Neko jako kotě - část I - V - Gaya

10. března 2010 v 23:13 | Shagua-san |  - Neko jako Kotě
Holky, je tu nový díl a za nádherný Fan Art děkuji Aniko...protože miluju její styl kreslení a jsem ráda že čte mojí povídku.
Jinak to není opravený a nechce se mi to opravovat...když by měl někdo zájem to opravit ať tu hrůzu opraví nebo se do toho pustím zítra ale jinak asi těžko...xD...a ode mne to nikdy nebude tak dobré jako od ostatních jsem totiž nečech....
jinak obrázek v plné velikosti:
Co dodat....asi nic...prostě Enjoy! a děkuji za komenty už dopředu na dotazy odpovím!



"No tak, hoši, jsem ráda že jste se skamrádili, více!" řekla Rose a mrkla na rudnoucího Adriana.
"Nejenom ty jsi ráda!" řekl Lucien.
"Jo, jo.." přitakala rose a podívala se z okna.
"Takže bys chtěla vědět kde budeš spát a bydlet, že!" řekl potichu Lucien a Adrian vstal s jeho slovy mu z klína a konstresovaně na něho koukal, protože to tu neznal tak dobře, vlastně to t u neznal vůbec.
"Tak jdeme!" s heknutím, velice hraným, se Lucien zvedl z postele a zamířil k chodbě ke garážím. Adrian a Rose šli za ním a oba se tvářili naporsto steně zvědavě.
Vyšli z obývacího pokoje, Adrian si říkal co jde dělat v garáži, ale Lucien odbočil na ochoz kolem domu, Rose se pousmála a Adrian až teprve teď si všiml že dům je pro její duši naporsto ideální. Prostě japonský styl, Rosin styl. Sice ho její japanofilie, která byla velice fanatická, občas unavovala, třeba když ho nutila mluvit japonsky, ale bylo to proně něco jako tajná řeč, díky ní uměl psát ve zbacích za půl roku, protože ho intenzívně mučila stále dokola.

Lucien se zastavil aby počkal na ně, Rose se rozhlížela totiž po zahradě vysypané štěrkem a Adrian hloubal ve svýých myšlenkách tak hluboko, že i tu krátkou vzdálenost přešel asi rychle jako šnek.
Adrian si konečně všimlu hnědo rudého schodiště, které se odpoutávalo od ochozu a bylo zastřešeno moderní napodobeninou čínské zahnuté střechy. Rose málem vypadly oči když prstem klepla do lampionu, který byl součástí designového výstřelku, toho jenž dům stavěl.
Lucien se vydal přez jednou zahnuté schodiště nahoru a když přišli do druhého patra, dům měl činskou střechu, Adiran se na to díval jako když se mu v krku zapříčí wasabi a nejde vykašlat. Skoro ronil slzy.
"Tak to je masakr!" vypadlo z Rose a Lucien se začal smát.
"Vždyť to má věž! Jak se to schomá tady na kraji města, vždyť to je jako rána do oka! Mezi ostatníma barákama!" vyhrkl Adrian velice rychle.
Lucien se hraně rozhlédl a Adrian se podíval, zjistil že první baráky jsou tak kilometr vzdálené, kolem ční sad a les. V dálce bylo vidět panorama kouřícího města a Adrian se otřásl zimou. Bylo šedo a zataženo, chílilo se k večeru a jinovatka pálila trávu, která se svou vzpurností vyrašila už teď.
"Tak pojdme dovnitř!" řekl Lucien a podíval se na okouzlenou Rose. Po tváři se mu rozběhl úsměv a byl tím potěše. "to víte mám rád svůj klid, a ten dům je tak netypický že se nehodil ani na okraj města, však stavební povolení...to byla práce ho vůbec dostat."
"To věřím," vydechla Rose.
Vešli dovnitř, kde bylo v japonském stylu udělaná podlaha. Prostor byl přehrazen jenom několika sloupy, jinak to byla jedna obrovská místnost až na jednu samotnou stěnu, která byla za čelem postele, tu bylo všechno prsklené. A ještě paravan v rohu.
Horní patro bylo vzdušné a jednotné a Adrian se zasmál vtipné díře, který vedla po tyči do obíváku, všiml si té tyče předtím vůbec.
Rose se rozběhla a skočila na postel, která vlastně byly matrace na zemi na malé vyvíšenině.
"Tak čus kluci!" zamávala jim že maj odejít.
"tak běž! Pobídl Lucien Adriana k tyči a ten se rozběhl a sjel po tyči jako hasič do obýváku, díra ve stropě byla malá, a tak nenarušovala soukromí. Lucien přišel dolů celkem rychle a Adrian se ještě smál. Lucien ho objal a společně se dívali na západ slunce. Bylo to nádherné, avšak Adrian stále musel přemýšlet nad tím, co se tu děje.
Bylo toho moc a tak si šli s Lucienem Lehnout. Ten večer neměl náladu na milování vůbec, ráno mu to stačilo. Zato spíš věděl že neusne, že to prostě nepůjde.
Lucien zabral neobvykle rychle. A tak ležel v jeho svírajcích se pažích. Viděl to jak dneska, Rose, všechno, co stávalo a konečně mu to dávalo smysl, který v tom nikdy neviděl. Prostě to nešlo, nechápal. Dřív to nechápal, teď už moc dobře věděl jak s e věci mají.
Trochu Adriana děsilo co po něm chtějí. Zničit lidstvo, jim se to řekne ale jak to má proboha provést. Jako kdyb měl nějakou sílu, či co! Ale to stejně bude divné, co bude potom, až všichni umřou, nebo jen ti vyvolení přežijí. A co když někdo z jeho blýzských není vyvoleným, Satanistou.
To zní ale blbě, možná furt bere v potaz jiná vysvětlení a předsudky. Tuhle myšlenku Adrian odsunul radši stranou.
Tak dobrá, nevěděl sice ja zničí svět ale věděl že to musí udělat a tak si řek že když mu věří Lucien a Rose, že to nejspíše dokáže. Ale co by měl proto dělat. Učit se od Morgany. Jen ne od Aura, měl z něho Adrian strach. Auro byl zlý takový, arogantní, až moc.
Aurus asi přehrával to bylo jasné, ale Adrian nechápal, proč se snaží být nepřístupný i před svým bratrem, a partnerkou. Aurus je divný, to byl fakt, ale proč s ním byla Morgana.
A Rose, držel její mrtvé tělo, bez života. Ona si sem nakráčí ve své kráse a všichni se posďte na zadek, bohyně je tady. Sice se tak choval vždycky, ale prostě jeho mozek to nestíhal. Jak to proboha Morgana dokázala. Představil si malou ale pevnou postavu Morgany, jako tajý ze zrcadla proti ní obří Rose. Zachichotal se.
Lucien zamlaskal a pootočil se čelem k Adrianovi. Adrian ho pohladil po rozpuštěných vlasech, které normálně Lucien nosil hozené dozadu do pinetek. Lucien si ho přitáhl na soje prsa a spal dál. Adrian tlumil smích, protože mu připadalo vtipné jak si s ním pohazuje jak s panekou.
Albín měl hrozné svali, i když nebylo to tolik vidět, měl obrovskou sílu. A Adrian, to bylo opravdu kotě proti Lucienovi. Přišlo mu že v útlých pažích není ani dost síli vydržet po boku Luciena. Zahnal takové myšlenky pryč.
Takže ve jménu Gayi? Ale jak vypadá, jaká je, proč zrovna kvůli ní. Myšlenky mu nedali spát tak zarputile že se sobě zasmál. Nakonec ho jemné oddychování Luciena taky uspalo.

Stál v temnotě a nikdo jiný tam nebyl. Nechápal co se to děje, ale nechtěl to řešit. Díval se upřeně do tmy až ho belely oči.
Uprostřed, v temnotě viděl modré světlo, bod. Pomalu se zvětšoval. Vlastně to byly dva body. Pomalu polknul ale věděl že nemá utíkat, protože stejně nic nevidí. Body se stále zvětšovali a on v nich viděl dvě oči. Tyrkysově modré, s nebeskou modří, nedokázal tu modrou popsat ale jako by ho pojmula, ty oči ho hypnotizovaly takovým způsobem jakým to bylo možné.
Adrian pomalu přistoupil a světlo se začalo ozšiřovat. Najednou viděl bílou tvář, která svítila i s očima jemná malá ústa, pravidelný nos, nádherná byla. Zahlédl vlasy, jako by je tvořila voda. A stékala v peřejích z čela solů na klíční kosti. A v té vodě z ní vyčnívali větve a tvořili nezapomenutelnou korunu s listy. Žena se pousmála a viděl jak na větvých co rostly z její hlavy vyrašily květy.
Adrian koukal s otevřenou pusou a díval se na ní dál, světlo zintenzivělo a on si ji mohl prohlédnout, nebo si zvykal na příšeří.
Útlá ramena měla poryté řekami vlasů. Měl je holé ale kolem rukou, které byly křehounké jako z cukru poletoval zelený závoj.
Hrudník měla stažený v korzetu. Jeho povrch byl jakoby z kůry, bylo to nádhrné a kolem ní ve vzduchu plavaly drobné jiskřičky jakoby ji chránili. Ona se k němu pomlau přibližovala, byla od něho tak sedm metrů daleko.
A za sebou táhla sukni která byla ze závojíčků a sem tam nějaké trávy, vlasy měla tak dlouhé že za ní nechávali svojí vodnatou cstičku a tam kde se konec roucha dotýkal zemně to hořelo modrým plamene.
Byla tak nádherná, že Adrian přestal dýchat. Byla to harmonie v tělená do jediné osoby.
"Adriane…" vypustilo stvoření nebes z úst a zvonkohra se rozezněla kolem. Místnost se osvětlila úplně a Adrian se rozhlédl, stál na kamené hradní podlaze ale stěny byly tvořeny z kořenů.
Adrian se poklonil nádheře před sebou. A ta se pousmála z hlavy jí dozrála třešeň a ona ji pohybem ruky odlevitovala od halvy.
Jemně téměř neviditelně pokynula směrem k Adrianovi a ten třešeň chytil do rukou. A koukal na ní jako na něco čeho je i hřích se dotýkat.
Žena s vodnímy vlasy mu pokynula ať to sní. Koukal na ní vyjeveně. Ale pak nesmlouvavě s jejím pohledem donesl plod k ústům.
Zakousl se a nektar pronikl na jeho jazyk. Myslel že se zbláznil ale ěnco tak úžasného nikdy nejedl, byla to samotná esence přírody, energie v pravém slova smyslu. Byl to život, jako by Adrian jedl holou duši. Žena se pousmála jeho výrazu a Adrian se na ní podíval.
Žena mrkla a tím zavřela na chvíli nebeské oči. Jako by se čas zastavil a místnost zhasla doku je neotevřela. Jako by ytí zde souvyselo s ní. Palčivě polknul polod jež mu téměř tancoval na jazyku a vyplivl pecku do dlaně.
"Jsi Gaya?" zeptal se Adrian a přišel si mírně nadutý.
Žena přikývla a pokynula mu rukou. Jemě se mu do ruky opřela energie a Adrian věděl že jediná myšlenka bohyně a byla by jeho ruka na kousky možná ani to ne.
Nátáhl ruku s peckou před sebe a ona nad ní položila ruku. Semíno-pecka se mírně zachvělo a zazářilo jasně zelenou září a pak zase spadlo na Adrianovu ruku. Gaya si ho pohledem přitáhla blížeji a Adrian udělal krok k ní.
Položila mu ruku na tvář a Adrian se cítil jako by mu měl tvář se vznést do vzduchu.
"teď běž domů synu!" pravila zvonivě Gaya a políbila Adriana na čelo. Ve chvíli kdy mu Gaya přitiskla vroucí rudé rty k čelu prudce otevřel oči.

Otevřel oči do světla a posadil se na postely. Byl zpocený jako nikdy a podívals e vedle sebe. Tam se pomalu probouzel Lucien a Adrian tiše ale zhluboka dýchal. Byl to jenom sen ale stále cítil Gayiny horké rty na čele.
"Co se děje?" zeptal se rozespale Lucien ale plně při vědomí.
"Zdálo se mi…o Gaye!" vypravyl roztřeseně ze sebe Adrian a Lucien se mále udávil vlastnní slinou.
"A bylo to tak reálné…" řekl Adrian a pomalu se podíval na ruce, jednu zťatu v pěst. Pomalu ji rozevřel a tam ležela třešnová pecka. Adrianovi poklesla brada "až moc!" dodal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aniko(Invio) Aniko(Invio) | 11. března 2010 v 18:18 | Reagovat

Áááááá já chci taky takový pokojíček!!!! A nejen pokojíček, celý dům *ZÁVIST JAK PRASE* !!!! Mohla bys nakreslit plánek toho jak to tam vypadá (případně nějaký konkrétnější popis)? Pokud se mi bude dařit, tak bych udělala nějaké další fanarty, tak abych je mohla někam umístit :-D
Jinak tak nějak přemýšlím... ta pecička v ruce ho měla utvrdit v tom, že je to všechno pravda, že? Páč mě přijde, že do téhle chvíle byl stále tak nějak na pochybách :-D
Jinak moc hezky napsané! A ty chyby, mno tak až to budeš vydávat knižně tak se to opraví no :-D :-D
*aniko se nemůže dočkat pokračování*

2 Shagua Shagua | Web | 11. března 2010 v 21:10 | Reagovat

miláčku aniko...<3
No asi ti čtu myšlenky protože plánek mám hotový..xD....a vypadá to...božsky jako z doby edo..xD
knižně pochybuju a asi založím nové odvětví umění....PornArt...a já totiž tvrdím že i porno povídky, respektive příběhy kde se vyskytují sexuální popisy jsou také umění....

3 Aniko(Invio) Aniko(Invio) | 11. března 2010 v 22:34 | Reagovat

Jj, tak když je to takhle hezky zakomponované do příběhu, že :-D Jinak bych řekla, že to až tak moc nové odvětví nebude, např. moje sestra (AcinonyxJ) čte knížky od jedné autorky (Laura Joh Rowland), které se odehrávají ve starších dobách v Japonsku a sestra říkala, že jsou tam občas docela perverzní scény :-D Ale jak moc to nevím, jsem to nečetla. Mno a já mám rozečtenou jednu knížku přeloženou z japonštiny a to je zas příběh o jakési kurtizáně, ale zatím se tam takovéhle scény neobjevily :-D

4 Shagua Shagua | Web | 11. března 2010 v 22:53 | Reagovat

jde o to že většinou lidi vyškrtávají sexuální scény....a já říkám že je to špatné přece sex je jako myšlení....není na něm nic cizího...no japonci to zrovna tak berou....-že to je něco normálního...-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama