Hoch, Mladík a světlo co prozrazuje jejich svět...

19. července 2009 v 21:08 | Shagua-san |  - Krátké útvary
Shagu se rozhodla že zas začne věnovat pozornost svému blogu a svémuzdejšímu životu, svět u Eiinky jí zase nabyl energii pracovat...takže doufam že jste se nezlobili moc na mne...a spíš doufam že splním to co chci udělat...znáte se každý nejlíp sám...a moje lenost...no znáte to....

A tahle povídka je speciálně věnovaná Keiře, jelikož nemá nápady a já bych jí chtěla podpořit s tím že naděje umírá poslední a když už nemůžeš sama úracovat dál prostě buď inspirací pro ostatní....Arigatou.....gozaimasu..honto ni....moc tě mam ráda a doufam že tě tohle potěší....

A ještě děkuji lásce která to na mém klíně tak nádherně opravila...*mucQQQ*



Byl v práci, nudilo ho to celý den postávat za stánkem se zmrzlinou. Vidět ty zamilované převážně heterácké páry si kupovat jeho výrobky a šťastně se usmívat. Za ty dlouhé časy jeho letních brigád, kdy postával na rozpáleném chodníku za stánkem a slunce pařilo i přes kýčovitý deštník v barvě duhy s naprosto ujetými volánky.
I mezery mezi kameny chodníku se zdály být tak rozpálené, že se mu žabky roztékaly mezi ně. Nějaké slečny šly kolem a mohly nechat oči na jeho snědé postavě, on se ohnul aby se na ně nemusel dívat, jak přímo svlíkají očima a dělal, že něco opravuje na chlazení stánku. Pak všecky tři dívky přistoupily a podívaly se na něho. On jim věnoval úsměv a doufal, že se brzy zdekují zase pryč.

Úsměvem si u dívek vykoledoval bouřlivé trojhlasné zapištění a afektované mávání rukama. Tak nasadil svůj geisha úsměv, který se občas měnil v kajmaní, i když on o to nestál.
Podal dívkám objednávku a sebral od nich peníze a oni s pištěním odcupitaly na lavičku opodál a okukovaly ho.
Rád si z nich dělal srandu, byly sice hezké ale hloupé, a to on nesnášel. Chvíli se díval do slunce skrz deštník a pak uslyšel.
"Ehm..."
"Ano jaká to bude..." ani se nepodíval dolu a nakopnul mašinu do chodu.
"Vanilkovou...prosím...!"ozvalo se takové jemné zapípání že neodolal a musel se tam podívat.
Otevřel pusu když spatřil toho co tam stál, až mu vypadla žvýkačka na zem. Marně to se snažil zakrýt odkašláním.
"A velkou nebo malou?" zeptal se a dal si záležet na tom aby to velkou dobře znělo.
"Velkou prosím." Nakrčil nosík ten klučík co stál za pultem až se za ním skoro ztrácel, černé vlasy na ramena mu zakrývaly obličej z velké části, sněhově bílá pleť zářila mezi černými jemnými krajkami košile která byla stažená z ramen dolů. Chlapec se podíval bokem a zrůžověly mu tváře, prodavač se zaseknul Vanilkovou...no tak kornout vem ho....přemýšlel něž si plně uvědomil co dělá a pak vzal veliký kornout a natočil obrovskou zmrzlinu. Gothický chlapec mu podal pár mincí a ve světle duhy mu poděkovala usmál se. Vzal si od něho ty drobné a zkameněl když se ho chlapec dotknul. Ten tak jako předtím zmizel jako stín v podloubí aby byl vystaven slunci co nejméně a nespálil si svojí sněhovou pleť. S otevřenou pusou na za nim koukal. Celé odpoledne co stál pod stánkem vzpomínal na černovlasého chlapce který mu záhadně zmizel ve stínu ani nevěděl kam. Nemohl ho dostat z hlavy. Stále nad ním přemýšlel. Nad jeho bělostnou ručkou zahalenou do krajek a přívěsků. Jako v rauši sbalil stánek a vydal se po promenádě domů, po cestě uschoval stánek na jeho místo v cukrárně kousek od jeho pravidelného stanoviště.
Když dorazil domů tak sebou plácl do postele tak jak byl a rovnou ho to vyhostilo do říše snů kde se prolínala tvář chlapce s různými démony a pak postelovými scénami. Viděl jeho obrovské hnědé oči na milion způsobů, plné strachu, plné vášně, plné naděje, plné něčeho co nechápal, co neznal tyto oči se mu zaryly do paměti mocnými tahy. Plné něčeho zvláštního, toho co neznal, ale věděl že je to součást jeho života.
Druhý den když vstal pamatoval si jen pár útržků toho snu. Který byl velice vzrušující, takže se probudil s celkem nadprůměrným problémem.Zbavil se toho studenou sprchou. Pak vyrazil zas kolem deváté do svého stánku, naplnil zásobník nastartoval u cukrárny chladič a vyrazil na svoje místo na náměstí. Byl den jako každý jiný, až na to, že snědý mladík ze stánku se zmrzlinou nemohl z hlavy dostat toho hocha ze včera. Stále ho viděl v duhových odstínech kýčovitého slunečníku. Den se táhnul jako každý horký den zase se tavily podrážky o chodníky, prošly ty děvčata zas si šly pro zmrzlinu, ale dnes už nevěnoval pozornost jejich stupiditě. Natočil jim zmrzlinu o něco větší a ony se na něho usmáli a zmizli k obchodu s botami. Díval se zas na oblohu a nyní ho viděl přicházet. Chlapec chvátal přes náměstí jakoby mu za patami hořelo
přímo ke stánku. Už začal točit obří Vanilkovou zmrzlinu a usmíval se na chlapce ze svých snů. Ten než dospěchal až k pultíku se na něho usmál taky a otevřel drobná temně rudá ústa "jednu..."
Snědý mladík mu již podával natočenou zmrzlinu v kornoutě a hoch se na něho usmál kouzelným úsměvem, kdy se mladíkovi málem zastavilo srdce.
Hoch mu chtěl podávat mince ale on jemně zakroutil hlavou a nemohl se na něho vynadívat když k němu chtěl jemnou bílou ručkou podávat ty mince. Jak ladně jí natáhl až se odhrnuli krajky a přívěsky naprosto fascinován jeho pohybem i úsměvem, jeho pohledem čokoládově až černých očí. Zvláštním pohledem kde se mísilo všecko ze snu. Chlapec se na něho zespod díval taky a tajemný usměv se rozšířil.
Mladík si připadal jako by hoch se dostal do jeho mysli už tam stáli pár minut a zmrzlina se začal roztékat. Přesně v okamžiku těsně předtím než se dotkla chlapcových černých krajek na rukávu vyplázl jazyk z drobných úst a olízl celou zmrzlinu až nahoru kde zakroužil jazykem na vrcholku zmrzliny přičemž věnoval mladíkovi svůj zarytý pohled který se mu zapíchl až dozadu do hlavy skrz jeho oči.
V tu chvíli se radši mladík přitiskl ke stolku aby nebylo vidět to co nechtěl. Mladík jako by mu četl myšlenky na něho mrknul a otočil se se záplavou krajek a dlouhých vlasů které se v horkém vzduchu téměř nadnášely odkráčel do podloubí. Mladík v tílku a trenkách na něho koukal propocen až na kost a nemohl uvěřit tomu že se to sněhové stvoření ani trochu v té černé nepotilo.
Chvíli za nim koukal s otevřenou pusou a pak ho napadl osvětný nápad... Rychle zabalil stánek málem se přerazil jak moc rychle ho vezl do cukrárny, jen ho šoupl za dveře a spěchal do stínů podloubí kde zmizl hoch v černém.
Chvíli si myslel že už zmizel a nenajde však za jedním rohem uviděl cíp krajkovaného rukávu rozběhl se za ním proběhl kolem chichotajících se holek a běžel dál..
Za rohem viděl chlapce jak zachází ke starému kamennému podchodu u řeky. Viděl jeho zvláštní úsměv a pohled předtím než zašel dolů do podchodu.
Běžel tedy za ním a smykem zaběhl do podchodu. I přes den tu byla tma a vlhko, přišlo mu že je tu jak v jeskyni. Jen pár zašlých žárovek tu svítilo ale ani ty nepotřeoval jelikož viděl kolem hocha záblesky bílého světla, navíc jeho sněhová kůže jakoby zářila ve tmě. Byl okouzlen a najednou viděl že měl v ruce světlo a pak uviděl to co ho dostalo až do kolen, ani ne tolik to, že najednou měl hoch světle zářivá křídla od kterých šlo světlo a nádherně kontrastovalo s jeho oblečením, ale ohavné temné stvoření které mu chtělo ublížit.
Najednou se v něm probudil neznámí pocit, cítil energii jako nikdy. Chlapcovi se v ruce formovala zbraň neurčitého typu a začal na tu věc útočit, ale ta ho odhodila stranou jako malou můru, která po večerech naráží do pouliční lampy. A řítilo se to na něj.
Nevěděl co má dělat a tak se rozkročil aby získal stabilitu proti nárazu když byl těsně před ním, bál se tolik že radši zavřel oči a když tak půl minuty když se nic nedělo, pak je pomalu otevřel a viděl že chlapec mu vběhl do rány. Až se zalekl jak chlapec vzdych a bezvládně visel v ústech temného netvora. Jak pomalu mizely chlapcovy křídla a tmavlo temné oblečení od toho jak se do něho vsakovala krev a sliny průhledného netvora.
Ruce se Mladíkovy samy začaly chvět od sebe, najednou zuřil nehorázným stylem. Procházela jím energie, kterou dosud neznal, mezi prsty se mu setkávaly blesky jako při bouři. Najednou věděl co musí udělat, že musí zachránit toho hocha že je to jeho osud a navíc po hochu tolik toužil že ho nehodlal ztratit.
Rozběhl se s novou sílou a nadějí proti stvůře zla a soustředil se na uvolnění co největšího množství energie. Přiběhl až k netvorovi a v rukách cítil naprosto obří energii, vyskočil vzduchu a viděl jak netvor se za výbojem energie pootočil a zatnul zuby více do hocha.
Mladíkovy přišel let neuvěřitelně dlouhý na pouhý skok. Když byl na dosah netvorově hlavě, napřáhl před sebe ruce a odeslal energii v nich skrývanou. Netvor zařval a rozplynul se a malý Hoch začal padat k zemi. Mladíkem projel strach jako nikdy, a začal svůj skok aniž by věděl jak orientovat k zemi dopadl do dřepu a chytil mladíka do náruče. Ale byl nějaký prapodivně lehoučký a pak se zděsil když viděl tělo mladíka kterého držel v náručí. Zděsil se rychle vstal a nesl hocha k tělu všiml si, že krev z jeho těla se podivně vznáší ve vzduchu a nekape na zem, přešel až k němu a opatrně ho položil do těla. Hoch sebou škubnul a zamžikal očima..
Za chvíli se probudil a podíval se do zelených očí statného mladíka kterého svou jemnou bytostí zachránil před naprostým zánikem.
"Jsi v pořádku?" hloupě se zeptal mladík hocha kterého paradoxně pokládal nejspíše do mrtvého těla, podepřel ho do sedu. Hoch se zakuckal, a podíval se mu do očí upřeně a mladík v nich viděl přesně to co v tom snu jenže nyní věděl co to je za pohled. Byl to pohled magie, pohled, kterým se mu dostával do myšlení a všude kam chtěl. Hrdinně se mu díval dál do očí a nepřemýšlel nad ničím jiným než nad dokonalostí jeho pohledu.
Hoch se k němu pomaličku natáhl a přiložil svoje rty na jeho. Najednou si mladík uvědomil jak se mu vlévá ztracená energie. Byl to jemný dotek rty ne těsný jeho takový motýlí.
Malá suchá ústa se letmo dotkla těch jeho a mladík se zachvěl vzrušením které se přenášelo z hocha na něj.
Hoch se ladně pohnul rukou až se zachvěli temné krajky na rukávu a cinkly dva přívěsky o sebe. Položil mu ledovou ruku na tvář a Mladík jí chytli v tu svou chtěl rozehřát jeho ledovost, ale s neurčitou jistotou věděl že se mu to nepovede. Cítil z mladíka živoucí chlad.
Pomalu ho začal líbat a cítil že to hoch zachránil jeho tím že se obětoval, ne že on zachránil jeho. Vzal ho kolem ramen a postavil ho na nohy.
Když se od něho hoch odpoutal, pravil "Děkuji..." a sklopil oči k zemi.
Mladík mu zvedl oči nahoru znova se vpil do jeho úst.
"Co to bylo?" zeptal se poté co se odlepil od jeho úst.
"Tvůj nový život!" pravil mladík, chytil ho hoch za ruku a odváděl ho pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MinoRu her AishiteRu xD MinoRu her AishiteRu xD | 19. července 2009 v 21:46 | Reagovat

Wow...je to zajímavý ale jsem trošQu mimo..xD

2 shagua-san shagua-san | 19. července 2009 v 23:21 | Reagovat

ja newm co je tam na tom mimózního.....mno vlastně Mini-chan...ty jsi mimo vždycky....xD....*dodívali se na silent hill a shodli se že je to dobrá kravina*....mno tak dem spáááát...kya.....Mini.,...jsou tam dvě postavi..xD...to snd chápeš ne?..xD
Ojasuny....MlasQ

3 MinoRu MinoRu | 20. července 2009 v 0:13 | Reagovat

Každopádně vás miluju... :) <3

4 MinoRu MinoRu | 20. července 2009 v 0:39 | Reagovat

Pomoooc!!...na mě se lepí jenom pořád samá příšery..xD  a ani jeden sweet..xD..co by za to opravdu stal .D ..

5 MinoRu MinoRu | 20. července 2009 v 16:41 | Reagovat

Sorry ale ja měním nazor..xP jestli v sobotu neprijedete taq si domluvim rande..xP xDDD wooHooo!!xD

6 Keiro Keiro | 20. července 2009 v 23:28 | Reagovat

Omlouvám se za svou slepotu. :oD A mockrát děkuji za věnování.
Povídka je nádherná a moc se mi líbí. Těším se na další, jen nevím, jak to budu stíhat číst, tak kdybych dlouho nepřišla tak mě na mých stránkách klepni a já zase přijdu. XD
P.S: Taky tě mám ráda a máš moc krásný design. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama