc je jediný,
který tuší
komu patří jakákoliv z
vesmírných energií,
a čí je jská
magie a tiše 
rozhoduje o všem,
co se týká 
KRÁSY!
Přesto ho mraky překrývají...-"


***

Slepá ignorance,
tichá tolerance-
hnusná jest substance.
život nám uštěsřil kopance.

***

Který bůh mohl být tak mocný že podle něn vše postaveno jest.


***

Slzy padají do deště tiše,
očekávám další řez příště!
až milovat někoho budu-
zas si přijdu hnusně v čudu!

***

Dobro a zlo, v tichosti mé duše-
rozdílu není, kdo naslouchá hluše.

***

Vzpomínám na něj a nechci  uvěřit jak je to možné. Jeho dokonalé oči, rty a medový hlas.
Smutek slzy, které kanou po jeho tvářích, přináší potřebu. Potřebu najít v obětí teplo.

***

V mysli tiše probouzející,
na Tebe jen ukazující.
Mé druhé já, ty osude-
kdo moji mysl dobude.

***

Ranní káva umírá ve svítání barev.
Potřeba utichá když zavře se rakev. 

Ebony dressed...-

11. října 2010 v 19:15 | Shagua-san |  POEZIE
Tichá krása oblohy noční,
jak hvězda strnulá.
Zaříkávat svoje bytí započni.
Jsi energie nádherná-

Oděna v černé prapory,
Smutek ve tváři se zračí.
Očima zavřenýma odstraní zápory,
v nočním lese nahá tančí.

Ta krása přírodní,
nikým neudělaná.
Čistota záhrobní,
lákavá a neodolatelná.

Dokonalost nedokonalá,
čistá jak černá lilie
a krásně neuvěřitelná.
Jak vlk v dálce zavije. 

Dobrý den drazí...-

11. října 2010 v 19:10 | Shagua-san |  - Psychadelics
Dobrý den mí drazí, kteří sem nechodíte a nemšekáte čas s člověkem co sem moc věcí nedává. Poslední dobou toho bylo tak moc že vám to nemá cenu ani říkat, ale dnes mne popadl tak hnusný splín, že nedokážu odolat svému blogu a nepošpinit ho svou hnusnou náladou.
Víte , když je někdo na dně, pozná to až teprve dole, někdy se však stane výjimka a člověk na to dno vidí, tehdy jste ještě víc v hajzlu než když na tom dnu jste.
a tak si pustíte Anorexii Nervosu na plné pecky a snažíte se nemyslet na bolest za kterou si můžete sami samotincí.
A tak si říkám stejně je to jen "Fucken life"...ne celé to vystihuje slovo "Fucken' " ....myslím že jsem přišla na další význam tohoto slova.