část I

15. srpna 2010 v 1:06 | Shagua-san |  - Za měsícem
Z tichého světa mých myšlenek se vám hlásím s trochu homosexuální*takže hodně* povídkou inspirovanou lolitasvětem a jiným vnímáním reality. Navíc jsem tam nacpala upíry a brolitku,,,ale nebudu vám přece říkat všechno, neopravovala jsem to*první díl, číst to po sobě nechci...tak si to užijte!
celá povídka je homosexuální, v některých částech bude od osmnácti let, ale na to všici stejně kašlou...ošklivé a urážlivé mažu...



Část I.

After the moon
Byl jeden vysoký člověk. Co člověk upír. Měl dlouhé černé vlasy, do půli zad, byl urostlí a jeho nenávistné oči se dívali všude kolem. Neměl rád svět. Neměl rád život a vůbec nesnášel lidi.
Rád se procházel v noci protože neměl sluníčko rád, i když mu slunce nijak neubližovalo a nic se mu na něm nedělo, neměl ho rád. Bylo podle něho špatné.
Pokud se ptáte jestli tento upír byl pesimista, ano byl. Na světě je nehůř a nabodnout se na něco ostrého se mu nechtělo, moc práce. A tak chodil a vysával. Spousta z jeho druhu mu vždy říkala že ještě nepotkal toho pravého člověka, že až potká někoho koho bude
na první pohled milovat celý život se mu změní.
Tohle se stávalo jenom těm co byli nakaženi upírským virem. Tou ošidnou nemocí jenž vymítila život z těla a přitom ho uchovávalo v naprosto nezměněné formě.
Upír se otočil na podpatku a zahleděl se do tmy. Mlha jenž stoupala od řeky by normálně znemožňovala vidění, ale Upír měl vycvičený zrak až moc dobře.
Dva muži něco nesli po nábřeží. Byli oblečeni do černých kabátů a v rukách nesly pytel. Byl asi těžký, protože u toho se zarudlými tvářemi funěli. Když upír zaostřil na dvojci byli to starší muži. Ne jeden byl mladší než ten víc vzadu. Stáli na kamenném nábřeží.
"Konečně se toho Malého bastardka zbavíme!" řekl ten mladší.

"Stejně furt fňukal jako malá holka." Řekl ten starší a kopl jemně do pytle.
Upírovi smysli zachytili tichý sten. Najednou mu v žaludku začalo kručet, jako nikdy. Nasál vůni do chřípí ale ucítil jen zápach z řeky. Nakonec se dva muži sehli a pytel hodili do vody. Upír se modlil aby pytel padal pomaleji. Ale on padal neúprosnou rychlostí. Naštěstí dva muži se otočili a odchvátali s uchechtnutím, když je dohnal zvuk žbluňknutí. Toho druhého si ani nevšimli.
Upírovi se zvedal žaludek, kdyby řeka, stoka to byla. Rychle popadl pytel a vyplaval s ním nad hladinu. Vytáhl ho na molo kde byla přivázaná jedna malá loďka.
Rychlím škubnutím roztrhl pytel a z něho vyndal prokřehlé tělíčko mladého člověka. Nepoznal jestli je to dívka nebo chlapec. Mělo to na sobě dříve bílé bombarďáky a podkolenky. Jinak to byl nahý blonďatý anděl s bělostnou pletí. Jenže nedýchal.
Upír se nad tělíčkem sklonil a rychle mu vfoukl vzduch da plic. Člověk se rozkašlal a tak ho upír polácal po zádach. Tělo se otřásalo v mohutných záchvatech kašle a upír si oddechl že je člověk živý. Když se ale podruhé nadechl, zjistil že ho něco svádlivého lechtá v nose. Bylo to bytostně nepříjemné. Ano, uvědomil si upír, Krev toho stvoření.
Člověk začal plakat a vzhlédl šedýma obrovskýma očima, přes slzy mžoural na černovlasého obrovského tvora. Tvářil se jako šelma co se sklání nad úlovkem, ale nepatřil k jeho únoscům. Pamatoval by si někoho, tak, tak krásného.
Vytřeštěně na něho koukal jako by viděl jeho hlad, hlad v jeho temných černých blyštivých očích. Upír rentgenoval lidské mládě. Ano, mládě, kolik tomu mohlo být, možná čtrnáct. Mládě se klepalo zimou a strachem. Co to děláš, okřikl se v hlavě upír, děsíš to.
Pomalu zmírnil svůj výraz ale čím blíž toho mláděte byl, tím měl větší hlad. Vypít ho do poslední kapky a společně umřít. Byl to moc zvláštní pocit, jako by ho k němu něco poutalo.
Mládě na něho vystrašeně koukalo dál, ale přestalo se chvít, jakmile upír ovládl ten největší hlad. Lidské mládě se na něho koukalo ale pak sebralo tu nejneuvěřitelnější odvahu a s brekem se vrhlo do náruče nevěřícímu upírovi.
"Počkej …co to děláš!" zeptal se upír třesoucí se mu stvoření které ho objímalo. Upír zaklonil hlavu a díval se na měsíc, aby nečichal tu neuvěřitelnou vůni.
"Jak se jmenuješ, dítě?" zeptal se upír do vzduchu s pachem rybiny a stoky.
"Reuben Norton, a nejsem dítě už je mi patnáct!" uražený jemný dětský hlásek prořízl těžkou mlhu jako zvon. Andělský hlas se zařízl do upírova sluchu, nic krásnějšího nikdy neslyšel.
"Jistě, nejsi dítě.." přitakal ironicky upír ale Reuben nepoznal.
"jak se jmenujete Vy, pane?"zeptal se slušně Reuben. Tak jako ho doma učili a upír se podivil jak může být tak ženské stvoření chlapcem.
"Slide…" zahučel tiše.
"Slide…jak dál?" zamručel Reuben.
"Podle potřeby!" ušklíbl se temně Slide a podíval se dolů.
"Vezmu tě k rodičům. Kde bydlíte?" zeptal se nechápajícího chlapce.
"Já to tady neznám! Ti muži mě unesli a odvezli v dostavníku někam pryč. Já nevím kde jsme!" zmateně se zakuckal Reuben a vyvolalo to nový příval slz. Slide se zmátořil a obejmul vyhublého chlapce.
"V klidu Reubene, neboj se, už ti neublíží!" řekl Slide a ušklíbl se nad ironií, kterou vyvolával sám v sobě.
"Proč?" ozvalo se od Slideové hrudi.
"Proč co?" zeptal se Nechápavě Slide.
"proč jste mě zachránil?" zahučel Reuben.
"Neočekává se snad abych byl galantní?" zeptal se pobaveně Slide s cynismem v hlasu.
"Nikdo by mě nezachránil, jsem doma jen přítěž ani výkupné za mě nezaplatili." Zahučel Reuben do Slideova mokrého kabátu.
"Jdeme je zima!" vyprostil se slide z opojné vůně reubena a vstal. Reuben se pokusil vstát ale nemohl, měl slabé nohy, pár dní už nejedl a navíc je měl rozedřené do krve od pout.
Slide se ladně sehnul a jako by nic zvednul chlapcovo tělo do náruče. Ten překvapeně koukal.
"Kam mne nesete?" zeptal se vyděšeně Reuben.
"Do tepla!" řekl chladně až ledově Slide a plavným krokem rychle přešel do uličky u nábřeží. Reuben se k němu tisknul jako k záchrannému lanu. Co by taky tady dělal nahý v podkolenkách uprostřed špinavého města.
Slide hladce obešel všechny prostitutky a lidi co žili jako on nočním životem a ve luxusní čtvrti odbočil po široké ulici k činžovnímu domu. Slide zdolal bleskově schodiště a Reuben jen slyšel jak se za ním zaklaply dveře.
Slide postavil Reubena na zem a podíval se na něho. Ale Reuben se začal hroutit na zem, jakmile neměl oporu. A tak se chytl obří Slideovi paže.
"Mohu se vykoupat:" zeptal se Reuben a Slide přikývl. Vzal ho do náruče a odnesl ho do koupelny. Služka roztopila v kamenech a odešla ještě než Slide dorazil.
Pomalu posadil Reubena na malou stoličku a ten se začervenal rozpaky, jako panna při milostém návrhu.
Napustil horkou vanu umístil kostku voňavého mýdla na vanu, ručník přisunul ke stoličce, decentně se ani nedíval na Reubena, aby mu nezpůsoboval žádné rozpaky. Jemně za sebou zaklapl dveře.
Slide vešel do ložnice a vyndal vílou svoji propínací košili a suché oblečení, oblékl se a bílou košili si hodil přes ruku. Nic vhodnějšího tam neměl. Rozestlal postel a vložil pod peřinu ohřívací láhev která bude vyhřívat těžkou peřinu v nohách.
Pohrdavě se nad sebou ušklíbl. Jak patetické, starat se o poholdí toho písklete když mnohdy
se nestará ani o sebe.
Když slyšel šplouchavý zvuk z koupelny jemně zaťukal na dveře, když se ozvalo zamručení vkročil.
"Tady máš košili můžeš v ní spát, špinavé prádlo nech na zemi služka to ráno uklidí." Slide pověsil košili na věšák u dveří letmo si vychutnal pohled na chlapce v ručníku ale co ho šokovalo byly hrozné rány co na nábřeží nebyli tak vidět. Vůně krve ho praštila do nosu.
To dítě stále Krvácí, horká voda pomáhá oběhu aby se prokrvoval. Rozrazil dvee uplně dokořán popadl chlapce za ramena. Reuben na něho šokovaně hleděl.
Slide zjistil že nejhorší jsou ruce, krvácí po celém obvodu. Když viděl krev na dokonalé pokžce chlapce, projela jím zlá vlna nenávisti a rozkoše. Sklonil tvář k rukám paralyzovaného chlapce, vzal je do svých a jemě olízal ranky na nich.
Reubenova krev mu čpěla na jazyku jeho žaludek se mínil zbláznit, byl milimetry od toho chlapce pokousat. Ale tam kde se sliny setkaly s narušenou pokoškou to začalo Reubena štípat a když se podíval znova viděl jak se rány rychlostí blesku zahojují. Nechápal. Nemohl ani chápat co Slide prováděl. Ale když se za půl minuty díval na svoje ruce v Slideových byly bez škrábnutí.. Slideovi sliny ho vyléčili, nechápal to.
Slide se obrátil k němu zády podal mu bílou košili a rázně vypochodoval z koupelny. Počkal až se chlapec oblékne a tiše se vrátil vzal Reubena do náruče a odnesl ho do ložnice.
Položil ho láskyplně do postele a přikryl. Když chtěl odejít popadl ho Reuben za košili.
"Jak,…Kam…" nedokázal sestavit větu.
Slide se jenom jemně sklonil a políbil chlapce na pootevřená ústa. Decentně jemně a okouzlujícně. Chlapec překvapeně vydechl a pomalu pustil Slideovu košili.
Slide se po cudně necudném polibku narovnal a odešel beze slova z místnosti.
Překvapený Reuben jen zmateně vydechl ale byl moc unavený na to aby to řešil a tak usnul a nechal Slidea odejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama