Srpen 2010

Jiná strana lásky.

25. srpna 2010 v 14:40 | Shagua-san |  - Krátké útvary


Anna potáhla z černé cigarety a vyfoukla kouř. Přetočila se na zeleném gauči na břicho a sledovala ranní východ slunce, jenž se překuloval od rudé, po fialovou. Mraky pluly sem a tam a Anna tiše vydechovala dým mezi plnými rty.
"Jsi vzhůru.." Tichý zvonivý šepto anděla na druhé straně obrovoského obývaku, ve kterém nebylo nic až na plazmu u stěny a sedačky na druhé straně, která byla taky rozložitá. Na jedné straně bylo obří okno, místo jedno stěny ven, kudy se koukalo na prahu, na modřany.
Kuchyně, vybavená zelenými jemně zelenými odstíny nebyla velká, ale nebyla stísněná. Jidelna která to všechno spojovala.
"Hn…" potáhla si Anna a vydechla kouř.
"Dej mi taky cigaretu…" řekla tiše a přešla obývák štíhlá dívka jenom ve vytahaném triku. Bosé nohy jemně klapaly o podlahu a Anna si užívala krásný zvuk.
"Katty, víš že bys neměla…" podává krabičku a dívá se jak si zapaluje cigaretu a něžně při prvním výdechu zaklání hlavu. Anna tupě hypnotizuje prostor mezi jejíma stehnama. Důlky kolen, vše jí přijde smyslné.
Zaboří ztrápeně hlavu do polštáře a dlouhé vlasy jí sjednou všude kolem. Nakonec pozvedne hlavu přiloží k ústům cigaretu a potáhne.
"Zase jsi nespala?" zeptala se Kateřina a koukala na křivku jejích zad.
"Víš že ráda čekám na východ slunce…" neotočila se jen ucítila u boku jak dosedá křehká postava Kateřiny.
"měla bys spát.." řekne tiše Kateřina a pohladí Annu po vlasech.
"Já bych toho měla!"otočí se na záda a dá jednu ruku kolem Kateřininýho pasu, ta se nechá posunout blížeji k ledovému tělu Anny.
"V kolik dneska otvíráš poradnu?" zeptala se jí tiše.
"Ve dvě…přijdou zas ti maldí rozkošní klucy a budou si vylévat srdce!" řekne Anna a znechuceně vydechne cigaretový kouř.
"Dřív jsi to měla ráda…" Kateřina Anně pohladí ruku.
"Stále to mám ráda…" Anna típne cigaretu a posadí se na sedačku, přitáhne si mezi rozevřená kolena křehkou Kateřinu. Políbí jí na šíji, nekouká se na ní, ani na detaily jejího bytí. Kateřina si toho všímá, ale nic s tím nenadělá.
"Už se na mě vůbec nedíváš…" vytkne jí Kateřina a Anna se mírně pousměje, větší usměv nezvládá.
"Protože to nepotřebuji…" řekne tiše a chytne pevně Kateřinu kolem pasu, pevně jí stiskne v náručí a dechem jí zafouká zezadu za krk, " vím přesně co chceš, co děláš, jak se díváš…I když zavřu oči a ty tu nebudeš, budeš tu stále!"
Anna měla pravdu a Kateřina si to musela často připomínat. Anna nikdy nebyla sdílná se svými pocity, jen vždy a tiše chodila kolem. Pomáhala lidem a měla jich plnou hlavu. Kdykoliv přišla domů nezapomněla Kateřinu pevně přivinout do náručí a dát jí pusu. Mohlo to být první a nebo poslední co k ní za ten den projevila. Ale nikdy se nestalo, aby na toto zapomněla.
Někdy Kateřinu štvalo, jak je Anna chladná a odtažitá, i když o posteli se to říct nedalo. Někdy byla z toh až moc ztrápená ale nakonec si řekla, že to tak má být, byla za Annu ráda. A Anna? Pro ní to byla ta největší láska na světě, jen ji to neměla jak říct, tolik se o ní bála, o to že by o ní přišla. Ale na druhou strani to byla ona kdo byl inciatviní.
Byla dominantou vztahu a to Kateřina věděla, kdyby jí řekla nekuř, Katty by nikdy kouřit nezačala, jenže Anna nesnášela omezování a tak jí bylo vždy odpovědí "Dělej si co chceš!"
Ale přesto spolu byly a milovali se víc než kdokoliv, nikdo nepoznal jejich lásku, ale ony ano.
Vše se zračilov ranním trpkém výrazu Anny když kouřila svojí cigaretu a v malátné rozespalé chuzy Kateřiny, když za ní přišla. Byla to jen jejich jinná strana lásky.

Smofy

Ty ke mě já k tobě..-

23. srpna 2010 v 23:14 | Shagua-san |  - Psychadelics
Zase jsem tam. V háji, mohu myslet jenom na Tebe. Jenom na to, kým jsi. Proč mi to děláš? Já nevím, co od tebe očekávám, náš podivný vztah s nemístnými rozmluvami o světě. Trápíš mě, snad já tebe ne.
Já se tady topím v hrnku čaje, sama a koukám dokola. Co se děje. Kdykoliv narazím na něco co jsi psal, co jsi udělal neuvěřitelně mě to inspiruje a vzápětí, je ten obraz někde daleko. Pryč. Proč jsi tím kým jsi. Proč nenecháš moji schátralou duši se rozpadnout. Proč mne inspiruješ každým slovem, a já za ním vidím obraz, chci ti být dobrým přítelem, ale nevím jestli na to stačím.
Povzbuzující- nevíš cotady píšu, ani to nečteš, nevíš o čem přemýšlím. Ale já bych chtěla, jenže to jsem já, nikdy nemám to co chci a nikdy mít nebudu...je to složité?
Ano jistě, děkuji mockrát...nevím co mluvím, ale vím co cítím...-
Nechci abys jsi odešel, ale chci aby jsi zmizel, abych tě nikdy nepotkala...Ale nechci tě nikdy...nikdy vidět plakat, nechci tě opustit a nechci abys zmizel, už je to nevratné, buď budeš trpět ty nebo já. Ach, jak já...jsem ubohá v tom co dělám, co píšu a jak mluvím, nic nezvládám..nejsem nikdo...a ty nepřijdeš a nedáš mi přes dršku...abych konečně mluvila rozumně a inteligentně, jak se sluší a patří. 
Ale ty nic, sedíš tam jak dub a koukáš do stráně...otoč se..na chvíli pro mě...- ne pro mě bys to neudělal, jsem blbá a ošklivá, ano chápu to...moc dobře to chápu! 



Znojemská čajovna - tak trochu..kritika!

23. srpna 2010 v 17:30 | Shagua-san |  - Myšlenník
teaservis
No ano, nejsem odborník, to vůbec nepadá v úvahu, ale čajovny docela znám, čaje taky. Celkem rozumím i tomu jak to v některých čajovnách chodí. Na čaji, jako takovém, jsem už nějakou dobu závislá. 

Ve čtvrtek večer jsme si, já a sestra, řekly, že by jsme někam mohli zajít. Trávili jsme rozkošně odporné dny u babičky. Někdy to tam bývá veselé, ale spíše se mi tam vždycky chce celou dobu brečet, inu ale o tom jindy.
Vyrazili jsme do vlahého večera a za chvíli jsme tam byly. Když vejdete, ucítíte krásnou vůni vodních dýmek a jemnou trpkou vůni čaje, že vám to připomene vaše minulá posezení v jiných čajovnách. Sklepní interiér čajovny, je pěkně řešený, možná moc strohý.
Mohli by tam být lepší ozdoby na stěně, téměř jeden vějíř na celou čajovnu nestačí. Obsluha byla rychlá a příjemná, ten mladý muž co nás obsluhoval se celkem snažil.
Já si dala Kokeichu, japonský bílí čaj, mám ráda bílé čaje a Kokeicha mi přišla jako slušný nápad. Sestra si dala Tuareg, který pila ve španělsku v jednom kuse, takže si ho s radostí dala. Pak jsme si řekli o vodní dýmku s čoko-mintovým tabákem, já osobně ho prostě zbožnuji, nedám na něj dopustit. Ano, vím mé chutě jsou divné, ale jsem náročná.
Když přinesl čaj, mile mě překvapilo, moc krásné čajové moře a krásná skleněná souprava na vícenálevové čaje, i když jsme se zarazili kvůli divné skleněnce na pití, ovšem alespoň byla skleněná. Sestra nebyla tak nadšená, protože se Tuareg většinou pije ze sklěnek také, alespoň je na to zvyklá. Pak nás ještě zarazila u Tuaregu nesourodost nádobí, ale řekli jsme si, že třeba nevyšlo, i když v čajovně nebylo moc lidí. *co by dělali, kdyby bylo narváno nevím*
Vodní dýmka, měla opravdu krásnou vázu barevně sladěnou se šlauchem. Dbám na estetiku, to je pravda. Ovšem dýmka nebyla roztahaná, ano nedělá se to všude tak jsem si ji roztahala sama. tabák byl celkem dobrý a kvalitní, ale něco mi nesedělo. Ano byl to onen rychlo-zápalný uhlík. Myslela jsem, že upadnu, v čajovně? rychlo-zápalák? I ve škole na koleně hřejeme kokosové uhlíky. 
Kokeicha se chlapci povedla, i když na té nemůže čajovník nic zkazit kromě prvního nevýrazného nálevu, ostatní si člověk nalévá sám. A tak jsem se ujistila, že to byla celkem dobrá volba.
Sestřin Tuareg byl na tom trochu hůř, s cukrem se trefili, ale bez máty? Ani nenechali louhovat lístky v konvičce aby se ke dnu zintenzivňovala chuť. 
Ale jinak jsme byly docela, se sestrou, spokojené. I když pilujte detaily v celku když nejsou věci špatné, na detailech záleží.

Nemyslím si že vy to bylo až tak negativní zážitek, ale rozhodně plný počet to nemá, velké plusy má příjemné prostředí a intimnost, i když sedíte provokatívně vprostřed sálu. 

Rozkveť pro mne

21. srpna 2010 v 13:38 | Shagua-san |  POEZIE
ty víš...- že je pro tebe...-

Pomalu mě k tobě zvou
Jemné tony temné hry
Ve střepech bosé nohy jdou
Za tvými dětskými sny.

Mladá a přitom
Dospělá jak to děláš
když vidíš mladý strom
jen se mi nezdáš

na tvoji kůži hvězdy
Pálí tvojí bolest
A já navždy
Vznáším svůj tichý protest

Ty máš žít ne já
Máš sledovat východ slunce
Nebýt nikdy stará
Dýchat rychle a krátce

A já nevím která,
Myšlenka patří tobě
Která je tak smělá
Že tebe ještě obejmout chtěla v sobě.

Nikdo necítí bolest
Která je ve uvnitř
Nikdo ji sám nedokáže snést
A chce být pryč

Chci vidět štěstím
Zařící tvou mladou duši
Chci vědět jak věštím
Tobě sny kdo netuší

Chci ti zařídit,
Abys viděla hvězdy každou noc
Na blízku být
Být ti na pomoc.

Nevím co chceš
A co budeš chtít
A to kde jseš-
jen až budeš v rukách lásku mít

Budu štastná
Já hvězda padlá
Kořist snadná
Orchidej povadlá

Chci jen tvé štěstí mít
A tebe odsud zachtánit

Rozkveť pro mne
temnoto

Co se děje a neděje

20. srpna 2010 v 9:49 | Shagua-san |  - Shagua diary
Co se děje a neděje, Shaguinka na chvíli odejde...
Nebudu na Blogu, na ICQ, na mobilu, na mailu, nikde....na dobu....no asi do příštího pátku...nic neslibuju, ale možná se objevím na mailu,
 Takže počítejte s tímto.

Nejsem tady, nebudu tu! učím se! ani otázka života a smrti mě nezajímá...

kdo sem chodí ten to ví, kdo ne má smolíčka pacholíčka a jelena dvanácteráka...-*smůlu dvojtou*

 Sayonara gozeimashita  Akitsumi Shagua-sama

část IV

20. srpna 2010 v 9:44 | Shagua-san |  - Za měsícem
další díl...no jo..um baví mě to...je to zábava...*neopraveno, nečteno po sobě, kašlu na to...*




After the moon
Slide se k ránu protáhnul, vstal a vyšel do chmurného mlhavinového rána. Nic ho nenapadalo, tak se šel projít k řece. Město bylo tiché jenom v pekárně makali jako šrouby. Slide pozoroval stále potemnělé nebe které mu připomínalo Reubena. Všechno mu připomínalo Reubena, zvadlý list mu připomínal Reubena, ranní ptáče mu připomínalo Reubena, což tedy Reuben opravdu nebyl.
Jak dlouho že to nespal? Ach, ano..tohle je pátý den. Možná mu to leze na mozek, ale kdykoliv se přiblíží k posteli začnou se mu pod víčky míhat divné obrazce a převaluje se v ní jako kdyby ho kousala blecha. Pomalu kráčí po dlážděném nábřeží a loďky se líně pohupují na čeřímcím se proudy řeky. Tedy stoky, jak jí Slide velice rád nazívá.
Jeho kroky se rozléhali i na druhý břech, jako smrťákovy poslední výstrahy, černý dlouhý kabát za ním vlál Tiše a klidně. Došel k pár stromům co ještě neumřeli na nedostatek čerstvého vzduchu.
Lidé jednou zničí tuhle planetu a on to pravděpodobně uvidí na vlastní oči.Chucvalce mlhy nad řekou se najednou začali podivně převalovat. Ucítíl známou exotickou vůni Vanilky a Skořice.
Šel blížeji ke stromům a už věděl kdopřišel na to kde se skrývá, kde nechce být rušen.
"Zdravím Tě, Alexandře!" promluvil Slide vražedným tónem. Vítr zafoukal a z mlhy vystoupil pohublý nanicovatá muž. Měl dlouhé blonďaté vlasy a pod tmavě hnědým kabátcem vykukovala karmínová košile. Slide si pomyslel něco o tom jak chodí Alexandr vyhastrošený.

Část III

17. srpna 2010 v 19:05 | Shagua-san |  - Za měsícem
Tahle část je věnovaná Naku...protože se jí to líbí, nebo tedy ...níkdy nic nevěnovávám, píšu protože mne to baví, ale naku dokáže potěšit...takže ...Chcete vědět jestli si Reuben vezme Slidea, nebo ne... a co chudák sluška Marry, která je musí oba snášet.




After the moon
Reuben koukal na vážně tvářícího se Slidea, jako na zjevení šílenosti a vyšinutosti.
"Vzít si ….Tebe?" koktal dál, ale jeho mozek zpracovával data, velmi mučivě pomalu.
"Jsem snad tak nekoukatelný? Jestli ano vytrhne tě alespoň neomezené bohatsví…" pravil chladně Slide a probodával čim dál nervoznějšího chlapce.
"Co z toho máš ty?" zeptal se ho racionálně myslící Reuben, kterému se vrátil zpět rozum.
"Za prvé, po mě bude chctít upírská šlechta abych šel do války, oženění novomanželé nemusí. Za druhé, se mi nechce hledat nějaká potřeštěná ženština. Za třetí si nebudu muset vzít královu dceru Bellatrice…"sposta výhod.
"Pro mne spousta nevýhod!" řekl Reuben.
"Jakých proboha, celý život v klidu teple a pohodlí?" zanadával Slide už nepříčetný z chlapcova odporu.
"zaprvé jsme muži, za druhé pro mne peníze nic neznamenají, za třetí nemusíš nosit čtyřkilovou spodničku" jak se Reuben nažhavil, tak vstal a pomalu píchal ukazovákem do Slideovi hrudi. Upír šokovaně ustupoval ,před výpady najednou bojovného chlapce a pomalu dosedal do křesla, ze kterého napůl vstal.
"Vím proč jsi neutekl těm únoscům!" řekl najednou Slide. Reuben si dal naštvaně ruce v bok.

Země tajemná a neznámá!

16. srpna 2010 v 9:08 | Shagua-san |  - Šatníková sonda
Je jenom pár lidí, kteří tuší co pro mne znamená můj šatník, popřípadě cítí to samé ke svému, je to moje radost starost, a na to že nejsem hubená, mám teda hadrů...stylových....dosti hodně.
Není umění pořizovat šaty ale pořizovat je levně, a aby se hodili ke stylu, jsem maniak a tak to pak vypadá.
Nicméně, aby jste věděli, chci začít dokumentovat ty šílenosti co nosím, zkusím k tomu dodat kde jsem je sehnala, ale to bude težké, protože to je "Sekáč, sekáč, sekáč, handmade, dárek, sekáč, sekáč....!"
takže, co tady se dá najít asi skoro všechno z japonských odvětví stylů...tedy Decorou začínaje a Elegant Gothic Lolita konče.
Pak jsem závislá na botech, doplňcích a tak. prostě to co nosím, je pro mne vrchol ovací. A navíc mám problém s akutním nedostatkem podkolenek!

Skříň
*třetina mé skříně, možná ještě míň*

část II

16. srpna 2010 v 7:08 | Shagua-san |  - Za měsícem
After the moon
Slide se pousmál pro sebe a tiše zavřel dveře od ložnice. Co ten malý člověk to jen s ním udělal. Když vešel do pracovny, uviděl na stole dopisy co mu ráno přišli. Tu služku mu mohl leckdo závidět, nikdy na nic nezapomněla, byla svědomitá. Takovíto lidé půjdou do nebe, ne ti co jsou jako on.
Slide byl chladný, za celý život se v něm nevykřesalo kouska citu, který by za něco stál. Tedy, ano, když se rozčílil tak lítalo všechno. Byl zlý a panovačný a lidé ho neměli rádi. Ale co to s ním udělalo, to mládě odpočívající v ložnici? Najednou mu proudil život v jeho ledových žilách.
Jako kdyby se probudil ze sna, který snil celý život, stačil mu ten jediný pohled na to malé prokřehlé tělíčko chvějící se mu v náručí. Jen za tu sekundu by zabíjel. Něco v něm otevřel, možná že měli pravdu, ne to je hloupost.
Slide raději přestal přemýšlet a nahnul se nad dopisy. Sakra tohle bude špatné, pomyslel si. Naprosto upřímě dívajíc se na pečeť upírské královské rodiny, jednoho z nejmocnějších rodů v lidském světě.

Wish list - aneb co se mi líbí a nikdy mít nebudu!

16. srpna 2010 v 5:49 | Shagua-san |  - Vysněné
no, spousta holek, co se poslední dobou pohybuji mezi lolitkami, a gothkami, které jsou jako já zatížené na oblečení a vzhled (všechny ostatní styly nevyjímaje)...se sestavuje tvz "Wish list"...no u mě je to takové...jakože přáčín, protože co nemaj v sekáči nebo si neušiju nemám..takže...tak

1

1. jestli se práte zdali zbožnuji halloween...ano zbožnuji kombinaci oranžové s černou a žlutou.

2
2. Ano miluji vínovou, miluji jednoduchost a je to prostě krásné *jsem jetá mírně do clasic lolity a gothic lolity...*

3
3. nejsem uplně fanda co nejvíce puffy spodniček, mám radši když to "splývá" alespoň trochu- a navíc tyhle jsou o něco delší...ale prostě krásné...já chci do minulosti!!! *být bohata šlechtična co se stará jenom o šatník a manžel jí je fuk!*

4
4. když jsme u minulosti tyhle šaty prostě zbožnuji, může to být jakákoliv jejich verze ale hnědá/černá...je nepřekonatelná..-

5
5. ten kabátek se mi prostě líbí, nevím proč, je takový...dlouhý, i když nemám moc ráda zipi na kabátech.

6
6. jestli miluji kytičkový print/potisk/vzor...nemiluji fanaticky zbožnui...kremovou a drobné kytičky..

7
7. mě se z toho líbí ta zelená barva a ta sukně, jinak, moc...no je to krásná ale ta sukně z celého modelu vítězí....Ale ta zelená, proč nikdo nenosí tmavě zelenou...gr.

8
8. prostě žlutá...krásně žlutá...- jednoduché a efektnía žlutá je veselá...- krásná *v bílé to bylo tročku vyblivší!!!*

tak tady je deklarace mého nevkusu....kochejte se dámy  *pánové, popřípadě*

část I

15. srpna 2010 v 1:06 | Shagua-san |  - Za měsícem
Z tichého světa mých myšlenek se vám hlásím s trochu homosexuální*takže hodně* povídkou inspirovanou lolitasvětem a jiným vnímáním reality. Navíc jsem tam nacpala upíry a brolitku,,,ale nebudu vám přece říkat všechno, neopravovala jsem to*první díl, číst to po sobě nechci...tak si to užijte!
celá povídka je homosexuální, v některých částech bude od osmnácti let, ale na to všici stejně kašlou...ošklivé a urážlivé mažu...



Část I.

After the moon
Byl jeden vysoký člověk. Co člověk upír. Měl dlouhé černé vlasy, do půli zad, byl urostlí a jeho nenávistné oči se dívali všude kolem. Neměl rád svět. Neměl rád život a vůbec nesnášel lidi.
Rád se procházel v noci protože neměl sluníčko rád, i když mu slunce nijak neubližovalo a nic se mu na něm nedělo, neměl ho rád. Bylo podle něho špatné.
Pokud se ptáte jestli tento upír byl pesimista, ano byl. Na světě je nehůř a nabodnout se na něco ostrého se mu nechtělo, moc práce. A tak chodil a vysával. Spousta z jeho druhu mu vždy říkala že ještě nepotkal toho pravého člověka, že až potká někoho koho bude
na první pohled milovat celý život se mu změní.
Tohle se stávalo jenom těm co byli nakaženi upírským virem. Tou ošidnou nemocí jenž vymítila život z těla a přitom ho uchovávalo v naprosto nezměněné formě.
Upír se otočil na podpatku a zahleděl se do tmy. Mlha jenž stoupala od řeky by normálně znemožňovala vidění, ale Upír měl vycvičený zrak až moc dobře.
Dva muži něco nesli po nábřeží. Byli oblečeni do černých kabátů a v rukách nesly pytel. Byl asi těžký, protože u toho se zarudlými tvářemi funěli. Když upír zaostřil na dvojci byli to starší muži. Ne jeden byl mladší než ten víc vzadu. Stáli na kamenném nábřeží.
"Konečně se toho Malého bastardka zbavíme!" řekl ten mladší.

Velký Černý Brouk!

12. srpna 2010 v 17:57 | Shagua-san |  - Krátké útvary
Chci tohle věnovat Blackness...nevím proč, Blackie, ale myslím že by se ti to mohlo líbit.

Velký Černý Brouk

Byla jednou jedna Ošklivá Dívka, co nenáviděla svět. Nenáviděla všechno a myslela si, že vše je tak ošklivé jako ona sama.
Jednoho teplého letního dne našla Ošklivá Dívka pod velkým dubem Velkého Černoho Brouka. Brouk byl jenom černý, měl lesklé krovky. Ošklivou Dívku nadchla jeho jednoduchost a krása. Poprvé v životě shledala něco krásným.
Tedy dívka vzala Velkého Černého Brouka do dlaní a odnesla ho domů, kde ho uložila do skelnice. Ve veliké sklenici brouk seděl a koukal. Ošklivá Dívka ho krmila ovocem ale to Velký Černý Brouk nežral, nektar nepil a zabité malé mušky nejedl.
Ošklivou Dívku to trápilo, ale milovala ho jako jedinou věc na světě, tak nebyla schopna ho pustit na svobodu.
Óšklivá Dívka Velkého Černého Brouka moc obdivovala a chtěla být jako on. Tak se oblékla v jednoduchý černý šat a napodobovala Broukův tanec v lahvi.
Jiní viděli jen Šílenou Ošklivou Dívku a Velkého Černého Brouka. Ale ona viděla krásu Velkého Černého Brouka v lahvi, jak elegantní a jednoduchý byl.
Jednoho rána našla Ošklivá Dívka Velkého Černého Brouka mrtvého. Neplakala, ale něco si uvědomila.
Vzala kousek černé látky a Velkého Černého Brouka vložila do váčku který z ní vyrobila a pověsila si ho na krk.
Když vyšla Ošklivá dívka ven, viděla svět Velkého Černého Brouka, kterého našla pod stromem. Uvědomila si totiž, že celý život pomalu umírala v láhvy z tlustého skla bez doteku a citu.
Rozběhla se se smíchem po poli.
Pod rozložitým Ořešákem seděl Osamělý Chlapec. Psal básně o lásce, kterou nikdy nezažil a o samotě kterou prožíval. Osamělý Chlapec najednou zvedl hlavu a uviděl, jak po poli běží Ošklivá Dívka a směje se na svět. Nic krásnějšího nikdy Osamělý Chlapec nezažil a poprvé v životě se mu rozbušilo srdce. Vstal a šel narpoti smějící se Ošklivé dívce.
Když jí zkřížil cestu ona překvapeně zastavila.
"Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Prosím, usměj se znova!" Požádal Osamělý Chlapec Ošklivou Dívku a natáhl k ní ruku. Ošklivá Dívka se pousmála a ruku váhavě uchopila.
A tak Ošklivá Dívka již nikdy nebyla ošklivá a Osamělý Chlapec nikdy nebyl sám!
Co zmůže jeden Velký Černý Brouk?

Velký Černý Brouk

Sny...?

11. srpna 2010 v 11:44 | Shagua-san |  - Psychadelics
Víte já mám hodně snů podle aktuálních podmětů se docela střídají. Střídají se jako na běžícím pásu. Mám pár stalic co jsou na výsluní neustále šití/psaní knihy/jazyk.
K šití když se dostanu...baví mě to. Ale věřte mi je to složité. Hodně složité. Ale takový tatar najsem, abych nic neušila. K šití...šití zabírá hodně času.
Psaní knihy, mám nápady na spoustu knih jednu rozepsanou. Není to taková kravina jako jsem si původně myslela, že bude. Ku podivu se ten námět líbí víc lidem.
Jazyk...to je u mě hodně těžký, miluju řeči. v tom je ten háček. Já miluju všechny řeči. Naštěstí mám mozek na to aby se mi nepletly. Mojí stálicí je Japonština, kterou se učím když mám na to chuť a náladu, je to moje láska i nenávist-krásné i kruté vzpomínky. Nemůžu se jí učit intenzivně, zničilo by mě to. Pak jsou na pořadníku dva které jsou mi hodně blízké. Vietnamština a Španělština. zjistila jsem že se španěslky naučit musím, protože mi to v lecčem pomůže.
Víte co. Měli by jsme přestat *alespoň já* snít a začít něco dělat. Takže učebnici španělštiny mám doma v praze, vrhnu se na ní jak přijedu, alespoň okrajově.
Učím se na zkoušky v srpnu...tedy na konci takže tomu se teď věnuju naplno. No a musím na tu zkoušku přec ušít nějaký hezký a šílený model, že.

Ale můj největší sen je:  Konečně přestat být líná a něco dělat.

Shagua

Rodinné ideály

10. srpna 2010 v 20:21 | Shagua-san


Tiše věřím v ideály,
kolem sebe zmatek mám.
Film co ještě nenahráli
nebo nepřivezli k nám.

Hádky, křik a samé zlo
špatný každý kdo tu je
a každého se to dotklo
kdo si tragikomedii zahraje.

Rodina, ti nejbliší
Zabije tě jako první
koutě- tam nejtišší
No tak duše jenom prchni.

Špatné věři tak moc.
ale co vidím jen
temnotu jak noc
nebo je to sen.

nejsou ideály,
normálním rodinám závidím.
pokud to nějaké ustáli
protože už žádnou nevidím.

Design UPB

6. srpna 2010 v 14:12 | Shagua-san |  DESIGNY
No tak snad se Design alespoň trochu poved, ale nevím, nic mne nepadalo, nic kreativního, třeba něco přehodím na chalupě, protože dneska pak odjíždím....takže, budu psát a psáta, ale většinou pak večer!

Hudba....dobrá hudba...-

6. srpna 2010 v 9:31 | Shagua-san |  - Myšlenník
Ano jak spousta lidí ví, že já poslouchám hudbu až moc. Ano, přiznávám se je to trochu droga a když vybiji baterky tak šílím...

Miluju tuhle

Jinak kdyby jste věděli kde stáhnout discografii...budu vás milovat..-

Oroka-sa 1

6. srpna 2010 v 0:14 | Shagua-san |  - Krátké útvary
malá povídečka co mě jen tak napadla, spíš jen tak pro moje vlastní pobavení, nekončí nezačíná jenom Oroka-sa...tedy hloupost

Byl jeden naprosto teplej kluk. Jmenoval se Hugo, ale říkal si Igoru.
Neměl rád nikoho a nic a přesněji, byl pesimista, se sklony k nihilismu.
Tenhle Hugo měl kamarádku, která se jmenovala Rozárkaa jediná pro něho něco znamenala a dokázala ho přimět se usmát. Rozárka byla moc hodná, trochu hloupá, ale nejvíc byla naivní. Hugo měl rozárku moc rád, ikdyž se na ni často zlobil za to jak je hloupá a že každému podlehne. A Rozárka vnímala Huga jako nikdo jiný.
V po střední škole, kde se poznali se nastěhovali do stejného bytu, aby si byli blížeji. Rozárka malovala a Hugo byl na vysoké škole, chtěl být doktor - psychiatr.
Když toho dne Hugo přišel domů, ucítíl zápach. Něco se pálilo, aha…to Rozárka vaří.
Když přišel do kuchyně uviděl Rozárku zuřivě míchající černou hmotou v hrnci.
"Copak to bude, Rozie, vesmírný vetřelec na černo!?" zeptal se s usměvem. Ona se otočila a usmála se taky.
"Rajská…a nedělej si ze mě srandu, nebo to budeš muse jíst!" řekla mu s úsměvem.
"Rozie, ukaž…já to zlikviduju ano?" zeptal se jí.
"No to né, chtěla jsem aby přišel Mike, aby ochutnal co jsem mu uvařila!" protoestovala Rozárka a tahala se s Hugem o hrnec.
"Inu, a ty s ním chceš být ještě dlouho?" zeptal se Hugo.
"Ani ne…nějak mě nudí!" zamyslela se Rozárka. Hugo přesta s taháním hrnce z jejích rukou. Vtisknul jí ho zpět.
"Trochu to řpisol, to bude dobré!" Usmál se na ni.
"Vážně?" zeptala se nadšeně, sledujíc seškvařenou hmotu.
Hugo se na ní podíval a děkoval bohu že nechal vynalést antikoncepci. Představa Rozárky jako matky byla úděsná.


přítelkyně má...

5. srpna 2010 v 23:00 | Shagua-san
Nerozumím tomu citu
když mám v ruce ostrou břitvu
chci ti pomoct ty to víš
ale přesto to nevidíš

Já snažím se jak nejvíc umím
stejně tomu nerozumím
jak stejné dokážeme být
přesto tě nelze zachránit

Lidi nás zničili a odhodili
a nepřišli aby zachránili
zkazili to jak se dá
ale nenajde kdo nehledá

já cítím bolest v morku - kostech
na všech těch temných místech
 v mojí duši ja v té tvojí
tam kde se naše duše pojí

já nevím, jak- jsem hloupá
nebo jen ten co v tebe pořád doufá
Chci tě léčit- ale neumím
poslední věc- možná ti rozumím

má milovaná já tu jsem
i když za tlustým sklem
jsem zbytečná- jak starost o tebe
ale já stále věřím- patříš do nebe 

Chyby...nebo co?

5. srpna 2010 v 22:33 | Shagua-san |  - Myšlenník
2131313564646797

Chyby…- Jsou snad v každém z nás. Když uděláme chybu, chceme se navrátit zpět ale to nejde. Je to docela těžké pro někoho, kdo nemá tu schopnost, aby si to přiznal. Často člověk dělá chyby. Hloupé chyby, ale proto ho nemusíme nenávidět, že ano.
Odsuzovat někoho za to že dělá chyby, by bylo hloupé. Často říkám, děláš chyby, proto tě tolik miluji! Spousta lidí nechápe, že to nejúžasnější na nich jsou ty a přesně ty chyby, co mě tolik štvou.
Když někdo udělá chybu neměl by ho člověk odsuzovat, i když ho to bolí, možná jsem trochu masochistická, přiznávám, ale jenom proto že jsem se cítila zrazená, to nebude znamenat že toho člověka odvrhnu.

Když tak přemýšlím když mám špatnou náladu, když mě něco štve, dělám hrozný kraviny, lituji jich…ale dělám je, je to těžký, ale vím že to prostě tak dopadá..a nemohu to řešit….

Ano přiznávám se dneska jsem udělala chybu,…ale jako ničeho v mým životě..nelituji…
Nikdy nic nelituji, mohu se omluvit, ale to nezmění to že jsem to udělala…Navíc si myslím že sebelítost je docela zbytečný pocit, vůbec…

Playin' whith myself

4. srpna 2010 v 8:53 | Shagua-san |  - Psychadelics
Tak jsem si nafotila pár fotek, ale hrála jsem si zatím jenom s jednou...-
což znamená že jí sem hodim..-

Akitsu

Pro Masochistku

3. srpna 2010 v 23:47 | Shagua-san |  POEZIE
Pro masochistku jsem napsala, je to dlouho, takže můžete ocenit můj výlev z věci kam si píšu básničky...

Copak chceš holka?
Chceš mne přijmout?
Chceš abych se tě dotkla?
Nechat se zajmout?


Ale to nedělej, být Tebou
to já jsem spoutaná.
To já chci mlátit sebou
a tohle - je bitva prohraná.

Chceš kousnout, škrábnout, říznout? 
nechat se vysát.
Nechat mne i poslední kapku spolknout,
tvoji duši vyhrát.

Zabíjíš mne tvojí krásou,
chci ti duši sníst.
Jsi mnou spásou i zkázou
a chci si s Tebou prsty splíst.

Slyšet to jak Ti na rtech
umírají vzdechy.
A cítit tvůj roztěkaný dech,
poslouchat steny.

Chceš-li uplatím tě bolestí.
Polknout krev Tvou.
Chci vidět v očích Ti štěstí,
když bolesti se ozvou.

Čekám odstartuješli,
jak rakety ke hvězdám.
A když krev, holka, promísíme-li
já se tě nikdy nevzdám.

Dej mi pět minut,
které budou patřit jen mě
a naplno prožij těch pár sekund
prohni se- vidím jak mne Tvé tělo zve.

Varuješ mne že s ohněm 
si hraju když s Tebou.
Ale já vidím v něm-
krásu, ať mne ruce pálí či zebou.

Ale proč chci Tě natvrdo....?

hide, konečně vyfoceno inteligentně---

3. srpna 2010 v 23:31 | Shagua-san |  KRESBY
tak kresba hideta konečně inteligentně vyfocena...dobrým foťákem...

hide


Pro zajímavost tenhle článek píšu už půl hodiny..xDDDD a koho by zajímalo čemu se to nepodobá ale mělo by...tak je to podle tohodle..
Hideto matsumoto

Zrazená Upírka

3. srpna 2010 v 22:52 | Shagua-san |  POEZIE
Obočí skrčené, oči plny žalu,
srdce zčernalé však plné žáru.
Duše plna myšlenek - zmaru,
život pln úspěšného zdaru

Ve tmu oděná s černými prapory.
Cítí se zrozená k životu v záhrobí.
A pro koho její srdce zahoří,
pro něj by přeplavala zámoří.

Sama však neštastná,
svému životu nevěrná.
Ve smrti je ztracená
v myšlenkách je lapená.

A na slunci její kůže
sčervená jak rudá růže.
A ve stínu co zmůže,
schladne a zbělá její kůže.

svůj úspěch nevidí,
slepá chycená do sítí.
Nikdy se nezmění
bolest už ani necítí.

upírka zrazená životem.
Milenka zhrzená citem.

čím víc píšu...-

3. srpna 2010 v 20:09 | Shagua-san |  - Myšlenník
Tak jsem přemýšlela o tom, že čím více píši, tím více mě napadá. Normálně bych si pomyslela "fajn, píšu za chvíli mi dojdou nápady, nebudu mít o čem psát!", ale to ne. Já čím více píši, tím mám větší rozsah myšlenek, tím více se musím snažit všechno stihnout zaznamenat, abych o něco dobrýho nepřišla, myslím že se moc zatěžuji, ale nedokáži to, už máme naplánovanou foto season s Anettkou.
Ano jsme holky akční, takže třeba bude na co se těšit. Bude to fakt šílené, myslím že ta samotná rituální příprava zabere maximum času, než samotné nafocení, ale což...zkusit se má všechno!
Takže tak!...

Prostitutka..-

3. srpna 2010 v 14:49 | Shagua-san |  POEZIE
Platforma vysokých bot.
voňavka laciná
ne, vůně- to pot.
s tmou práce začíná.

ve špíně ulice,
chodí sem a tam.
prsa zvětšená nejvíce,
kam já je dám?

Drogy v žilách
proudí a ty víš,
že je v tvých silách-
extázi být blíž.

Na sobě nic
téměř nahá.
Chceme vidět víc,
věc nám drahá.

Přijel muž.
Oblek luxusní
vizáž i vůz.
Aby zhřešil s ní.

Bez váhání nasedla,
na okolnost nehledí.
na penězích je zasekla
rozruch se v žíly navrátí.

Odjel ona se nestará,
v temné uličce
jemu odevzdaná
v malé chviličce.

A práce je vykonaná,
ve špíně a odpadcích.
Ona zadýchaná
ve vzduchu jejich hřích.

A najednou studený lesk
v jeho robě jest.
Rychlý pohyb, jako blesk
on se nechce splést.

A prostitutka nebohá
leží na zádech.
Odevzdaná a podřezaná
nebude už další nádech.

sklonil se nad ní,
vzrušený muž.
V dálce něco zazvoní
- to ten nůž.

Potřeba zvířecí
vykonána je.
A pak se pozvrací,
ten kdo ji nalezne.

Tak končí prostitutka.
Zneužitá je.
Byla to jen minutka
a smrt si pro ní jde.




Gramatika- byla mi vytčena..-

3. srpna 2010 v 14:10 | Shagua-san |  - Myšlenník
Když se nad tím zamyslím. Musím říct, ano všichni co čtou moje články, se určitě musí nejednou setkat s mojí špatnou gramatikou. Proč to bývá?
No jednoduše, tak na počátku všeho, je moje dysgrafie. Neříká že není kontrolovatelná, ale já to prostě nevidím.
Potom, pokud jde o články někde v myšleníku, nebo všechny články...prostě se snažím vystihnout nějakou pointu a jen přemýšlím a píšu, nesnažím se o dokonalou skladbu vět ani někdy o jejich smysluplnost. Takže si vlastně píšu jak se mi zlíbí, samozřejmě se snažím eliminovat chyby co nejvíce, a to jsem se docela naučila psát, za poslední rok, protože co jsem po sobě četla z dob dřívějších i mě vstávali vlasy na hlavě.
Jediné co snad má nejméně chyb, jsou básničky, za a maj málo textu, za b je čtu po sobě několikrát a často kontroluji rým...tedy básničky píšu tak že si sednu a jede to ven ze mě jako rychlík, že nestačím psát...ale pak to musím následně...zkultivovat. Ale ve své podstatě píšu z fleku, a kultivuji jenom to že je nějaký řádek moc dlouhý nebo tak.
No takže koho zaráží moje gramatický chyby... vadí-li vám natolik bytostně, že máte nutkání je opravovat, nebo by jste mi chtěli pomoct...napište mi email, a popište mi chyby který kde mám...prostě to nevidím,..
nejradši jsem, když to lidé ignorují a užívají si spíš pointu článku než to jak je napsaný, nebo to co si ten člověk myslí...a pokud vím, když je někdo člověk špatně gramaticky píšící a nestydí se za to...je to docela správné, když s tím nemůže nic dělat, může se alespoň snažit podle jeho vědomí a svědomí. Prostě chyby ignoruji, protože mi jde o člověka a ne o to jak jsou chyby závažné, nebo ne...mě jde o to jak lidé píší, co píší a zda-li píší srdcem! Protože psát srdcem je to nejdůležitější, co existuje...
Ano, přiznávám se! Jsem debil, ale píši srdcem...To je vše co Vám k tomu mohu říct.

Smutek a bolest-

3. srpna 2010 v 1:12 | Shagua-san |  POEZIE
Pálí mne v očích
hrdlo se mi svírá
najednou je všechno pryč
dobré světlo vyhasíná
Co je to za hřích
když se svými přeludy usíná
a v ruce drží bič
Stahující útroby otvírá
doznívá temný smích
světlo chmurné zhasíná
vůně slunečnic
duše se škvařit začíná

rány kat otvírá
a zničhoš nic
mírně se usmívá
a pálí tě víc
rány rozdává
ve světle svíc
kůže v celku zůstává
na povrchu ani šlic
na rtech ti křik usíná
a ty vyjdeš vstříc
zkáze jenž tu počíná
v bolest věříc

dívko vyšinutá
to realita zabila duši tvou
krásko uhranutá
bloudíš zahradou jednovatou
ze střevíců vyzutá
bosky rozřezáváš nohy travou
a ta pravda krutá
bolest jsi přijala za svou
jako uřknutá
bolestí -  milenkou milovanou

zničili tě naprosto
nenávratně a dále
nevěděla jsi jak často
ale věříš v to stále


V tom dnešním světě!

3. srpna 2010 v 0:46 | Shagua-san |  POEZIE
Zlomený, ne- zničený,
to čeho si nikdo necení.
V realitu se promění
a smrt bude umění.

Nic víc než život.
žádná vizáž.
V proudu příhod-
rozbitá vitráž.

Peníze po kapsách- 
jsou ti víc,
než krása ve snách.
Pravda -rudý líc.

Život tichého materialisty,
na žití strohého
největší cenu- ty malé listy
a cokoliv drahého.

Láska peníze nevydělá,
frontu nevystojí.
Člověk nic nenadělá
a stejně jde do ní.

Prostitutka laská
muže hříšného.
tiše se k němu mačká,
Peněženka -cos smysleného.

A v tichosti a tmě
tam kde lampy svítí
zvrací -  je mu zle!
Ze svého bytí.

Tak to tedy jest,
ve společnosti milé.
Jen jedna z cest
-kolik máš promile.

Zabte se sami,
penězů lační!
Ale mi umřeme s vámi,
vy lidi strašní...

Malice Mizer....Období deprese, nebo jenom taková nálada?

3. srpna 2010 v 0:34 | Shagua-san |  - Myšlenník

Když edy do knihy nezapisuji psychadelické básně, mého prokletého já...
Teď jsem , tedy v takovém stavu post mortus, takže se utápím v genialitě hudby Malice Mizer...miluji je, někdy...
Psychadelické tony jenž krásně naznačují přesné vycítění člověka. Možná to nedokážu napsat, protože neumím psát ale je to jemné, cítím jak to je jemné, ale přitom se to valí jako nezadržitelný proud přeze mě...Miluji piánové zvuky, a u téhle písně snad jako jediné snesu ženské hlasy..a ty varhany...


ať žije Genialita Malice Mizer...

Zase zase zase...-

2. srpna 2010 v 20:15 | Shagua-san |  - Psychadelics
Zase jsem byla donucena Mluvit o Krásce, zase mi to ublížilo, zase jsem si vzpomněla na její smrt, zase je to zpátky, dnes se mnou nebude žádná řeč, protože...prostě to nechápu...
Ale zase jsem na dně, nechci nic a nikoho slyšet, možná mého syna, bych si poslechla a možná Nakunku...ale nikoho jinýho nemám náladu...
Možná proto si zase připomínám skvělou větu z jedný knihy..a proto si ji asi půjčím.
"I was ruined, not broken...I'm not able to love!"
Asi si to uvědomte, konečně...

A Ty jsi pryč, smrt si pro Tě přišla...-

2. srpna 2010 v 20:00 | Shagua-san |  POEZIE
Temná krása tvých-
modrých překvapených očí.
Jemný tichý smích,
do mého života vkročí-
A hned potom ztich.

Chladného těla - tiché bytí,
vychrtlá kůže, kost.
Objekt mé lásky důvod k žití,
další milenka - můj post.
Bez Tebe slunce zhaslo, nesvítí.

Smutek týrá moji duši,
když vzpomenu si - dost
jekot hrůzy trhá uši!
Nejsi tu, byla jsi jen host
a návštěva se ruší.

V tichosti umírám touhou-
vědět, co a kde.
Alespoň na chvíli pouhou
být tím kým jsme,
než budeme hrát roli svou.

Nejsi tu, jen planá přísaha.
Zchátralá duše leží,
pozbyla smysl- nezbyla odvaha.
Uvědomíš si stěží,
cos chtěla už jsi dosáhla.

Jsi pryč nevrátíš se.
Já tu stojím
na kraji - úzké římse
až s Tvojí duší svou spojím
 skočím než zastavím se.

Chybíš mi drahá krásko.
Jak dlouho ještě budu ronit
slzy zbytečné pro co - tebe lásko!
Zajímalo tě jen jak skolit
sny ostatních roztavilas - v  pánvi máslo.

Zbohem, už jsem zase spadla,
nedokáži zase vstát.
Možná kdybych si sedla
cizí obětí nemá se odehrát
a ke konci jsi to vedla.

Umřelas a odvrácena,
 ve stínu jsi zatracena.


jjj



workshop...tedy....co jsem dělala...teĎ-poslední dobou!

1. srpna 2010 v 1:40 | Shagua-san |  - Myšlenník
Tak na čem jsem pracovala..je toho zpousta ale...tohle mám teď aktuálně v kompu...

takže jedna jsem si nakreslila hidea...

hide
vyfocený na rychlo, pak tozpracuju nějak inteligentně...

pak jsem si hrála s grafikou, tak jsem si udělala pár nových věcí...nových fotek
ownpsycho
My Own Psycho....
no jo trochu jsem blbla...a líbí se mi to...i když jse si s tim mohla dát větší práci!

Láska mezi námi!

1. srpna 2010 v 1:08 | Shagua-san |  POEZIE
jediný postřeh co jsem měla na této impulzívní básni je to že to píšu z mužského pohledu a ne z ženského....je to zajímavý postřeh ale přišlo mi to tak přirozené napsat to tak...



Milovat se v temnotě,
Milovat se v kráse.
Vyhýbat se drahotě,
spasit se ve snaze.

Tiše šeptat, tiše stát
tiše krásko má
se budem milovat
a noc bude tvá.

A jen mi dva,
Na tebe-kytaru hrát.
probudíš se ze sna,
Mě budeš znát.

A já každé zákoutí
Tveho nedokonalého
těla - zahlédnutí
sna zmateného.

Chci tě objímat
do konce bytí.
Ostatní nevnímat
V tobě žíti.

Lásko, sladká jsi.
Až tě poznám,
zkončí naše hry.
Otevřu se záhadám.

V noci a zimě,
teplo bude.
A i ve špíně,
čisto všude.

Taková je láska,
kdekoliv a všude,
budeš moje kráska
vzpomínka to co zbude.