Část III

17. srpna 2010 v 19:05 | Shagua-san |  - Za měsícem
Tahle část je věnovaná Naku...protože se jí to líbí, nebo tedy ...níkdy nic nevěnovávám, píšu protože mne to baví, ale naku dokáže potěšit...takže ...Chcete vědět jestli si Reuben vezme Slidea, nebo ne... a co chudák sluška Marry, která je musí oba snášet.




After the moon
Reuben koukal na vážně tvářícího se Slidea, jako na zjevení šílenosti a vyšinutosti.
"Vzít si ….Tebe?" koktal dál, ale jeho mozek zpracovával data, velmi mučivě pomalu.
"Jsem snad tak nekoukatelný? Jestli ano vytrhne tě alespoň neomezené bohatsví…" pravil chladně Slide a probodával čim dál nervoznějšího chlapce.
"Co z toho máš ty?" zeptal se ho racionálně myslící Reuben, kterému se vrátil zpět rozum.
"Za prvé, po mě bude chctít upírská šlechta abych šel do války, oženění novomanželé nemusí. Za druhé, se mi nechce hledat nějaká potřeštěná ženština. Za třetí si nebudu muset vzít královu dceru Bellatrice…"sposta výhod.
"Pro mne spousta nevýhod!" řekl Reuben.
"Jakých proboha, celý život v klidu teple a pohodlí?" zanadával Slide už nepříčetný z chlapcova odporu.
"zaprvé jsme muži, za druhé pro mne peníze nic neznamenají, za třetí nemusíš nosit čtyřkilovou spodničku" jak se Reuben nažhavil, tak vstal a pomalu píchal ukazovákem do Slideovi hrudi. Upír šokovaně ustupoval ,před výpady najednou bojovného chlapce a pomalu dosedal do křesla, ze kterého napůl vstal.
"Vím proč jsi neutekl těm únoscům!" řekl najednou Slide. Reuben si dal naštvaně ruce v bok.

"Protože jsi měl v puse roubík," zažertoval Slide.
Reuben se naštval otočil se a odpochodoval, jako by mu ženská role byla vždy souzena. Naštvaná slepice odchází, pomyslel si Slide.
"Reu…no tak, to byl jen vtip!" Slide se snažil napravit Reubenovo naštvání.
"Ts…" Reuben vydal vysoký zvuk, jenž zmrazil veškerý vzduch v místnosti "…říkej mi Bennis, ne- lady Bennis!"
Reuben za sebou práskl neuvěřitelnou silou dveřmi div se neprotočili na druhou stranu. Slide polknul, takže to znamenalo Ano? Asi jo, Bennis, nebudu mu nikdy říkat Bennis, je to můj Reu. Ano doopravdy můj, mužské majetničení se mu rozlilo v očích.
Vstal a vyšel za naštvaným Reubenem. Přešel chodbu, kde Marry utírala prach a sledovala ho ostřížím zrakem.
"Zlobíš se?" zeptal se Slide, když vešel do ložnice.
Reuben na to neodpověděl, jen se otočil prošel kolem Slidea do jídelny, jako by se s ním nechtěl bavit, jakoby ho ani neviděl.
Slide šel za ním.
"Stále se zlobíš?" ptal se Slide dál a Reuben zase odešel.
Marry na ně koukala, jak chodí sem tam, tam sem. Jako dva staří manželé, kteří se pohádali. Reuben se uprostřed chodby zastavil a podíval se na ní zpříma.
"Leštíš celou dobu jednu vázu?" Zeptal se napjatě a Marry se podívala do rukou na dokonale vyleštěnou vázu, kterou třela prachovkou zarytě třela už dvě minuty navíc.
"Um, byla tam šmouha!" Odpověděla vykolejeně Marry.
"Jistě…" prásknul Slideovi před nosem Reuben, dveřmi. Marry se podívala na pána a ten jen pokrčil rameny.
"Trochu urážliví…"konstatovala Marry.
"Já to slyšel…" ozvalo se tlumeně zpoza dveří do ložnice.
"A teď jsme na tom stejně." Pokrčil znovu rameny Slide a mrknul na Marry, která se ušklíbla. Vzala prachovku a šla něco dělat do kuchyně, sledovat ty dva nebylo to nejlepší, co mohla teď dělat.
"Reu…" žadonil Slide, div ne že obří upír prstíčkem hrabal, aby se dostal do přízně lidského mláděte "..otevři…"
Zámek cvakl a Slide vzal za kliku. Dveře se otevřeli a u postele stál zády k němu Reuben. V celé své kráse hlavu měl skolněnou k zemi delší vlasy shrnuté z šíje.
"Ale ne…Bennis…vždyť to zní jako p… no zkrátka hrozně!" ztěžoval si Reuben.
"Tak si vyber sám, ale musí to být z Wales!" povolil Slide.
"Rebeca" pravil Reuben přiškrceným hlasem a odevzdaně sklonil hlavu, nyní byl odsouzen po celý život hrát ženu, roli kterou nenáviděl a miloval, kterou ho nutili hrát ostatní jenom proto, jak vypadal.
Slide k němu pomalu přistoupil a políbil ho na malinkaté odkryté místečko na krku, jako jediné s holou kůží když se Reuben trochu předklonil hlavou. Jinak šaty pečlivě vybrané zakrývali naprosto všechno.
Dotek Slideových horkých rtů vyrazil z Reubena vzdech. Když Reuben popostoupil kousek dopředu natáhli se silné upírovi paže kolem jeho těla a omotali ho v pase jako silná lana. Přitáhli si ho k sobě a Reuben cítil upíří horké a vzrušené tělo na svých zádech. Opřel svému válečníkovi hlavu o rameno a přemýšlel o budoucnosti. Pak si uvědomil že se mu přece nepoddá tak snadno.
Jestli ho doopravdy slide chce, tak si musí zažít to, jaký umí Reuben být.
A to nebude jednoduché, vůbec jednoduché. Začal si brousit zuby Reuben, přece jen ten Slide uvidí, kdo je
tady ten válečník a mistr kamufláží.
Otočil se a odstrčil Slide kousek od sebe. Slide překvapeně zamrkal.
"Jdu se vykoupat.." obešel se zvednutou hlavou Slidea
"…a netvař se tak, se mnou nejdeš."
"Budeme se brát." Šel za ním Slide až ke koupelně.
"Ano máš pravdu…BUDEME!" řekl mu Reuben a zabouchl dveře, zase.
"Hauuuu.." Slide už šílel- vyl za dveřmi, jak prašivej pes. Nakonec vstal
"Marry, co to mělo podle tebe znamenat?" vešel jak hurikán do kuchyně div služka nepustila na zem hrnec, co drhla.
"O čem pane?" na oko se divila.
"Prosim tě, nedělej se, vždyť máš uši všude!" Obvinil ji Slide a ztěžka dosedl za kuchyňský stůl.
"No tak pane, já si myslím toto…" postavila před něho máslové sušenky "že svadbu mít teprve budete, což znamená že do svadby…budete asi…líhat sám."
Marry ze sebe vypravila docela z těžka.
"Až do svatby?" zadusil se sušenkou Slide "Mám se na něho dívat, dalších několik…"
"Ano několik měsíců, když pominu že
>zdlouhavé namlouvání máte za sebou< tak je tu ještě, pomalé vycházky, měl byste mu nosit květiny, šaty dárky…" začala na prstech Marry vyčítat, co by měl a neměl.
"Vždyť ty šaty, co má na sobě JSOU ode mě!" zavyl Slide a opřel se čelem o stůl.
"musíte mu dávat dárky nevadí, že platíte všechno ostatní, musíte si ho jemně, ale pomalu a stále jistě namlouvat. Je to dlouhý proces, a navíc, musíte chodit na plesy kde ho budete představovat a tak." Marry klidně se posadila naproti němu a začala vypeckovávat čerstvé třešně, když se Slide pro jednu natáhnul dostal přes ruku.
"Jak dlouho myslíš, že to bude trvat?" zeptal se šokovaný Slide.
"pár měsíců. Půl roku, asi…" řekla Marry s nadhledem.
"půl rokuuu…" Slide se zhroutil a zkřivil se na židli.
"Měl by jste začít hned." Upravila informace Marry.
"Jdu si něco zařídit!" zablesklo se smrtelně v Slideových očích a vyšel ven z kuchyně, nehorázně třísknul dveřmi od vchodu na chodbu.
Marry si pomyslela, že brzy se budou muset obědvat nové dveře, dubové, aby se neroztřískali. Protože jestli ti dva se vezmou, tak to bude teprve pravé peklo na zemi, i když Marry cítila ten neuvěřitelný vztah, jaký vyvolalo Reubenovo zachránění. Bylo to zvláštní, ty dva se prostě znali, jako dvojčata znají duši toho druhého. Prostě to bylo , krásné je pozorovat. I když věděla, že to budou mít těžké, protože nejhůře se poznávají detaily a na těch vztahy většinou ztroskotají.
Zaslechla, jak Reuben vyšel z koupelny a hledá Slidea. Jsou jak kočka s myší. Ale myš má většinou na vrch.
"Kde je?" vyštěkl nervózně Reuben.
"šel si něco zařídit ven, do města!" zpražila ho Marry, trochu jí lezlo na nervy, že je na ní tak zlý.
"Ah…omlouvám se, jsem nějak …podrážděný!" řekl Reuben.
"Jistě…chápu ten unos a ještě zkrotit tak nevídavým způsobem pána, to jsem ještě nezažila!" řekla Marry a přistrčila opět přes stůl sušenky, tentokrát ke Reubenovi.
"Já se nechápu, když jsem s ním, jsem…nezažil jsem to, přesto na něho musím být stále zlý, je to rozporuplné." Kousal do sušenky Reuben a Marry zadělávala na těsto.
"No víte, pane, on je, Pan Slide, dost nálodoví. Ale poprvé ho vidím, že mu na něčem záleží, doopravdy záleží. Je jako kdyby byl uhranutý. Jako pes na vodítku, jenže Vy si musíte uvědomit, že to vodítko držíte vykládka.
Dříve nikdy nikoho neměl rád, liboval si v neštěstí druhých. Nezajímal se, jen si bloudil ve svých myšlenkách a když ho někdo rušil, mínil zabíjet, i když z toho má panickou hrůzu. Ale hned to ráno, kdy jsem ho našla v pracovně, a on se koukal z okna přemýšlel a usmíval se. Věděla jsem, že se něco stalo. Něco co věci změnilo, nikdy dříve se neusmíval ani nedával najevo své emoce, byl jako kostka ledu." Mluvila Marry a zasněně míchala vařečkou v míse.
"Um…" polknul Reuben sušenku, kterou celou dobu žvýkal.
"Myslíš si, že si ho zaslouží to co říkáš, zní jako kdybych i řekl ne, že by mě k tomu oltáři dotáhl za vlasy a pak mě tam znásilnil!" zeptal se Reuben Marry.
"Myslím, že jste pána odhadl velice dobře," podívala se na Reubena zpříma a jím projel blesk vzrušení při té představě. Znásilněn v kostele na oltáři. Zhluboka se nadechl a vydechl.

Slide nakvašeně sešel schody dolů. Rozhlédl se po ulici a vyrazil, došel k prvnímu krámku, nic nebylo dostatečně dobré. Došel k druhému, procházel police prodejce se mohl přetrhnout. Jediné co se mu líbilo byl černý bonet. Koupil ho.
Šel dál a dál, nic nebylo dost dobré. Nic se mu nelíbilo nic ho nezajímalo, nic nešahalo kráse Reubena po kotníky. Když přišel ke zlatnictví praštil ho mezi oči čtverhranný rubín zasazený ve stříbře. Byl obrovský jako Slideúv nehet a byl nejkrásnější co kdy viděl. Vešel dovnitř, kde se dlouho hádal s klenotníkem, který ho nechtěl prodat, nakonec mu nabídl nechutnou cenu a obchodník přikývl.
Když se vracel s úlovkem domů zahlédl květináře s ružema. Zamyslel se. Kolik asi má těch růží, kolik bude hodno Reubenovi pozornosti. Rázně nakráčel k obchodníkovy, který se ho zalekl a jemně se schovával az jeden plechový
kýbl s vodou.
"krásné růže, kolik stojí jedna" zeptal se chladně.
"Zlatou minci, stojí jedna premiová, pak jsou po stříbrném." Žekl chlapec a polknul. Slide se díval do tváře ušpiněného kluka s uhrovitou pletí, ano Reubenovi se nevyrovná ani nejnádhernější šlechtična.
"Dvě stě.." řekl Slide a chlapec vyvalil oči.
"Prosím?" zeptal se znova.
"Dvě stě premiových růží, rudých jako krev, a hned." Poručil si Slide a jen čekal.
"Máte štěstí, dnes mi přivezli novou várku, takže jich tolik budu mít dost" Chlapec obíhal krámek s ružemi a vybíral ty nejlepěší, nakonec byl pugét větší než celý chlapec a ten ho nemohl ani unést.
"Jste si jist že je chcete svázat do jednoho pugétu?" zeptal se Chlapec když do přecpané kytice rovnal další květy.
"Ano." Řekl Slide a pozoroval nemotorného mladého obchodníka.
"takže tady jsou!" řekl horko těžko zvedajíc těžký a mohutný pugét rudých růží. Slide je vzal do ruky, sice kolem nich neobepjal prsty ale zvedl ji jako by nic. Dal Chlapci peníze a ten běžel za svojí matkou hned jak zavřel krámek, měli na další rok co jíst.
Slide vešel do bytu a slyšel jak se hraje na piano. Nejkrásnější hra kterou kdy slyšel, věděl že Reuben musel trénovat roky. Vešel do nepoužívaného ale obřího obývacího pokoje. Reuben seděl za pianem, s rovnými zády převlékl se do jednoduchých splývavých šatů až na zem, které měli jednoduché krajkové ozdoby, byli četné a nad zadkem měl obrovskou mašli, byli to krásné šaty, ale Slideovu pozornost strhávala hloupá mašle, nebo to pod ní. Labutí šíje zakrytá pár pramínky vlasů byla neuvěřitelně sexy a to jak se mírně ukláněl když hrál pohádkové tony.
Slide odložil všechny věci kromě kytice rudých růží a rubínu co měl v kapse dlouhého saka.
Reuben byl se zavřenýma očima zabrán do nádhernosti skladby kterou uměl z paměti, jeho prsty běželi po pianu jako po těle milence, jako po sametové látce a piano se jakoby prohýbalo k jeho prstům aby je více a více hladi. Slide stál za ním a Reuben si ho stále nevšímal.
Když mu došla do nosu vůně Slideovy kůže a růží, najednou ho trklo že za ním stojí a v půlce něžné skladby přestal.
Slide se k němu sklonil a políbil ho na jemnou kůži krku.
"Hraješ nádherně drahý." Řekl Slide mu do ucha pošeptal a do klína ustrčil tu největší kytici jakou kdy Reuben viděl.
"Ah.." vydal ze sebe jenom jemný vzdech. Když se mu do nosu dostala jemná růžová vůně. Zaklonil hlavu a setkal se s temnýma zlýma očima, jenž byly nyní naplněny něhou a naprostou oddaností, pomyslela na to že je jediným člověkem na světě který může tento pohled vidět v Slideových očích.
Slide si ho otočil od piana na otočné židličce a tím ho vyšrouboval nahoru. O něco víš než seděl předtím. Kleknul si k němu na zem a díval se mu do jeho světlých šedých očích. Vytáhl z kapsy sametovou krabičku a vyndal rubín.
Krvavá barva jako by odkapávala z kamene. Ve světle slunnce natáhl Reuben prsty a pohladi chladný povrch kamene.
"Pro tebe…" řekl tiše a natáhl ruku k Reubenovi s zářivým kamenem.
"Připomíná mi tebe, tvojí krev, je nádherný jako ty, ty jsi o moc hezčí." Řekl mu Slide a pomalu se narovnal v zádech a rozdělal jemný ručně a precizně dělaný řetízek jenž podtrhával naprostou nádheru.
Pomalu mu to zapnul za krkem a Reuben nedýchajíc se díval do
mu špičaté tváře upíra. Který mi pečlivě zapnul zapínaní za krkem, přiblížil se tváří k němu ale nepokusil se ho políbit. Reuben zvednul své štíhlé ruce a položil je Slideovi na tvář ten zavřel oči a zhluboka se nadechl. Jemná vůně chlapcovi krve mu dráždila čich.
Reuben zahlédl hladový lesk v Slideových očích. Něco si uvědomil, že bude muset dávat Slideovi krev, svou krev, svůj život, přemýšlel o tom jak se to stalo.
Jak se z něho stal, upír? Asi.
Pomalu ho vzal za bradu a přitáhl si jeho ústa k tepně nakládka krku. Slide na prázdno polknul.
"Co to děláš," zeptal se Slide do Reubenova krku.
"Pokud máš žízeň tak se…napij!" řekl klidně a Slide vnímal vibrace jeho hlasivek. Tesáky se mu pomalu vytáhli aniž by to chtěl.
"Krev piji jednou týdně. Nemusím jí mít ráno a na večer." Řekl Slide a vnímal Reubenovu blízkost.
"ale ráno jsi..Marry tě vyrušila..nevím jestli nemáš ještě hlad." Říkal pomalu Reuben a koukal se dopředu a vpíjel se pohledem do tapet s jemný květinovým vzorkem.
Slide se zabořil do Reubenovi kůže. Ten ohnul jemně hlavu na stranu. Slide jak klečel před ním ho chytl za boky a strhnul ho od piana ze stoličky na svoje kolena. Pomalu nasával slanou a horkou tekutinu do svého nitra .
Reuben se jemně o něho opřel a dal mu bradu na remeno. Projíždělo mu v podbřišku vzrušení. Položil si ruce na obří Slideova ramena.
Slide ho drtil v objetí. Nakonec se po chvíli odtrhl a jemně olizoval ranku na Reubenově krku.
"Děkuji, můj vyvolený!" pravil vážně Reubenovi. Reuben jemně pokýval hlavou. Chtěl vstát ale zamotala se mu hlava.
Slide ho něžně chytl do obřích paží a odnesl ho do postele.
"Neměl by ses moc namáhat, vysál jsem ti dost krve. Teď budeš spát!" Položil ho na hedvábné přikrývky obřadně mu svlékl šaty nechal mu jenom spodní košili a bombarďáčky. Přikryl ho a políbil ho na čelo. Zatáhl závěsy a jemně za sebou zavřel dveře.
Musí si jít něco zařídit doufal že se objekt jeho života probudí až ráno. S myšlenkou na jeho jemnou pokožku v černém krajkovaném prádle, s pískotem vyšel z domovních dveřích s pláštěm přes ruku.
Marry dávala bublaninu do trouby a jemně kroutila hlavou. To bude ještě komedie, pomyslela si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naku - Kriss/ Yukiko / Felix Nobody Naku - Kriss/ Yukiko / Felix Nobody | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 20:53 | Reagovat

čtyřkilová spodnička.xDDDDD to bylo dobré...ovšem..děkuji za věnování ^^...potěšilo mě to..^^..ovšem..občas se ztrácim v tom,v jakym období se to odehrává..xD...nejdřív koně jako tažná síla s vysokou cenou za ustájení a teď bublanina v troubě.xDDDae proč ne.xDD..dává tomu moc zajímavou atmosféru.xD...ovšem.xDDD...nějak..zvráce mi připomínají Luciena..aaa...teď si nevzpomenu na to druhé..Adrian?....hmpf...xD..ta děravá palice..xD...každopádně je to moc hezký,zlatko,piš dááál..^^

2 Shagua Shagua | E-mail | Web | 20. srpna 2010 v 1:04 | Reagovat

No je to...někdy okolo 18 stol. ale ne přesně nevím, někdy..byly koně nebyli auta...ještě možná parní stroj fakt netuším, je to prapodivná paralerní rovina a já se tím nehodlám trápit...
Trouba je přece i v kmnach na dřevo...a bublanina se asi pekla taky, nebo koláč...mohlo se to jmenovat jinak..ale bylo to ono...
Místo...je někde jako Londýn ale neni to Londýn, nebo je ale je to divný...je to takovej jenom odraz něčeho co vlastně je zahaleno v mlze..-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama